CHOVNÁ STANICE VIRŮ
Čtvrtek, 27 leden 2011

Máme doma chovnou stanici virů. Dobře se o ně staráme a nenecháme je zahynout. Jen, co se někdo zmátoří z nemoci, hned onemocní další. Takhle se to táhne už od doby před Vánoci. Teď to ale dostoupilo dramatického vrcholu. V noci na minulý čtvrtek se naše téměř dvou a půl letá Aidinka probudila s pláčem.

Myslela jsem, že měla noční můru, ale místo toho jsem ji objevila v pozvracené postýlce, celou nešťastnou, proč se jí něco tak ošklivého událo.

 

 

 

 

 

„Nic si z toho nedělej, Aidi. Je to ošklivé, ale to se občas stane.“
„Nojince taky?“
„Ano. Norince taky.“
„Mamince ne.“
„Mamince taky někdy.“
„Aha.“

 

 

      Převlíkly jsme postel, a pak bohužel ještě dvakrát. Ani někteří obyvatelé postýlky nezůstali ušetřeni. Jmenovitě medvídek, Emička číslo dvě (panenka, co trochu připomíná Emičku), a nakonec ani ta nejdůležitější panenka, samotná Emička. Máme zakoupenou náhradní, úplně stejnou, ale bohužel poblinkané byly nakonec obě.

 

      Jelikož bez Eminky se spát nedá, tak jsem holt tu druhou v pořadí pořádně otřela mokrou utěrkou a důkladná očista počká až na ráno.

 

„Mami, Eminka je pobjinkaná?“
„Ano, ale utřela jsem ji.“
„Je čistá, Eminka?“
„No, úplně ne, zítra ji vypereme.“

 

     Aida druhý den měla horečku a byla pořád unavená. V pátek se sice ještě probudila s fňukáním, což normálně nedělá, ale za pár minut se nám dušovala, že už nemocná není.

     To pak skutečně později dokázala, neboť při Skypu s babičkou a dědečkem opět běhala a skákala jako dřív.

 

 

 

Tatínek: „No, hlavně aby to nechytla taky Nora.“

 

 

 

 

 

 

 

 

     V sobotu jsem si všimla, že naše devítiměsíční holčička, která je vždy při chuti, nechce vůbec obědvat. Bylo mi to trochu divné, ale protože jinak byla veselá a zdánlivě jí nic nechybělo, nenutila jsem ji a dala ji do takového chodítka s pultíkem a hračkami.

 

 

 

     Chvíli si hrála a najednou z ní velkým obloukem vylítlo i to, co nesnědla. Na protest jednou fňukla a pak se zase začala hezky usmívat. No a kdyby ji maminka nechala, jistě by si s tou velkou louží i hezky pohrála.

 

 

„Mami, Nojinka má bjinkanec?“
„Ano, Aidi, ale pořádnej. Musím ji převlíct a tady se to musí celé vyčistit. Ten povlak budu muset vyprat.“

 

      Naše Norinka je blinkací dítě. Už od malička jí vždycky mlíčko vylítlo trochu zpátky. Nevadí jí to a dětská doktorka taky říká, že prostě některé děti jsou takové a že z toho časem vyroste. Tentokrát mi ale bylo jasné, že tohle není žádné ublinknutí.

 

     Horečku naštěstí moc neměla, jen zvýšenou teplotu, ale za to se jí k tomu přidal mírný průjem.

 

„Tatínku, pojď si čichnout, to je vůně, co? To se nám bude dnes v noci krásně spát.“
„Ježíši, ta je ale podělaná. To musíš přebalit, nemůžeš ji v tom nechat.“
„No jistě. Chudinka, jak krásně spinká a já ji musím otravovat.“
„To je síla. Budeš tady muset zítra vyvětrat a tohle oblečení, co tu leží, budeš muset vyprat, toho smradu se jen tak nezbavíš.“

 

 

Nutno podotknout, že tatínek má velmi silně vyvinutý čich.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     No - a v neděli po poledni došla řada na mě. Bylo mi najednou těžko. Tatínek přijel domů z návštěvy kamaráda v tísni a hned mi nabízel, že se o holčičky postará a že můžu jet nakupovat potraviny na příští týden. Nechce se mi, je mi nějak divně, ale musím, přece nemůžeme být o hladu.

 

     Nakupuju, všechno dobrý, jen na parkovišti před obchodem mě zase přepadne divný pocit, jako bych tak za dvě, tři hodiny mohla zvracet.

 

     Přijedu domů, potraviny vyložené v chodbě. Holčičky mě nadšeně zdraví. Norinka už má po večeři. Jsem unavená a je mi divně. Tatínkovi volají z práce, něco se podělalo na síti. Musí nahoru do pracovny. Jsem s holčičkami, ležím na koberci a hrajeme si. Norinka se jaksi sápá po výstřihu.

