Tohle je sice pár let staré, ale následující recept se vám určitě bude líbit. Jedná se o škvarkové placky, poněkud neobvykle vyrobené… Jo, prostě zkouším recepty jídelní trochu jinak. Sem konečně taky línej jako každej chlap. Má vnučka Kaťa je má velice ráda. Tedy ty placky. K jejich výrobě jsou potřeba škvarky – ale ty koupené mi nejedou, jednak jsou tvrdé a drahé a vůbec. Tak jsem zkusil si je vyrábět sám a tady máte vyzkoušenej návod.

Rozhodla jsem se zas, po pár letech, že budu "likérovat a šťávovat" - jednoduše - udělám si různé likéry a ještě různější šťávy. Tudíž už mám hotovou šťávu z drobných výhonků nejrůznějších vonných jehličnanů, uklizená je i  letos velmi povedená šťáva z bezinkových květů a teď právě se začaly macerovat nezralé ořechy.

Jak jsem slíbila, abych vás na mangold namlsala ještě trochu víc, přidávám recept na mangoldové zapečené noky, o které se nerada dělím a které nejsem líná si udělat uprostřed pracovního dne na oběd (když mám v lednici předem připravený spařený mangold a zbytek vařených brambor ze včerejška). Případně se podívejte na můj článek na téma amarant, je v něm recept na polévku s mangoldem.

Mangold je půvabná letní zelenina, kterou si můžete v kuchyni užít skoro stejně jako vzrostlý špenát. Chutná podobně, má podobné uplatnění a podobná pravidla pro přípravu. Protože stonky mohou mít bílou, žlutou i červenou barvu, oči se vám díky němu snadno rozzáří ještě dlouho předtím, než ho naservírujete na talíř.

Znáte ty články typu Vychytávky do kuchyně, které letos rozhodně musíte mít? Tak přesně takový dnes ode mě nedostanete. Nebudu vám na nos věšet žádné bulíky, které za měsíc odložíte, ale ukážu vám, co je skutečně nezbytné vybavení pro každou kuchyň a bez čeho se nikam neposunete. Vysvětlím vám přitom, proč to tak je a proč byste tyhle věci měli mít stále po ruce, každý den vašeho vaření. Prostě je to vychytaný seznam.

Ze všech jídel na světě, která nejsou sladká, vykazuje trhací závin největší procento žádostí o recept. Tedy aspoň v mé kuchyni. Taky má v sobě zakomponovanou zvláštní pojistku proti případným zbytkům: ať upečete libovolné množství, vždycky aspoň jeden kousek chybí a někdo u stolu by si ještě rád trochu dal.

Přestože cizrnový hummus ráda dělám už léta a myslím, že ho dělám celkem dobře, nikdy se mi nepovedl vyrobit v tak dokonalé verzi, jakou mají ve vídeňské restauraci NENI. Pokaždé, když jsem ve Vídni, musím zajít na Naschmarkt a prodrat se mezi prodejními stánky a nakupujícími lidmi až do této restaurace.

Vídeňský telecí guláš je zcela určitě jedno z nejluxusnějších, nejjemnějších jídel, které znám. Možná na první pohled trochu vypadá jako guláš, už při prvním ochutnání ale pochopíte, že tu jde o úplně jinou ligu. Extraligu. Možná Ligu mistrů. Taky je dost možné, že mě jen zaslepil sentiment z doby, kdy jsme dočasně bydleli ve Vídni. Vzpomínám na ty časy jako prababička na monarchii a s úctou skláním hlavu ke všemu, co se může chlubit duchem císařského majestátu.