Ptala jsem se mladých, středněvěkých i těch starších. Mužských. Ale taky nás, ženských. Ptala jsem se na jednu velice důležitou věc - kterou my, holky zamilované, děláme navíc a hlavně - kterou někdy svého drahého hrozně štvem. Jedná se o dotýkání. O přehnané dotýkání. Uvedu na příkladu, který jsem v pátek zažila:
Byla jsem si v prodejně T-Mobilu v chodovském obchodním centru nechat vyměnit sim kartu. Prostě najednou cípla a šmytec, volat nešlo a když jsem se zeptala Boba, co s tím, bylo mi řečeno, že tohle se nijak už opravit nedá, že ... Tak jsem tam zajela, řekla, co a jak, a že mám telefon na syna. OK, šikovný mládenec mi simku vyměnil, všechno zkontroloval, taky mi ho prozvonil a já zas frčela domů. Cestou jsem klukovi volala, ale měl stále obsazeno. Asi po hodině jsem mu poslala sms, co s ním je? Jenže průser - ono to cinklo u mne a já zjistila, že ten "šikovný" mi dal synovo číslo a jemu telefon delete... Vau...
Okamžitě jsem mu tedy volala do kanclu, ale Robert právě pásl ovce (jo, synáček teď jednou tejdně celej blaženej chodí se svou borderkou do učení na pasáka – co by pro čubinu neudělal…), takže jsem mu tam jen nechala vzkaz. Za půlhodiny byl už v kanclu a řekl, že bohužel, že se nedá nic dělat, že tam holt musím zpět. A – až tam budu, ať mu do kanclu zavolám a telefon pak dám dotyčnému.
Ten tam nebyl, zato tam byl jejich šéf. Asi neslyšel nic růžového, protože jsem měla dojem, že se téměř roztéká jak sněhulák pod letlampou. „Ano, samozřejmě, ale … no, já se pokusím, samozřejmě… Tak promiňte, moment…“ Trvalo to cca tři čtvrtě hodiny. Já dostala pak zpět zase funkční mobil, tentokrát s mým číslem, a Bob musel holt jít do nějaké ještě otevřené prodejny. Tam mu zprovoznili i ten jeho mobil.
No, byla to legrácka na dvě hodiny.
Ale zpátky k důvodu, proč vám tohle všechno píšu: celou tu dobu, co ten šéf všechno vyřizoval, volal všude možně, jsem sledovala pár u vedlejšího pultu. Mládenec seděl na té barové židličce, vedle něj jeho dívka, liana hadr. Celou tu hodinu se jen po něm vinula. Tu ho hladila po ruce, po rameni, drbala za krkem, ve vlasech, tu ho líbla, pak mu urovnávala šálu, knoflíky na bundě, pak zas utírala tvář od rtěnky, pak se k němu tiskla... atd. atd. V jednom kuse ho ozobávala, ohlazovala, olíbávala... A on jen držel, kdyby se občas nějak nepohnul, myslela bych, že je umělej.
x x x
Už několikrát na tohle téma přišla řeč, když si mi známí či kamarádi stěžovali na některé projevy své drahé. Že je samozřejmě mají rádi, že se s nimi rádi mazlí, hladí je a stejně tak jsou rádi mazleni, líbáni atd. atd. - ale, proboha, ne všude, ne v jednom kuse ... Ne kdekoliv!
A tak jsem si udělala ještě před popsáním této zkušenosti anketu mezi dalšími: a ejhle, shodli se všichni... Jediné, co se lišilo, byly jejich reakce. Někteří to sice nelibě nesou, štve je to, ale jaksi ze slušnosti nic neříkají.
Jeden známý mi říkal, že přímo fyzicky nesnáší, když mu ta jeho při jízdě autem dá ruku kolem ramen, probírá se mu ve vlasech, hladí ho po krku, po ramenou, občas mu dá hlavu na rameno, pak zase ruku na nohu, pak hladí po ruce, pak jezdí prsty po jeho ruce na volantu...
Prostě přebírá, probírá, hladí, víská... a on jen drží a má čím dál tím větší vztek. Jenže - nic neřekne, protože ví, že je to "z lásky"...
Někteří ucuknou, jiní (viz ten mladík v T-Mobile) zkamení a snaží se nic nevnímat, jiní, tedy konkrétně další můj kámoš, se pak jednoznačně ohradí i tak hrozným způsobem, jak je v nadpisu :-))).
Myslím, že to, co je tak super v soukromí, není už tak fajn na veřejnosti. Ne, že by to té veřejnosti vadilo, ono stačí jet v podvečer v metru a můžete podobně se obírajících dvojic vidět neurekom, ale když už, tak to vadí právě těm "ohlazovaným"...
Nu, jaký na to máte názor vy?
Jak by to vadilo - či vadí vám?
Dnes je jí přes 70 a zuby pozvolna ubývají....
No, ženský se rády dotýkají a mazlí, ale někdy to přehánějí. Vlastnické pudy taky vzhledem k partnerovi. Ale v určíté míře a okmažiku to asi vadí každému. Pokud je teda střízlivý.
A co teprve takový drbání zad, to by bylo na samostatný téma
.Ale když už ses ozval - jaký je tvůj názor na "tenhle problém"? Tobě to vadilo? Tedy, za mlada? :-))))
"No jasněže vím, ale čím bych pak řídil?"
A jako vždy - „Ceterum censeo Carthaginem esse delendam“ (Ostatně myslím, že Kartágo musí být zničeno)
dotýkat se jo, ale ošmatávat v čase a místě nevhodném ne :-)
sestra chodila jeden čas s pánem, co se trochu předváděl a ten doslova pořád ozobával, okusoval, oplácával, ošmatával, ňuchňal, očichával, ocumlával, mně by z toho naskočila kopřivka, ale on se tvářil jako že kdo to tak nedělá, je studenej čumák. Takže nakonec všichni byli za studené čumáky, protože kam přišli, tam se po chvíli lidi v rozpacích začali tvářit neutrálně, nevšímavě, prohlíželi si časopisy a tak, jen aby nemuseli nečinně sedět a civět na to.
Naštěstí spolu nebyli tak dlouho, ale těch několik měsíců stačilo. I jí.
Dodnes obě vzpomínáme, jak mi volala v deset večer, čímž mi přivodila malý srdeční záchvat "něco se muselo stát, jinak by touhle dobou nevolala". Potřebovala probrat svůj malý infarkt, který prodělala chvilku předtím. To se vracela ze služební cesty a napsala mu, že za pět minut už bude doma, chystal večeři, byl zrovna u ní, bydleli tak nějak na střídačku chvíli u něj, chvíli u ní. No tak mu napsala, dojela domů, zaparkovala, šla ke vchodu do domu a pak se málem skácela - on čekal schovaný za popelnicema a laškovně na ni vybafl, romantik jeden. Zakopla, zařvala a v leknutí odhodila kabelu s mobilem, notebookem.
