NOVÉ PŘÍRŮSTKY DO RODINY
Pondělí, 26 říjen 2009

Až vám někdy někdo bude tvrdit, že ženy nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou, tak mu věřte. Je to pravda. Když jsme přišli o naši roselu pestrou, říkala jsem, že už nikdy víc nechci mít doma žádného papouška, protože jsou hluční, nadělají děsnej svinčík a ničí mi kytky.

 

 

 

 

 

     Když jsme se museli rozloučit s naším německým ovčákem Brixem, říkala jsem, že už nikdy víc nechci mít doma žádného psa, protože jsou hluční, nadělají děsnej svinčík a ničí mi kytky. Neuplynulo ani čtvrt roku a všechno je jinak...

 

     Jako první k nám přišla korela, údajně snad sameček. Roselu jsme měli pojmenovanou podle psa Verdella z filmu "Lepší už to nebude", a tak nás napadlo, že i náš nový papoušek dostane jméno nějakého slavného psího hrdiny.

 

     Přímo se pak aktuálně nabízel Marley z filmu "Marley a já". Ovšem manžel mu umanutě říká Verdelle a synátor Debile.

 

    Debila, vlastně Marleyho jsme si brali ihned po vylétnutí z hnízda a museli jsme ho několik dní dokrmovat injekční stříkačkou, protože ještě neuměl úplně samostatně žrát.

 

     Díky tomuto úkonu se z něj stal naprosto ochočený miláček, který si mě získal svojí přítulností a mazlivostí. Každý den po příchodu z práce jej pouštím, aby se mohl prolétnout, ale on nejraději sedí na mém rameni a ožužlává mi náušnici.

    

 

 

 

     Případně mi něco štěbetá do ucha anebo se mi tře hlavičkou o tvář. Večer máme již zavedený rituál: sednu si do křesla, Marley mi přeleze na hruď a začne mě „pusinkovat" - skutečně velmi něžně mi oklovává rty.°

 

      Když má této intimnosti dost, nastaví zobáček k pohlazení mezi mými dvěma prsty. Nakonec skloní hlavičku, což je výzva k podrbání za krkem. Také mu jemně protahuju pírka na chocholce, což mu působí takovou slast, že u toho skřípe zubákem jako lidé zuby.

 

 

     Tohle každovečerní  mazlení neúprosně vyžaduje a otálím-li snad někdy, upozorňuje na sebe dosti pronikavým křikem.  Vřískáním si rovněž vynucuje lidskou stravu. Jak totiž vidí bílé talíře s jídlem, je okamžitě v pozoru a ocitá-li se zrovna mimo klec, přiletí na stůl a už se hrne do talířů, ze kterých chce ujídat. Miluje brambory, rýži, těstoviny, ale také třeba i knedlíky a zrající sýry (smradláky).

 

 

 

 

 

 

 

    Mě se to zrovna moc nedotýká, nejsem štítivá, ale chápu, že některým lidem se může eklovat, když by jim papoušek měl uzobávat z jejich jídla. Například mému synovi metrosexuálovi, který si obzvlášť potrpí na téměř sterilní čistotu a hygienu. Jakoby to Marley věděl, zrovna naschvál ho zajímá právě synův talíř. Ovšem když mu z něj syn vybere sousto a dá na stůl, Marley ztrácí zájem. Potrpí si na etiketu stolování a chce jíst z porcelánu.

 

     Vzhledem k tomu, že Marley naprosto ztratil plachost, měli jsme obavy, aby se nedostal do spárů některé z našich tří koček. Je to zajímavé, ale tito obávání ptákolovci Marleyho ignorují a běžně se naskýtá situace, že na rameni drbu papouška a na klíně kočku. Samostatně bez dozoru bych si je ale nechat spolu netroufla, v tomto směru kočkám nevěřím ani Ň. Každému co jeho jest, že.

