... zase já. Pro nelidskou spoustu práce a starostí jsem jenom občas jukla a zase pryč, ale tohle psaní ... mi tak moc připomíná moje předchozí a dlouholetý trable, že neozvat se nějak nejde. I když vlastně už jsem to tu kdysi všechno řekla, tak teď speciálně pro toho dotyčnýho...
Celej život jsem prožívala jeho zkušenosti, už od mládí. Můj tatínek byl dojemně manipulovatelnej a já speciálně jsem to s ním uměla, ale mě to NEBAVILO!!! Radši jsem mu naplno řekla, co se děje, místo abych ho takticky dostala do kýženého souhlasu, a za to jsem si vždycky vykoledovala velikou nepřízeň až průšvih. Jenže jsem si říkala, že jako dva dospělí lidi bychom se přece měli na něčem shodnout a ne si házet předem odhadnutelný špílce. Bohužel totéž jsem provozovala i v partnerském životě, tak nebylo divu, že jsem dopadala PŘESNĚ tak, jak to ten pán popisuje. A ve 44 letech jsem byla z vlastní vůle rozvedená, využitá a zahozená, zoufalá a ubrečená. Jenže jsem přízemní organismus, a tak jsem si řekla: Můžu být sama? NEMUŽU! Jsem břečťanovitej typ, kterej potřebuje na někom viset, ale přitom za jistého pohodlí ... Tak jsem to pojala jako práci - něco chci a něco pro to musím udělat. Celej ROK jsem usilovně hledala chlapa podle svých představ, a s ohledem na to, že i moje přednosti byly už "zlehka ojeté", jsem víkend co víkend absolvovala setkání třetího druhu, kdy jsem žasla, co všechno pámbu dokázal stvořit. Jeho záměry jsou mi stále nejasné. :-) A v momentě, kdy už jsem si po tom roce řekla: A dost! S..u na chlapy, to bejt radši sama, mám já TOHLE zapotřebí? TO ZAS NE!!! ... tak v tom momentě mi přišel dopis, který 3 měsíce někde ležel, trpělivě čekal, až ukončím bezperspektivní a v zásadě ubohou známost s někým, kdo o mě vlastně vůbec nestál, a v tom dopise psal chlapík, kterej nesplňoval ani jedno z mých vyžadovaných kriterií: neměl vysokou školu, byl moc mladej (to jest, nebyl dost starej podle mé představy, že aspoň o 10 let starší) a ještě k tomu nebyl z Prahy - tak jakápak perspektiva? Jenže ten dopis byl TAK SENZAČNĚ napsanej, že - ačkoliv v něm ani nebyla zpáteční adresa, jen telefon, jsem na ten telefon zavolala, a ten hlas, co se ozval, byl TAK KULTIVOVANEJ a PŘÍJEMNEJ, že jsem přese všechno neodolala a souhlasila se schůzkou, a ... pak už to bylo všechno tak fajn, samozřejmé, otevřené, milé a příjemné, že už jsme spolu 6 let, a máme se pořád radši. Tak já nevím - povzbudí Vás, pane, moje zkušenost k tomu, abyste to nevzdával? Já bych Vám to moc přála, protože to opravdu jde, a stojí to za to.

- myslím, že tady se dá těžko poradit. Víme, jaký si připadá Karel. Z toho se dá usoudit dost málo o tom, jaký je opravdu, jak působí na své okolí, jak jedná s lidmi atd.

Janí, to máš tedy naprostou pravdu, že o mě nic nevíš.
Jak působím na lidi kolem sebe?
No, vím o několika, kteří neřeknou jinak než "ten blbec", ale vím i o několika, kteří si mě snad vyloženě neoškliví. A fakt je, že s nimi též podle toho jednám. Ale jestli zrovna tohle´s chtěla slyšet (raději snad číst)...
Ale ty víš, jaký si připadám? Pochybuju, že tohle tedy můžeš vědět.
Rozhodně si připadám tak, že by to se mnou žádná moc nechytla. V žádném případě nejsem to, čemu se říká PARTIE.
Tak dík za radu-neradu.
Pa pa, Třebaskarel.

