Právě 27. ledna 1945 kolem 15. hodiny dorazily do koncentračního tábora Osvětim jednotky sovětské armády.

Vojáci na místě našli zhruba 7000 vyčerpaných, vyhladovělých a umírajících vězňů převážně židovského původu.

Nacisté tábor opustili 10 dní předtím.

Při odchodu se pokusili zničit důkazy o tom, že v táboře zavraždili přes 1,1 milionu lidí – vyhodili do povětří krematoria, vzali s sebou nakradený majetek a skoro 60 000 vězňů. Ty se snažili přesunout do jiných vyhlazovacích táborů. Pochody smrti, jak se jim dnes říká, nepřežilo téměř 15 000 z nich.

Největší skupinu obětí nacistů podle historika představovali východoevropští ortodoxní Židé. Cílila na ně takzvaná Operace Reinhard, jejímž cílem byla totální fyzická likvidace Židů na části polského území. Celkem zahynuly jen v koncentračních táborech asi 3 miliony Židů.

Druhou část holokaustu představovalo systematické masové vyvražďování Židů mimo koncentrační tábory. Podle odhadů byly zastřeleny nebo jinak popraveny skoro další 3 miliony Židů. Zvláště kruté pak byly speciální jednotky SS Einsatzgruppen, jejichž úkolem byla likvidace nežádoucích osob. Vojáci těchto nechvalně proslulých jednotek vyháněli lidi z domů a nutili je kopat masové hroby, k těm je pak postavili a hromadně postříleli.

Během jednoho takového masakru nacisté během pouhých dvou dnů zastřelili více než 33 tisíc kyjevských Židů.

Celkově nacisté zavraždili kolem 5,7 milionu Židů. Holokaust byl přitom jen první etapou konečného řešení. Nacisté však počítali s uskutečněním Generalplanu Ost, jehož cílem byla eliminace nejméně 50 milionů lidí.

Jak hrůzných podob může nabýt lidská krutost ve vězeních a koncentračních táborech, kde je jeden člověk vydán na milost a nemilost druhému, jak je něco takového vůbec možné?

Krutost člověka k člověku však neskončila po holokaustu II. světové války…

ELIŠKA

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : pavlinaA Za celý život jsem nesebrala odvahu tam jet. Do Osvětimi, kde byla zavražděna celá naše minulá rodina. Mimo jedné jediné nemocné mladé ženy, která byla zrovna v nemocnici. A pak... Nebudu tu vypisovat historii rodiny, ale nakonec? Jsme tu, potomci jejího tehdy ještě nenarozeného synka. leden 27, 2022 16:08 ... : *deeres* Při takových článcích mne vždy napadne, jak bychom asi dopadli my Češi, Slováci a i Sudetští Němci, nebýt atentátu na Heydricha. Dneska se atentát na Heydricha často zpochybňuje, ale kdyby nebylo hrdinství výsadkářů a lidí, kteří jim pomáhali při operaci Anthropoid, nejspíš by se mnozí z nás vůbec nenarodili a pokud vůbec, tak ne ve středu Evropy. Moje máma, když se dostal k moci Hitler, byla čerstvě dospělá. Patřila mezi ročníky, co skončily na nucených pracích v Německu. Máma se tomu vyhnula, protože po obdržení příkazu se narychlo vdala. Povedlo se jí to jenom díky knězi ve Svatovítském chrámu, který na vlastní nebezpečí zfalšoval ohlášky. Jednou jsem se jí vyptávala, jestli věděla o koncentračních táborech a o tom, co se v nich dělo. Nechtěla o tom mluvit, ale něco vědět musela, protože bydlela kousek od seřadiště u Stromovky a nádraží Bubny, odkud tranporty odjížděly. Nejspíš, jako jiní se snažila jenom přežít a asi si říkala, že jí se to netýká, když není židovka. Tátovi vyčítala, že je zapojen v odboji a brala to tak, že je tím ohrožuje. Ne každý je hrdina a jenom se veze, ale nebýt těch statečných? leden 30, 2022 06:03

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment