OBLBOVÁNÍ NEVIŇÁTEK
Pondělí, 19 září 2011

Jak si tak čtu rady, které nabízíte Paule jako "lék na přežití puberty (dětí)", tak jsem si vzpomněla na pár svých zoufalých činů, kdy jsem skutečně vymýšlela neuvěřitelnosti, jen abych to neudolatelné malé zvířátko (později zvířátka dvě), na chvilinku nějak zabavila, případně zastrašila... Faktem je, že to většinou vydrželo jen krátkou dobu.

 

 

 

 

      Deeres mi připomněla  "Rourové strašidlo". U nás v paneláku tenkrát občas harašilo v rourách od topení. Má drahá dcerka, tehdy ještě jedináček, asi tak dvouletej, byla dítě, které fakt vydrželo prudit - ona to stoprocentně nemyslela zle, jen byla úžasně zvídavá... Ale já nezvládala a tak jednou, když už jsem fakt nemohla, tak jsem najednou vykřikla: "Slyšíš? To je Rourový strašidlo, to když nějaké děti zloběj, tak si je pak vezme!"... A byl chvilku pokoj.

 

     Jenže už druhý den jsem milou Leničku slyšela, jak s Rourovým strašidýlkem sama pilně komunikuje: "Vouvový stvašidývko, vem si tu voškvivou polífku ... Neceš? ... Hele, stvašidývko, vystvč ruku, já tě pšes ni pvaštim!" -

 

      A bylo po ptákách...

 

      Pak, asi v sedmi, se mi zdálo, že dcerka nějak víc kyne. Zašla jsem s ní na endokrinologii, kde na mne mezi těmi všemi otesánky lékařky koukaly jak na tu největší slepici, která prudí chudinku dcerku-nedochůdče. Ale nakonec uznaly, že do normálu jí asi tak dvě tři kilečka přebývají. A že bych s ní měla cvičit... Když jsme za měsíc přišly a dcerka měla o dvě kila méně, dívaly se na mne tentokrát jak na nepřirozenou bytost z pohádky, protože to prý ještě nezažily, aby to někdo hned napoprvé zvládl. A - "Jak jste to, proboha, dokázala?" 

 

 

 

 

      Tak jsem jim svůj fígl prozradila. Jednoduše jsem si na dcerku vymyslela fintu: "Podívej, Lendulko, máš dvě možnosti. Buď budeme spolu každý den cvičit, chodit na procházky (a žádné čokoládičky, dortíčky - a tak podobně), nebo, což je podstatně jednodušší, můžeš dělat a baštit vše, co se ti bude líbit, no - a paní doktorka ti pak dá jen jednu malou pálivou injekci..." Lenka na mě vykulila oči a já drsně pokračovala a názorně ukazovala: "No, jen se podívej - když vezmu pánvičku, dám na sporák, na pánvičku kousek sádla - koukej - tak když zapnu plyn, pánvička se rozpálí, sádlíčko se rozehřeje - a já ho můžu vylejt... No, a ty injekce jsou něco podobnýho. Maximálně to bude chvilku, jen chviličku, děsně pálit, pak se vyčůráš a sádlo bude pryč..."

 

      "A je jasné, vážené paní doktorky, co si má dcerka - poseroutka ze všech největší - vybrala. Takže mírná dietka, cvičení s kruhem a procházky."  Obě lékařky se rozesmály a říkaly, že jsem matka-manipulátorka, že to je děsný psychický tejrání malýho dítěte - ale nádhernej návod... No, fungovalo by to i nadále, kdyby jedna z nich na rozloučenou Lence neřekla, že lidské sádlíčko se tak lehce nerozehřeje, že to by si musela na tu pánvičku sednout. Potvora jedna, doktorská .... :-)))

 

 

Proto bych se chtěla zeptat i vás,

jestli a jaké "rodičovské ohlupovánky"

jste na svá neviňátka použili....