 

 

 

          Krátce po Marleym se k nám nastěhovalo štěně německého ovčáka, na snímcích mu je 9 a půl týdne. Asi jste zaznamenali v diskuzích, že jsme se doma nemohli dohodnout na jménu. Nakonec jsme byli schopni všichni akceptovat jméno Rony, přičemž jsme následně zjistili, že se tak jmenuje každý třetí pes v našem okolí. :-)))

 

     S Ronym mám možnost si zavzpomínat, jak úchvatné je noční vstávání k malým dětem. Protože jsme i dva naše předchozí ovčáky vychovali ve štěněcím věku doma, bylo nabíledni, že s Ronym to nebude jinak (jsem přesvědčená, že takto blízký kontakt napomáhá k daleko lepšímu vytvoření vzájemných vztahů, než když je pes hned od raného věku ponecháván venku). Což znamená dvakrát i víckrát za noc vstát z postele a jít psí mimino vyvenčit. Ale už se blýská na lepší časy - Rony spí celou noc až do pěti. Posune-li svůj čas vstávání ještě o hodinu, docela se mi uleví. :-)))

 

     Přezdíváme mu Likvidátor, je ohromně živý a temperamentní a má obzvlášť vyvinutý smysl pro kousání, trhání a rubání domácího zařízení, bot a oblečení. Psí hračky ho nebaví, tu správnou zábavu vidí v ničení naší domácnosti. Zdá se ale, že bude chytrý a učenlivý, vlastně hned třetí den, co byl u nás, jsme ho naučili povel "sedni", teď už zvládá i "lehni" a dává pac.

 

     Krom toho správného štěněčího zlobení je dost mazlivý - hrozně žárlí na našeho druhého psa šitzáka Benžu - to nemůže vidět, když Benžíka někdo pohladíme. Hned k nám přiběhne, Benžu odstrčí (už je větší jak on) a štěká na něj. Benža, vlastně už desetiletý senior, se pak tváří velice ukřivděně, takže mu to musíme vynahrazovat potajnu. Se dvěma našima kočkama už se skamarádili, ta třetí se ho ale stále ještě bojí a vyhýbá se mu obloukem. Kocour si umí zjednat respekt raz dva, jakmile ho Roňák obtěžuje, nafackuje mu přes čumák a má klid.

 

 

 

     Jinak je Rony véélká héérečka. Když dostane jen takové lehké plácnutí, například aby nekousal do ruky, dokáže kňučet tak žalostně a dlouho, jakoby jsme mu utrhli přinejmenším nohu.

 

      Taky se umí tvářit způsobem jako že už dva dny nežral. Má ohromný apetit, jíst by mohl od rána do večera, a to naprosto všechno, třeba i suchý rohlík.

 

     Za piškot je ochotný položit život. Musíme ho ale hlídat, aby nepřibíral moc rychle a neměl pak problémy s klouby. Ovšem odolat jeho smutným žádoucím očím, to je úkol přímo nadlidský.

 

     No, máme doma živo a není dne, abych si neřekla: „Proč já to vlastně dělám? Proč si furt tahám domu nějaká zvířata a přidělávám si tolik práce?"

 

 

 

 

Přitom to ve skrytu duše ale moc dobře vím.

Nakonec, co člověk dává, to i dostává.

 

Míša-Šíša

 

 

 

Komentáře
Proč? Protože zvířátka : Eny
nám dávají lásku čistou a bezelstnou, když my jim dáme naši lásku, oni nám ji tisíckrát vrátí. Miluju zvířátka pro jejich dobrotu a čistou dušičku. Nezradí, nelžou a mají nás krásně zmáknuté, hrají divadlo, to jo, ale když jim na to příjdem, hned se tulí a mazlí, neodmlouvají, nehádají se, jsou vděční za pohlazení a přitulení a co jsou schopni udělat pro dobré jídlo. No...tak to je asi ono.

