Milá Kudlanko, mám trápení. A nevím jak začít... Manžel před 3,5 měsícem od nás odešel. Máme pětiletou dceru. Jeho postoj k tomu všemu je asi takový:  rozvádět se nechce, prý to řekl i milence. Snubní prstýnek nosí pořád.

Milá Kudlanko, píši Vám, protože bych potřebovala poradit. Žiji s manželem již  7 let, je mi 36 let a já nechci děti, manžel naopak po dětech touží. Já už bych prostě chtěla trošku klidu a žít život jen sama pro sebe a pro něj. Možná mě za to hodně žen odsoudí, ale prostě takto to cítím já. Děti k naplnění štěstí nepotřebuji, ba naopak, si myslím, že děti mohou vztah i úplně rozvrátit a přinesou jen další problémy v životě.

Neznám nikoho, kdo by na své dětství nevzpomínal v dobrém. Děti jsou děti a jejich vyvíjející se mysl milosrdně zapomíná na všecko zlé a střípky toho pěkného a radostného, co se takovému dítěti událo, dál ozařují jeho strastiplnou cestu slzavým údolím až do dospělosti - a činí jeho život přinejmenším snesitelným.

Milá Kudlanko, před půl rokem jsem zjistila, že je mi partner nevěrný. Vše jsme si vyříkali a já opravdu myslela, že je zase opět vše v pořádku. V neděli jsem ale zjistila, že jsou stále v kontaktu. Zatím jenom vím, že si píší sms. Když jsem se ho na to zeptala, tak mi to vysvětlil tak, že jde jenom o kamarádství, že už nic jiného v tom není. Ale jeho úlet trval přitom více než třičtvtě roku.

Byla jednou reklama - "Mám velmi dobré znalosti rostlin a s využitím černé magie dokážu připravit mnohé lektvary a krémy udržující mladost a krásu!" Takže - neberte to, přátelé... No, spíše bych měla napsat přítelkyně... Takových těch nejrůznějších serepetiček, které zaručeně zajistí věčné mládí a věčnou krásu, těch je... Ale - jak to tak už bývá, občas nějakého toho podvodníka či podvodnici polapí rámě spravedlnosti. Jako například ve zprávě, kterou mi pro kudlanstvo právě poslal náš známý NČ (a všechny jeho známé podřízené):

Dobrý den, milá Danielo, chtěla bych vás požádat taky o radu ohledně trvalého pobytu. Mám trvalý pobyt ve Zlíně u rodičů bývalého přítele. Bydlím už ale 3 roky v Brně a bývalý přítel mě požádal, abych si trvalý pobyt u jeho rodičů odhlásila. Chtěla bych, ale jedině si můžu nahlásit trvalý pobyt tady v Brně na městském úřadě, protože jinak nemám tady kde.

Nevím, kterým směrem tady před chvílí odjela šerifova kára, ale, V ŽÁDNÝM PŘÍPADĚ nechci být první, kdo odtud pojede na jih, kam mám namířeno, pakliže je to stejnej směr, kterým šerif odjel. Natolik si troufám tvrdit, že se tu už vyznám v myšlení zdejších strážců zákona, že bych vsadil i boty, že pár mil odtud - někde zašitej - tam bude číhat tenhle místní šerif na svou příští dnešní oběť ...

Jak tak prohlížím několikrát za den e-maily - kopie vašich komentářů, zaujala mě půvabná básnička, kterou vložila (nejspíš ji také dostala poštou - nebo že by to bylo její dílo?)  macesska. Jak výstižné, co? Jen pevně doufám, že nikdo z vás nebude chtít znát druh, poddruh, jestli je to "sardinka atlantická, africká, madeirská, modrá, tečkovaná... , zda se jedná o rybičky mořské, nebo sladkovodní...

Ve Středozemním moři, mezi Evropou a Afrikou, leží jeden ostrov, kde jsem nějaký čas pobývala. Je to pár let zpátky, a tak možná, že pokrok, který jde tak rychle kupředu, už dorazil i tam, a zničil to kouzlo, tu mystiku, dojem, který jsem mívala - že ztrácím pocit reality a brzo se úplně pohroužím do vlastních hlubin a budu žít jako divoké zvíře.

Dobrý den, našla jsem vaše stránky a zjistila, že sem přispívají i jiní se svými problémy. Ten můj je opravdu zvláštní a nemám odvahu se s ním svěřit někde jinde. Jde totiž o věc hodně choulostivou. Jsem rozvedená a mám jednu šestnáctiletou dceru, která jde do druhého ročníku zdravotní školy. Učí se průměrně a nejsou s ní žádné veliké problémy.

