[CNW:Counter]
  www.kudl@nk@.cz   

O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé…
 
téma
manuál
poradna
tady a tam
úkol pro vás
MUDr. Kudlička
fauna a flora
nejen duše
zážitky
krásno
:-)))
 
FÓRA KUDLANKY
 
 
 
dopisy do poradny
dopisy do redakce
 
 
 

Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

 
 
 
DOMŮ
 
ARCHIV
 
bloguje.cz
 
 
 
 
Nová kniha: Jsem fakt impotent?!
 
KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826
Copyright (c) 2003-2004
Šéfredaktorka:
Mgr. Daniela Umlauf Goldwein
 
POKUSTE SE ZBAVIT ZÁVISLOSTI
Rubrika: [manuál]

Píšu „pokuste“, protože je to nesmírně těžké. Nejspíš jste se samy snažily (v duchu) svou situaci už několikrát řešit, ale nakonec byl výsledek nulový. Nejhorší na věci je, že si většinou zastíráte vážnost situace, ve které jste. Ubezpečuju vás, že je to určitě podstatně horší, než si myslíte...

 


Znám dívku, vlastně už mladou ženu, která „pro klid v rodině“ obětovala vztah se svou rodinou — přestala se stýkat s  rodiči, sourozenci — protože „jemu se to nelíbilo“. Snažila se naopak přenést přes to, že manžel naplánoval, že si do jejich domku přistěhuje své rodiče – prý se o ně před tím dlouhá léta nestaral, teď jim to chce vynahradit… Už několikrát předtím se sice kvůli dlouhodobým návštěvám jeho rodičů div nerozvedli, nakonec ale souhlasila, že se podřídí. Když totiž navštívila právní poradnu, aby se zeptala na možnosti, které by ji mohly po případném rozvodu čekat, raději rezignovala. Své matce na rozloučenou prohlásila, že je jí to líto, ale že má děti a neumí si představit, že by o ně mohla přijít (manžel jí tím totiž vyhrožoval) a že tedy ať se nezlobí, ale že už se raději nebudou stýkat. Že udělá absolutně cokoliv, jen aby měla doma klid, aby se na ni nezlobil… Věřte nevěřte, za svobodna to byla velmi aktivní, energická, nesmírně atraktivní a suverénní dívka. Kam se poděla? Nyní je z ní ustrašená panímáma, čekající na telefon: Přijde k obědu? Nepřijde? V kontaktu s manželem je absolutně submisivní – neexistuje snad žádná urážka, která by ji probudila…


Že on vůči ní už svůj vztah zcela změnil, je nabíledni. Kde jsou ty sladké dny namlouvání, kdy jí, „velké podnikatelce“, psal krásné verše, dennodenně volával a ubezpečoval ji o své lásce? Dnes má přísně zakázáno komukoliv bez jeho svolení telefonovat, kontroluje, jakou a kdy stránku na internetu navštívila. Běda, kdyby neuposlechla jeho nařízení!  V sexu s ní jedná tím nejponižujícnějším způsobem, v podstatě jí dává najevo, že je jen o něco lepší, než nafukovací Andula…A ona drží, snese cokoliv, neboť obava, že kdyby se mu jakkoli postavila, jejich manželství skončí. Natolik ji už přeměnil, psychicky i fyzicky (po dětech trochu ztloustla, jídlo se pro ni stalo „uklidňujícím prostředkem“), že věří, že on je ten jeden jediný, který s ní ještě vůbec může být… Těch pár kamarádek, které jí dovolil, jí sice mnohokrát radilo, co má dělat: cvičit, dbát více na sebe, starat se především o děti...  ale vše se odráží od zdi nepochopení… Nyní má jen smutnou tvář, utrápenou a uplakanou, celá jakoby zešedla.


 Na jejím případě vidíte, jak těžká závislost na druhém může být. Začarovaný kruh: strach z toho, že by ji opustil, bolest, kterou jí způsobuje, jídlo, které ji deformuje. A tak neustále prohlašuje, že na jakoukoli změnu už nemá sílu… Ale nemá ji opravdu? Ve sportu platí zásada, že když už nemůžeš – tak jsi teprve vyčerpal jen malou zásobu svých sil! Co kdyby najednou zjistila, že má rakovinu? A kdyby jí lékař řekl, že má naději na uzdravení, když… Věřím, že alespoň v tomhle případě by se dokázala osudu postavit – je přeci matka!