říjen 27, 2009 07:37
Míšo : mia
Rony je fakt krásnej, ten moudrej pohled, má už teď silný tlapy. To je zvláštní, že těch likvidátorů je tolik, ujalo se tohle přízvisko. Ta zmáčklá čumička vedle Ronyho taky pěkná. My teď máme problém se psem, když odjíždíme s autem a náhodou necháme otevřené přední dveře a jdeme zamknout garáž, tak skočí na přední sedadlo a vůbec nás nechce do auta pustit. Cení zuby a dá práci ho zpacifikovat. Jinak to máte doma moc hezké. Papouch je legrační, známí je chovají, ale to by pro mě nebylo. I když je mají ve voliérách, tak jednou měli takovýho většího v bytě, ani kafe jsem si v klidu nevypila. Zaryl se mi do ramene, za chvíli přistál na zácloně..Třeba si říkali, aspoň brzy vypadne. smilies/grin.gif Ale to by mě zas známá nezvala. Jinak ti papoušci ve voliérách dělají hrozný hluk. Já bych na to povahu neměla, obtěžovat hlukem sousedy. Ono když si v létě sousedi uvaří kafe , lehnou na deku a chtějí trochu relaxovat a musí poslouchat vřeštění ptactva - nic příjemného.
říjen 27, 2009 07:46
pekne se rozrustate :) : mura1
teda spis obmenujete. nam letos v lete umrela pecka (tak zniceho nic), narodilo se nam muratko (clanek uz je na ceste), pred tydnem slo muratko do sveta a dozvedela jsem se, ze na jare planujeme novy stene. dneska rano me vzbudila prskajici mura, ma rymu, takze vecer budou mit deti topinky a ja si pujdu sednout do fronty na veterinu. pani doktorka uz ma plno, takze mi nezbyde, nez cekat, az se mezi objednanymi udela mezirka. jezis, ja bych se nekdy chtela nudit a nemit nic na praci! no, hlavne aby se nam mura uzdravila

preju hodne rozkousanych pantofli a rozebranych klavesnic smilies/smiley.gif
říjen 27, 2009 08:40
míšo a všichni ostatní, : RB1
kteří si neumí už představit život bez takového parťáka, Eny to napsala moc hezky. Naše dorostenka Dorotka (o štěňácích - sourozencích jsem tu psala v březnu) je zlatíčko, když jsme o víkendu s nimi doma. Na procházkách je ráda, že je s ní máma Dášenka, co kdyby nějaký pejsan reagoval na příběhy o jejím hrdinství, které sděluje každému. A ještě nás nenaučila, že ji nemáme opouštět a chodit do práce, to nás za to vytrvale trestá. Nepomáhá ani D.A.P., ani hračky typu labyrint, ani puštěné rádio (asi to bude volbou stanice). Ale bez těch našich dvou miláčků a jednoho trapiče by nám s manželem bylo moc smutno. Díky Míše za hezké psaní.
říjen 27, 2009 09:08
Nedokážu si představit život bez psa. : Myška
Ta moje holka je jak dítě. Říká se, že pes je rozumově na úrovni čtyřletého dítěte. A já s tím souhlasím.
říjen 27, 2009 09:54
... : bb2
Nemluvím s tebou. Takovou práci jsem si s těmi jmény dala a ona? Rony. Rony! To je pes našich sousedů, pes mé tety, pes bratrance. Darmo mluvit!
Ale je roštomilej:-)
říjen 27, 2009 11:40
zatímco taková FIFINKA : Alena Bodka
tu nemá nikdo. Alíka jsem měla taky jako jediná...no on byl teda jedinečnej! Naše Fífa chodí nejraději na procházky k hospodě, kde obtěžuje místní opilce, kteří se s ní mazlí a cpou ji dobrůtkami. Chutná ji všecko, kdyselý okurky, brambůrky...ale nejradši má suchej rohlík - nalámat na kousky.Jinak ten tvůj pejsek je fakt s sežrání.
říjen 27, 2009 12:18
Máš sqělou zoologickou Míšo : wendy
taky si už myslím, že pes do rodiny prostě patří a hotovo dvacet. Papouška jsme měli taky, nevím proč si ho nepořídíme znovu. Máš anduláček si jednou v polévce opařil nohy a pak s námi nemluvil. Nejdřív nám vynadal, pak se vrátil zpátky do klece, a když jsme kolem, odvracel hlavičku. Když jsme moc dotírali, sednul si do kouta o obrátil se k nám zády. Přešlo ho to až druhý den, asi to zaspal. Jo, se zvířátkama je veselo.
Lukyna se po operaci zcela zotavila a už tase předvádí "vozemboucha" tak máme po starosti. Jo a se štěňátkem taky přeji dobrou zábavu - vždyť je to tak vtipné, když se před krámem vloupá do cizí tašky a vytáhne si 20 dkg moravského uzeného...
smilies/wink.gif
říjen 27, 2009 12:40
Já takhle na Alíčkovi : Alena Bodka
vydělal dobrý kilo Vysočiny /salámu/
říjen 27, 2009 12:54
Tys ho na to cvičila : wendy
že to přinesl a po cestě neujídal ?
smilies/wink.gif
říjen 27, 2009 13:09
Článej jsem Daniele posílala už dřív, : Míša šíša
Ronymu tuhle neděli budou 4 měsíce. Je už daleko větší, stojí mu uši a žere tak pětkrát tolik. Tuhle taky sežral rolničku, ale snad ji nakonec vy..., protože se žádné problémy nedostavily. Včera se na vycházce vyválel v nějaké močůvce a tak už zažil i své první koupání ve vaně.

