Chlebíčky a jednohubky si mě stejně našly, i když jsem se jim snažila uniknout. Po několika pokusech strávit silvestrovský večer ve stylu italském, řeckém a španělském mi konečně došlo, že není nad dobrý, poctivý, český obložený chlebíček. Vlastně raději nad pořádný chlebíčkový talíř, doplněný pár jednohubkami, salámovým a sýrovým talířem a dobrou společností přátel.
Po několika pokusech strávit silvestrovský večer ve stylu italském, řeckém a španělském mi konečně došlo, že není nad dobrý, poctivý, český obložený chlebíček. Vlastně raději nad pořádný chlebíčkový talíř, doplněný pár jednohubkami, salámovým a sýrovým talířem a dobrou společností přátel.
Jenomže ať jsem dělala, co jsem dělala, moje chlebíčky a jednohubky vždycky vypadaly, jako by je vyrábělo dítě. Na rozdíl od krasavců z lahůdkářství vypadaly poněkud placatě, chudě a nenápaditě. Naštěstí jsem se vždycky mohla na nějaké dítě v dohledu vymluvit (a stále ještě můžu), ale letos už je mi to poněkud trapné. Nehledě na to, že děti už mají pádné argumenty na svou obranu a znají pravdu, celou pravdu a nic než pravdu, kterou neváhají komukoli vyzradit. A to už přestává být legrace. I na Silvestra.
Obložené chlebíčky pohledem historika
Obložený chlebíček je naše národní specialita. Zatímco ve světě svádí mezi sebou bitvy obložené bagety a sendviče, u nás se dobré lahůdkářství pozná podle obloženého pečiva, které nemůžete jen tak přikusovat po cestě do práce, ale ke kterému si musíte chvíli sednout, zapomenout na počasí za okny a nechat se unést mistrovskou kombinací zúčastněných chutí, případně také okomentovat kvalitu a čerstvost majonézy.
Ještě asi tak před sto lety patřil obložený chlebíček za tradiční nedělní večeři v měšťanských rodinách, protože se na něj snadno upotřebily zbytky masa z víkendu. Pak ale v roce 1916, poté, co nasbírali nějakou tu zkušenost v zahraničí, založili manželé Paukertovi lahůdkářství v Praze na Národní třídě a pozdvihli chlebíčky na úplně jinou úroveň.
Do nabídky patřily chlebíčky s humry, s paštikou a lanýži, s kaviárem, se salátem z raků nebo s králičí paštikou. Jan Paukert ukázal, že zbytky masa vůbec nemusí být důvodem a příčinou jejich vzniku. Praha si je zamilovala. Paukertovo lahůdkářství si postupně oblíbilo mnoho známých osobností – například Hugo Haas, Ema Destinnová, Oldřich Nový nebo Vlasta Burian, vlastně nakonec nejen kvůli chlebíčkům, ale i salátům, paštikám, kremrolím a jiným lahůdkám.
Novodobá historie lahůdkářského domu U Paukertů je poněkud smutná, tak raději přejdu zpět do kuchyně.
10 rad, jak ozdobit chlebíčky a jednohubky
Nápady na zdobení v knížkách ani časopisech nevyčtete. Co na tom, že půl století stará, proslulá kuchařka Moderní studená kuchyně od Viléma Vrabce je plná krásných vyobrazení a dokazuje, že i studená kuchyně je dost důstojný obor kuchařské činnosti. Dokud to neuvidíte naživo, je to jako snažit se naučit řídit auto čtením manuálu na jeho údržbu.
A tak jsem do své kuchyně pozvala svou talentovanou blogerskou kolegyni, Martinu Lancingerovou z blogu Vařeniště.cz, která se sice tváří, že píše o zdravé stravě, ale která má šikovné ruce, vzdělání v oboru a neváhá vytvářet půvabné studené mísy a slané dorty. Přinejmenším si nenechte ujít její článek o jednohubkách, ve kterém najdete spoustu dalších nápadů, jak ozdobit silvestrovský stůl.
Následující rady nechť vám rozzáří poslední dny roku lépe než světlice.
1. Vsaďte na pestrost
Střídejte na talíři různé druhy chlebů a chlebíčků, protože pestrost je u studené mísy velmi důležitá. Třeba ještě můžete okolo narovnat plátky z pečeného masa, rolády, vařeného uzeného nebo šunky. To samé platí i pro talíř jednohubek. Raději než pět různých talířů se stejnými druhy namíchejte roztodivné jednohubky mezi sebou dohromady.