A nyní první část návodu, jak se vymanit ze svého podřízení, ze své závislosti. Měly byste:


-    přestat uvažovat jen o tom, jak „strašný a zoufalý mám život, co on mi řekl, co já  mu řekla na to, a co on mi strašného provedl…“


-    přestat se hádat, bát se, že on se „velmi rozhněvá a bude zlý“


    snažit se být klidná!!! Když dokážete být klidná, budete mít sílu věnovat se  sobě, zaměřit se na sebe. (je totiž víc než jisté, že větší strach ze samoty a opuštění má partner, který vyhrožuje)


    přestat s jakýmkoli vyčítáním – to nikdy, v žádném případě, není úspěšné. Vyčítající se v podstatě ponižuje už tím, že skuhrá – stává se onomu „provinilému“ až odporným!


-    nebojte se svých nedostatků – při troše píle a odvahy se dá hodně změnit;


-    přestaňte se spoléhat jen na něj. Dá se zvládnout všechno – péče o děti, domácnost, zahrada… Představte si, jak byste to dělala, být sama. Dejte si třebas úkol, že do určité doby perfektně uklidíte. To neznamená zedřít se během pár dnů – ale plánovitě a organizovaně si naplnit každý den. To se dá zvládnout i se zcela malými dětmi… Ač to zní neuvěřitelně, čím méně budete viset na svém partnerovi (manželovi), tím lepší partnerkou (manželkou) se stanete…


-   naučte se mít úctu sama před sebou. Být hezká sama pro sebe. Nemusíte se líčit a oblékat jak do společnosti, pochopitelně, ale snažte se být učesaná, čistě oblečená. Ano, snad se divíte, že tohle píšu, ale mnoho žen rezignovalo i na svůj vzhled…


   máte-li děti, zaměřte se na jejich rozvoj. Spolu s nimi můžete tak poznat mnoho nového. 


         Tak, asi je toho už na vás hodně, nechám si ještě pokračování na příště. Je to velmi těžká doba, která čeká „závislou – či závislého“, pokud se chce vymanit, znovu se vrátit do života. Stát se plnoprávným partnerem. Ale – bude to ještě trvat, než se zbaví svého šílenství a zoufalství, strachu a bolesti, čekání a doufání… Než se zbaví své posedlosti a začnou se těšit ze života.


daniela@kudlanka.cz



Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat nevhodné a vulgární příspěvky

Komentáře

Neni nad ziskanou (Iva - Mail - WWW) 23.09.2003, 07:15:26
svobodu mysli a ducha a mas pravdu,Danielko,je tolik z nas zavislaku,az jima des.Ale proc vlastne?Kvuli tomu,abychom se roztrepaly,ledva na nas pan tvorstva pohledne? Jsem rada, ze i kdyz mne to stalo utrapy matky samozivitelky a jine neradosti, ze jsem dnes svobodna mysli i duchem.Ostatne prave proto, ze jsem samozivitelka byla, vim o cem je rec, z ceho ty zeny maji strach.Ale ono se to da zvladnout a ulehnout vecer do postele a vedet, ze to jsem predevsim ja, kdo si sam sobe muze rozkazovat, to je pocit k nezaplaceni. Ted jsem opet vdana, ale ucitit neco z toho, co pises, okamzite mizim zase. Je to jako sebeobrana driv, nez se clovek zaplete do pavouci nadmute site.Kdyz to nejde, tak je lepsi sebrat odvahu a jit o dum dal. Nadeje a sance umiraji posledni a dokud dycham, chci dychat svoji mysli svobodne. Vzdyt jinak by byl ten zivot o nicem. I se dvema detmi se da zit a ne jen prezivat. Je to tezke, ale neni to nemozne. Ne nadarmo skoncim citatem: Muzem mit strach, ale NESMIS se bat. Hodne stesti predevsim tem zavislym a at to brzy pochopi a vcas ty site rozpredou.:-)

