|
 Děkuji za všechny zajímavé příspěvky ohledně naší krásné a rozmanité řeči. Jak je vidět, tak spoluobčané z Čech nás Moraváky rozhodně nezahanbí. Díky tykadlům zaostřeným na tohle téma, jsem přišla na další a další zajímavé výrazy, se kterýma se ráda podělím; ale nejdřív - milí kudláni - k hádance, která zněla: co znamená, když o někom řekneme, že je móňala, nebo, že se móňá.
Tuším, že dva ze kudláků odpověděli, že je to ten, co mu všechno dlouho trvá, na kterého se neustále čeká, a ten, kdo chodí pořád někam pozdě; prostě móňala, co se móňá. Jistě mnohé z kudlanek znají situace, kdy přešlapují s dvěma až x dětma, vzorně připravené k odjezdu na nedělní oběd ke tchýni - a manžel právě vychází z WC s bulvárním plátkem pod paží, s tím, že musí ještě neodkladně poslat někomu jeden mail... Tak to je přímo ukázkový příklad jednoho takového. Přímo svádí k použití střelené zbraně. Na "M" mně napadá další pěkné slovíčko a to je mulina. Poprvé jsem se s ním setkala, když jsem navštívila své budoucí tchány. Při obhlídce jejich vesnického stavení mě můj budoucí choť zavedl i do chlívku, kde spokojeně chrochtala dvě vypasená prasátka. Hleděl na mně jako na marťana, když jsem se zeptala, jak se jmenují. No, jak by se jmenovaly, jsou to muliny. Takže žádný Pepík, Karlík a co já vím ještě, prostě jen smradlavá mulina. To, že se tady žádné citové vazby mezi mulinama a pánama nepěstují, jsem pochopila, když dostala mulina o týden později ránu mezi oči a byla spořádána od rypáku až po ocásek. Další výrazy jsou z dětského slovníčku. Nedávno jsem přes ICQ Daniele sdělila, že se napapám a půjdu si bucnout. Na obhajobu své infantility bych chtěla říct, že přibližně za čtyři týdny bych měla přivést na svět svého třetího potomka, takže jednak trochu blbnu a pak poctivě trénuju všechny ty budoucí "ham, pá, brm, brm" atd. Ale zpět k tématu, napapat je asi celkem jasné, ale slovíčko bucnout způsobilo mezi námi nedorozumění dokonce dost zásadní. Takže bucnout není nic jiného, než si jít lehnout do postele a na chvilku vydechnout. Používáme ještě termíny: nynynkat, hajat, dadat prostě spinkat. Člověk by nevěřil, jak rozdílné může takové to rodičovské tokání být. Zatím co my tady (skoro na Valachách) šišláme, ňuňáme a co já vím ještě, tak na Ostravsku patří k vrcholným projevům rodičovské lásky například věta: „Ty všivaku jeden, ty ses zase zescala." Tak se láskyplně rozplývala moje známa nad svou tříměsíční počůranou dcerkou. Když si přimyslíte jednak pověstný „kratky zobak" a potom důraz na druhou slabiku, je z toho pravý lingvistický zážitek. 
Ostravsko vůbec vládne svérázným dialektem. Jen namátkou: Když jdete do masny kupovat játra, tak rozhodně ne ty játra, ale jednu játru. Když máte chuť na párek, tak ne na ten, ale na tu párku, nebo párečku, jak jsem se již zmínila minule, párka může být hrubá, nebo tenká. Nikdy neřeknete kvůli čemu, ale kvůli toho (to mi přijde hodně zajímavé). Prsa můžou být cycky nebo dudy - moc hezky to nezní, viďte. Zdeček dupka, zadek dupa, dát na zadek, potom dát do dupy. Dívka může být třeba děvucha. Když jdu k zubaři, nebo k lékaři, tak jdu do zubařa, nebo do dochtora (stejně jako naši polští sousedé). Díra = džuzna, ďura Oheň = fajer Nepříjemné a rozmazlené děcko je u nás smrad, na Ostravsku gizd. Když si chce pravý Ostravák po jídle odříhnout, tak se mu chce zásadně grcat. Dobrá zábava je chlama. Chory = nemocný Jak ideš? = Kam jdeš? Kibel = kbelík Kosa, klepat kosu = zima, klepat se zimou Křaky = křoví Mit v kuli = být opilý Kury = slepice Kypat = kapat Masař, do masařa = řezník, k řezníkovi Pro tentokrát skončíme u písmene M a ještě mám pro vás další hádanku: Jestlipak víte, co je to kotchan? Sama to nevím, doufám, že mi to do příštího týdne někdo z vás prozradí. Paula P.S. Když jsem vybírala slovíčka z Ostravska, živě se mi vybavily vzpomínky na školní prázdniny, které jsem pravidelně trávila se svojí sestřenicí z Ostravy. Teď pro mě některé výrazy jsou téměř neuvěřitelné, ale jak vím podle své vlastní zkušenosti: ano, přesně tak se tam mluví; a není to krásné?
|
