 Kafem se udržuju v relativně bdělém stavu. Jak už jsem se několikrát zmínila, u nás v rodě je běžný nízký tlak, a pokud je člověk navíc útlé postavy, tak má nepřeberné možnosti, co všechno může s nízkým tlakem prožít. Ano, v mládí jsem omdlívala na požádání; což mi nyní sice nehrozí - však taky mám téměř jednou tolik kilo navíc, a tedy rozhodně o sobě nemohu říkat, že jsem tč. útlé postavy. Ale i to dosavadní zhubnutí mi při rychlém zvednutí dá nahlédnout do tmy. A tak kafuju a kafuju.
Občas se mi zamotá hlava i z toho,
co právě dělám.
Vysvětlim: zeptala jsem se
synka, co s tím vším, co doma mám, bude - až už se domů “nevrátím“ - dělat.
Úplně jednoduše a bez zábran odpověděl: „No coby – rozdám, vyhodím.“ Tak jo.
Tak jsem začala své sběratelské
sklady pomalu likvidovat. Neumíte si představit, co to je za nápor na nervy,
když berete do rukou jednotlivé krásné kousky, které doteď byly ukryty někde
hluboko v šuplíku (protože se už fakt nikam nevešly), ale které jsou
tááák hezké, a táááková by to byla škoda jen tak vyhodit…
Proto si jdu udělat další
kafe, nejspíš už šesté, sedmé, a přemýšlím, co s těmi zbytečnostmi.
Ano, už se mi podařilo hodně věcí eliminovat přímo do kontejneru, a nechtějte
vidět, co to bylo… Příklady z lodžie: velká taška plná umytých krásných kamenů
a kamínků, které jsem si připravila na přesazování kytek. Dávala jsem je do
květináčů na vršek jako ozdobu, nebo naopak na dno, aby kytka měla dole větrání. Ta taška tam ležela několik
let.
Stejně jako kelímky od
kilových jogurtů, do kterých jsem sázela odnože při množení kytek. Už dávno ale
kytky nemnožím.
Velká krabice, úhledně
dělená, ve které jsou v sáčcích s popisem semínka nejrůznějších
rostlin. Tohle ovšem musí být opravdu z dávnověku, tedy z doby, kdy
jsem ještě měla v zahrádkářské kolonii svůj malý zahradnický plácek.
A vůbec nejhorší jsou kousky
prken, prkýnek, dřevotřísek atd. Připravené na „budoucí“ police, na nové skřínky, stejně tak
různé zbytky ze starých rozebraných polic… Srovnané, uložené a spící. Tohle
budu probírat zvláště opatrně. Protože jak to pošlu „do pryč“, tak to budu
potřebovat, to přeci známe. 
Z Floridy jsem si
přivezla malou termostičku – je to něco jako vyšší štamprle, vejdou se do toho
asi tak dvě deci, a udrží teplotu. Takže si do ní dávám porci kafe, když mne
pes přesvědčí, že fakt, ale fakt musí, a to hned.
Do té nádobky si kafe rychle
sleju, a jdeme. Vydrží v ní horké na celou procházku. Na krku pověšené klíče, v ruce kafe, někde přede mnou můj chlupatej. Chodíme si zdejším parkem, potkáváme se s kamarády a známými. Je příjemné počasí, i když jsem četla předpověď, že se má pár horkých dnů ještě ukázat. Tak snad to nebude tak horké, jako v minulých týdnech. Ještě zpátky ke kafi a k
nízkému tlaku. Nevím, jaké vy s ním máte případně zkušenosti: já jsem v
mládí dokonce brala nějaké kapky, které mi měly tlak zvedat. Nyní se
tedy spíš zvedám já ... V průměru mám tak kolem 120/60 - občas mi to (po několikátém kafi) vyskočí i na 130/70-80. Ne,
v žádném případě si nechci stěžovat, jsem moc ráda, že se mi tlak zase
srovnal do předchozí celoživotní normy, že se cítím podstatně
pohyblivější - to zas způsobila tak odstraněná kila. Jediné,
co je mi líto, že se nemůžu oddávat svým milovaným sladkostem. To byl
můj velký hřích, díky kterému jsem nabrala váhu, kterou teď tak
horko-těžko shazuju. A určitě všichni víte, co to dá za fušku ...
Pár otázek:
Pokud máte nízký
tlak – pijete kafe, nebo něco jinýho?
Pokud jste zhubli
nebo hubnete – taky máte hrůzu z „návratu kil“?
d@niela
|