Zdá se mi (Eva - Mail - WWW) 23.09.2003, 11:41:17
signifikantní, že ty, které mají vlastní silnou osobnost, se ze závislosti nakonec proberou. Myslím, že ty, které říkají, že to nejde, si v závislosti vpravdě lebedí. Jinak si neumím vysvětlit, že maminky nechají mlátit nebo/a zneuživát sebe i děti a "nemůžou, bojí se" s tím něco dělat. Mně kdyby chlap uhodil nebo pokořil, opustila bych ho nebo mu to tuplem vrátila, i kdybych ho třeba milovala jako vlastní srdce. Čeho se můžu bát víc, než že nemám doma zázemí a klid? A dívat se na trápení vlastních dětí? Ani za tisíc chlapů! A že bych ty spratky leckdy roztrhla. :-)

Závislosť (Anna - Mail - WWW) 23.09.2003, 12:45:07
Myslím, že najhoršie na celej tej situácii je fakt, že závislá žena si vôbec neuvedomuje, že je manipulovaná, že by sa dalo žiť ináč. Stratí kontrolu nad svojím životom a len sa bezmocne prizerá. A niekedy sa pomôcť fakt nedá, jednoducho si privykla a nechce to ináč.

(Lora - Mail - WWW) 23.09.2003, 13:07:32
Eva má pravdu.
Kdo opravdu chce něco udělat se svým životem, tak to taky udělá, byť to stojí mnoho času, nervů a úsilí. Můžu však ze svého okolí jen potvrdit, že 90% žen (i mužů) si jen dovede stežovat, plakat, láteřit, užírat se a přitom se nic neděje. Měla jsem kamarádku, kterou přítel bil, opíjel se, hrál karty o peníze a když byla doma hádka a "itálie" (což bylo obden), tak jsem jí pokaždé foukala na bolístku, utěšovala, pomáhala se stěhováním od toho gaunera - a druhý den se k němu stěhovala zpět, protože se jí stýskalo. V dnešní době jsou manželé, mají dvě děti a podle posledních informací je on stále stejný, žádná změna. Takže takovým lidem už nepomáhám, neposlouchám je, zkrátka ať si seženou vrbu někde jinde a mě aspoň neotravují život. Chtějí jen litovat, donekonečna všechno probírat přitom se nic neřeší, žádný posun a to posluchače příšerně vyčerpává.

(Ajka - Mail - WWW) 23.09.2003, 13:34:19
Jo závislost. Také jsem byla takto "postižená". Můj masér mi jednou vyprávěl krásný vtip jaký je rozdíl mezi Francouzskou a Češkou. Francouzska si v pátek odpoledne prochází po Šanse li sé po jedné straně manžela po druhé milence a na krku nádnerný a draný náhrdelník. To Češka pátek opoledne ženě domů po jedné ruce dvě děti, ve druhé nákupní tašky a na krku jí vysí manžel. Tak já se zatím zbavila, alespoň toho břemene, co jsem táhla na krku. Pěkný den Ajka

závislost (maia - Mail - WWW) 23.09.2003, 14:29:05
Z vlastní zkušenosti vím, jak ošidné je si nalhávat,že teď už to bude lepší, už se změní, on chudák nevěděl, že mě jeho chování uráží. Neřekla jsem mu to, tak to nemohl vědět. Jsem zase na vině já.A stejně pořád znovu a znovu odpouštím.Už dost!

( - Mail - WWW) 07.12.2003, 18:09:43


Závislost !!! (Andrea - Mail - WWW) 05.06.2004, 09:39:57
Po přečtení článku mě napadá doporučit knížku všem, které mají chuť se změnit a zabojovat.
Název knihy "ŽENY, KTERÉ PŘÍLIŠ MILUJÍ"
Mě osobně velice pomohla.Hodně síly, víry v sebe a pohody.

(Masenka - Mail - WWW) 15.08.2005, 00:40:58
Fajn,tuto knihu si rada prectu.

