PRAŽSKÉ TOULKY - PAVÍ VRCH
Úterý, 19 květen 2015
Dlouhá léta při svých cestách ze Šumavy do Prahy míjím pravidelně vysoký kopec s honosnou vilou, které společně tvoří výraznou dominantu oblasti na rozhraní Smíchova a Radlic. Vila je vidět z mnoha koutů Prahy, prostě ji nelze přehlédnout. Působí tak trochu tajemně, neunikla mé zvědavosti a právě sem vás dnes zvu.

 

 

 

 

 

 

Kopec,  na kterém vila stojí, se jmenuje Paví vrch a z Nikolajky, o které bylo nedávné povídání, je to sem blízko. Výchozím bodem cesty bude tedy opět zastávka Santoška autobusu 137. Od zastávky Santoška jsou dobře vidět dva kostely. Ten více utopený v terénu je kostel ČCE, zhotovený dle návrhu arch. Filipa Křížka v letech 1930-1931. 

 

Členkou zdejšího sboru  byla i Dr. Milada Horáková. Právě k její poctě vytvořil sochař Olbram Zoubek působivou sochu skloněné postavy (postava je anonymní, nejedná se přímo o podobu MH), která hledí na pomník s růží a oprátkou. Pomník s děkovným textem byl slavnostně odhalen r. 2010, a sochař O. Zoubek se zřekl honoráře za jeho zhotovení.

 

 

 


 

 

 

Na Praze 5 je to tak druhý pomník věnovaný této statečné ženě. Další pamětní desku jsem objevila v Mošnově ul.; zmíním ji  v budoucnu v povídání o pražských Hřebenkách.

 

Pod kostelem stojí v Bieblově ulici č. 15 vzorně opravená usedlost Doubková, s krásnou valbovou střechou, opodál vidíme sochu sv. Jana Nepomuckého, patřící k této usedlosti.  K ulici přiléhají opravené sady Na Skalce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kdysi v těchto místech stávala usedlost a lom.  Kolem r. 1813 získala pozemek rodina Doubků. R. 1889 daroval rytíř Eduard Daubek (Doubek) pozemek se zušlechtěným parkem smíchovské obci. Ta jej nechala v letech 1890-1894 přestavět za přispění známého zahradního architekta Františka Thomayera, o kterém už na Kudlance byla také zmínka. Přibyl i litinový altán.

 

 

 

 

 

 

 

Poněkud svažitý terén ukrývá vzácnou památku – první smíchovský vodojem. Vzorně opravený domek čerpací stanice smíchovské vodárny najdeme v blízké ulici Na Václavce, pěkná industriální památka.

 

 

 

 

 

Další ulice, na kterou bych ráda upozornila, je sousedící ul. Na Doubkové. Jsou zde krásné vily s prvky geometrické secese i různými nápisy. Za pozornost stojí mj. dům č. 4 se žlutou fasádou a malbou, zvaný Lešehradeum, kde žily hned dvě významné literární osobnosti a to F. X. Šalda a dekadentní básník a vyznavač okultismu Emanuel Lešetický. Docházelo mezi nimi údajně ke kuriozním konfliktům vzhledem k jejich rozdílnému literárnímu zaměření.

 

Úzkou pěšinkou vystoupáme  do parku Santoška nebo se vrátíme zpět ke kostelu a pohodlněji, dlážděnou cestou,  se dostaneme do parku a k usedlosti Santoška. Budovou, kterou se dnes rozléhá dětský křik, neboť zde sídlí mateřská škola, se v minulosti nesly úplně jiné hlasy.  Historie objektu sahá až do r. 1654; tehdy na místě vinic byla zbudována usedlost. Tu r. 1721 dostal darem za právnické služby doktor František Vilém Sonntag od Adama Schwarzenberga.

 

Perličkou v historii je mj. to, že zdejší studniční voda byla prodávána jako minerální v lékárně U černého orla na Malé Straně (o této lékárně jsem psala v článku Zašlá sláva).  R. 1813 usedlosti Santošku, Březinku, Václavku a Klavírku koupila rodina Doubků, r. 1868 byla dokončena novogotická přestavba Santošky.

 

 

 

 

 

R. 1907 získala vilu i s parkem do svého majetku Smíchovská obec, která ji zpřístupnila veřejnosti – byla zde restaurace, později učňovský internát, ještě později mateřská škola.  Jméno vzniklo buď z příjmení Sonntag-Sontoška, zkomolením pak Santoška nebo podle údajně léčivé vody, z francouzského slova  zdraví – santé.

