Setkal se s tím asi každý, kdo má účet na sociální síti. Někdo z méně pozorných přátel sdílí článek z neznámého serveru či blogu s šokujícím obrázkem, aktuálním tématem a ideálně ještě i s popiskem, který končí uprostřed věty. Podobné příspěvky se také často vyskytují v různých skupinách bez ohledu na jejich zaměření, takže i skupina přátel literatury může být najednou zaplavena příspěvky, které slibují odvážné fotky celebrit.

Ale ani na ně, ani na varování před epidemií podivné nemoci, ani na jakýkoli jiný podezřelý virální obsah se nevyplatí klikat. Tento druh „clickbaitových“ příspěvků se totiž šíří doslova jako virus.

       Výraz clickbait by se dal do češtiny doslovně přeložit jako „návnada na kliknutí“. Typicky se jedná o krátké články či soubory fotografií nebo videí, velmi často v podobě bodového seznamu s lákavým a emotivním titulkem. Takový titulek má za cíl v uživateli probudit zvědavost a přimět ho na článek kliknout či ho sdílet se svými přáteli. Samotný clickbait je jednou z nejnižších forem žurnalistiky a mnozí ho považují za obtěžující, ale sám o sobě není škodlivý. Některé zcela legitimní servery jako Buzzfeed, Upworthy či EliteDaily či v českém prostředí například FirstClass či JenProMuže si na něm založily svůj obchodní model. Krátké virální články mají totiž velký potenciál pro sdílení a následně velký dosah na sociálních sítích. Taktiku lákavých titulků, seznamů či šokujících obrázků a videí ovšem převzali i nepoctivci, kteří místo skutečného obsahu šíří viry. Jindy zase podobné odkazy využívají k těžení osobních dat neopatrných uživatelů. Mnohé takové články se navíc po rozkliknutí umí šířit po sociálních sítích samy. 

Princip, na kterém funguje clickbait, je jednoduchý. Jak uvádí společnost Sucuri, jenž se zabývá bezpečností na internetu, po rozkliknutí lákavého odkazu na uživatele vyletí obrovská tapeta, která ho láká, aby se stal fanouškem stránky, přidal se k účastníkům loterie či aby si objednal prémiové členství na podezřelé internetové stránce. Ještě, že se v rohu okna nachází velký klikatelný červený křížek. Jenže jeho funkcí není jen zavřít nežádoucí okno. V křížku se schovává i prvek iframe – skryté tlačítko „sdílet“. Zavřením okna kliknutím na křížek se příspěvek sám rozšíří. Na uživatelovu zeď, do všech skupin, jichž je členem, někdy i na zeď jeho přátel, často včetně „uživatelova osobního“ komentáře k příspěvku.

Uživatel přitom nemá pocit, že udělal něco špatně, „jen“ klikl na odkaz a hned ho zavřel. Zavirovaný příspěvek se však může šířit volně dál k dalším uživatelům s nižší počítačovou gramotností.

Samozřejmě se nejedná o jedinou taktiku, jíž nepoctivci využívají. Někdy podobná stránka uživateli tvrdí, že byl odhlášen ze svého profilu na Facebooku a měl by se přihlásit znovu. Jiné zase po uživateli žádají potvrzení o tom, že mu bylo více než osmnáct let. Místo klasického kliknutí na odkaz po něm však chtějí zadání kompletních osobních údajů, někdy i včetně čísla platební karty a data její expirace. Jiné zase pro přehrání videa vyžadují instalaci „speciálního plug-inu“, z něhož se vyklube virus.

Repertoár, na který internetoví vykukové uživatele lákají, je široký. Velmi často se jedná o pornografická videa, záběry nehod a přírodních neštěstí, na druhou stranu se ale „clickbaitový virus“ může skrývat i pod odkazy na roztomilá videa s dětmi či zvířátky. V českém prostředí zase někdy lovci kliknutí slibují šokující zprávy o imigrantech, mezinárodně oblíbené jsou zprávy o celebritách, „varování“ před epidemiemi či naopak různé zprávy o zázračných lécích.