Jenže teď už je odpoledne a já se docela i pobavila. Šla jsem s čubičkou na poštu a slyšíme houkat hasiče. Přijeli dvěma auty před někdejší „středisko služeb“ – prostě na „pupek“ Hloubětína. Rázem nastalo mezi starousedlíky pozdvižení, to musí každý vidět. Nebudu vás napínat: těch osm (nebo kolik jich bylo) hasičů přijelo sundat jeden včelí roj J —  to mě vážně pobavilo. Můj děda byl včelař (odtud moje úchylka – slaná houska s medem) a na tohle by mu stačil žebřík, kukla na hlavu a bedna na včely. Proč ale dvě auta a tolik lidí? To nevím, asi na to mají nějaký předpis…

   S tím si asi nebude lámat hlavu Aneta (17.5.), která slaví jako první. Jméno je ve skutečnosti  francouzská zdrobnělina hebrejského jména Anna, jež znamená "milostná" či "milostiplná". Ale určitě si zaslouží mít svůj vlastní den. No a díky jedné Anetce se moje dcera stala v pěti letech tetičkou a já v nějakých 34 pratetou (zní to ale strašně,co?).

   Proč v květnu slavíme „vánoční“ jméno to vám neřeknu, ale je to tak. Nataša (18.5.) je ruskou obdobou jména Natálie — původně totiž dostávaly toto jméno dívky, které se narodily o Vánocích (Christi natalia). Základem je latinské slovo natalis, jež znamená "rodný". My měli na „knihárně“ jednu Natašu ve třídě a ta byla opravdu „dárečkem“… Ze všech její perliček si občas vzpomenu na jednu, kdy jsme probírali jakési české město v hodině zeměpisu - a ona vyhrkla: „Tam se naši seznámili, tam je blázinec!“ Řev, který nastal, se nedá popsat. Profesor Hošek tenkrát jen suše pronesl, že tím se vysvětluje vše…

   I další jméno už „prošlo“ mým životem a to hned dvakrát – jeden Ivo (19.5.) byl kamarád a druhý mohl být něčím víc než jen studentskou láskou. Nu, nestalo se tak a život šel jiným směrem, nicméně na oba Ivoše, jak jsme jim říkali, vzpomínám dodnes ráda. Pravděpodobně jde v našich krajích o zdrobnělinu jména Ivan. Jenže na Zemi nejsou jen „naše kraje“ a my se s tímto jménem setkáváme i u středověkých světců z neslovanských zemí. Někteří byli z Persie, jiní z Francie nebo z Bretaně. Jazykovědci se proto domnívají, že základem tohoto jména mohlo být staroněmecké slovo íwa (dnes Eibe), což znamenalo "tis". Šlo tedy o "bojovníka s tisovým lukem". Nabízí se také srovnání s keltským jménem Iwein či francouzským Yvainem, rekem družiny krále Artuše.

   Zbyšek (20.5.) — jméno je vlastně domáckým tvarem Zbyslava nebo Zbyhněva. První složku jména tvoří sloveso "zbýti", takže dohromady by je šlo vyložit jako "zbyl hněv", ale jazykovědci se domnívají, že jde spíše o "člověka, kterému zbývá hněv". Ale třebas se jazykovědci mýlí, kdo by se hněval na jaře, když všechno kvete a často svítí sluníčko…

   Víkend začne oslavou bohyně – Monika (21.5.) — prastaré fénické jméno s tímto významem. Moniky jsem znala dvě na základní škole a jak už se ten náš život točí v kruhu a události se opakují, tak moje dcera dnes chodí do třídy s neteří jedné z nich, která jako by své tetě z oka vypadla a Janina, jak všichni říkají, je prý zase celá já (chuděra)…

   Ani jméno Emil (22.5.) mi není neznámé, i když jenom přes písničku z mého dětství. Možná si moje vrstevnice vzpomenou na někdejší hit, ve kterém se zpívalo o Emílkovi, který si chce s dětmi hrát. Nevím, jestli to tenkrát byl jen obrat kvůli rýmu nebo jestli autoři písně věděli, že toto jméno nosil slavný římský rod Aemiliů. Základem je latinské přídavné jméno aemilianus, jehož význam bychom mohli přeložit jako "soutěžící" nebo "soupeřící". Emil si tedy rád hraje a o to myslím v té písničce šlo.

   Poslední v týdnu bude další velký „mužský den“ v tomto roce. Vždyť kdo by neznal alespoň jednoho Vladimíra (23.5.). Já znám dva – jeden je „Prima dědečkem“ z Jižního Města (vyhrál soutěž seniorů o nejlepšího dědečka) a tatínkem mé „služebně nejstarší“ kamarádky, druhý Vláďa, kterého znám, je kamarádem mým a „spolupachatelem“ v mém propadnutí skvělé hře, jakou je mariáš. A jací, že ti Vladimírové jsou? Jsou "velcí svou mocí".

pavla@kudlanka.cz