PRAŽSKÉ TOULKY - BŘEVNOV
Úterý, 20 leden 2015
V dnešních toulkách vás pozvu opět na Prahu 6 a sice do Břevnova. Poprvé jsem zavítala do Břevnova díky Milene z Kudlanky, která mi doporučila návštěvu  Břevnovského kláštera.   Během let jsem se tu ještě párkrát ocitla a zamilovala si tenhle kout Prahy pro jeho příjemnou atmosféru.

 

 

 

 

 

 

     Řekne-li se Břevnov, napadne většinu lidí právě benediktinský klášter. Je opravdu přenádherný a určitě bych Vám doporučila při návštěvě Prahy jej nevynechat. Z  mnoha objektů vč. jejich prohlídek patří  klášter k tomu nejlepšímu, co jsem v Praze kdy viděla.  Troufám si tvrdit, že lepší výklad než byl ten dvouhodinový v areálu kláštera  a  navíc s milým průvodcem, jsem asi nezažila.

 

     Přesto fotografie z kláštera nenabízím, ani je nemám. Tehdy v tom únorovém mlhavém dni před šesti lety  jsem nefotila, navíc fotek kláštera je plný internet. Posílám Daniele  a potažmo vám několik fotografií z mé zatím poslední návštěvy Prahy, v listopadu loňského roku. Tehdy jsem se v odpoledním pondělku vypravila tramvají 22 na břevnovskou Tejnku. Fotografie Tejnky prokládám historií Břevnova.

 

 

 

 

 

 

 

 

     Břevnov je zmiňován už v desátém století a to díky klášteru založenému r. 993 knížetem Boleslavem II. a sv. Vojtěchem. Pověst praví, že v hlubokém lese spatřili jelena, který se chtěl napít ze studánky, ale bránilo mu v tom břevno se třemi suky. Svatý Vojtěch břevno odkryl a v tom vytryskl mohutný pramen. Ve 14. století se "břevno-ostrev" dostalo i do znaku Břevnova.

 

     Klášter byl vypleněn husity a následně třicetiletou válkou. Dnešní podobu raného baroka má od 1.pol. 18. století.  Patří k němu též oranžérie, letohrádek Vojtěška,  gloriet Josefka. Na břevnovském  hřbitově s kaplí sv. Lazara (kam se dříve pohřbívali jen duchovní) odpočívá mj. i Karel Kryl.

 

     Už krátce po  založení kláštera přicházeli do těchto míst zemědělci, hospodáři, stávaly zde vinice. Směrem ke Střešovicům též opukové lomy. K vinicím patřily i usedlosti – Liborka, Závěrka, Kylismonka. A také Tejnka, o které bude ještě řeč.

 

 

 

 

 

 

 

     Roku 1277 dal  opat Godefrid z břevnovského opatství postavit dřevěný větrný mlýn. Někdy kolem r. 1722 jej nahradila kamenná válcová věž s přístavkem, ve mlýně se pro potřeby kláštera mlelo až do konce 19. století.  V r. 1902 byla  v novorenesančním stylu přistavěna obytná budova a otevřena restaurace.  Nyní je tento objekt v soukromých rukou a je zde restaurace.  Adresa  - U Větrníku 1, tramvají směr Petřiny.

 

     Ke konci 19. století začal Břevnov růst, počet obyvatel se zvyšoval.  Rozdělit ho lze zhruba na Velký a Malý Břevnov (při oboře Hvězda), vilový Břevnov (oblast prvorepublikových vil mezi strahovským stadionem a Bělohorskou ulicí), oblast břevnovských secesních činžáků a pak jsou tu bývalé dosud existující usedlosti Ladronka, Šafránka (Kukulova ul).

 

 

 

 

 

 

     Břevnov byl vesnicí a městem se stal r. 1907 vlastně omylem. Roku 1907 sem na nějakou oslavu zamířil František Josef I. Líbilo se mu tu a ve své řeči zmínil, že děkuje obyvatelům města Břevnova za milé přijetí. Pohotový břevnovský starosta toho hned využil a řekl, že občané města Břevnova srdečně děkují za jeho slova. Co bylo vyřčeno, nešlo vzít zpět a tak se Břevnov stal městem :-)).

 

     Břevnovští se ovšem neradovali dlouho. Smích je přešel na Nový rok 1922, kdy byl Břevnov připojen k Praze.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Velkou dardu, a hodně bolestivou, dostal Velký Břevnov v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Tehdy se z místa, které mělo svůj nezaměnitelný kolorit, stalo staveniště. Nejdříve se  sneslo nemalé množství domů k zemi. Nahradily je nevzhledné paneláky obsazené hlavně straníky a sídliště tak získalo nepříjemně znějící přezdívku Obuškov. Jen malá kaplička uprostřed paneláků připomíná bývalou břevnovskou náves.