A Evičce držím všechny údy, aby byla i nadále v partnerství nadšená!

Já tomu skoro nerozumím. O co tady jde ? Už po několikáté jsem si článek přečetla a chtěla odepsat, ale nevěděla jsem jak začít. (...Karel chce najít ženskou, ke které by se mohl chovat obyčejně...) Je snad ženských málo ? Není kde vybírat ? (... chtěl by se k ní chovat obyčejně, tak jak cítí a nehrát žádné divadlo ...) Docela zajímavá představa, že by chlap musel kvůli ženské ve vztahu hrát divadlo. Vždyť to asi neumí žádný na světě. Chlap se vždycky chová nadřazeně - je přece pán tvorstva, který to většinou všechno všude řídí svým přirozeným autoritativním vystupováním. (To je pár řádků k Danielinmu úvodu). Karel píše, že objevil možná tu pravou. To je skvělé. Kde je problém ? Když je to ta pravá, tak to bude fungovat. Říká se, že někteří jsou si souzeni ... Člověk by měl mít ve vztahu prostor chovat se přirozeně, tak jak to cítí, samozřejmě s ohledem na toho druhého partnera a to v tom smyslu, že když někoho mám rád, tak se k němu chovám způsobem jakým bych chtěl, aby se choval on ke mě. Nevěřím, že by dělalo dobrotu, kdyby se jeden z nich přetvařoval. Jak dlouho by to vydržel ? A nakonec stejně by jednou na to ten druhý přišel. Na hezký a láskyplný vztah musí být dva, ale když chtějí být spolu, tak dokážou překonat různé překážky, vždyť rčení ve dvou se to lépe táhne je určitě odůvodněné. A nakonec ještě jednu věc bych chtěla připomenout. Říká se, že muž a žena jsou zcela rozdílné bytosti. Tyto rozdílnosti je mohou přitahovat, ale zároveň mnohdy rozdělovat, a tak si myslím, že jenom dobrá vůle a to na obou stranách může být základem vztahu mezi ženou a mužem. Na závěr: proč píšeš třebas Karle o svých trampotách do rubriky časopisu ? Stejně všechny ty rady jsou asi nadraka a musíš si poradit sám. Každý prožitek v životě se líp hodnotí nebo kritizuje zpětně, ale člověk musí řešit věci většinou v průběhu jejich dění. Přeji ti hodně úspěchů v hledání.

Já to vidím přesně stejně jako ten chlapík a je mi z té nutnosti taktiky vždycky na blití...

Dobře, připusťme, že v sobě seberu veškerou sílu k tomu se přetvařovat. Vím, že to nejhorší, co chlap může udělat, je být upřímný. Co dál? Jak teda vzbuzovat tu správnou iluzi? Jsem otevřen k tomu, abyste mi, děvčata, sdělily taktiky, jak na vás.

Copak Vám někdo, koho máte rádi, kvůli komu se cítíte lepší, nestojí za obyčejnou slušnost ? Co to je chovat se přirozeně ? Chodit doma v trenýrkách a povalovat všude ponožky ? Ono to možná jednou přijde samo. Možná za 20 let, ale to je spíš jen letitou únavou. Proboha nedegradujte takto vztah. Vždyť ten druhý jde do vztahu s nejlepším předsevzetím udělat pro mne vše co mi na očích vidí a o čem si myslí, že je to to nejlepší. Že to beru jinak, to už pak musím opatrně dát najevo a vše usměrnit. A se stejným jdu do vztahu také já. A někdy ten druhý trpí přehnanou pečí.... Ale musí ta péče jít ze srdce. A musím mít i to srdce se občas stáhnout, aby druhý vydechl a byl sám sebou a ne můj otrok..... A nezapomínejte, že se vždy musím snažit říct i ty nejhorší věci tak, aby neurazily. Vždyť nechci vyhrát, chci něco změnit....

