SOUTĚŽNÍ POVÍDKA V.
Středa, 30 leden 2008

Tak už nějakou dobu přemýšlím, co napsat k vaření a úpravě mořských ryb a mořských potvor. Ale nemohu se zbavit myšlenky, že jsem k tomuto tématu ještě patřičně nedozrála ... No - je to totiž poněkud složitější, protože mě ještě před sedmi lety ani nenapadlo, že bych na něco takového nedej bože jenom sáhla, nebo to snad nějak v kuchyni rdousila či upravovala k jídlu, natož  to jedla...

 

 

 

 

     Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že se seznámím s člověkem, co něco takového dělá. Jsem totiž odjakživa obrovský potížák na nová jídla a to tak velký, že až do doby, než jsem poznala svého druhého manžela, jsem si v restauracích vždy dala obalované filé, řízek nebo obalovaný sýr. O tom jsem věděla co to obnáší a nečekalo mě žádné překvapení. Ty já totiž vůbec špatně snáším.

 

 

     Když jsem se poprvé na Okoři potkala se svým, teď již druhým manželem, měl obrovské modré oči plné hvězdiček, byl galantní, zamiloval se prý do mě na první pohled, nosil mě na rukou a nosil mi růže a já - ač jsem se po rozvodu snažila držet  hesla "hlavně již nikdy v životě žádného chlapa" - jsem za nedlouho docela vyměkla.

 

     Jemu by neodolala asi žádná žena. To jsem ale ještě netušila, co pro mě bude tento vztah obnášet (mj. první tři měsíce jsem chodila  na rande se dvěma slovníkama a on s jedním, než se nám to podařilo zkrouhnout na jeden společný).

 

     Asi po měsíci chození, mi při loučení  jen tak v letu vrazil do ruky malou průhlednou krabičku s tím, že ať si to dám na pět minut do trouby a koupím si  čerstvou bagetu, že to bude děsná pochoutka. A mazal pryč.

 

 

 

 

     Jak tak na to koukám, ke své hrůze zjišťuji, že držím v ruce proužkované naplněné šněčí ulitky, tak na něj s hrůzou v očích řvu: "panebože, to jsou ale šneci, tak to tedy ne!!!! Já šneky nikdy nejedla, nejím a jíst nebudu!!!! Ty ses zbláznil!!!" A začalo mi docházet, co budu muset asi překousnout...

 

 

 

     Šneky pak udělal doma sám, pozval mě ke krásně prostřenému stolu s dobrým vínem a po dlouhosáhlým vysvětlování, že je to jako vepřové masíčko na másle, soli a s petrželkou, jsem to do sebe natlačila. No, dobré to vážně bylo, ale to jsem si vychutnala až na podruhé, kdy jsem ze sebe už trochu sklepla hrůzu ze zjištění, co že to vlastně jím.

 

      Vzpomínám, jak vloni v lese na houbách  jsem se zase smála já jako blázen: sbírám si tak po dešti mokré hříbky a manžel lítá po lese jak utrženej, v eufórii, oči měl navrch hlavy a pokřikuje: "Ježkovy voči, to jsem v životě neviděl, tady je všude okolo mrak nádhernejch velkejch burgundskejch šneků, to u nás není!!!!!"

 

 

     A já se děsně řehtala: "jo, kdybyste je nežrali, tak by se taky dožívali důchodového věku jako u nás."

 

     Dalším setkáním s touto havětí byl salát z chobotnice. Jen jsem do toho zašťourala a uviděla přísavky a už jsem cítila, jak až to spolknu se mi přicucnou zevnitř na žaludek a ... 

 

     No, tenhle pocit mě opustil až když manžel salát přebral, sám snědl kousky s přísavkama a mě nechal jen ty jakoby masíčkový. Jinak musím dodat, že sépie nebo chobotnice připravuje tak, že vůbec nejsou gumové (jak je tady zvykem), ale jen se na jazyku rozpadají,  v Armorické omáčce na bílém víně, whisky a spoustě cibule.

 

 

 

 

 

 

 

    

     Když jsem přijela vůbec poprvé do Bretaně (se svými dětmi na pozvání manželových rodičů), tak se na naši počest konala velká rodinná večeře. Stůl se prohýbal pod mísami velkých krevet a langust. Ještě když jsem usedala ke stolu, tak jsem netušila, co vše to bude obnášet.

