DOMÁCÍ NÁSILÍ - OČ SE VLASTNĚ JEDNÁ?
Neděle, 22 duben 2007

 "Kdybych si mohla vybrat mezi tělesným a slovním týráním, vybrala bych si bití, uvedla jedna z obětí. Po něm zůstanou alespoň viditelné následky, máte důkaz a lidé vás možná politují. Slovní týrání vás může dovést na pokraj šílenství, ale nikdo vám neuvěří, protože rány nejsou vidět. Žijete v permanentní hrůze, kdy klapnou dveře a partner se vrátí domů."

Co všechno vlastně víme o domácím násilí?

 

 

 

Domácí násilí

 

Od jiných druhů agrese se odlišuje hlavně tím, proti komu je zaměřeno (mezi obětí a pachatelem jsou intimní, emocionální vztahy a také emocionální a materiální závislost) a kde se odehrává (v soukromí,tam, kde člověk obvykle hledá bezpečí)

 

  • Dynamika domácího násilí prochází vývojem, který je typický dlouhodobostí, opakováním a téměř každodenní přítomností násilí. (nejedná se jen o přímé fyzické útoky, ale je to celý komplex taktik, kterými si násilník dokazuje převahu a ovládá partnerku)

 

  • Na počátku se většinou neobjeví fyzické útoky – spíše je to nenápadná snaha mít partnerku pro sebe, vzbudit v ní pocit, že ji má opravdu rád. Dochází k postupnému izolování ženy od vlastního sociálního okolí (rodina, přátelé), později se objeví přímé zákazy.

 

  • Žena je postupně psychicky deptána, ponižována, objevuje se fyzické násilí – drobné útoky, které oběť zpočátku omlouvá jako nahodilé. Pokud v této chvíli neprojeví rozhodující odpor, agresor začne intenzitu útoků stupňovat a zkracovat intervaly mezi nimi.

 

  • Po útoku následují projevy lítosti, sliby, že se to nebude opakovat, hezké chování k partnerce. Žena jej omlouvá, připisuje jeho útoky vnějším faktorům (únava, přetažení, zlost, problémy v práci apod.).
    Násilí se objeví znovu, znovu dojde na omluvy a odpuštění partnerky, která postupně začne ze stávající situace obviňovat sama sebe.

 

  • Tento jev je pojmenovaný jako „cyklus násilí“, ve vztahu se neustále opakuje (s různými obměnami) a v takovémto bludném kruhu se může žena nacházet mnoho let než sebere odvahu k řešení (vliv na to má i předcházející důsledná separace od okolí, pocity studu a častého nepochopení popř. kritiky z okolí – může to vést až k paradoxu, že násilnický muž je jediným, kdo je k ní alespoň občas laskavý).

 

  • Důležitý fakt - domácí násilí vždy narůstá a nikdy neskončí samo od sebe!! K jeho řešení je nutný radikální krok ze strany oběti.

 

 


Charakteristika ženy – oběti domácího násilí

 

 

  • V této situaci se může ocitnout kterákoliv žena, bez ohledu na vzdělání a sociální vrstvu.

 

  • Tyto ženy mohou mít určité společné vlastnosti, které jim neumožní zastavit násilí hned v začátcích

 

  • Jako typický znak bývá zmiňováno snížené sebevědomí, konzervativní myšlení a víra, že muž je určitým způsobem nadřazený (rodinné vzory).

 

  • Zejména v prvních fázích projevů domácího násilí, kdy je žena permanentně udržována ve stresu, dochází k poklesu sebevědomí, pocitům bezmoci, větší emocionální labilitě, sebedestruktivnímu a depresivnímu ladění apod. - jedná se dlouhodobé důsledky domácího násilí.

 

  • Soubor psychických projevů, které jsou následkem dlouhodobého domácího násilí bývá označován jako „syndrom týrané ženy“ a má tyto projevy:

 

 


- příznaky posttraumatické stresové poruchy –

 

     patří sem narušení ovládání, selhávání obranných schopností, pocit nedostatečné ochrany, rozpad integrity osobnosti, ztráta životních perspektiv spojená s celkovou netečností až otupělostí a ztrátou životní energie. Je obtížné s takovými ženami navázat kontakt, projevují slabý zájem o vnější dění.

 

     Typické pro ně je tzv. zablokování vzteku – nejsou schopny se přirozeně chovat, jestliže vůči nim někdo prezentuje silné negativní emoce (hněv,zlost). Často se u nich lze setkat s tzv. „extrémní laskavostí“ – snaží se svého partnera (popř. i jiné autority) příznivě naladit, předejít jakémukoliv konfliktu.

 

     - naučená bezmocnost – žena se naučí, že nemá žádnou kontrolu nad nepříjemnými událostmi a že každý její pokus změnit nepříjemnou událost končí prohrou – propadne letargii a pasivitě. S tím jde ruku v ruce snížené sebevědomí – týraná žena přejímá partnerovo negativní hodnocení své osoby, ztrácí respekt k sobě samé, dochází k pokřivení obvyklých měřítek a pak si není jistá hodnocením toho, co se kolem ní děje.


