Jsem take doma a take nevim, co driv. Nestiham a vecer padam v mdlobach do pelechu. Je to horsi, nez kdyz jsem pracovala. Ale je to asi o tom: chybi tomu rad a organizace. A pravidelnost,nebot prave diky ni si to clovek tak nejak muze naplanovat...tak tu litam mezi nahodilymi preklady, psani clanku do novin a pro internet, mezi manzelem a ditkem, byt odrostlym, staram se na dalku o pronajaty byt a spolu s nim spojenou adminitrativu a o nasledne reseni problemu na dalku (zde jde nekdy primo o zivot:-)a nevim, co driv...ale diky za clanek, byl perfekt, hlavne o tatinkovi.To mne dostalo, jak co hledal,az si roztrhl gatata...tak ho pozdravuj a mej se kraaasne Iva Apropo: kdyz se k dyni prida jako do kompotu ananasova esence, je to potom moc mnam.

Pokud je článek myšlený vážně, doporučuju se zamyslet, kolik času strávíš neužitečnýma činnostma, kolik účetnictvím, prací pro domácnost a kolik oddychem. Třeba si to napiš. Tady z toho popisu to totiž vypadá, že dopoledne přecházíš po bytě, pak se koukneš na internet, uvaříš oběd (to se počítá) a zavařuješ dýni. To je program tak na víkend, ne? Pokud chceš mít víc času, nakupuj jednou týdně a žehli jednou týdně.
Aby bylo jasno, nemám nic proti volnějšímu dni. Proč se ale tvářit, že toho mám nad hlavu? Proč si nepřiznat, že spoustu z těch věcí dělám, protože je to můj odpočinek a baví mě to.

Ještě, abych nebyla nespravedlivá. Zë svého "bytí doma" si pamatuju, že okolí má tendenci přehazovat na tebe všechny ty totálně nezajímavé a neoceněné, zato nutné pochůzky - na poštu, do banky, na úřad.

Pavlo, chapu co jsi chtela rici. Tleskam. :-)))))))))))

Pavlo, co takhle myslet jako manažerka? Zkus si to trochu líp zorganizovat.. a delegovat část práce na někoho jiného (manžel, děti, případně placená služba - na úklid, žehlení,...). Nemusíš přeci dělat všechno sama.... Pokud sklopíš uši a mlčky uděláš vše sama, tak si Tvé okolí možná ani neuvědomuje, kolik toho děláš a už vůbec nevidí, že Ti to takhle nevyhovuje a že bys potřebovala pomoci!!! Pokud se Ti něco nelíbí, musíš se ozvat...
Až budeš promýšlet rozvrh, nezapomeň tam přidat také nějaké relaxační aktivity (sport, setkání s kamarádkami atd.)

Holky, nablázněte, tady se přece vůbec nejedná o nějaký vážný věci, je to sranda, a bezvadná!!!Dokážu si představit, jak si Pavla válí šunky....vaří,pere,žehlí a ještě stihne psát di Kudlanky, no, já jsem docela ráda, že mám svoji kancelář a ve 4 odložím tužku, vypnu stroj a jdu pryč...

alena: presne ! A taky myslim, ze clanek krasne narazi na vseobecne stezovani si na to jak " cely den litame, " jsme nadelany jak dort", "makame jak cerny", " delame az se z nas kouri"....atd, atd.
Dobre jsem se pobavila.