 

 

     Všichni si hrábli rukou do mísy, nabrali nějakou tu potvoru, utrhli jí hlavu, začali sundavat krunýřek s nožkama .... a já začala měnit barvy, jak se mísa pomalu, ale jistě blížila ke mně. Nedokázala jsem si v tu chvíli vůbec představit, že bych na to sáhla, nedej bože tomu trhala hlavu a loupala to a už vůbec ne, že bych to posléze pozřela.

 

 

     Braly mě mrákoty a nevěděla jsem, jestli omdlím hned nebo až za chvíli. Naštěstí duchpřítomný manžel, znalý mých reakcí, tam sáhl za mně a schystal mi to sám. Na talířek mi pokládal už jen masíčko. Jak jsem to v sobě zlomila a ochutnala, tak jsem se pomalu začala vzpamatovávat. A tak koukám na své děti, jak zvrhle dělají to co ostatní, ani se nad tím moc nepozastavují! Ach, kde byla v tu chvíli má letitá láskyplná výchova ke zvířátkům, ke všemu živému...

 

 

 

 

     Pokaždé když jsme v Bretani, tak, protože manžel je kvalitář a hygienik mořských ryb a korýšů, kdykoliv se jde nakupovat do města, musíme nejdříve na rybí trh (asi je to deformace z povolání, no každej máme nějakou). Byla jsem doslova v šoku, jak tam ženy a muži berou z hromad, ledové tříště nebo akvárií, jen tak do ruky, různě velké kraby, zkoumají je ze vše stran a co se jim zamlouvalo, to koupili.

 

 

     Bylo mi jasné, že tohle já dělat nikdy nebudu, navíc jsem si udržovala značnou vzdálenost od těch vystavených potvor; co kdybych se nějaké zalíbila a přiběhla blíž...

 

     Naprosto přesně si vybavuju, jak jeden večer, nic zlého netuše, pokládám nevinnou otázku: Co bude k večeři? A slyším: "Žabí stehýnka". "Coožee?!?!?! To já jíst nikdy nebudu!!!" a už si představuju ty malé zelené žabí nožky na svém talíři, a ještě s těma ropušíma pupínkama .... a bylo vymalováno.

 

     "Ty jsi byl chytat žáby?!?!"

    "Neblbni", slyším, "mám je mražený, bude to jako malý kuřecí stehýnka na smetaně!"

     Nu,  na slovní spojení "kuřecí stehýnka na smetaně" jsem byla ochotná slyšet a dokonce i testovat.

     A - fakt, stálo to skutečně za to.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Onehdá jsem takhle přijela večer do Bretaně (na Velikonoce) za manželem. Dali jsme večeři a šli spát. Ráno jako vždy (protože jsem ranní ptáček), jsem šla udělat kafe do postele. Voda se vaří, kafíčko v hrnku, jen vyndat mlíko z lednice.

 

 

      Otevřu jí a sahám po mlíce, najednou koukám, dvě nějaké dlouhé černé tyčky a než jsem stačila zjistit, co to je, tyčky se samy zvedly nahoru, já zařvala a odlítla. To už slyším dusot po dřevěných schodech:" Jééé, já ti zapomněl říct, že mám v šuplíku langustu, co budu dělat zítra k obědu". A tak jsem šla do lednice raději zas až po obědě.

 

 

     Jindy zase na nákupu ke mě přiběhl, vrazil mi do ruky igelitku s něčím, řka:"drž" a odběhl. Igelitka se mlela jak o život, ve mně by se krve nedořezal, zelená, s rukou nataženou maximálně od těla jak to jen šlo, poslušna slov svého manžela jsem držela a nepustila. Byli v ní tři rychlí krabi. Těm doma posolil a popepřil pupíky, šoupnul je do papiňáku, podlil trochou vody, zavřel pokličku a zapnul plyn. Já jen stála ve dveřích kuchně, slzy jak hráchy se mi řinuly po tvářích, vždyť jsem slyšela, jak škrabou nožičkama na pokličku zevnitř, když teplo začalo sílit.

 

 

 

 

 

     Byla jsem vyprovozena z kuchyně na zahradu se sklenkou dobrého vína, a s dopoučením, že mám myslet na něco hezkého, oběd že bude za chvíli. Fakt je, později s různýma sosíkama a čerstvou bagetou,  to šlo rovnou do ledvin :-)))

 

 

 

 

 

     Jednoho dne jsme se zase zastavili po ránu na rybím trhu, manžel u jednoho stánku potkal někoho známého a zapovídal se. Já okukovala hezky naaranžovaný stánek s ledovou tříští a mořskými produkty.

