 Chtěla bych vás trochu rozptýlit, psát o něčem jiném, než o tom všudypřítomném strachu. Dnes ráno, když jsem z procházky sepesem mířila domů na kafe, jsem se zastavila na dvoumetrovej pokec. Kousek před domem, s jednou sousedkou. Na trávníku hned před okny je na pařezu po košaté jeřabině postaven zatím prázdný velký květináč. A vzpomněla jsem si, proč ten nádhernej strom uhynul.
Jsme blok pěti domů, paneláků.
Když jsme se před dávnými léty přistěhovali, bylo nás v každém vchodu jen
pár. Ulice ještě neexistovala – respektive, nebyly cesty, nebyly chodníky,
silnice. Jen ty paneláky a stavební binec kolem.
Tenkrát se přihodilo, že v tom
vedlejším vchodu se ucpala kanalizace. No, prošťouchli ji, vynadali všem tam bydlícím
ženským, cože to všechno hážou do WC – určitě vložky, žejo, líný ženský. Ale
během několika dnů se situace opakovala. To už bydlelo v domě zas o pár
rodin víc. Takže se pozvala firma, která už měla takový nějaký dlouhý vrrrrták,
který to měl kompletně prošťouchnout. Že prý se cestou z baráku k té hlavní
odvodní rouře v zemi nejspíš někde něco vzpříčilo… No – vrtali, kutali –
pak nakonec ještě otevřeli zem před domem – a co nespatřili: panelák nebyl na
kanalizaci vůbec napojen. Na venkově se prý něčemu podobnému říkalo „trativod“…
Po pár dnech se vše dalo do pořádku, panelák se připojil na hlavní rouru a
vesele se bydlelo.
Jenže, nejspíš je ten jejich vchod
nějak prokletý, protože za ta dlouhá léta se tam kanalizace opravovala už
mnohokrát…. Naposledy to bylo loni v létě, a to kopali jámu u té velké nádherné jeřabiny.
Těsně u kmene ji z jedné strany hluboko do země sesekli. Jednoduše jí do
hloubky odsekali polovinu kořenů. Není divu, že začala pak skomírat a do půl
roku byla suchá…
A tak jsem si ještě vzpomněla
na pár „legrácek“ z té první doby. Například jak naproti přes ulici dostal
byt jeden tehdejší televizní moderátor. Chlápek ze samé radosti udělal doma
menší mejdan pro pár kamarádů a kamarádek. K ránu odešli, tak si
ještě napustil vanu, vykoupal se a pak už jen svalil na matraci. Ta byla totiž
jediným kusem nábytku, co tam měl. Když ho o něco později budil budík, tak
rukou místo na budík plácl do vody. Nojo, to byste nevěřili – ta vana, ve které
se koupal, totiž byla postavená na zem, ale neměla „odtok“, respektive nebyla
na žádný odpad napojená…
Jižní Město prý stavěli i
muklové, tak není divu, že se prý sem tam něco nepovedlo…
Byla tu taky jen jedna jediná telefonní
budka široko daleko. Občas u ní byly docela fronty. Pamatuju
se, jak jedna moje kamarádka potřebovala fofrem do porodnice. Zkoušela
jsem volat sanitku, ale budka zrovna byla "mimo provoz". To vám byla
hrůza... Nakonec jsem na silnici stopnula náklaďák (ono tam moc osobáků v
pracovní době ještě tenkrát nejezdilo, a odvezli jsme ji do Thomayerky.
Ale pohoda, za týden byla doma i s dalším klukem. Ještě si vzpomínám na
zvlášť zahnutý drátek, nezbytná telefonní součást, který, když se po skončení
hovoru zastrčil do otvoru na vhazování mincí, tak ten pětadvacetník zase zpátky
vrátil. Tedy někdy …
Asi půl hodinky pěšourem jsme
měli k jakémusi stánku s potravinami, který tam byl původně pro
stavební dělníky. Po silnici-nesilnici jezdil jediný autobus, kterým se mohli
lidé bez aut dopravit na Kačerov, k nejbližšímu metru. Jo, a nebyly tu
žádné stromy, keře, tráva….
NA CO SI NA SVÉ PRVNÍ BYDLENÍ VZPOMÍNÁTE
VY?
d@niela
|