Díky všem za reakce a - Můro, ať se ti Můrinka brzo uzdraví. Na článek o Můrátku se těším, píšeš moc hezky a vtipně.
říjen 27, 2009 13:27
Míšo, spíše než na tu Tvoji zoo zahradu, jsem se zaměřil : strejda
na dřevo u vás doma. Promiň. Vypadá to sqěle. Také mám rád dřevo v každé jeho podobě. A také s ním rád pracuji. Samozřejmě, že krom ženské podoby. To dá rozum. To připomínám, aby náhodou nedošlo k nedorozumění. Ženská a prkno - tato dvě slova nejdou dohromady.
Od topného až po palubky, každé mám rád. A také jsem se tu řádně vyřádil. Švára mi sice vyčítá, že tu topím ušlechtilým modřínem, který jsem koupil za babku, ale takový dobře ošetřený smrk či borovice - to je přece nádhera. Nějaká dřevotříska už mi nikdy nesmí do baráku.
Máte to fakt hezké.
říjen 27, 2009 13:34
Míšo, Rony je moc krásný. : Myška
Naši známí maji taky německého ovčáka Ronyho. Je to už zasloužilý pán. Tak ať se vám, Ronymu i Marleymu dobře daří.
říjen 27, 2009 13:43
Nojo, nějak tenhle rok mám zábavnej, : d@niela
tu mi prskne PC, pak na mně prskne někdo, pak mně prsknou do letadla, příště - co já vim - prostě jsem to zabordelila, co mám říkat... Ale fakt je, že to mám poslední dobou nějaký hektický. Nestíhám snad vůbec nic. Dřív, když jsem někam jela, tak jsem kliďopíďo měla kudlu hotovou na týden dopředu a jen sem pak občas něco doplnila, lehce kontrolovala... Dnes? Měla jsem "hotovo" jen na den dopředu a ještě s odřenejma ušima. Tady mne uvítal soubor prehistorických werků, nic nefungovalo, připojení nulový... Bolavý vlhko ani nezmiňuju, no, to jsem okecala už minule :-).
Takže už mám pár našlejch, objevenejch, dlužnejch, nasulcovanejch, hezkejch článečků připravenejch :-))))))
Moc vás všechny doma pozdravuju!

říjen 27, 2009 13:45
O prskání virů mi ani nemluv, : Míša šíša
obzvlášť pak o prskání virů pražskejch...
Dcéra přivezla z Prahy nějakej hodně zákeřnej, do 2 dnů jsme to od ní chytli doma úplně všichni. A já - tak pyšná, že mě žádná nemoc jen tak nezkolí - se už víc jak tejden dusim, chrchlám, smrkám... no hrůza, ale my na Vysočině holt nemáme proti těm pražskejm moribundusům protilátky, v tom to je. Jinak má dcera při nějaké případné další nákaze pražskejma prevítama zakázaný návrat domů. Neodvolatelný.
říjen 27, 2009 14:05
Strejdo, dík : Míša šíša
Jo, dřevo je nejpříjemnější materiál. Obzvlášť pak na to topení. Když praská oheň v kamnech a plameny hází na zeď stíny a obrazce - tak při tom se úplně nejúžasnějc usíná.
říjen 27, 2009 14:15
Psí jména : DášaK
taky máme nové přírůstky, jezevčík Ferda nás opustil a tak náhradou máme 2 holky "vořechy" z útulku - Báru a Týnu. Bydlí s námi od minulé soboty a zatím nic nezničily......snad jim to vydrží.