 

     Držíc se v patřičné vzdálenosti od malých krevetek, poskakujících do výšky na hromadách, a s myšlenkou, aby mi nedej bože  nějaká neskočila do kapsičky, jsem zpozorovala na rohu stolu obrovské zvíře asi 70 cm dlouhé.

 

     Byl to humr, obrovský a krásný, jen tak si tam ležel a přitahoval mě stále blíž a blíž. Když už jsem konečně dostala odvahu  si na něj sáhnout (v domnění, že je a) mrtvý nebo b) jen na dekoraci), zvedl najednou dlouhatánský tykadla a couvnul si to asi o 10 cm. Vyjekla jsem, nadskočila a než se manžel nadál, visela jsem mu na krku.

 

 

 

 

 

 

 

 

     Postupně, za podobných situací a útrap, jsem přestála i jiné potvory. Poslední kapkou pro mě byly ústřice; ty jsem rozchodila až po sedmi letech, konkrétně loni. Nějak jsem nedokázala překousnout to, že se jedí živé. Že tu mušli odklopíš, nadzvedneš vnitřek, který se viditelně smrskává a žije, uřízneš mu nohu, zakapeš citrónem a naklopíš si to rovnou do krku.

 

     Pocit toho, že se mi ještě zbytek dne hýbají v břiše, mi nevzalo ani ujištění mého manžela, že zakapání citronem je okamžitě zabije. Loni na ně udělal ještě jeden nálev jako na tlačenku s octem a cibulkou šalotkou a s tímto tlačenkovým pocitem jsem to zdárně rozchodila.

 

     Jsem na sebe patřičně hrdá, vážení, neboť to stálo nemálo sil a sebezapření a vůbec velké změny v mém přístupu k těmto korýšům. Nicméně krmě jsou to výborné, zdravé a nyní je mám ve značné oblibě. Dnes jsem již mírně i nakloněná tomu, že kdyby šlo opravdu do tuhého, tak i něco připravím sama, ale život je ke mně (v tomto ohledu) vážně milosrdný a zatím to fakt nebylo nutné...

 

 

Inka

 

 

P.S.

     Jé, tohle jsem ještě zapomněla, to vám ještě musím napsat: Jednou manžel, ještě když jsme bydleli v Bretani, donesl ráno domu krabici s kraby. Oni si tam stále lezli a šramotili a mě to znervózňvalo, protože jsem s nima zůstala doma sama. Najednou to ustalo a byl klid a mě se docela ulevilo; ovšem jen do chvíle, než jsem zjistlila, že mi jde jeden poměrně rychle obývákem naproti.

 

      Najednou mi došlo co se stalo, rychlým skokem jsem se dostala na židli, aby se mi lépe přemýšlelo, co udělám a nebyla jsem při tom v ohrožení. Mrchy lezly všude; říkala jsem si: kamarádit se s nimi rozhodně nebudu, pochytat je také nemůžu, nikomu z rodiny také zavolat nemůžu, děsně by se mi všichni řehtali ... a tak jsem na té židli přemýšlela a přemýšlela, až se ve mně ozval lovec Pamapalini, slezla jsem ze židle, skočila ke kredenci, vyndala velké kastroly a než se krabíci nadáli, tak jsem každého rychle přiklopila.

 

     A s kastrůlky rozesetými po bytě jsem v klidu počkala, až manžel dorazí domů a nějak to vyřeší. Nevěřil vlastním očím, co se u nás děje a smál se jako blázen, že něco takového ještě neviděl...

 

 


 

 

UPOZORNĚNÍ -

Soutěž trvá do 17. 2. 2008. Prosím, texty posílejte na adresu:    

redakce - zavináč - kudlanka.cz

díky, d@niela

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře
myslela jsem, že ti krabi se před úpravou zabijou, jako ryby... : bb
"Těm doma posolil a popepřil pupíky, šoupnul je do papiňáku, podlil trochou vody, zavřel pokličku a zapnul plyn. Já jen stála ve dveřích kuchně, slzy jak hráchy se mi řinuly po tvářích, vždyť jsem slyšela, jak škrabou nožičkama na pokličku zevnitř, když teplo začalo sílit. "
rozum mi velí, že Bretaňec v tom vyrostl a je to pro něj přirozené jako pro mě vánoční kapr, ale přece jen, tu rybu bych živou na pekáč nedala, protože bych si nemohla pochutnat na ničem, co nebylo zabito předem, ale uvařeno zaživa.Ani by mi to neprošlo doma, nejen že by to nejedli, zklamala bych je. Krabi na trhu mi nevadili, ale když jsem uviděla v Makru živé kraby, svázané provázky, v boxech s ledem, jak se jim bezmocně hýbou klepítka, kolem chodili lidi jakoby nic, bylo mi nedobře.