 

 

d@niela

 

 

Komentáře
Mame taky ruzne figle... ale mam mladsi deti, tak jsou ty figle primitivnejsi : KK
Napr. dcera dlouho byla na stiru s pitim, coz byl hlavne problem, kdyz mela teplotu/horecku. Bez piti totiz nefunguji antipyretika. Jednou takhle mela hodne vysokou horecku, odmitala pit, zabaly nefungovaly, ..., az jsme skoncili na pohotovosti. Tehdy vrcholil jeji "syndrom bileho plaste", a tedy sotva uvidela doktora, rvala a rvala a rvala. Pan doktor rekl, ze jestli se to piti nezlepsi, pujde dalsi den na kapacku (nemyslitelne, nevim, jak by ji udrzel v horizontalni poloze a jeste s hadickama dele jak deset minut). Takze ja doma do dcery porad dula, ze jestli nebude pit, pujde zase k panu doktorovi. A ona se ho tak bala/stitila, ze fakt pila. Akorat ze jsem tento trik pouzivala asi jeste pul roku, dokud se nezlepsila.

No a pak casto teda strasime "jelenem" a "liskou". Jelena nevim proc se boji a lisky kvuli Budulinkovi. Ani v ZOO se k nim nechtela priblizit.
Taky jsme nechutni manipulatori :-).
září 19, 2011 13:33
U nás fungovala pohádka o bacilech. : mamča
Vymyslela jí moje maminka a já jsem jí úspěšně používala u svých dětí.
Když jsme chodili na injekce (tehdy Penicilínu), maminka říkala, že paní doktorka napřed to místečko namaže voňavou vodičkou (lihem) a bacilové se tam seběhnou, protože myslí, že tam dostanou něco dobrého. A paní doktorka tam píchne, některé bacily rovnou zapíchne, a na některé tam musí ještě stříknout z injekce tu bílou vodičku, a ta bacily zabije. Ale protože na některé bacilouše nedostříkne, tak se musí jít k paní doktorce ještě další den. Ta koukne do krku, zjistí jaký je stav bacilů, a pokud tam ještě nějací jsou, tak musí zase píchnout injekci. A tak se celý postup opakuje, až jsou všichni bacilové K.O.
Dítka jsou většinou krvežíznivé potvory, takže jsme na "zabíjení" bacilů chodili s nadšením.
Doma jsme si pak bacily kreslili, vypadali trochu jako vosy, někteří měli na nohou kartáče - ti škrábali v krku, a jiní měli bodáky, co píchali v uchu, nebo peříčka, co jimi šimrali, abychom kýchali.
září 19, 2011 14:09
mamco, to je krasna pohadka : mila1
smilies/smiley.gifDoufam, ze ji nezapomenu, abych ji mohla pouzit na pripadna vnoucata, budu-li nejaka mit :-)
září 19, 2011 14:29
Třetí oko : Hanka G
Maminka mi jako malému dítěti tvrdila že mne vidí i když je otočená, nebot má na zadku třetí oko. Dost dlouho ta zabíralo smilies/grin.gif
září 19, 2011 15:47
rychle dodávám : Hanka G
smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
byla ale vždy oblečená......
září 19, 2011 15:51
doktor nebyl problém. : alik puntik
jednak se tam dostávaly obrázky, druhak jsme se na cestě domů vždycky stavovali v cukrárně na rohu /Perlovky a Rytířský. Teda hlavně pro to, že jsem to byla já, kdo potřeboval kafe, aby se nesložil. Ale děti jsem udržovala v tom, že do tý cukrárny jdem kvůli nim, neboť byly u doktorky hodné (nebyla to vždycky tak úplně pravda, ale držely se). jinak fungoval "děcák" celkem spolehlivě, viděli totiž v TV reportáž o dětských domovech a oba litovali ty chudinky děti, co by bejvaly chtěly maminku, ale žádnou neměly. Já tenkrát zrovna pekla dvoje 4 štrůdly - tedy recept je na 4, ale Mirek nejed tvarohový a /Píťa nejed jabkový, tak jsem jim dělala každýmu ty 4 šrtrůdly extra. A chlapci, žerouce ty štrúdly, řekli, že maj vlastně kliku, že nějakou maminku mají. Zvlášť poté. co byli ujištěni, že v děcáku by jim štrúdly nedali.
září 19, 2011 17:55
Staršímu synovi : Ivča
ve školce zprotivili bramborové knedlíky.Byly suché, tvrdé a musel je povinně dojídat. Když se dělaly doma, odmítal je. Až jsem na jeho dotaz , jestli jsou k obědu bramborový knedlíky, začala odpovídat, že ne, že to jsou knedlíky ..... a dosadila jsem přídavné jméno odvozené od názvu naší obce v podhůří Jeseníků. Překvapen, že něco s takovým názvem existuje, ochutnal a usoudil, že je to opravdu něco jiného, než mu servírují ve školce.Od té doby neměl s jejich konzumací problém.
září 19, 2011 19:02
... : Sandra.
Maminka mi jako malému dítěti tvrdila že mne vidí i když je otočená, nebot má na zadku třetí oko.