2. Saláty i pomazánky
Obložený chlebíček nemusí být namazaný jen bramborovým, vlašským nebo hermelínovým salátem. Nebojte se běžných pomazánek, včetně tvarohové, budapešťské, z nivy, česnekové, sýrové, nebo dokonce i másla nebo neochuceného krémového sýra. Použijte cokoli, stačí, když pečivo nezůstane suché. V podstatě se nemusíte trápit tím, jak pečivo natřete, protože tahle vrstva obvykle zůstane zcela zakrytá dalšími surovinami.
3. Kombinujte všechno
U chlebíčků platí krásné pravidlo. Obvykle jakákoli pomazánka nebo salát snese jakékoli ozdobení. Chuťově to nijak nebude vadit. Pomazánka z nivy snese šunku, uherák, rajče, sýr nebo vajíčko, je to jedno, co si vyberete. Chlebíček bude vždycky dobrý. Když to trochu víc promyslíte a rozhodnete se vsadit na osvědčené kombinace, například použít nivovou pomazánku ve spojení s plátkem sýra, kouskem jablka a ořechem, body pro vás, ale nutné to opravdu není.
Pokud si vzpomínáte na můj článek o svačinovém taháku, kde z pár surovin vzniklo asi 20 tisíc různých svačinových kombinací, zde zase platí, že ze tří pomazánek a tří hlavních surovin na ozdobení (třeba šunka, trvanlivý salám a sýr) máte devět různých chlebíčků, jen to hvízdne.
4. Tence krájené
Podstatou krásného chlebíčku je, že suroviny stavíte do výšky. Zapomeňte na to, že byste na chlebíček položili kousek plátku sýra a kousek plátku šunky, neděláte přece svačinu do školy, ale efektní ozdobu slavnostního stolu.
Zkuste si sehnat šunku a další salámy krájené na co nejtenčí plátky. Lépe se prohýbají, protože hned nepopraskají. A lépe taky drží tvar, takže vaše dílo pak vzorně ční do výšky. Plátek salámu stačí prohnout kolem prstu a pak libovolně stočit, tím se vytvoří výškový rozměr. Čechrejte, prohýbejte, vlňte, ale nepokládejte.
5. Kornoutky
Velmi efektní a jednoduchou součástí chlebíčků jsou kornoutky či náznaky růží. Pokud je budete chtít vyrobit z dvou nebo tří plátků trvanlivého salámu, překryjte je přes sebe, pak celé přehněte podélně napůl a smotejte. V pomazánce nebo salátu tvar obvykle vydrží.
6. Nůž i zdobička
Do rukou mistra studené kuchyně tak nějak automaticky patří sáček s cukrářskou zdobičkou a řezanou špičkou. Jak jinak by mohl efektně plnit půlky vajec, vytvářet křenové šunkové závitky, stříkat majonézové hvězdičky na chlebíčky anebo ozdobně nanášet pomazánky na pečivo?
Doma se obvykle natírá nožem nebo vidličkou, plní lžící a závěrečný prezentační efekt se dosahuje úplně jiným způsobem. Přesto se nebojte ze skříně vylovit řezanou trubičku a nastříkat s ní na chlebíčky připravené podle předchozích bodů třeba trochu tvarohové pomazánky nebo ochucené majonézy na ozdobu. Jde to rychle a budete za hvězdu.
7. Vejce, kapary a sardelky
K dalšímu babičkovskému triku patří zdobení uvařenými vejci, kapary a sardelkami. My, moderní ženy, zase rády sáhneme po olivách, mimosezónních cherry rajčatech nebo plátku citronu. Když se nad tím zamyslíte, všechny jmenované suroviny mají samy o sobě krásný tvar nebo vynikají tím, jak vypadají na řezu. Jsou takovou pomyslnou třešničkou na dortu.
8. Něco křupavého
Zkuste na to nezapomenout. Obvykle stačí kousek zeleniny, dokonce se počítá i naložená kapie. V ústech udělá tohle šťavnaté křupnutí divy. Opět platí, že kombinovat se dá skoro všechno se vším, spíš než chutí se řiďte barevným kontrastem.
9. Něco zeleného
Zelená barva je symbol čerstvého. Půvabné jsou drobné lístečky ze salátových srdíček (zatímco velké salátové listy můžete použít jako podklad pod chlebíčky). Samozřejmě můžete použít zelenou petrželku – kadeřavou nechce v růžičkách, plocholistou nasekejte. Moderní jsou překřížené snítky pažitky a splést se nemůžete ani s šikmo nakrájenou natí jarní cibulky.