leden 30, 2008 22:14
Já nevím, ale já bych ani tu nohu nedovedla uříznout.. : ivanka
smilies/grin.gif
leden 30, 2008 22:28
Inko, ty jsi uplna spisovatelka, hezke. : Bara
Ty rybi trhy jsou ale strasne zajimave a pokud se to tak da rici, taky krasne. Vsechny korysi se prodavaji zive, ti velci krabi a raci maji prelepena klepeta a tim padem se nemohou pohybovat. Krouti tema koralkovejma ocima kolem dokola a dlouhe vousy (nebo jak se to nazyva) pohybujou na vsechny strany.
Musle se hazou do hrnce nebo na panev take zive, ty jsem se naucila delat, to neni vubec tezke a navic dost rychle. Na snekach je nejlepsi snad to bylinkove maslo s bagetou, jinak mi pripadaji dost gumovy. Jedla jsem je i v tomatovo-paprikove omacce v Barcelone. Nedali nam zadny specialni pribor, ale obyc paratka a tim se napichuji.
Je jen skoda, ze vsechny tyhle dobroty jsou desne drahe, alespon u nas.
leden 30, 2008 23:22
Báro, také se mi moc líbí, jak to Inka krásně popsala. : strejda
Při čtení jsem ji přímo viděl jak u hodování, tak i nešťastnou na té židli. Umím si i dobře představit, že při větší potvoře by se ty kastroly začaly najednou pohybovat. smilies/grin.gif

leden 30, 2008 23:57
A protože jsem se před chvílí vrátil z hospody, kde mě zdržel hajný : strejda
neb jsme probírali otázky zajímající obě strany a já jsem tu po přečtení a spatření těch krásných obrázků dostal opět NOČNÍ hlad (a ten mám vždy, když sem dá Kudlanka v noci článek o žrádle), požírám tu utopence, které jsem si sám včera naložil do zbylého láku po okurkách i s patřičnou dávkou cibule a myslím si, že jsem v Bretani. Svůj pocit jsem vyjádřil jednou větou, tak doborou noc. smilies/cheesy.gif
leden 31, 2008 00:26
žabí stehýnka - tobych fakt nemohla : alena puntíkovaná
jinak krabí maso a tak mám ráda - ale kdyby mi ho někdo domů přinesl živé - tak to bych fakt nemohla. Zabít bych to nedokázala a jíst. nebo vařit to živý, to teda vůbec ne. Pamatuju se, jak mě k smrti vyděsily již obalené porce vánočního kapra, které mi začaly poskakovat po prkýnku. Takže chápu, cos prožívala a cítím s tebou. Jinak článek je krásný, máš můj hlas.
leden 31, 2008 02:48
nádhera, : skaz
ale taky si to nedovedu představit vařit živý,máš můj obdiv.
leden 31, 2008 09:06
Inko, : mamča
moc hezký povídání, ale já bych ty živý tvory v papiňáku taky nerozchodila.
Součástí naší zahrady je rokle, kde se po dešti potloukají stovky macatých šneků. Když jsem byla s předškolními dětmi od jara do podzimka na chatě, do kapsy hluboko, tak jsem si všimla, že se mi po zahradě courá takových krásných kousků libového masa s boudou na zádech. Sháněla jsem proto recepty, jak je upravit a zbaštit. Jenže většina receptů na "šnečí pokrmy" počítá s jedním šnekem na kilo jater (vepřového...apod.). Největší problém pro mě ale byl, že to nejde zabít a vykuchat. Takže šneci u nás rostou a sílí, a nejspíš se dožijí požehnaného věku.
leden 31, 2008 09:33
Inko, nádherný článek! : Míša šíša
To PS. mě pobavilo - přesně takhle bych na té židli skončila i já, s tím rozdílem, že bych z té židle asi už nikdy neslezla a následně by mě museli odvézt do nervového sanatoria smilies/grin.gif

Jo, krabi se vaří zaživa, může se nám to zdát barbarské. Ale zabíjení zvířat na našich jatkách není o nic humánnější.
leden 31, 2008 09:52
... : Inka
BB no to jsem si myslela také, a též jsem to doma patřičně sabotovala, ale manžel říkal, že je to horko zabije velmi rychle stejně jako když je usmrtíš před tím. No když jsme u toho kapra, tak já si pamatuju jak se mamince občas ještě hejbal na pánvi obalenej i přes to, že byl zabitej, nikdy mi to nedělalo dobře, proto jsem si brávala raději řízek, jistota je jistota