 

     Poslední podobu této části Břevnova lze spatřit v epizodě Pěnička a paraplíčko seriálu Hříšní lidé města pražského.

 

 

 

 

 

 

 

     O něco lépe dopadla oblast nad Bělohorskou ulicí. Tady se mi opravdu líbí, dcera tu měla i pracoviště  v jednom z příjemných secesních činžáků. V osmdesátých letech se začala stahovat mračna i nad touto částí Břevnova směrem ke Strahovu  a hlavně nad oblastí Tejnky, která je tvořena pouze dvěma ulicemi - Za Strahovem a Nad Tejnkou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Dvůr Tejnka byl znám už ve 13. století. Přesný vznik usedlosti znám není. Od 17. století procházeli těmito místy poutníci směřující z Lorety do Hájku.  Kolem usedlosti pak vznikla osada, která se v 19. století stala součástí Břevnova.

 

 

 

 

 

 

     Tejnku zachránila před demolicí sametová revoluce.  Fakt, že lidé v předtuše bourání na konci osmdesátých let neinvestovali do oprav, paradoxně celé situaci prospěl. Domky se zachovaly v původní podobě a místo má svůj osobitý ráz.  Místní založili Sdružení Tejnka a 1. 1. 2003 se stala Tejnka památkově chráněnou.  Nádherná oáza klidu deset minut od Hradčan.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Kudy sem? Já zvolila oblíbenou tramvaj 22. Vystoupila jsem na zastávce Malovanka, pak  přejít rušnou Bělohorskou ulici,  kolem restaurace Závěrka pořád do kopce ulicí Za Strahovem. Mimochodem na Závěrce moc dobře vaří. Případně můžete zvolit metro B, vystoupit na Smíchově, pak autobusem 191 z Knížecí a za strahovským stadionem vystoupit.

 

Na Bělohorské 26 je také výborná kavárna Moje kredenc, je to takové tři v jednom – kavárna, pekárna, cukrárna. Lepší kávu než tady jsem snad v Praze nepila. Pěkně člověk usedne ke stolku, pozoruje cvrkot na ulici, projíždějící tramvaje, auta. Mezitím chodí různí fajnšmekři pro šunku, italská vína, bagety.. Vše čerstvé, kvalitní.  A ceny přitom nejsou vůbec přemrštěné, obsluha milá, profesionální.

 

 

 

 

 

 

     Čas, kdy se do Břevnova jezdilo tančit na Marjánku. nenávratně zmizel (i když na Marjánce se tančí v krásném secesním sále i dnes),  atmosféra je trochu jiná. Přesto má Břevnov své neopakovatelné kouzlo stále. 

 

     Nevynechejte jej při svých návštěvách Prahy, určitě vás nezklame.

 

 Obdivovatelka Prahy,

MIA

 

 

 

Komentáře
... : deeres
Jeden čas dcera bydlela v ulici Pod Hybšmankou, tak časté procházky byli se psy kolem papalášské Spiritky, schované Kneislovky a statku Hybšmanka, kolem zahrádek na Strahov a Tejnkou zpět na Ladronku a domů. Máš pravdu v Tejnce na tebe dýchne atmosféra z minulých časů. Obyvatelé se tam mezi sebou léta znají, vlastně to tam je něco, jako malá vesnice. Teď nedávno jsem byla za známou ve Střešovické nemocnici a cestou zpátky jsem si byla prohlédnout bývalý dělostřelecký hřbitov za vozovnou. Teď se to jmenuje Park Maxe van der Stoela. Park ještě nejspíš patří do Střešovic. To místo prokouklo, místo zahrádek jsou osázené plochy, na Brusnici rybníček a až to trochu zaroste, bude tudy pěkná procházka třeba od Vozovny na Hrad. Co mne ale naštvalo, že zbourali vily na rohu Patočkovy a Střešovické a staví tam nějaká monstra. Zatím to není dostavěno, nejspíš hotové to bude vypadat lépe, ale do Střešovické ulice to vypadá, že domy místo oken budou mít střílny.
leden 21, 2015 09:21
Ty : Milene
už máš holka všechno prochozené. A hezky to popíšeš a utřídíš.
Kdyby jsi ještě chtěla mapovat Prahu 6 a nic tě nenapadalo, projdi Ořechovku. tam je to taky moc hezké. Ne tak staré ale zase krásné vily. Ulice, Pod Ořechovkou, Pod vyhlídkou, Lomená ...
Ale možná už to máš taky prošlápnuté.
smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif
leden 22, 2015 13:44
... : mia I
smilies/smiley.gif
leden 23, 2015 09:36
..... : Mianon
zase parádní popis, já se tam vydám, jen se venku oteplí a začne hřát trošku sluníčko.
Dík.
leden 23, 2015 16:08
Mianon : mia I
není zač . Pěkné zážitky.
leden 23, 2015 16:13

Powered by Azrul's Jom Comment
busy