 

„Aidi, Norinka chce asi mlíčko. Tak jdeme.“

 

 

     Máme nakrmeno, chce se mi ležet. Tatínek nahoře v pracovně živě diskutuje se spolupracovníky a snaží se vyřešit problém. Lehnu si na chvilku s holčičkami do postele, budeme si tady hrát. Ne, nechce se mi zvracet, ale je mi těžko a jsem unavená. Hrajeme si. Aida občas odbíhá do chodby a hlasitě si zpívá.

 

„Co se tam děje, miláčku? Já tady nemůžu pracovat.“
„Já tady umírám. (I’m dying here!)“
„Aidi, uklidni se, nekřič tolik, ano?“

 

Norinka se začíná vztekat, už se jí chce spát. Tak se holt zvedneme a převlečeme ji do pyžámka a dáme jí spát. Norinka je svlečená do spodního trička, vymeňuju plínku. Aida mi ji připravuje. Trvá jí to dlouho, ještě si prohlíží obrázek. Už to nevydržím...

 

„Aidi, honem, dej mi tu plínku. Tatínku!!!! Asi se pozvracím a držím Noru.“
„OK, Danny, já musím za manželkou, něco se...“
„Tatínku!!!!“

 

Stále držím Norinku za kyčle, aby nespadla s přebalovacího pultíku, co mám na nočním stolku. Klečím vedle ní a najednou je pozdě.

 

 

 

 

 

 

 

Tatínek přiběhl a uviděl.

 

„OK, už jsem tady. Můžeš jít na záchod.“
„Nemůžu, držím Noru.“

Další vlna.

„Ježíši, už mám Noru, tak běž.“
„Nejde to.“
Další vlna. Aidinka brečí.
„Neplač Aidi, maminka jenom zvrací.“
„Mám taky v gatích!“

 

     Tatínek odnese brečící Norinku do postýlky, zatím bez plínky, ladně přeskočí neskutečně velkou kaluž a už nese odpadkový koš. Aida znovu pláče.

 

„Neplač Aidi, maminka jenom zvrací. Nic se neděje.“
Já mezi vlnami: „Neboj, Aidi. To se tak někdy stane, ale nic to není.“

 

     Konečně se zdá, že nejhořší je za mnou. Odcházím na záchod, dokončit, co jsem začala do gatí. Jak potupné! Takovej už jsem teda dlouho neměla. Tatínek se zoufale rychle snaží uklidit to neštěstí, než se vpije mezi zánovní parkety.

 

„Tati, maminka zvracela?“
„Ano, maminka zvracela.“
„Teď je na záchodě?“
„Ano.“
„Maminka zvracela?“
„Ano, zvracela. Ach jo, na kolik otázek mám při tomhle odpovídat?“
„Tati, maminka se sprchuje?“
„Ano, maminka se sprchuje.“

 

     Domluvili jsme se s tatínkem, že já dám Norinku spát a on už se o Aidu postará. Ležím v posteli, jsem unavená. Tatínek se snaží zároveň pracovat, tedy řešit něco po telefonu a zároveň odpovídat Aidě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

      Ach jo, zase musím na ono místo. Přichází tatínek. „Jé, ty už zase sedíš? Nemohla bys na chviličku pohlídat Aidu, já bych ještě potřeboval něco dodělat do práce? Je to tak na pět minut, abych nemusel s notebookem zase dolů a znovu se nalogovat.“


Odpověděly za mě moje útroby.
„Ježíš!“ zvolal tatínek a utíkal zpátky.

 

 

Aida dostává večeři, sedí připoutaná na své židli.

 

„Seď a hezky jez, já budu hned zpátky.“
„Tatí... tatí... tatí... tatí... tatí...tatí... tatí... tatí... tatí... tatí... tatí... tatí... tatí... tatí... tatí...“


„Holčičko! Už jdu!“

 

     Tatínek sbíhá s notebookem po schodech. Sedne si ke stolu a snaží se už konečně zažehnat tu síťovou krizi. Jsem tak unavená a musím sedět na míse, nešlo by to nějak vyřídit v leže v posteli? Ne, to ne, už zase i touhle cestou! Ještě, že je tady ten vymytý odpadkový koš hned vedle mě. Už v tom žaludku snad nemůžu nic mít.

 

     Jsem možná po téměř dvou a půl letech konečně v posteli před osmou a nemůžu usnout! To jsem celá já. Je mi zima a jsem unavená, ale nemůžu spát.

 

No, to jsme dopadly! Ještě, že nás ten tatínek zachránil.

