Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Zřejmě pod dojmem určité nepohodlnosti při konzumaci zábavy a poučení (takže vlastně komplex z mládí?) jsem se nyní, "ve svém", zařídil naprosto skvěle. V kuchyni, kterou navštěvuji hned po ránu — na své první dva turky a případné tři — čtyři cigaretky ještě před základními hygienickými úkony (tzv. na povzbuzení životně důležitých fyziologických reflexů J), mám trvale naladěný tranzistorák na Radiožunál. V koupelně s WC je druhý tranzistorák, naladěný rovněž na Radiožurnál, abych neměl porušenou kontinuitu informací. A stává se i, že občas, při ranních zprávách, kdy se dozvídám vše nejnovější,  třeba o zvýšení DPH u prezervativů, se reflexy dostaví takovou rychlostí a silou, i bez druhého turka a třetí cigarety, že sotva stihnu tranzistorák před usednutím zapnout. Prozatím jsem však nestihnul usednout jen jedenkrát, a řeknu rovnou — nic extra příjemného. 
    

Můj obývák + ložnice pak obsahuje přímo poklad, mého drahouška, miláčka: a to televizi s DO = dálkovým ovládáním. Věž je v podstatě nezajímavá, přeci jen si rozhlasu užiji ráno a večer v kuchyni, na WC, ve sprše, i přes den v práci.  Ale má TV a její DO, to je věc! Uznejte, je to nádhera, když si pouštím do usínání informaci o nové žehličce, vybavené parním kotlem s tlakem 20ti atmosfér, k níž, pokud si ji do hodiny objednám, obdržím ještě zdarma digitální budík, vybavený sekačkou na trávu; nebo když se dozvím čerstvé informace o uprchlém vězni, informace, které bych jinak (hrůza) slyšel až ráno, v době, kdy už je zase chycen a připravuje se na útěk nový … Nebo... ale to je nakonec jedno, určitě víte, co se vysílá. Vrnící televize se po určitém čase spořádaně sama vypne a já mezitím už sladce spím.

A další paráda! Občas, když se v noci vzbudím, sáhnu si pro DO a už mohu s rozkoší vychutnat záznam jednání naší slavné PS ČR, případně starší český film. Tenhle skvělý komfort je ovšem často s nevolí kvitován dámskými návštěvami, trpícími utkvělými představami, že usínat a spát nelze jinak, než za úplné tmy a za úplného ticha. Kdo to kdy slyšel a viděl!

     Když pak, ráno, sotva šeptem, abych nebudil, zapínám si v kuchyni Radiožurnál ke svému turkovi s cigaretkou, tak dotyčná, dokonce ještě před dostavením se oněch reflexů, štká, že  „v tom kraválu se nedá spát, že se ihned vrátí k manželovi, že jsem asociál, že jsem úchyl, protože normální člověk přeci v sobotu v šest hodin ještě spí...“
Danielko-Kudlanko a všechny milé nádherné čtenářky, řekněte mi prosím: "Jsem skutečně  tak hrozný??? Vždyť jsem přeci jinak hodný, přizpůsobivý...:-)))"

Váš Karel K., Praha