Dneska ráno mi cinknul mobil - koukám, esemeska - a mně úplně neznámé číslo - tak to otevřu a čtu: "Ahoj, jak se máš? Všechno nejlepší k svátku ti přeje máma". Přitom moje maminka zemřela před čtyřmi lety. Slabší náturu by tohle možná porazilo, ale ne mě! Já jsem právě díky mámině tvrdém výcviku nabyla odolnosti a hned tak nic mě nesloží.
Rubem této odolnosti je možná mé - někdy až příliš přímočaré vyjadřování a nedostatek servítků.
"Ahoj, dík za přání - a to jsi v nebi, nebo v pekle? Jestli v nebi, tak to tam mají ty chudáci teda peklo!" jsem vzápětí vyťukala - a poslala jsem to zpátky. Okultisté nechť se nyní zas vydýchají - nebyla to esemeska ze záhrobí jak by nejspíš čekali - a namouduši neumím navázat kontakt se zesnulými - to pouze jedna úplně cizí paní posílala blahopřání své dceři a popletla si číslo. Zavolala mi, vysvětlily jsme si to a pak jsme se obě zasmály - no, a život jde dál.
Ačkoli, když o tom tak přemýšlím, dneska je možná - díky technice - možné i to, co dříve bývalo zhola nemožné - neboť technika - dávno nemožná - učinila nemožné nyní mnohdy možným - a naopak...
Všechny zdravím a přeju fakt "kouzelnej" den -
Alena Puntíkovaná fon Třebenice
Když vtom se dědeček zvedne z lehátka, jde k babičce, a vytne jí facku. Proč ? Ptá se překvapená babička.
A dědeček na to : Kdyby nebylo tý tvý zku.vený zdravý výživy, tak už jsme tady mohli bejt dvacet let...