Ivnako mě tu nohu také odřezává manžel smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif

Baru rybí trhy jsou moc krásný, mají hezké prezentace, v ledových tříštích, je to tam všechno čerstvý a kupují to živé, aby to bylo čerstvé, mušle mám také moc ráda, manžel je dělá v takové polívce - sosu na bílém víně a je to moc dobré, mě se líbí jak si vždy vydloubnu tu první prstem a pak používám na vyndavání těch ostatních tu první mušličku jako kleštičky, zbytek sosíku vyjíš lžíci jako polévku. Na šneky máme taková zvláštní inoxové jako desertní talířky a v nich je 6 prohlubní velikosti dvoukoruny, aby se nekouleli a drželi tím máslíčkem a náplní nahoru, v tom se to peče a pak i podává

no holky já bych to NIKDY živé sama dobrovolně nevařila, to se raději stanu vegetariánem

Mamčo manžel chystá nějakou šnečí farmu s předpřípravou na jídlo, že to pak jen šoupneš do té trouby, ale co to vše obnáší raději nezkoumám

Míšo šíšo, já vím, nejsem moc velký hrdina, mám raději zvířátka s kožíškem, ale ty bych zase nejedla, protože k nim mám vřelý vztah, tak to je pak těžký




leden 31, 2008 10:42
... : Bara
Ty musle delam take na bilem vine s korenovou zeleninou, ale ten sosik nam pripada unappetitlich, takze jde do WC, v podstate je to musli polevka. Belgicani je delaji na tmavem pive, to uz jsem take zkousela. Loni kdyz zacala musli sezona, tak jeden gurman nasel v te musli tmavou perlu, dost velkou a nechal ji sve manzelce vsadit do prstynku. Mne se to jeste nestalo, spis mi zaskripe mezi zuby pisek a nebo tam najdu malilinkeho uvareneho kraba. Snad nekdy.....
Sneky upravene na bylinkovem masle se prodavaji na aluminiovem talirku (v tech jamkach jak popisujes) jen je hodis na chvilku pod gril. Take je specialni pribor na sneky, takove klesticky a vidlicka, ale jak rikam postaci paratko.

Moje maminka byla za valky totalne nasazena v rakouskem Grazu. V lagrech kde museli zit a pracovat byli i jine narodnosti. Trpeli nejen spinou ale i hladem. Rikala, ze nejlepe na tom byli snad Italove. Chodili sbirat sneky (hlavne po desti), ktere pak nekolikrat zalili varici vodou, aby je zbavili hlenu a pak si je smazili, k tomu natrhali pampeliskove mlade lupinky na salat a strasne si pochutnavali.

Kazdy narod ma svoje vlastni specialitky. Nedavno jsem sledovala dokument: Jak prezit v australske bushi. Tamni Aboriginalove vybirali z trouchniveleho kmene stromu bile a tluste larvy, vetsi jak muj palec, varili je v kotliku a pak je vycucavali, desne si pochutnavali a mlaskali. Jako dalsi varianta, dali se dokrupava opeci na ohnisti, taky pochoutka a navic zdroj bilkovin.
Jinak vam preji dobrou chut k obedu.

leden 31, 2008 14:49
... : Bara
Ja se omlouvam za tu hrubku - to jak jsem si predstavovala ty vypasene larvy, tak mi bylo trosku soufka.
leden 31, 2008 14:52
no Baru : Inka
larvy bych tedy nemusela i když prý mají spoustu proteinů, tak statečná zase nejsem a ani bát nechci, jo koukala jsem jednou na nějaký dobrodružný film jak tam jedli opičí mozeček ještě s tý opičí hlavičky jen odklopili ten vršek, fuj tajbl, to by mě kleplo jen bych to viděla na stole. Jo šneky jíme také párátkem, ještě jsou dvojí ty suchzemský a vodní. Jak se dělají ty mušle v tom černém pivě? Mám totiž černé pivo moc ráda, může to být dobré ne? Mě jen stačilo když mě manžel vyprávěl, že se dřív za dob jeho dědečka chodilo na žabí stehýnka tak, že se jen té žábě odsekly zadní nožičky a nechala se žít, to je přece něco strašnýho, teď je to už zakázaný chválabohu.
Jo a onehdá jsem měla steak z velryby, ty jsou ale zakázaný lovit, ale stejně se to porušuje, to je peklo. Chutnal úplně jako hovězí steak, bylo to takové tmavé maso.
leden 31, 2008 14:59
... : Bara
Steak z tunaka je taky tmavocerveny a chutna jako hovezi biftek. Musi se ale jen lehce opeci, jinak je to suche jako drevo. Jenze u hoveziho mi to nevadi, ale u te ryby jo. Proto mi tunak chutna vic z konzervy jak cerstvy, a muj muz si tuka na celo, ze jsem prastena. Asi jo. Ale hlavne zdravicko, on zase neji ovar, jitrnice a jelitka, a ja jo, a ja si primo labuznicim.

