Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

 Mám tu kamarádku,  původem Polku, ktere se nedá co by matce 3.5leté holčičky opravdu nic vytknout,  a ta se nedávno dostala do horké chvilky  prohlášením, že se svou dcerkou nechodí do "fast food", protože chce, aby měla zdravé jídlo. Američanka, která se s ní bavila, se na ni podívala jako na exotické zvíře:  proč? Pak jeste následovala zvědavá otázka, co že to vlastně té malé vaří...?

 Moje další kamarádka, spíše paní v nejlepších letech, již několik let pracuje jako Nanny (chůva) v jedné velmi dobře situované americké rodině; 2 děti 3 a 5 let; tyto děti prakticky neznají svoji maminku ani tatínka,protože maminka věčně potřebuje "free time" a to i v době, kdy děti za ní přijdou do pokoje a chtějí si s ní hrát;  tatínek pracovně je “mimo” celý týden a o víkendu má svoje zájmy...Nyní se budou rozvádět a dětí se s tím prostě musely smířit, nikdo se jich na nic neptal, ani jim pořádně nevysvětlil. Prostě jim to bylo vyřčeno a děti to musí vzít na vědomí...Nanny je jejich vším, chodí za ní s rozbitým kolenem, když se chtějí vyplakat, ona je ukládá, ona jim vaří, pere, uklízí etc... Nanny sama říká, že ty děti jsou strašně bídné, ne materialně - ty děti mají vše nač si vzpomenou, ale citově. Kolikrát za ní přijdou, že by chtěly vidět tatínka ...

Další pozorování už bude více pozitivní. Od nás,  přímo z oken, vidím na dětské hřiště — obrovské trávníkové, kde se dá hrát jak  soccer tak baseball, každý den od 5 odpolední se tu něco děje. O vikendu jsou zápasy, jednou to jsou holčičky, co strašně zaujatě čutají do meruny, podruhé sotva 6letí kluci, co drží pálku na baseball — to je vám balada jak pro oči, tak pro duši. Většina rodičů  sedí na travníku na rozkládacích židlích a pozoruje svoje ratolesti — je tu i nemálo tatínků...

 Nejsmutnější příipad, který znám, kdy matka zavinila velkou křivdu  svému dítěti je tento: (rodinu znám, ale jejich příběh mi vyprávěl někdo jiný — ono totiž opravdu není co k chlubení). věřili byste, že v dnešní době computerů existuje žena, která vám bude tvrdit, že kouření v těhotenství není škodlivé? Asi ne. Její argument byl, že dítě bude mít maximálně podváhu, tímto bohužel kniha hříchů nekončí, podotýkám, že jde o ženu vzdělanou, inteligentní, studující již třetí vysokou školu. Po celou dobu,  prakticky od narození  synka, do jeho 3 let, s nim byla stále zavřená doma, neustále něco spisovala (pracovala pro jedny noviny), na Malého skoro vůbec nemluvila,  žádní kamarádi, návštěvy, kontakt s lidmi, bud byl uvězněný v ohrádce s hračkami, nebo jej dala na dvůr chvíli na sluníčko, mají vlastní dům. Nikdy k nim nikdo nechodil,  oni sami — mínim manžele — taky  nikoho nenavštívili, dokonce i do obchodu  matka jezdila sama. Když bylo synovi 3 roky, dali jej do školky, ale tam dítě křičelo, bálo se, nemělo žádnou slovní zásobu!  Po týdnu učitelky prohlásily, že dítě je nezvládnutelné a  navrhly "speciální" školku pro zaostalé děti, tak se stalo...Jeden rok navštěvoval tuto  školku a pak se konečeně rozhovořil;  vše se sice napravilo, ale kdo to zavinil...

 A tak bych mohla pokračovat, můj osobní závěr je, že děti tu ve Státech mají všechno nač si vzpomenou, ale hodně často jim chybí milující a starostliví rodiče.  Většinou to dopadá, že mají starší kamarády, jenomže kamarádů mají děti hodně, jak říkám, co potřebují,  jsou především  rodiče, kteří je navedou a ukážou jim, co je dobré a co ne... Takhle tu rostou děti...

Morgan