Dobrý den, rozsudkem bylo bývalému manželovi uloženo platit na dceru dlužné výživné ve výši 37.800 po 800,- Kč splátkách + 900,- Kč výživné. V rozsudku je tato povinnost stanovena od 1. 7. 2007 - tento rozsudek nenabyl právní moci z důvodu odvolání. Dcera ukončila v květnu roku 2007 střední školu a přihlásila se na výšku, kam nakonec nenastoupila - oznámení o zrušení studia na vysokou školu zaslala až koncem září.

Doporučuji si doma udělat italskou Focacciu s bylinkami, sýrem, sušenými rajčaty, prostě téměř se vším, vás napadne a máte doma. Je to neskutečný kulinářský zážitek :). Mám velikou slabost pro italskou kuchyni, italský styl vaření, vlastně je mi celkově italský styl života velice sympatický. Tohle jídlo může dobře posloužit jako předkrm, ale i jako lehká večeře. Tady je recept:

Ahoj Danielo, tak jsem se rozhodla přispět i něco svého. Mám veliký problém a čím víc se vyhýbám jeho řešení, tím víc se mi všechno vrací.  Jsem rozvedená přesně rok. Manžel nás opustil kvůli jiné. Odstěhoval se ze společného bytu zpátky do domu svých rodičů, kde si spravil podkrovní tři plus jedna a tam si taky nastěhoval svoji slečnu. Ona ovšem byla ještě docela mladá a nevybouřená, a tak, jakmile se ho nabažila, našla si jinou oběť.

A jsem tu s dalším povídáním z Bulharska... Bydlelo se tak, že byly dva pokoje vždycky spojený jedním balkonem.  Na tom balkoně se sedávalo, popíjelo, koukalo na moře, po kterém po setmění jezdily krásně osvětlené lodi - neb přístav Burgas byl nedaleko. .

Všude je horko... A tak bych vám ráda napsala o jednom velmi příjemném parku „u nás doma", v okolí mého bydliště. Žiji od něj asi tak necelých dvacet minut autem. V dnešní době, kdy se staví všude kde možno, jsou takovéhle parky (a parky vůbec) samozřejmě krásná věc...

Není nad hodnou maminku. Sára Finkelsteinová telefonuje mamince: "Mami, tak jsem se právě vdala." Po zamyšlené pauze na to maminka: "Gratuluju. Hodný židovský chlapec, doufám." "Ne, mami, je to křesťan." Na to maminka po další zamyšlené pauze: "Jsme moderní rodina, křesťani si berou křesťany, tak si taky vezmeme křesťana." "Mami, ale on je černý." Maminka po další zamyšlené pauze: "Říkám, že jsem moderní rodina.

Ahoj Danielo, posílám něco na čtení - abys měla co číst po večerech a věděla, kde se toulám ve Státech - a taky pro všechny na Kudlance.  Jo, tohle je to, co mám na Americe rád - volnost cestování po různorodých nevšedních neopakovatelných místech.

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak moc znáte své předky? Měla jsem nesmírně ráda svou babičku z otcovy strany. Když jsem byla malá, trávila jsem s ní hodně času, mám na ni kouzelné vzpomínky. Když jsem byla starší, a později už „ranně dospělá", fascinovala mě její schopnost sdružovat celou velkou rodinu: všichni jsme k ní chodívali na návštěvu, ona nás pěkně vyzpovídala a pak zas na oplátku řekla, co je kde u koho nového.

Tohle je vynikající místo, tam se pohoří Balkán svažuje až k moři, takže jste vlastně u moře a zároveň na horách. Prej je to nejzdravější místo v Evropě vůbec... Bydleli jsme v přízemí a spali u otevřeného okna, takže tamější kočky se po úspěšném lovu stahovaly k nám, obsadily stůl, židle a posléze i naše postele a do rána si s námi schruply. Jednou jsme jich napočítali šestatřicet - opravdu - děti z nich byly nadšený.

Tolik jsme se na dovolenou těšili, však  jsem se tu  zmínil v článku "KAM SE TĚŠÍTE NA DOVOLENOU" o tom, kam se těšíme my. Dnes tedy hlásím, že už jsme doma a je na časek abych jen vzpomínal a těšil se na další. Kde? Nevím. Jestli budeme mít dost peněz, bude to do Čech, Domů.