Během těhotenství to ještě není ono. Za nepropustnou a pevnou bariérou maminčina bříška je sice nějaký ten skoro hmatatelný tvoreček, který se dokáže projevit kopnutím a vlněním, při troše štěstí se povede uslyšet i tlukot jeho srdíčka, rychlý a uspěchaný, dají se nahmatat zádíčka a páteř, ale stále to není ono.

Je to jiné, hlásí se náznak zodpovědnosti, ale ještě stále to jaksi není ono. Potom se dítě narodí, a je to tady. Z dosud bezdětného muže se stane otec a do ruky mu vloží ten malý řvoucí uzlíček. Všichni přítomní tvrdí, jak je to nádherné dítě a že je celý tatínek. A tatínek zapřemýšlí, jestli má stejný rudý obličej, zarputilý výraz nebo snad stejný hlas? 

Ale ještě stále to není ono. Ještě pořád tomu něco chybí. Maličkost, bez které to pořád jaksi není to pravé ořechové.Tatínek si bere dovolenou a první dny spíš jen tak okukuje, nakukuje a sleduje, jak se to malé stvořeníčko umí přihlásit o svá práva – suchou plenku a plné bříško. Snaží se pomáhat, ale jeho hlavní starostí je udělat spokojenou maminku, podržet ten uzlíček, když je to třeba, asistovat při koupání, protože přece jen je ten malý tvoreček tak droboučký, křehoučký a věčně hladový.

Pak jsou drobkovi dva měsíce a vydáte se na první pořádný výlet. Tatínek celý nadšený naloží kočár do auta, bude se rozplývat nad moderní technikou, jak stačí jen tady zmáčknout a tady zatlačit a kočárek se v mžiku vleze do auta. Vyjedete o kus dál, dýchnou na vás Jeseníky a hurá na Rejvíz. První zatěžkávací zkouška pro váš kočár i pro vaši fyzičku. Na Rejvíz vede dřevěný chodník, kočárek zvládne v pohodě cestu tam i zpátky, dítko  první kus cesty nadšeně zírá na klenbu stromů nad sebou, ale čerstvý horský vzduch udělá své, dítko usíná a spí a spí jak Šípková Růženka. 

Slunce svítí ještě vysoko nad obzorem a tak co dál? Upoutá vás směrovka na rozhlednu Zlatý Chlum a hurá, přendat dítě z kočárku do babyvaku a jde se na věc. Vyšplháte se nahoru na kopec, zdoláte schodiště na rozhledně a žasnete při pohledu z výšky kolem sebe. Stromy vypadají zhora úplně jinak, tam je vidět Praděd, tam Jeseník, Dlouhé stráně, a tam naproti na tom kopci je další rozhledna, jak zjistíte při pohledu dalekohledem, dítě spokojeně spinká na matčině bříšku v babyvaku a jen zpocená záda vám připomínají strastiplnou cestu sem....