Už toho bylo dost! (Eva - Mail - WWW) 26.05.2006, 18:04:11
Našla jsem dnes prvně tyhle stránky. A nedá mi to, abych se nezapojila...Po letech absolutního poslouchání svých rodičů nastalo absolutní podřízení se potřebám muže, dětí a tchánů. Nemohla jsem mít koníčky, známé, organizovat si své volno sama, znala jsem povinnosti doma a ve škole, později doma a v práci. Všechno jsem zvládala sama a brala na sebe dobrovolně povinnosti všech okolo. Sedávala jsem v koutě a ani nečekala, že se odsud dostanu. Snažila jsem se pomáhat a tudíž dělala mnohé za ostatní. Přišla nemoc. Najednou jsem koukala jsem na ten svůj svět jaksi z jiného pohledu. Nechtěla jsem takhle žít... Ale čekalo se to ode mě a já se podřídila. Byla to absolutní blbost. Bohužel, moje. Rezignovaně jsem poslouchala doktora, který říkal: "Musíte se s tím poprat.Půjdete na operaci, nasadíme léčbu. Je to nutné. Zase budete v pořádku." Pomyslela jsem si, co na mě záleží. Co záleží na tom kousku těla, na mém životě. Je nezajímavý, jednotvárný, manželská erotika nulová, známí veskrze žádní...Aspoň, že to postihlo mě. Šedivou myšku, která nikoho nezajímá... Stalo se, co jsem sama nečekala. Kopanec, který přišel, mě nasměroval poněkud jinam. Vydrápala jsem se z nemoci. Snad léčba skutečně zabrala, snad nebylo zase až tak pozdě. Děti už se na mě nedívaly tak úzkostlivě, když se mnou vařily, žehlily, uklízely...Trochu přehodnotila svůj bodový systém. A začal další boj. Tentokrát o moc. Zatímco obě děti mi fandily, u muže a jeho rodičů jsem narazila. Dovolila jsem si onemocnět a tím ohrozit veškeré poskytované služby a co víc: dovolila jsem si žít podle svých pravidel! Už neposlouchám, co a jak mám a nemám dělat. Vím to sama. Už se neohlížím na to, co řeknou, když věnuji čas své aktivitě. /Jsou slušné, prospěšné a všeobecně uznávané. Je něco špatného trochu rekreačně sportovat, oprašovat jazykovou znalost, či dopřát si kulturu?/ Pokud tam jdou se mnou ostatní, které mají doma malé děti, proč bych se této činnosti nemohla věnovat já s dětmi dospělými...? Zhubla jsem, obnovila šatník, našla si koníčky, s nimiž přibyla řada nových známých. Ke svému úžasu jsem zjistila, že mi řada lidí říká - konečně jsi se našla. Jsi veselá, spokojená, víš, co chceš, okolí tě respektuje. Vypadáš prostě líp, než dřív! Děti ze mě mají radost. Muž... to je jiné kafe. Dočkala jsem se i urážek, vyhazovů, omezování, klíče v zámku, sledování... Tcháni se mnou nemluvía doslechla jsem se, že mě pomlouvají. Nevděčná, zlá, nesnášenlivá, sobecká... Nemůžu říct, že by bylo všechno špatné. Bylo to dobré, pokud jsem neměla vlastní názor, ale slepě přejímala názory jejich. Jakmile jsem projevila náznak něčeho jiného, okamžitě zareagovali negativně. Je asi těžké, když se ožení jediný syn a snacha se takhle změní. Jenže - na světě je hezky. Jsou tu zajímaví lidé, které stojí zato potkat. Doma u televize s naklizenou domácností a smutkem, že přede mnou nic zajímavého není... prostě už nevydržím. kolem mě se pořád něco děje a já jsem tomu ráda. Moji známí jsou slušní lidé, zaměření na stejné koníčky a třeba přijde i někdo, kdo umí pohladit a nebude se mě snažit zmanipulovat do své představy o formě současné partnerky: plotna, škopek, zahrada a nákup...V současné době se přikláním k možnosti bydlet sama. Bohužel, nebo snad bohudík jsou to obě mé děti, které mě v tom výrazně podporují, i když stále váhám ten zásadní krok udělat. Bojí se, že skončím s rozbitou hlavou nebo bez svých věcí na ulici. Prokoukly, dospěly, mají svůj názor. Neovlivňovala jsem je, nesnažila se je přetáhnout na svou stranu. Přišly tam samy - a zůstaly při mě. Tak mi držte palce a dík za vaše stránky... Určitě tu nejsem naposledy...Eva.

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: