Přijde úchyl k holčičce v parku, usmívá se na ni a říká jí: “ Holčičko, ty seš taková hezká, když ti budu moct pohladit ručičku, dám ti čokoládu. “Holčička tedy svolí, úchyl si mne ruce, jednu čokoládu jí dá hned a pro druhou běží. Pohladí jí ručičku, dá jí čokoládu a blaženě se oblizuje se. Za týden opět: “Holčičko, když ti budu moct pohladit vlásky, dám ti bonboniéru. “Holčička se ošívá a nakonec svolí, úchyl je v sedmým nebi. A zase: jednu bonboniéru jí dá hned, druhou po pohlazení vlásků... 

Za týden: “ Holčičko, když ti budu moct pohladit stehýnko, dám ti dvě obrovské bonboniéry:“  Tak  repete a holčička nakonec souhlasí...

Uchyl odejde štasten, blahem bez sebe běží znovu nakoupit - a holčička si jen tak říká v duchu: "Ach jo, ten než mě vojede, tak dostanu cukrovku."

Když musíte někam dát nové heslo

Pepíček šel první den do školy.

Tatínek jej dovedl do třídy a poprosil paní učitelku o chviličku na rozhovor. Řekl jí, že Pepíček je hodný chlapec, ale moc rád se o něco sází a tak by se mohlo stát, že třeba ostatní děti připraví o svačiny a peníze na zmrzlinu.

Učitelka se tvářila sebevědomě, že takových věci zažila dost a všechno vždy zvládla. Ujistila jej, že tuhle věc vyřeší bez problémů. Po obědě tatínek volal do školy a ptá se paní učitelky, jak to jde.
„Všechno je v nejlepším pořádku. Mám pocit, že jsem vašeho synka zbavila těch jeho sázecích vášní. Ten neposeda trval na tom, že se vsadí o stovku, že mám v zadku krtka. Nakonec jsem se tedy vsadila a po hodině jej odvedla do sborovny a ukázala mu, že žádného krtka v zadku nemám.“

„Doháje! Dneska ráno se se mnou vsadil o tisícovku, že první den ve škole uvidí zadek paní učitelky!“

V Rusku umírá babička.

Děda obíhá každého lékaře, o kterém předpokládá, že dokáže babičku vyléčit. Nakonec sa dostane i k alternativnímu léčiteli, který mu radí, aby babičku co nejdříve sexuálně uspokojil. Děda se vymlouvá: „Ale vždyť už jsem na to starý, dávno už to nedělám, v mých rukou umřel i soudruh Lenin, už to není pro mne !“ Ale léčitel byl neúprosný a trval na svém. Nakonec děda souhlasil... Šel domů a umírající babičku řádně přefiknul, potom usnul. Když se ráno probudil, vidí, že babička není v posteli, ale v kuchyni peče palačinky, usmívá se, vesele si zpívá, div že netancuje. Děda znechuceně bije hlavou do stěny: „Jakej jsem já osel! Kdybych to jenom věděl dříve, soudruh Lenin mohl žít.“