Těmhle "trikům" jak na ženský (nebo chlapy) nějak nerozumím. Vězte, že až potkáte tu pravou partnerku (partnera), nebude potřeba žádná taktika a přetvářka - ten druhý vás bude brát takové jací jste - a rád! Pokud se už zezačátku musí člověk šroubovat do něčeho, co mu nesedí (záměrné nezvedání telefonů, zapírání se, trpět nedostatkem času atp.), tak je ten vztah o ničem.

být zajímavej, občas se "snížit" k pohlazení, cukrování, dát nějakou drobnost.. A nebejt totálně kdykoliv po ruce. Asi je blbost přetvářka, ale je hezký se snažit. Věřím, že když se budu já snažit, aby jí bylo se mnou fajn, aby se nenudila, abych nebyl odpornej (např. ty trenky,povalovaný ponožky, nechutný zvuky atd.) tak ženská bude ráda a dá to najevo). Trocha toho divadla k tomu patří - není možný se chovat tak, jak je člověk zvyklej, když je jen sám se sebou :-))).

Ivane, myslím že jsi na to kápnul! :-)

Neměla jsem zrovna dneska skvělou náladu, ale těch pár tvých řádků mě rozesmálo. (Mám ráda černý humor). To myslíš skutečně vážně ? Asi jsi měl těžké dětství ... a nebo si zažil něco příšerného a ještě jsi se z toho nevzpamatoval. Upřímně řečeno neumím si představit co to muselo být, protože "jeden" vydrží hodně a jen tak něco ho nepoloží. Zdravé jádro v každém z nás má schopnost zregenerovat nemocnou tkáň, takže když už si myslíš, že už nemáš sil, nějaká vnitřní síla ti dodá energii a ty si schopný opět vstát, vztyčit hlavu a jít za svým cílem.
Kdo tě nutí taktizovat a přetvařovat se ? Proč si myslíš, že vzbuzovat v někom nějakou iluzi má smysl ? Máš zřejmě problém sám se sebou a hledáš chybu v jiných. Chceš vědět taktiku jak na nás ? To je složitější a obsáhlejší oblast než si možná dokážeš představit. Přeji pozitivní myšlení.

Je docela zajímavé, snad i zábavné, kolik reakcí se tady sešlo na docela standardní situaci. Přeci nejde o nic jiného než o předem odhadnutí té správné míry, s jakou ještě chci určité "taktické manévry" provozovat, a o to, jestli ta míra bude vyhovovat i partnerce.
Kingu4, všechno se dá samozřejmě přehnat do absurdity. A jestli mě považuješ za páchnoucí prase, který doma chodí v trenkách vpředu zažloutlých a vzadu zahnědlých, a pohazující mezi talíře se zaschlou předevčerejší večeří ještě předtýdenní fusekle, který se odlepily od stěny na který byly ještě včera přilepený, tak tohle zrovna, myslím, nejsem.
Ale taky mi není již 20 a prostě mi určité chování zamilovaného mladíčka už nejde od srdce.
A přiznám se, že mě taky trochu znepokojují partnerky, kterým se se mnou líbí JEN sex, a o nic jiného prakticky nemají zájem. I tady si totiž chtě-nechtě musím přiznat, kdyže jsem se to vlastně narodil. A už je to docela pár let! Takže, ne snad, že by mi dnes sexuální zájem nelichotil. Naopak! Ale já už se dívám i o pár let dál, vím, že příroda je nesmlouvavá, a že TOHLE už v mém věku může sice dnes být, ale zítra již být vůbec nemusí.
A co pak? Zase být sám?
A co dnes? Mimo práce žít jen ze sexuálních návštěv, spojených s vyznáváním lásky? A co ostatní, mimonávštěvní, dny?
Tak asi takhle! Ahoj.