10. Rada, která vám zachrání pověst: nechte chlebíčky rozležet pár hodin v chladu.
Chraňte je pouze před oschnutím. Rozležením se provlhčí pečivo, přestane se drobit, zvláční a chutě se tak nějak lépe spojí.
11. Bonusová rada
Co když na vás v obchodě v přednovoročním nákupním shonu už nezůstane žádná dobrá veka? Nepropadejte panice. Použít můžete jakékoli měkké pečivo. Včetně toustového chleba, který vykrojíte čímkoli, co je zrovna po ruce, i kdyby to měla být neuklizená vykrajovátka na vánoční cukroví.
Tak krásný a šťastný a vydařený konec roku
i začátek toho následujícího!
Ať vás stále doprovází pestrost a rozmanitost barev i chutí.
Třeba i díky blogu Kuchařky pro dceru :-)
A taky dík za poznámku že chlebíčky jsou česká specialita.
Jsou, v Americe na to koukali jak cikán do hodin. V Idahu jsou dokonce open face sandvich, jak tomu říkají, mimo zákon, povolení je vyrábět by muselo projít federálními úřady a do toho nikdo nepůjde.
Dělám falešnou humří pomazánku z podušeného filé, vařeného celeru a malé mrkvičky smíchané s majonézou. A možná udělám i nivové jednohubky s vlašským ořechem.
A možná začnu už dnešní večeří.
Ale rozhodně tvé rozhodnutí dělat ji z filé a mrkvičky je lepší než ten sajrajt surimi tyčinky. Je to odpad při zpracování ryb a prostě nebrat.
Obložený chlebíček je naše národní specialita. Zatímco ve světě svádí mezi sebou bitvy obložené bagety a sendviče, u nás se dobré lahůdkářství pozná podle obloženého pečiva, které nemůžete jen tak přikusovat po cestě do práce, ale ke kterému si musíte chvíli sednout, zapomenout na počasí za okny a nechat se unést mistrovskou kombinací zúčastněných chutí, případně také okomentovat kvalitu a čerstvost majonézy.
Kdysi jsem někde četla, že náš velvyslanec, tuším, že to bylo v nějaké skandinávské zemi, uspořádal večírek a jako pohoštění byly naše chlebíčky.Hosté konzumaci pojali po svém. Na chlebíčky si vzali příbor, ojedli oblohu, veku nechali.
Já chlebíčky miluji, jakékoliv. Ale se slzou v oku vzpomínám na ruské půlkilové konzervy chatky za 4,-Kčs. Dvě konzervy se vysypaly do zadělávací mísy, přidala majonéza a citron, prokrojila veka a žranice mohla začít.
V šedesátých letech se vyhlášené lahůdkářství přestěhovalo na roh Jungmannova náměstí, proti paláci Adria, ale v konkurenci spousty mléčných barů a nedaleké lidové Koruny neobstálo a pro jinak nedostupné přepychové lahůdky se chodilo na Václavák do Domu potravin.
Na chlebicky do lahudkarstvi na Jungmanove namesti jsem chodila a pokazde tam byla fronta.
Kdyz to po nasi revoluci zrusili, ani nevim co tam ted naposledy je, bylo mi to strasne lito. Ale jako studentka jsem chodila na chlebicky taky do Jungmanky, ale na druhou stranu, kde se napojuje na Vodickovu. Tam meli tolik druhu chlebicku, dokonce i na opecenou veku aranzovali kreace, vzadu sal a nizke stolecky. Milovala jsem chlebicek se sprotem na nem kousek citronu k tomu decku bileho, parada.....Na Karlove namesti v Cernem pivovare tam je meli take, ale nastojaka. Tenkrat je meli vsude, ted se musi hledat...
Chlebíček je to celkem skromný na suroviny, ale krásně osvěží a obzvlášť v létě,když jsou čerstvá, na slunci uzrálá rajčata, nemá chybu. Veka se lehce pomaže máslem, na to se naskládají na kolečka nakrájená rajčata. Na rajčata se dá vrstvička majonézy a velký kopec na hrubo nastrouhaného balkánského sýra.
Z Laterny kde jsem v 67 a 68 pracoval jsme si tamq chodili pro večeři, říkalo se tam "U Zoufalého".