 

 

 

 

 

 

 

„Příště mi to řekni dřív.“

„Vždyť jsem ti říkala, že umírám.“


„No jo, ale já jsem myslel, že tě zase ubíjí svým dováděním děti. Jako obvykle...“

 

No, že se nestydí, stěžuju si jen vyjímečně, když se Aidina asistence u Norinčina večerního uspávacího rituálu jaksi zvrhne.

 

„No já nevím. A ty dostáváš avízo dlouho dopředu, že budeš zvracet? Mně to došlo, až když jsem vstala z postele a začala převlíkat Norinku.“

 

    

     Ještě podotýkám, že celá situace byla o to veselejší, že Aida a já jsme mezi sebou mluvily česky, Aida a tatínek persky a tatínek a já anglicky. Tak teď jsem jen zvědavá, jaký virus se k nám do chovné stanice dostane příště a zda-li si s ním taky tolik užijeme.

 

 

 

 

 

Přikládám jednu fotku našich holčiček,

na které jim zrovna nic nechybí.

 

GIUSSI, Washington, DC

 

 

Komentáře
... : Sandra.
Hm, máte veselo. Já už jsem také šestý nebo sedmý týden zavřená doma- neštovice, neštovice a pak nějaká chřipka, či co...je to otrava a člověku to leze na mozek, ale naštěstí tu žádné takové vzrůšo jako u vás nemáme (ale nechci to zakřiknoutsmilies/smiley.gif
leden 27, 2011 08:21
GIUSSI : mamča
Máš krásný holčičky. Takový usměvavý panenky.
Snad už vás ty viry brzy opustí. Hlavně, že tatínek pomáhá likvidovat i to "voňavé nadělení".
leden 27, 2011 09:07
jéé : Kamila
ty jsou rozkošný! Zas bude dobře, neboj... ale upřímně, člověka takové čtení potěší, protože v podobných situacích si připadá TAK sám (jakože tohle se určitě v jiných rodinách neděje, hehe)....
leden 27, 2011 12:48
Giussi, : Evule
doufám, že už je vám všem dobře - holka, prožívala jsem to s vámi, přesně něco podobného jsem zažila minulý rok. (Jen bych to nedovedla tak hezky napsat!)
leden 27, 2011 17:12
... : bb2
a tak detailně, že smilies/smiley.gif zvládnu tedy dlouhé komentáře, ale o průjmu a zvracení bych asi nenapsala víc ani já :-))

Malé slečinky jsou hezké, malej cipísek má roztomilý úsměvsmilies/smiley.gif

leden 27, 2011 19:49
Dekuji vsem : Giussi
za hezke komentare!

bb, ono se to zda, ze je to dlouhe, ale natahly to ty rozhovory, co veta, to radek. No holt nas to takhle potrapilo. Ale snazila jsem se zadne velke detaily nepopisovat, myslim, ze se to da precist i u obeda. smilies/grin.gif
leden 27, 2011 20:38
Neštovice,Sandro? : Ivča
Dnes je dostalo páté dítě z mé třídy...a já je za 21let pedagogické praxe ještě nikdy neměla...ač se ve škole objeví tak ob dva tři roky....ale dnes mě strašně svědí celé tělo...nevím,jestli je to autosugesce nebo..... smilies/sad.gif
leden 27, 2011 21:56
Ježiš, ty holčičky jsou kouzelný.... : alík puntík
a jak jsou pořád čisťonký...určitě jsi o nefotila deset vteřin poté, co jste opustily byt. Být to chlapečci, tak fotíš pouze dvé malých prasátek. No...snad už jste z nejhoršího venku. Držím palce a přeju hodně zdraví štěstí...protože na Titaniku byli zdraví všichni...že jo.
leden 28, 2011 03:32
Giussi : mia I
dcery jsou okaté, pěkné. Komunikace ve třech jazycích musí být zajímavá smilies/smiley.gifNaše vnučka taky omarodila - spálový bacil.
leden 28, 2011 06:36
... : blobana
Jak by tuhle roztomilou povídku asi pojal Palahniuk...mě je blbě. smilies/smiley.gif
leden 28, 2011 11:56
aliku : erika
protože na Titaniku byli zdraví všichni...že jo.


smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif
koukám, že máš zas lepší období smilies/smiley.gif
leden 28, 2011 12:02
Hlasim, : Giussi
ze mame dalsiho! V noci z patku na sobotu se Aida probudila opet s placem. U ni se vsechno rozvine vzdy v noci. Tentokrat mela svuj "oblibeny" croup (anglicky), nebo cesky kouhouti kasel alias akutni laryngitidu. Potrapilo ji to i dnes v noci. Pres den to je jakz takz, ale jak si lehne, tak se to zhorsi. Acho jo! Uz aby bylo jaro.
leden 30, 2011 16:27

Powered by Azrul's Jom Comment
busy