Nevím, jestli očekáváš reakci na svoje sdělení, ale něco mne zaujalo v těch pár řádcích a chci na to reagovat. Ta větička o čuňátku je dost dobrá, proč nepíšeš fejetony ?
Proč bláznivé zamilované chování má patřit jen pro určité věkové kategorie ? Myslím si, že zamilovanost je jeden z nejhezčích lidských stavů mysli, který zpříjemňuje a usnadňuje žití, dává lidem křídla … (RedBull je slabý odvar). Proč ho lidi tak snadno opouštějí nebo dokonce se ho zbavují ? Věřím, že člověk může být do toho druhého zamilovaný celý život, samozřejmě projevy zamilovanosti se mění a přizpůsobují trochu věku, možnostem a schopnostem každého jedince. Nechápu proč se lidi ve svých domácnostech tak lehce podřizují stereotypu každodenního koloběhu. Proč nehledají způsob jak se tomu vyhnout společně, ale naopak vítají každou příležitost, kdy mu můžou uniknout jednotlivě.
… partnerky, které chtějí po tobě jen sex a nemají o nic jiného zájem ! Toto je hodně zajímavá věta. Tady jsem zapochybovala jestli promlouvám k ženě nebo k chlapovi. Budu se ráda naivně domnívat, že si chlap a nebudu chtít od tebe důkaz. Svůj údiv vysvětlím. Jaksi mi to nesedí s tradičním pojetím sexu. Četla jsem, že … kdysi hlavní roli v intimním partnerském životě hrálo uspokojení muže. Sex byl dokonce chápán jako něco, co muži potřebují a co ženy poskytují. Je mi jasné, že je dávnou minulostí, že lidská sexualita neslouží dávno jen k rozmnožování, ale je u většiny lidí běžnou potřebou, nezbytnou k uchování duševní rovnováhy, sebedůvěry a sebevědomí. Určitě jsou ještě lidé, kterým je bližší starý zajetý systém a těžko (jako v mnoha oblastech) se smiřují s novými trendy. Ale, že by se to otočilo úplně ? Tak s tímhle jsem se nesetkala. Jaký neuvěřitelný potenciál je v nás ženách!
Dále píšeš (zkrátím to), že se díváš dopředu a nemyslíš jen na sex. Promiň otázku … to máš před druhou mízou nebo už po ní ?
Co se týče práce zabírá v životě člověka hodně času, ale koho zcela uspokojí ? Důležité je mít například nějakého koníčka, člověk se schází se spousty lidí, naváže přátelské kontakty a jak se říká v zpívá v jedné písničce … přátelství je někdy víc než láska.
Já se k těm taktikám nebo taktickým manévrům prostě nedostanu!?

Zuzanko, pokud sem ještě zabrousíš: hele, četla jsem tvé reakce a musím uznat, že píšeš fajn - bohužel, nemáš tu mail :-(((. Mohla bys mi napsat? daniela@kudlanka.cz

