Dalším počinkem do naší soutěže o půvabnou knížku Jany Abelson Tržilové "Manuál pro začínající maminky", je přímo dopis od jednoho miminka. Je datován před těmito vánocemi, takže když malá holčička v něm píše o prvních svátcích vánočních, nemyslí tím ty právě minulé, ale ještě ty předtím.  Ale teď se už začtěte a případně napište, jak se vám dopis líbí...

Milý tatínku a maminko,

     tady jsem já, váš největší a nejcennější a nejkrásnější vánoční dárek - vaše Gábinka. Prožila jsem s tebou a s maminkou jedny moc krásné a milé vánoce, sice jsem byla ještě hodně maličkatá a proto jsem byla schovaná v bříšku u maminky, kde jsem měla tu největší ochranu, lásku a péči, teplo a měkkoučko, i když jste o mně ještě nevěděli. A ty vánoce se vším všudy se mi zalíbily tak, že jsem si je co nejdřív chtěla zopakovat, chtěla jsem znovu vidět, tentokrát na vlastní oči, rozsvícený stromeček, šťastné oči maminky, když viděla, jakou mají z jejích dárků všichni okolo radost, chtěla jsem slyšet tu příjemnou a u srdíčka hřejivou melodii koled, znovu být s vámi na půlnoční a vnímat maminčinu pohodu a cítit tvoje doteky, když jste seděli v kostele na studené, tvrdé lavici a drželi se za ruce a oba dva jste mysleli na budoucnost, na lásku a na to, jak je krásné, že můžete být spolu a že někde v duši myslíte i na to, jaké by to bylo, kdybych přišla já.

      A já jsem se snažila říct Vám to, že už jsem tady, ale byla jsem ještě tak maličká a slaboučká, že mě nebylo slyšet. Jen jsem tušila, že ve Vašich srdcích jsem už dávno a mám tam své místečko. Potom přišla chvíle, kdy jste už věděli, že jsem tady a že za chvíli nás už bude o jednoho víc. V bříšku u maminky bylo moc dobře. Tak dobře, že bych tam nejraději zůstala napořád. To krásné houpání, když maminka někam šla a pohybovala se, teploučko, plavala jsem si ve v teplé vodě a bylo to příjemné. Neměla jsem vůbec hlad a nemusela jsem se o nic starat. A jak bylo nádherné, když mě maminka přes bříško hladila, povídala si se mnou, pouštěla mi tu krásnou písničku vždy večer, když šla spát a já jsem nechtěla usnout, když jsem měla všechno to krásné nadosah, já jsem si ještě chtěla povídat a hladit, vyspaná jsem přece byla dost, když mě maminka houpala. A tak jsem začala kopat a natahovat ručky a nožky, kam až to šlo, a dělala jsem kotrmelce a otáčela jsem se, cucala si ty legrační věci na ručičkách, prý se tomu říká prstíčky, pila jsem plodovou vodu a těšila se, až si maminka dá něco dobrého k snědku a já si pochutnám s ní.

     A když potom přijel z práce i tatínek a začal si se mnou povídat, broukat a bručet jako medvěd, začal hladit bříško svou velikou rukou, bylo to jiné než od maminky a jak moc jsem se na to těšila. Jak bylo od něho pozorné, když dal ucho na bříško a poslouchal, jak mi prý bije srdíčko. A já jsem ho do toho ucha vždycky šťouchala a kopala a taky jsem ho chtěla pohladit.

Nejhezčí bylo poslouchat vaše hlasy, jak jste mi povídali o tom, jak moc se mne mě těšíte a jaké to bude krásné, až budu s vámi na světe a jaký mám krásný kočárek, postýlku s nebesy a co všechno na mě v životě čeká. Začala jsem se těšit na to, až půjdu z bříška ven a uvidím to všechno na vlastní oči. Ale říkala jsem si, že by bylo moc krásné narodit se na vánoce, být jedním z dárečků pod rozsvíceným stromečkem, abyste měli oba dva takovou velikou radost, abych mohla být tím Vaším nejkrásnějším dárkem.