 AHOJ KUDLANKY A KUDLÁNCI, určitě jste si všimli, že se to se mnou nějak horší – občas vynechávám… ale není to tím, že jsem už ježibaba (což sice jsem), i zdraví mi funguje docela fajn, ale přibylo mi trápení, co trvá už delší dobu a nemám šanci ho změnit. Ale tak to má v životě ledaskdo. Sama jsem si uvědomila, že neznám člověka, který by byl od narození až do smrti šťastný. Ostatně - jak by mohl vědět, že je šťastný, když by nepoznal dobu špatnou, kdy se cítí zle a smutně?
Štěstí cítíme, když se najednou všechno změní
a „všechno je zalitý sluncem“. U mne to je na přeskáčku - někdy svítí, jindy to
v tom mým životě bouří, leje a fouká hnusnej vítr.
Proto bych chtěla navrhnout, respektive vás
všechny, co kudlanku čtete, požádat, abyste se také zase zapojili. Napadlo mě to
samé, jako jsme měli kdysi „před mnoha a mnoha stoletími“ na začátku kudlanky: že jsem zadala nějaké téma, a vy jste psali a
pak velmi rádi četli zážitky svých virtuálních kamarádek a kamarádů.
Zkusím navrhnout dejme tomu tři témata –
abyste si mohli vybrat:
První
– Můj střet se zvířetem
Jak víte, mám milovaného vořecha, znám
maminku i tatínka, ale výsledek jejich lásky předčí krásou a jednáním všechny
psy světa. Tedy, podle mne. Mám ho nesmírně ráda a neumím si představit ani den
bez něj. Když jsem byla pár dnů v nemocnici, tak jsem se těšila nejvíc na něho.
Co já vím, tak hodně z vás buď pejska nebo
kočičku má, a když s nimi nebydlí, tak jistě nějaké zážitky se zvířaty má
snad každý. Vím, že jsou mezi námi lidi,
co je mít nemusí, ale stejně se tomu někdy nevyhnou. Znám kamaráda, kterého požádala dcera, jestli
by jí na týden nepohlídal kočičku; no měl
ji snad dva roky. Pak se jí zbavil - a
teď jsem mu po ní stejská… Taky vím, že sice dáváme hodně peněz na své zdraví, ale
mnohdy o hodně víc na zdraví svého chlupatého souputníka.
Druhý
– První výlet ve dvou
Protože čtenáři kudlanky nejsou puberťáci,
kteří mají už podstatně odlišné zážitky z tohoto druhu, protože většina z vás
ještě musela „poslouchat rodiče“, tak jistě nějaké ty úniky z ostře sledovaného
zájmu rodičů většinou stály za to. Já se například, abych mohla jet dalekému
moři bez jejich dozoru, vdala… Jednoduše – maminka řekla, že dokud jsem doma,
tak budu poslouchat, a až se vdám, tak si můžu dělat co chci… A tak jsem … Ale
o tom vám třeba někdy taky napíšu.
Třetí
– Až moc „povedené“ narozeniny
Tohle se může stát každému… Někdo se víc
napije, někdo se pohádá, někdo naopak úžasně zamiluje – někdo je na narozeniny
najednou sám, jiný dostane „danajský dar“. Takže možností je neurekom, že?
Někdy stačí nesmírně málo, aby to byly ty nejhezčí narozeniny vůbec. Určitě vás
už při čtení těchto vět napadá několik zážitků.
Tak, moji drazí, pevně doufám, že si uděláte
malou chvilku, naťukáte pár odstavečků a pošlete mi je k potěše nás všech
ostatních. (Adresu znáte - daniela - zavináč, kudlanka.cz )
Vaše Kudlanka
|