Ahoj Zuzanko!
Jsi asi skvělá. A to bez ironie. Teď zrovna nevím, jak nejlépe odpovědět na Tvé otázky. Jednotlivě? Asi jo:
O první míze se u mě již jistě mluvit nedá, ale též doufám, že po té druhé snad ještě proboha nemám! Snad mi ještě pár týdnů vydrží!
Zamilované projevy. To je věčné téma. Vyhýbat se jim, bylo by hloupé, nesmyslné a nepravdivé. Ale vždyť už předtím jsem psal, že jde o otázku míry! A sama píšeš, že projevy se mění a přizpůsobují věku. No a právě v tom to je. Když totiž jsou lidé spolu od mládí, tak v pokročilém věku už mají bouřliváctví prožité z dřívějška, a projevy s věkem přizpůsobují. Potíž je, pokud se setkají až v pokročilém věku, a žena nutně potřebuje znovu zažívat zamilovanost přesně se vším všudy, jako před 25 lety. A tam právě se nemusíme sejít. I mně "narostou křídla", to jistě ano, jen prostě necítím potřebu o tom věčně žvatlat jako kdysi v parku za Libeňskou Esvévéeškou. Chci se vídat, chci být na spoustu věcí v páru, chci sex. Ale ne JEN sex a ne JEN žvatlání.
Nechápeš, proč lidé nehledají způsob, jak být spolu, nýbrž naopak, kdy můžou, tak si unikají? No já myslím, že jak kdy, ale paušálně vzato to také nechápu! Asi je to ale opět otázka míry. Vím, že každá žena potřebuje občas (min. 1x týdně) prosedět pozdní odpoledne s jednou nebo více kámoškami, tedy, pokud se jedná o ženu tzv. volnou, než mě sbalila. A je to tak správně! I já mám spoustu věcí, na které ji nepotřebuju, a kdy by mi asi vnucování její společnosti i vadilo, ale zas a zas je tu ta otázka míry. Všeho moc škodí, ale i té opuštěnosti moc škodí.
Mít koníčky a scházet se se spoustou lidí? No snad to někomu vyhovuje. Mně zrovna tohle nějak nesedí, užil jsem lidí i společnosti až přespříliš v minulém životě. Teď, i když jsem někde se "spoustou" lidí, a vím, že až odtamtud přijdu domů, kde budu zase sám, tak si i mezi tou spoustou lidí připadám nějakej poznamenanej, nesvůj, divnej ...
A Zuzanko, a z mého trapného příkladu, proboha, v žádném případě neusuzuj, že se otočila nějaká přírodní pravidla, či co. Jsem jen tou výjimkou, co potvrzuje pravidlo.
Pa pa. Posílám pusinku. Třebaskarel

Předem se omlouvám za podivné znaky a čísla, které se mi povedly v minulém příspěvku. Nejde o nic záměrného a zklamu hloubavější, nejsou to kódy k rozšifrování tajných informací.
Ahoj Kájo. Za pochvalu děkuji, děkuji, děkuji ... ale nikdy jsem se ji nenaučila přijímat. Naopak ve mě vyvolá pocity k zamyšlení a dokonce i sebekritiky, že to co jsem udělala mohlo být lepší a uvědomím si rezervy. Jsem v tomto a v mnoha jiných věcech asi zvláštní, nebo jiná než ostatní (říká okolí), ale v podstatě jsem docela hodná holka. Nevím proč tomu tak je, asi má v tom prsty příroda. Ale sem jsem nechtěla zabloudit ve svých úvahách.
K tvým řádkům: zamilované projevy, já jsem měla na mysli, že si umím představit zamilovaný temperamentní vztah dvou lidí až do sta let. Uvědomuji si, že jsem najivní, ale někdy to dělám záměrně, abych viděla aspoň na chvilku svět lepší.
Jsi prima člověk, máš rozumné názory na spoustu věcí, viš co chceš, víš kde to hledat a snad i jak na to jít. Přeji ti úspěch v hledání, může to být docela dobrodružní a vzrušující činnost.
Děkuji za pusinku k Valentýnovi (spojila jsem si to jak se mi to líbí), to jsi mi polichotil. Já tento svátek miluji a nechápu, že někteří lidi měli nebo mají k němu negativní postoj. Také to chci patřičně demonstrovat na valentýnské párty, kde budou z mého řádění létat třísky z taněčního parketu.
Kájo, přeji ti krásné prožití Valentýna. Všem lidičkám přeji, aby tento den prožívali štěstí, radost a lásku a dokázali ji i předávat dál. ;)