To je dobrý, naše děti zase mají na zadku třetí ucho a když ty dvě, co mají na hlavě, neposlouchají, tak vždycky vyhrožujeme, že budeme muset aktivovat to třetí. Také to zabírásmilies/smiley.gif
září 19, 2011 19:18
... : Sandra.
Sorry, to měla být citace, ne přeškrtnutí, nějak jsem se uklikla.
září 19, 2011 19:18
... : deeres
My se snažíme děti různě zpacifikovat, ale často se ukáže, že ty mrňousové doběhly nás. Moje dcera byla od mala takovej lenoušek. Jednou jsem pro ní přišla do školky a učitelka mně začala vykládat, jak by takové pětileté dítě si mělo už samo zapnout boty na přezku. A že prý pláče, když jdou na hřiště a někdo jí musí boty zapnout. Já koukala jak blázen, co mně to vykládá, protože v té době hravě už zvládala kličku u bot na tkaničky, ale co by to někde předváděla, když si stačilo pobrečet. Učitelka nevěřila, tak jsme to předvedly a dcera měla utrum, pláč už nestačil. Stejná situace byla ještě před tím, při lekcích z plavání. Máme bazén jednu stanici tramvají a s holkou jsem chodila plavat od půl roku. Ve školce, to jí bylo málo přes tři roky,tak měli kurzy plavání a na konci se rozdávalo vysvědčení a paní učitelka holku chválila, že jako jediná z nejmladších se tam naučila plavat a že obdržela diplom plavce na 25 metrů. Učitelce jsem to nevymlouvala a doma se holky ptám, co jako že dělala v tom kurzu, proč neplavala? A ona na to s klidem, co bych dělala, to co všichni, visela jsem v nafukovacím kruhu.
září 19, 2011 19:44
no já jsem s malými dětmi problémy neměla, : Inka
ale když jsem se pak rozvedla zůstala s pubertálními dětmi sama a najednou jsem zjistila, že se v 7- 8 -9 třídě základní školy kouří jointy, tak jsem propadla panice (no přece jen jsem na ně byla sama a v Praze) .... udělala jsem doma s dětmi sněm, kde jsme to probraly a nakonec jsem jim řekla, že pokud budu mít podezření, koupím v lékárně testy a pokud se potvrdí mé podezření, tak půjdou okamžitě na odvykací kůru někam do diagnosťáku .... děsně jsem to zdramatizovala a vylíčila jsem jim velmi barevně co se tam děje, jak s nimi budou zacházet a že já s tím nic nezmůžu, protože v tom bude figurovat i sociálka ... děti byly docela vyděšené a všichni jsme pubertu přežili ve zdraví. Už ani nevím co jsem jim všechno vykládala, jen si pamatuju jak mi na to řekly: "no to by si nám snad neudělala" a já na to "že jo, a právě proto že je mám ráda." Dokonce jsem měla i domluvenou exkurzi s nimi do diagnosťáku, naštestí k ní nedošlo smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
září 20, 2011 18:13

Powered by Azrul's Jom Comment
busy