 

 

 

 

 

 

 

 

Když jsem zmínila, že se tu v minulosti nesly úplně jiné hlasy, měla jsem na mysli Henriettu Sonntagovou (1806-1854).  Rodačka z Koblenze přišla do Prahy se svými rodiči, ti měli angažmá ve Stavovském divadle.  Tato slavná významná operní a koncertní pěvkyně, k jejíž triumfální umělecké kariéře dala základy pražská konzervatoř  (vstoupila do ní  v pouhých jedenácti letech),  pobývala právě na Santošce. Stejně jako její rodiče, získala i ona angažmá ve Stavovském divadle.  Později Prahu opustila, vdala se a byla známa jako hraběnka Rossi. Po letech Prahu znovu navštívila a sklidila opět obdiv. Zemřela předčasně na choleru v pouhých 48 letech.

 

 

 

 

 

 

 

 

Ale pojďme dál.  Už stoupáme na zmiňovaný Paví vrch.  Nabízí méně známé pohledy na Prahu - ať už třeba na blízké smíchovské Ženské domovy, které nechala zbudovat Alice Masaryková, tak na Petřín, Pražský hrad, Žižkov, Nové Město, Radlice...  Výhled perfektní.

 

 

 

 


 

 

 

Navíc podle senzibilů jde o energeticky silné místo.  V každém případě mně se tu líbilo velmi. Kromě mne sem zabrousili milenci, maminky s malými prcky, starší pejskař. Ani se nedivím, žádná auta, jen klid, teplý vítr, ptačí zpěv.  Koneckonců místo má svůj název od ptáků odvozený – kdysi se sem stahovala hejna pávů, kteří se přemnožili v zahradách smíchovských letohrádků.

 

  Podle dochovaných zpráv je podzemí protkáno sítí chodeb. Kdysi zde bývaly vinné sklepy přilehlých vinic. 

 

Za pozornost stojí v úvodu zmiňovaná dominanta vrchu – mohutná vila se spoustou antén a odvětrávací věží v těsném sousedství. Vila se jmenuje Krulišova a její původní majitel,  uhlobaron Otakar Kruliš-Randa, měl pohnutý osud.

 

Ač patřil do vlasteneckého rodu, který významně přispěl k vybudování železnic na našem území a i on sám byl velmi schopný, všestranný, jeho život se uzavřel v komunistickém žaláři na Mírově.  Vila byla r. 1948 znárodněna, obývala ji Státní bezpečnost a i po listopadu 89 slouží Ministerstvu vnitra.

 

 

 

 


 

 

 

 

Na přelomu minulého a letošního roku jsem dala na Kudlanku tři články Zašlá sláva. Osud Otakara Kruliše-Randy a jeho rodiny by vydal na jeden takovýto další samostatný článek. Někdy se stane, že hledám informaci k nějakému objektu a současně narazím na  (pro mne) zajímavý životní příběh.

 

Tak tomu bylo třeba u letohrádku Hvězda, kde mne nakonec více než samotný letohrádek zaujal příběh lásky Ferdinanda Tyrolského k neurozené Filipíně Welserové.

 

U výše zmiňované, ne příliš známé vily, mne zaujal životní příběh člověka, kterému život přinesl nečekané životní zvraty.  I zamyšlení nad tím, jak někdy režim a lidé s ním spjatí dokážou pošlapat jako sloni v porcelánu to dobré a užitečné, co bylo vytvořeno, a uzurpují si nárok na pomyslnou spravedlnost a neomylnost.  Ti sloni v porcelánu se ovšem najdou v každé době.

 

Tolik dnešní povídání. Časově tahle vycházka není náročná. Navážeme na ni prohlídkou ulice Na Václavce, kde je rovněž několik zajímavostí, které stojí za zveřejnění.

 

MIA,

obdivuhodná tulačka...

 

 

 

 

 

Komentáře
... : mia I
obdivuhodná tulačka? tak tenhle titul jsem si sama nedala. Ten mi koukám přidělila vrchní velekudla. smilies/wink.gif
květen 20, 2015 11:16
... : Milene
A nejsi snad? smilies/wink.gif smilies/wink.gif smilies/wink.gif smilies/wink.gif Zatouláš se tam, kam mnozí nechodí a když chodí, tak třeba nezvednou hlavu.
Já ani název Paví vrch neznám.
květen 20, 2015 13:23
Jako vždycky : Krakonoš
pěkný čtení. Jen bych si dovolil upozornit na malinkou nepřesnost - usedlost Doubková nemá krásnou valbovou střechu, ale krásnou mansardovou. (profesionální deformace smilies/wink.gif)
květen 20, 2015 15:56
... : mia I
chybička se vloudila, díky za upřesnění smilies/smiley.gif
květen 21, 2015 07:44

Powered by Azrul's Jom Comment
busy