Ahoj děvče,
dík za vysvětlení těch záhadných znaků. Měl jsem z toho takový nepříjemný dojem, že naši korespondenci si označuje BIS, nebo KGB, nebo CIA, nebo nedejbože snad přímo agent Srba alias Salima, s agentkou Tomšovicovou alias Unda, a ještě jim asistuje nějakej potetovanej Citrón. To jsem si tedy oddychl.
Tvoje představy o zamilovaných projevech v žádném případě za naivní nepovažuji, a nikdy jsem se ani slůvkem nezmínil, že jsou mi proti mysli. Znovu; je mi proti mysli, když mimo ty projevy nic jiného není. To je všechno!!!!
Takže Ti posílám ještě jednoho sladkého Valentýnského hudlana, pa pa. Tvůj TK.

Jelikož jsi reagovala na mě, hodlám Ti totéž stručně oplatit.

Nevyjadřuj se o něčem, o čem nic nevíš a nepoužívej přežvýkané fráze někoho jiného. Toť vše.

Tome, omlouvám se. Nechtěla jsem se Tě svými řádky záměrně dotknout. Chtěla jsem jen upozornit na to, že když je mezi dvěma problém, tak není na vině jenom jedna strana. Samozřejmě záleží na tom kdo Ti ublíží a jak je rána hluboká, jestli máš ještě chuť s tím člověkem něco řešit, jestli Ti za to stojí. Ale zase na druhou stranu je škoda házet všechny lidi do jednoho pytle. Jestli Ti moje názory připadají jako přežvýkané fráze někoho jiného, tak to mi je líto. Dovolím si však s tím nesouhlasit. Jsem originál. To co si myslím a co říkám vychází z mého nitra. Snažím se mít jenom k problémům pozitivní přístup, protože si myslím, že je větší pravděpodobnost jejich vyřešení. Možná ti připadám, že jsem šťastný člověk a nevím nic o trápení a neštěstí. Není to pravda. Přeji Ti všechno dobré.

Zajímavá diskuze. Dívám se na věc z druhého břehu než Karel, ale vidím ji, alespoň mám pocit, stejně. Žiju teď momentálně sama (to jsem si zafandila, ono to tak zřejmě už zůstane) a jak si tak občas přemítám o vztazích - to je vlastně to nejpodstatnější v životě, nemyslíte? - taky si říkám, proč bych měla vymýšlet nějaké strategie, proč bych měla vážit úplně každé slovo, které vypustím z úst,proč by mě ten druhý nemohl brát takovou, jaká jsem bez přetvařování?! Neumím si hrát na jinou a myslím si, že to opravdu dlouho ani nejde. A jak by pak mohl vztah skončit, když se budu čásek dělat jinou a pak se to najednou provalí?Taky bych chtěla s mužem žít úplně normálně, přirozeně, respektovat a být respektována, cítit, že mě partner má rád takovou, jaká jsem. A myslím si , že nikdo snad nechce věčně jenom poslouchat zamilované řečičky a ani být věčně jenom v posteli. Mně osobně by vyhovoval vztah, ve kterém bychom oba VĚDĚLI, že se máme rádi, dělalo by nám potěšení spolu být, povídat si, dotýkat se jeden druhého i bez toho, že na "to" vzápětí vlítneme. Tak nevím - je to taková utopie?!

Jituško - velmi zajímavé. Jsi z Prahy?

Díky za kladnou reakci na můj subjektivní názor. Na Tvůj dotaz odpovídám, že přímo z Prahy nejsem, ale pracuju v Praze. Upozorňuji ovšem předem, že jsem poněkud starší ročník, třebaže to možná podle mého příspěvku tak nevypadá. To je důkaz toho, že člověk hledá a tápe v každém věku. Cítím s Tebou a přeju Ti brzké nalezení té pravé.

No, kdybys třeba chtěla ještě něco probrat, tak můj e-mail je: slavek3@seznam.cz
Přeji Tobě i všem ostatním zúčastněným, včetně Danielky - tý Kudlánky Bezbožný, krásnej víkend. Pa pa. TK