Teda já bych si fakt přála mít starosti s nedostatkem času, jak zde uvádíte ... Jsem "stárnoucí baba", trvale pracující,
vdaná a tudíž i obstarávající domácnost,
manžela, dospělé děti a jejich potomky = moje vnoučátka. Syn se nám oženil 300 km daleko, takže se vídáme cca jednou za čtvrt roku (má 2 děti: 8-letou dcerku
a 5-tiletého synka). Dcera se vdala (má 1,5 roční dcerku)- bydlí kousek od nás cca 3 stanice tramvaji. Oba s manželem pracujeme(manžel prac.v turnusu -takže při 6-denní sérii jeho nočních služeb mu každý večer vařím oběd na ten další den a také na půlnoční jídlo v práci).
Při běžných činnostech (zaměstnání, nákupy, vaření, žehlení, údržba naší domácnosti, vyřizování na úřadech -aj.)
a též v situacích, kdy si díky službám
s manželem občas jen zatelefonujeme, že jsme oba naživu - přes všechny tyto až stressující situace a činnosti si vždy oba najdeme čas na hezký telev.program, na setkání u kávy s přáteli, na povídání
někde v hezkém prostředí mimo náš domov u sklenky vína, na procházku či výlet, na osobní i telefonické kontakty našeho 300 km vzdáleného syna, snachy a jejich dvou dětiček - samozřejmě taktéž i naší
dcery, zetě a jejich malé holčičky, atd.
Každý rok (minimálně 2x - 3x) si manžel a já bereme všechna naše 3 vnoučátka na dovolenou, kterou si všichni moc pěkně užíváme a fakt se na tyto dovči těšíme
nejen my, ale i dětičky - přestože je nerozmazlujeme, doslova se perou o to,
aby mohly být s námi sami a bez svých
rodičů. Dcera má už delší dobu problémy
a tak musela nastoupit do zaměstnání.
Jesle zavřeli kvůli adaptaci o měsíc dříve, takže kam s 1,5 roč.hyperaktivní holčičkou? Můj manžel ji hlídal mezi svými nočními šichtami do té doby, než jsem "přiletěla z práce já", abych jej
mohla vystřídat. Do toho všeho jsem já utrpěla v práci úraz - následkem veder
a dusna na pracovišti jsem omdlela na schodišti, rozflákala jsem si do krve obě kolena, vykloubila pravý kotník na noze, kde se mi udělal ještě dost pěkný výron. Jsem již přes měsíc doma, na WC a ke stolu musím poskakovat o berlích (nemohli mi dát sádru kvůli ucpávání mých cév a srdce), takže se mi pravý kotník hojí zatraceně pomalu a sviňák jeden-furt bolí jako čert. Přestože spíš nechodím než chodím, dál pomáhám přes den pohlídat naši malou vnučku a věřte mi, že je lepší hlídat pytel blech než ji, protože ona si vymýšlí takové rošťárny, že musíme mít neustále oči i na zádech,aby se jí něco nestalo. V nestřežené chvíli stihne např. napůl rozebrat malé rádio či vynést ze spíže všechny brambory,vysypat koš s prádlem do jiné místnosti, pustit vodu, otevřít pračku plnou vody v chodu (bydlíme ve 4.patře, takže lidé pod námi by jistě vytopení neuvítali).I při této náročné činnosti najdu čas na kávu s cigaretkou a na polední klid s holčičkou. Jak se říká že na po.... i hajzl spadne... na mne jich "padá" poslední dobou hned několik najednou. Na 3 částech povrchu hlavy se mi asi před půl rokem objevily jakési bulky,o nichž jsem se domnívala, že jsou to takové ty tukové či mazové, jak mívá skoro každý. Ale ouha - začaly mi růst,tak jsem minulé pondělí požádala
lékaře při kontrole mého kotníku, aby se na tu moji "okrasu" podíval. Tam mi odebrali mi z toho vzorky a nařídili okamžitou operaci (žel opět kvůli mému srdci jen při lokální anestezii). Operace proběhla ve středu, na sále si s mou hlavou "hrály" 2 lékařky celou 1 hodinu + 35 minut. Pak mi ukázaly hnusné 3 cysty, které vyoperovaly z mé lebeční kosti. Poslaly to na rozbor a při vyndavání stehů se teď ve středu dozvím, zda byly cysty tzv. "dobré či špatné". Ale podle těch doktorek by to mělo být v pořádku, neboť prý všechny 3 cysty byly zapouzdřené. Hlava i lebeční kost a sešívaná místa mne bolí ještě dnes tak hrozně, že si musím mrazit hlavu ledem, abych tu bolest vydržela - v těchto vedrech mne pořád hrozně moc bolí i ten kotník (taky ho leduju); zítra brzy ráno mi dcera přiveze tu naši malou divošku a vrátí se mi manžel z noční šichty a večer půjde na další. A jak vidíte,nebrečím-ani si nestěžuju, naopak se raduju ze života, ze všeho pěkného co mi přináší a ještě jsem teď krásně stihla slyšet televizní zprávy, napsat Vám tento email, vypít si u toho kafíčko a vykouřit cigárko, popovídat si telefonem se 2 mými příbuznými, kteří mi do toho telefonovali - a proč bych měla lkát nad časovým deficitem? Teď budu pro známé dávat dohromady pár smluv (zadarmo - vždyť jsme kamarádi, ne?) a pak si chci odskákat k sousedům do vedlejšího bytu, protože jsme se neviděli už od úterý (nechtěli mne po operaci rušit) a kamarádíme spolu již 23 let. Jinými slovy - stále nevíme kam dřív skočit (já i manžel), ale že bych dokázala říct: .. nemám na to čas ... tak to teda nehrozí. Kdykoliv chceme, uděláme si s manželem čas na všechno,
co nás zajímá či co je potřebné. Je to jen o tom - chtít ...

to ani není možný, aby tohle jeden člověk přežil s normálním mozkem :-))), nepoškozenej.... to může vydržet jen obyčejná ženská ....
Jani, smekám před tvou výdrží a - jak jinak - nesmírně ti držím palce, aby všechno dobře dopadlo!!!!

taktez smekam nad nezmernou vitalitou, ale zaroven radim ZPOMAL! Nekdy se to nemusi vyplatit. Jinak at ti vse dobre dopadne tfuj, tfuj:-)

Jani, gratuluji, vítej mezi námi, obyčejnými českými ženami!!!
Na to mám jedno pořekadlo, které je doslova ze života.
Ženská musí vydržet víc než člověk, víc než kůň a tam, kde kůň klopýtne a padne, správná ženská udělá ještě další tři kroky!
Přeji hodně síly, zdraví a energie do dalších perných chvilek.

Ahoj Vám všem, kteří jste zareagovali na můj příspěvek. Musela jsem se ještě
alespoň jednou číhnout na "kudlanku",
protože za chvíli si moje dcera odveze
svůj počítač s přísl. k sobě a já se na Internet dostanu až někdy v polovině září. Jen jsem chtěla říct, že jsem úplně obyčejná 51,5 -letá ženská, která
se snaží všechno zvládnout, ale už nééé
jako kdysi (třeba za cenu zdraví a pod.)
- teď "k stáru" dělám vždycky jenom to nejnutnější, protože jsem postupem let přišla na to, že práce nemá nožičky a vždycky na mne počká. Proto si dovolím
najít si čas pro sebe a pro své bližní,
abych se nestrhala prací a povinnostmi. To už mám za sebou a já jsem se kdysi rozhodla, že neumřu a když - tak za moc dlouho a to mne ještě budou muset zastřelit. Takže lidičky - radujte se ze života, najděte si čas na všechno a na všechny a taky sami na sebe a časem zjistíte (jako kdysi dávno já) - že NIC
není tak naléhavé, aby to nemohlo počkat
- ale že naopak nejdůležitější je to, co Vy zrovna chcete dělat a co Vás těší.