Musle na pive.
Dam si do velkeho hrnce chvilku predvarit na hrubo narezanou cibuli, porek, mrkev, celer, petrzel, bobkovy list, kulicky pepre, prihodim tam i kosticku masou, zaliju tim cernym pivem, privedu k varu, musle proplachnu a ocistim, hodim k te zelenine, necham prejit varem a kdyz se otevrou tak serviruju. Na stul dam dve misy, v jedne jsou musle nabrane cednickem (bez te stavy) a jednu prazdnou na lasturky. Serviruju s cesnekovou, horcicnou, whisky nebo sherry, majonezovou studenou omackou a krupavou bagetou, zapijime bilym vinem.
Podle nalady muzes pridat k zelenine papriku, cesnek.....misto piva pouzit bile vino, bujon, nebo jen vodu.
Nam takhle chutnaji, takze jinak neexperimentuju, ale vim, ze Francouzi je davaji uvarene na pulkach lastur zalite nejakou omackou a kousky zeleninu zapeci a pod gril, nebo jen tak s cesnekem, petrzeli a citronem nasucho udelane v panvi. Ale o tom budes ty vedet vic nez ja.

Ono je jeste v dnesni dobe hodne narodu a kmenu, kteri veri ze napr. opici mozecek je na rust vlasu, ze zrohovately nos z nosorozce je zase dobry na potenci, sadlo z tygra na alabastrovou plet, nebo na ruzne neduhy, atd........jedni se to snazi zachranovat, druzi to stale nechapou, tretim je to zasadne jedno - je to zacarovanej kruh.
Inko, mej se.


leden 31, 2008 15:56
... : bb
jo, steak z tuňáka taky můžu, ale zatím jsem je nepřipravovala, chodíme na ně ke kamarádovi, den předtím to marinuje a pak rychle opéká na grilu, vysoké bifteky co vypadají skutečně jak ze svíčkové

