Tak
jo, máte to mít! Kromě vážných informací můžete najít na internetu i ty
nedávno požadované veverčí vtipy. A tak jsem jich pár pro zdejší
zájemce obšlehla... Tedy, nejen vtipy, ale i docela zajímavé
podrobnosti, které stopro nevíte. Třeba, že taková veverka může mít
zrzavou, černou nebo hnědou -
ne - pánové, prdelku jsem na mysli neměla – to veverčí srst může mít ony tři barvy…
Veverka dorůstá do 19 - 23 cm a dosahuje hmotnosti 250
- 340 gramů.
Veverka se svým dlouhým ocasem (14,5 - 20 cm) při spánku přikrývá.
U veverky obecné není vyvinut sexuální dimorfismus, takže samec i samice
vypadají stejně.
Existuje i bílá srst veverky obecné, ale v ČR se nevyskytuje.
Veverka se pohybuje rychlostí až 19km/h.
Veverka tráví až 80 % času hledáním potravy.
Samice veverky může porodit až 2x za rok a jeden vrh obsahuje obvykle 3-4
mláďata.
Mláďata veverky se rodí slepá a holá.
Veverka obecná se v přírodě dožívá v průměru 3 let, v zajetí až 10 let.
Veverka obecná je chráněný druh.
Veverka se dříve lovila pro svoji kožešinu a maso.
Na Sibiři se kožešina z veverky používala jako platidlo.
Původně bylo popsáno 40 poddruhů veverky obecné, ale v roce 1971 zoologové
upřesnili rozdíly a shodli se, že jich je jen 16 druhů.
Po světě běhá na 265 druhů veverek.
Mezi čeleď veverkovití patří i ratufa, burunduk, čipmank, poletucha, svišť,
sysel a psoun. Říká vám to něco?
V anglicky mluvících zemích se veverce obecné říká veverka červená.
Veverka je osamělé zvíře, které je plaché a s jídlem se většinou nedělí, i když
v průběhu rozmnožování může být sdílnější.
Veverka má dobrou prostorovou paměť.
Veverka obecná sbírá houby a suší si je v korunách stromů.
V severské mytologii se vyskytuje bájné zvíře s podobou veverky obecné,
které se jmenuje Ratatoska, je nositelem zpráv Ódinovi,
kdy mu je přináší lezením nahoru po kmeni jasanu.
Veverky mezi sebou komunikují pomocí pachů a také používají ocasy pro
signalizaci.
Nejmenší druh veverky je africká trpasličí veverka, která dorůstá v dospělosti
do 10 cm.
Největší druh veverky je indická obří veverka a dorůstá až téměř jeden metr.
I přesto, že veverky jsou plaché, tak jsou i velmi
důvěřivé a mohou vám jíst z ruky.
Veverky jsou extrémně inteligentní zvířata a jsou známá svým propracovaným
schováváním falešného jídla pro potenciální "zloděje".
Veverka je u původních obyvatel Ameriky symbol pro přípravu, důvěru a šetrnost.
A TEĎ PÁR SLÍBENÝCH FÓRŮ:
Co je to? Leží to v lese, je to hnědé a kouří se z toho...
Zpocená veverka.
Pošle generál vojína, aby sledoval nepřítele a aby se převlíkl za strom.
Vojín se po půl hodině vrátí a generál se
ho zeptá, jak to, že je zpátky tak brzy?
Vojín odpoví: „Snesl jsem, když si na mně ptáčci postavili hnízdo a kakali na
mě, a taky když si do mne milenci ryli svá srdce, ale když přišla ta veverka,
víte, co mi udělala?
Prej: „Nejdříve si sním šištičku, a pak oříšky."
Veverka sedí na stromě a louská oříšky.
Rozlouskne první - stříbrné šaty.
Rozlouskne druhý - zlaté šaty.
Rozlouskne třetí - diamantové šaty.
Veverka se rozpláče, schoulí se na větvičku a vzlyká: „Já se asi kvůli té blbé
pohádce ani nenažeru!"
deeres
Hledala jsem ale zmínku o veverce černé, někde jsem četla, že to je veverka, pocházející z Ameriky a že je nebezpečná pro naše domácí veverky, ale pak jsem na netu našla, že: V posledních letech se vlivem zmatečných informací v médiích často mluví o nebezpečí, které představuje pro veverky obecné jejich mnohem větší příbuzná, z Ameriky pocházející veverka popelavá (Sciurus carolinensis). Ta je skutečně obrovským problémem, jenže nikoliv u nás, nýbrž ve Velké Británii, kde po umělém vysazení v následujících více než sto letech zcela zdecimovala populaci původní veverky obecné (z důvodů, které jsou nad rámec tohoto článku). V České republice, stejně jako v kontinentální Evropě, ale veverka popelavá nežije a ani se tu nikdy nevyskytovala. Bohužel, právě pod vlivem zpráv v médiích se mezi laiky lavinovitě šíří omyl, že veverka popelavá je v České republice usídlená a že veverka s černou barvou srsti je právě touto nebezpečnou cizinkou, s níž je třeba preventivně skoncovat.
....a s jídlem se většinou nedělí....
Nedělí bestie mrňavé, když jsme jezdívali na chalupu, byly vždy ořechy dokonale sklizeny. A s tím schovávání falešného jídla pro zmatení nepřítele - jestli se tím myslí fakt, že jsem viděla všude naaranžované náááádherné obrovské ořechy a v každém zamaskovaná díra, kterou ta prťavá záškodnice vyjedla obsah, tak to taky sedí.
Ale jsou krásné a odolat se jim naprosto nedá, i když vám užírají před nosem a smějí se u toho.
Jen se bojím v jejich případě kousnutí, protože bývají nakažené - snad vzteklinou?
S rukavicemi na rukou Smith nejdříve uřízne veverce ocas i nožky a pak ji stáhne. Rukavice jsou důležité, chrání ho před "oškliváky", jak říká virovým nemocem přenášeným krví. "Nevařím veverčí hlavičky, i když moje matka je zbožňovala - tedy veverčí mozečky," dodává. "Chutnají po oříšcích."
Veverku vaří, dokud se maso neodděluje od kostí, a pak ho podusí s nakládanou kukuřicí, cibulí, rajčaty, paprikami, solí a pepřem. Někdy z něj dělá masové kuličky. "Dušené veverky mají výrazně nasládlou chuť," říká a přirovnává je k dušenému vepřovému, které má také nasládlou chuť i bez přidání cukru. "Je to velmi chutné jídlo a já bych se nerozpakoval nabídnout ho i královně," dodává a pak si rýpne: "V Anglii už jim veverky skáčou po hlavě. Měli by nějaké z nich sníst!"
Puňťatá Ála nejsem,jenže se volalo po veverčí poezii, tak také přidám trochu do mlýna.
Veverka Terka, neuměla eRka,
děsně jí štvalo, že je jenom Telka,
nakonec jí z toho šlehlo
a natáhla perka.
A na veverky bacha, nekradou jenom broskve a ořechy, ale i letadla:
https://www.youtube.com/watch?v=IANwb_qT1gg&feature=youtu.be
NČ TO JE NECHUTNÉ. Deeres moc hezké.