říjen 27, 2009 14:34
Ne Wendy, : Alena Bodka
Alík okouzlil turisty ze Švýcarska natolik, že mu dali balíček salámu, já mu z toho dala kolečko a zbytek jsem odnesla v tašce domů a udělala Peroutkovi chlebíčky..on , amísto aby se radoval ze změny jídelníčku, tak byl na infarkt, neb se domníval, že prošvih výročí - nebo tak něco. Alíček měl ze všeho nejradši zmrzlinu. Za tu by položil život. Fifinka je popelnice, ta má nejradši naprosto všechno. smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
říjen 27, 2009 16:16
Ježíš Danielo - Díky. : Alena Bodka
Sulc!!! Já slíbila pepínovi sulc!!! - no za chvíli pojedu na noční. tak se mrknu po prasečích kolínkách.
říjen 27, 2009 16:19
zvířátka patří k životu, : Inka
je s nimi život úplně jiný, takový bohatý. Oni mají takovou potřebu lásky a mazlení a my také, určitě to léčí duši od stresu. Denně se těším domů, jak se natáhnu před telku a budu hladit psa, kočka mi bude ležet na břiše a příst, či mě pošlapávat, víc snad k životu nepotřebuji, jsem dokonale šťastná.
Ať Vám Míšo přináší Rony moc a moc radosti a krásných zážitků.

říjen 27, 2009 17:33
Lidi vždycky žili se zvířaty : alena Bodka
bas dokonce i sami lidi bývali zvířata. Život se zvířaty vás naučí lépe vnímat svět kolem sebe, naučí nás empatii a vnímání potřeb ostatních tvorů okolo nás. Zdokonaluje naše instinkty a odbourává stres. Zvířata s námi žijí a nevznášejí žádné nároky, přestože nám prokazují velké služby. Nebýt tolik opovrhovaných koček, sežraly by nás myši zaživa. Pes hlídá náš klid a naše domovy - v některých osvícených zemích platí lidé, kteří v domě, nebo v bytě chovají psa, menší pojistné. I takovej pejsek dokáže udělat takovej randál, žew vzbouří celé okolí....na což ovšem zloděj obvykle nečeká. Sousedka jedné mojí kolegyně se kdysi ujala opuštěné fenky. Kolegyně, když šla k sousedce na kafe, tak té fence vždycky přinesla nějaký mls, čímž obě navázaly přátelství. Jednou dopoledně začala ta fenka štěkat a podhrabávat se pode dveřmi. Sousedka si myslela, že kolegyně - která touto dobou měla být v práci - zřejmě onemocněla a vrátila se domů. Tak otevřela dveře, aby se zeptala, jestli něco nepotřebuje. Jaké bylo její překvapení, když u sousedních dveří viděla klečet cizího chlapa an rozmontovával zámek. Tento se okamžitě vymrštil a utekl. Sousedka pak zavolala policii. Kolegyně pak nedala na tu fenku dopustit a když její sousedka musela do nemocnice, tak si vzala tu fenku k sobě qa postarala se o ni. A již nikdy nevypustila z úst tu pitomou frázi o tom, že by se psi neměli chovat v bytě>
říjen 27, 2009 23:10
TEď zrovna se tady naše kuchařka : alena Bodka
snaží udat dvouměsíční fenku černého pudlíka jménem Růženka. Je slaďonká a moc hodná. Mám ji tu v recepci, hajá v pelíšku a kouká na mě. Kdybych neměla Fífu, tak si ji vezmu. Nemáte někdo zájem?
říjen 29, 2009 12:05
něco pejsků - ufounků : alena Bodka
říjen 30, 2009 22:45
nějak se to : alena Bodka
nepovedlo
říjen 30, 2009 22:48

Powered by Azrul's Jom Comment
busy