co mi chutná, je levný "falešný" červený kaviár, sklenička za 28 nebo tak nějak, k snídani na opečený toust s máslem a citronem, někdy s koprem, nebo na půlkce vařeného vejce posypaný cibulkou... zato ten pravý mi nejede
leden 31, 2008 20:15
jé, když to čtu - : ivanka
dívčata - co je to ten červenej kaviár (tedy ten falešnej)? To jsou kapří jikry?
a co ten černej? Myslím tím ty malý skleničky, co je v nich obsah asi dvě polívkový lžíce...
leden 31, 2008 20:29
... : bb
to je ono, falešný kaviár z jiker jiných ryb, capelin nebo lososa, droboučké kuličky
ten červený, z capelin nebo lososový, jíme v té kombinaci co jsem popsala nahoře, po lžících bych to jíst nemusela
pravý je z jeseterů, to jsou ty větší kuličky, a nejlepší údajně z vyzy, ten jsem ani nejedla
ale možná mi ten "pravý" nechutnal proto, že to nebyl dobrý druh nebo čerstvý nebo dobře připravený - nejsem odborník na mořské speciality, tak neposoudím
někde jsem slyšela nebo četla, že vynikající restaurace se pozná podle toho, že nic z toho, co tam připraví, jedlíkovi nevadí, i když to je ze surovin, které nemá v oblibě, např. právě ty mořské potvory nebo jehněčí apod.
leden 31, 2008 22:19
já ten větší kaviár už jedla : Inka
a byl moc dobrý, takový šťavnatý.
Díky Baru za ten recept na mušle. Jo tuňáka mám také moc ráda. Toho z konzervy mám v zásobě stále, dělám ho s oblibou když nám zbyde rýže a vychladne, tak do ní dám toho tuňáka, sůl, pepř, čerstvou petrželku a hodně to octem okyselím, když se to podává chlazené, je to prima lahodný salátek.
Mušle děláme jen na červeném nebo bílém víně, grilované jsem je ještě nejedla, zato grilované ryby všechny možné, sepii, kraby, langusty, humry to jo - a byly vážně moc dobrý. Já vůbec ráda griluju, nějaký salátky k tomu a čerstvá bagetky, to je dobrotka, už aby bylo jaro.
únor 01, 2008 09:39
Ještě k těm živým plodům moře : wendy
když jsem se dozvěděla, že domorodci zabíjejí chobotnice tak, že s nimi třískají o skálu dokud nejsou mrtvé, tak už jsem si je nedala...
A taky jsem v Makru viděla kraba, co seděl přivázaný v ledové tříšti a čekal, až si ho někdo koupí, tak z toho mi bylo špatně taky.
Vůbec se lidi ke všemu co vytájhnou z vody, chovají jako kdyby žádný ten tvor vůbec nic necítil. Snad že jsou němí...
smilies/cry.gif
únor 01, 2008 11:35
Jeste maly dodatek. : Bara
Kaviar se nema nabirat kovovou a uz vubec ne, hlinikovou lzickou. Vznikla reakce pry poskozuje chut. My sice kaviar moc casto nekonzumujeme, ale tu lzicku z jantaru, ani nevim jak se k nam dostala, mam doma.
Holky, je patek, ceka nas karnevalovy viken. Krepcit, tancovat, zpivat a popijet se bude celych pet dni. K dokonalemu zakonceni si upecu koblihy. Tak ahoj, zdravim
únor 01, 2008 13:33
tak si ti Baru : Inka
hezky užij a přeji všem také hezký a odpočinkový víkend.
únor 01, 2008 13:59
Tedy, Inko, PARÁDNÍ!!! : Eva
a až tu kuchařku třeba vyhraješ, tak si, prosím Tě, sedni a začni, pro změnu, psát knížku sama (na staveniště nic nehleď). A dej určitě vědět! Potřebuji totiž, po některých dnech, usnout ve víře v člověka a bibli a prášky nevidím jako řešení. Díky! smilies/wink.gif
únor 03, 2008 13:31
jo Tobě se to Evi řekne, : Inka
vůbec nestíhám, ze staveniště mám teď pro změnu prádelnu - sušárnu, už jsem vyprala po tom požáru přes 70 praček prádla a ještě není konec. Prášky také nevidím jako řešení ani je nepapám (hrnek Meduňky stačí) nebo se stačí udřít do morku kostí a pak jen když už padám do postele mám už zbouchnutá víka. Jednou asi napíšu životopis, ale musím to nějak přefiltrovat, jinak by to bylo dozajista mládeži nepřístupný, ale zase aby to neztratilo tu šťávu života. smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
únor 04, 2008 11:29
Hlavně nic nefiltruj, Inko, : Eva
děti ať si čtou svoje drsný pohádky smilies/cheesy.gif
Já se nikam nechystám, tak si ráda počkám. Mne těší, že už máš v hlávce tu myšlenku uhnízděnou smilies/wink.gif Jen doufám, že se do té doby, kvůli spaní, řídíce se tvou radou, úplně neudřu!!! Taky už mi to tolik nejde smilies/grin.gif Tak vydržme!

únor 04, 2008 20:10
Inko, u vás hořelo ? : toulavej
úplně mě zamrazilo . . .
únor 06, 2008 13:24
no jo zkouška ohněm Toulavej, : Inka
dneska jsem se zasmála, žádám hasiče e-mailem o zaslání protokolu o požáru na té a té adrese
únor 06, 2008 13:47
jéé nějak mi to uteklo, : Inka
dneska jsem se zasmála, žádám hasiče e-mailem o zaslání protokolu a došel mi následující mejlík jak si ho Ti hasiči přeposílali, tak mi to došlo celé:

Dobrý den,
Je mi líto, že se s požáry roztrhl pytel, věřte mi, že bych v něm raději nebyla. Děkuji Vám za rychlou odpověď.
Hezký den a méně požárů.
Ilona ....


Vážená paní,
Vaše žádost o zaslání protokolu o požáru ve .... ulici, Praha 5 byla u HZS hl.m.Prahy zaevidována pod jednacím číslem HSAA-..........
Odpověď obdržíte prostřednictvím České pošty.
S pozdravem
plk. Mgr. Vít .....
ředitel odboru ZPP
tiskový mluvčí HZS hl. m. Prahy
tel. .....
mob. .....

