Mám zletilou dceru (19 let), na kterou platím výživné. V 1. ročníku ukončila školu a nastoupila na jinou školu, kde vydržela až do 3. ročníku. Pak opětovně školu ukončila 4 měsíce před závěrečnými zkouškami. Při ukončení druhé školy byla již plnoletá a škola si od ní nechala podepsat, že školu končí. Říkala, že si už bude dělat co chce a začala pracovat a vydělávat.
Nyní mě navštívila, že opět nastupuje na tu samou školu, kterou na vlastní žádost ukončila, dodělat si 3. ročník. Chtěl jsem se zeptat, zda se obnovuje vyživovací povinost, i když už byla výdělečně činná a nastupuje opět do školy, kterou předtím na vlastní žádost ukončila?
Mám již novou rodinu, kde mám rovněž vyživovací povinnost ke 2 nezletilým dětem, které obě navštěvují základní školu.
JOSEF
O D P O V Ě Ď :
Podle zákona o rodině vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, než jsou děti schopny se samy živit, což vaše dcera pravděpodobně je. Schopnost samostatné obživy dítě získává tím, že si po absolvování studií nebo jiné přípravy na budoucí povolání najde odpovídající pracovní uplatnění. Zákon však nic neříká o tom, že absolvování studia musí být úspěšné. Také se přihlíží k tomu, jakým způsobem se dítě připravuje na své budoucí povolání, k mimoškolním aktivitám, ke koníčkům apod.
Při stanovení výše výživného soud přihlíží rovněž k dalším vyživovacím povinnostem rodiče. Toto jsou obecné zákonem dané parametry, které se zohledňují při stanovování výživného.
V zákoně o rodině není uvedena žádná věková hranice, kterou by vyživovací povinnost rodičů k dětem byla omezena. Věková hranice 18 let je významná pouze v tom smyslu, že do dovršení zletilosti dítěte může být zahájeno řízení o určení výživného u soudu i bez návrhu, zatímco po dosažení zletilosti je soudní řízení zahájeno pouze na návrh oprávněného - zletilého dítěte. Rovněž věková hranice 26 let je pouze orientační - když je dítě schopno živit se samo dříve, rodiče ho nemusí vyživovat až do 26.
Protože dcera studium ukončila, a navíc dobrovolně - i když ne úspěšně, a je schopna samostatně se živit, což prokázala vykonáváním výdělečné činnosti po ukončení školy - pokud ovšem tato výdělečná činnost nebyla pouze dočasnou prací, po níž zamýšlela pokračovat ve studiu - nedomnívám se, že by vaše vyživovací povinnost k němu trvala, přestože se rozhodla opět studovat.
Závěrem je důležité uvést, že výživné nelze přiznat, pokud by plnění vyživovací povinnosti bylo v rozporu s dobrými mravy.
Pokud se ze strany dcery jednalo o opakované svévolné ukončení studia, pak by šlo uvažovat o skončení vyživovací povinnosti i z důvodu tohoto rozporu s dobrými mravy.
S některými dětmi prostě puberta mává víc, a je na rodičích, aby mu ten zmatek v duši pomohli ustát. I když holka dočasně zblbla, neměl bys nad ní lámat hůl, a tuhle poslední šanci jí ještě poskytnout. Když jsi vydržel platit do jejích 19ti, tak to ještě dva roky zvládneš, a budeš mít čisté svědomí vůči dceři, i bývalé manželce, která by v tom "vyživování" jinak zůstala sama.
Jediné, co mě docela mrzí, je fakt, že většina mužů má pocit, že když založí novou rodinu a pořídí si další děti, tak ty své první děti začne brát jako obtížný hmyz a nejraději by je vymazali ze světa... kdyby si Josef pořídil další dvě děti se svou první ženou, taky by tu starší dceru hned přestal živit?
Jestli to dobře chápu, tak vyživovací povinnost nějakým způsobem skončila. Pokud je děvče přesvědčeno, že nárok na výživné má, tak o něj může žádat soudní cestou.
Vim, ze se to nebude vsem libit, ale u nas to funguje a vsichni studuji a jak radi :-) Maji strach z vraceni penez:-)
Pokud je to jen vaše dohoda, což předpokládám, tak je to stejně jen takové bubu v rámci rodiny. Pro hodné děti funkční, pro ty vyčůranější by to ovšem nemělo valné hodnoty, řekla bych.