Paní kolegyně dobrý den s požáry se roztrhl pytel, zasílám Vám další žádost k vyřízení. Mějte se hezky. Jakeš

Dobrý den,
Ráda bych Vás požádala o zaslání protokolu z požáru v bytě na ....... Požár byl 18.1.2008 ve večerních hodinách. Prosím o zaslání v co nejkratší dobu, musím to dodat na pojišťovnu. Ráda bych zda by bylo v protokolu uvedeno, že hydrant na chodbě byl zamčený na zámek od kterého jsme neměli klíče a ani jsem netušila, že bych mít měla, nikdo mě o tom neinformoval. Alarm též nefungoval. To vše Vám tam ukazoval manžel, který tam byl.
Děkuji moc a přeji Vám hezký den.
Ilona ....


únor 06, 2008 13:57
Inko, : Eva
smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
únor 06, 2008 14:01
to jako že seš Ilona ? A já si tě pořád spojoval s Jiřinou . . . : toulavej
zas jsem si uvědomil svý stáří, Jiřina se už moc dlouho nikomu nedává . . .

nebyl to nakonec požár u vás v bytě, co inspiroval šibaly, co minulý týden o nich byla pěkná reportáž ve zprávách tv, co nabízeli, ale hlavně prodávali požární hlásiče nevědomým občanům s 1000 % ziskem vemlouvajíc jim, že budou od července povinné a oni jim je ihned namontují i s 15% SLEVOU :-) - A na to český občan slyší - SLEVA . . .
únor 06, 2008 14:20
jo jo už je to tak, jsem Ilona : Inka
je to blbý jméno, když jsme byla malá říkali mi Ilo, doma a rodina mi říkají Ilonko, přátelé Inko, nikdo mi Ilono neříká, Ilčo upřímně nesnáším a každému říkám, že takhle tedy ne.
Ne ne nebyli jsme v televizi ani v médiích, ale nevím nesleduju to, nemám zatím anténu ani wifi, snad příští týden, bydlím ve stavbě na samotě u lesa a jsem úplně neinformovaná smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif, nějak mě zatím pohlcuje má práce, mé životní katastrofy a jejich následné řešení... smilies/wink.gif smilies/wink.gif smilies/wink.gif
únor 06, 2008 15:19
Inko, pro mě jsi Inka, ať se se mnou přátelíš, jak chceš, je to hezký jméno. : toulavej
hele, a tvůj francouzskej muž nemá problémy s českými jmény ? líbí se mu nějaký ?

s tím hlídáním nedostavěného domu by nejspíš pomohl velký pes nebo medvěd. Kamarádovi za bílého dne ukradli z novostavby na konci vesnice plynovej kotel, rozvody vody i radiátory. Taky museli přespávat v nedodělavým domě, navíc bez topení . . .

Ty budeš asi ideální ženská podle toho, cos psala vedle u toho desatera. Možná bych ti odpustil i to, že nejsi bruneta. Nebo by ses obarvila ? :-)
únor 06, 2008 16:05
to jakej je člověk uvnitř : Inka
nedělá jméno, to je na každým z nás. Manžel myslím řeší jiné věci než jména a nebo neřeší vůbec nic, považuje se jako bretonec za keltský lid a má rád keltská jména, keltskou kulturu a keltskou muziku. Ty naše jména už stejně nezměníme, je to dané, že by měl nějaké oblíbené nevím.
Jo toho psa - medvěda mám už zamluveného (Novofundlanďáka)docela zánovního, ale až začátkem léta a také ještě nemám plot, jen ohradníky, musela jsem nějak vymezit své území, aby tam ustala výletní zóna a proudění lidí ve dne v noci nakukující do oken. Je to směr k lesu, takže kdo šel okolo tak nakoukl, kolikrát až dovnitř, je to přece jen vesnička. Mám sice kocourka co se tváří jako majitel nemovitosti nebo rotvajler, ale nějak mu to nefuguje.
Ideální určitě nebudu, jsem špinavá blondýna - beruška co už má sakra něco nadrandíno, 2x šťastně vdaná a jednou šťastně rozvedená a bůhvíjaktobudedál....., matka dvou poměrně velikých fakanů, leč neproblematických, které miluju, jsem děsně pracovitá a hodně vitální a proto se mnou vydrží jen silný jedinec a slabší prostě odpadají... po čase...., asi s tím nic nenadělám, tak už jsem se s tím nějak srovnala. Bruneta ze mně nebude, není to moje přirozenost, nezlob se.

únor 07, 2008 10:38
já vím, zůstaň, jaká si : toulavej
tak je to správný, tak nám to tu vyhovuje :-)
únor 07, 2008 13:26

Powered by Azrul's Jom Comment
busy