     - sebezničující reakce – jedná se o „přirozenou“ strategii vyrovnávání se s opakovaným a nevypočitatelným násilím. Násilí je závažným stresorem. Sebezničující reakce  jsou různé – např. popírání viny útočníka, minimalizace následků (bagatelizace zranění, zlehčování situace), popírání zneužívání (zranění svádí na jiné důvody), odmítání možné záchrany (popírání reálné možnosti pomoci).

 

     Tyto reakce jsou pro okolí nepochopitelné, protože vedou k dalšímu poškozování oběti. Je zapotřebí vědět, že se v takovýchto případech jedná o mentální odpověď na zneužívání, manipulaci s realitou, kdy si týraná žena vytváří svůj vlastní svět, ve kterém i nevysvětlitelné násilí má své zdánlivě logické důvody – přetváří si realitu, aby pro ni byla přijatelnější.

 

     Pro vznik těchto sebezničujících reakcí je podstatná osobní zkušenost s fenoménem „Jekyll a Hyde“ – tzn. zkušenost s dvojí tváří a dvojím chováním partnera, který se z násilníka promění v milujícího muže. Ničí tak ženu střídáním neutrálních či laskavějších podob vztahu s hrubou fyzickou agresí doprovázenou zjevným nepřátelstvím.

 

      Zajímavostí je, že za rozhodující není periodický výskyt násilí, ale spíše nevypočitatelné střídání dvou zcela odlišných typů chování – čím vyhrocenější a odlišnější, tím pravděpodobněji dochází ke vzniku tzv. paradoxní vazby týrané ženy na partnera. (tento jev už zmínila Daniela je známější jako tzv.stockholmský syndrom).

 

 

Partner

 

      Nejpravděpodobnější příčina domácího násilí je osobnostní založení pachatele.

Možný psychologický profil : nízké sebevědomí, strach ze závislosti, externalizování obvinění, odmítnuté násilí, zvnitřnění tradičních rolí, izolace, prvky kontroly, vyjadřování emocí zlostí, zkušenosti s násilím z dětství.

Externalizace obvinění je prostředek racionalizace – rozumového zdůvodnění chování, které by jinak bylo nepřípustné (většinou používá ke zdůvodnění vnější faktory – byl ve stresu, opilý, žena jej záměrně vyprovokovala apod.)

 Spouštěcích mechanismů může být celá řada  - alkohol, nezaměstnanost, finanční nedostatek, nechtěné dítě apod.

Agresivní partneři se snaží situaci bagatelizovat, zlehčovat, popírají důsledky násilí, zbavují se odpovědnosti za své činy.


Můžeme je rozdělit do dvou skupin – násilníci v první skupině považují své chovní za správné a popírají jakoukoliv vinu. Do druhé skupiny se řadí muži, kteří uznávají, že jejich chování není v pořádku, mají pocity viny a výčitky svědomí.

Jsou rozdíly i mezi tím, do jaké míry muži své chování kontrolují. Hněv a agrese může být někdy projevem neschopnosti řešit partnerské problémy jiným způsobem (slabá kontrola impulsivity – „pitbulové“), zatímco někteří vědí velmi přesně co dělají (chladné osoby s vnitřním klidem – „kobry“)

 

  • Emocionální závislost na partnerce a strach z její možné ztráty – tento potlačovaný strach vede k vlastnickému a panovačnému chování

 

  • Snížené sebevědomí a pocity bezmoci se snaží překonat použitím násilí (tzv.“mužské chování“ – zlost je akceptovatelná mužská emoce).

 

  • Konzervativní názory a přesvědčení, že muž je hlava rodiny, jeho slovo je nejdůležitější, je „poslední autorita“, žena mu má být podřízena. Nestrpí žádnou odchylku od těchto norem, svou partnerku často nevnímají jako samostatnou bytost s vlastními potřebami, ale jako svou součást. Věří, že jsou za ni zodpovědni a cítí se ospravedlněni ji nutit, aby se chovala podle jejich představ – pokud toho nedosáhnou silou vůle, použijí fyzické převahy.

 

  • Původní rodina – nejen muž, často OBA PARTNEŘI pocházejí z rodin, kde se objevilo zneužívání, popř. byli vystaveni násilí.(nemusí to být automatické, někdy naopak vedou negativní zkušenosti k odmítání násilí

 

  • Neexistuje typický násilník, ale společným rysem bývá snaha partnerku ovládat. V souvislosti se vzděláním se uvádí že muži s nižším vzděláním se především dopouštějí fyzického násilí, vzdělanější muži používají spíše psychický nátlak (výjimka je sexuální násilí, na které nemá vzdělání žádný vliv).

 

Okolí

 

Pro vnějšího pozorovatele je často nepochopitelné proč žena v takové situaci setrvává a nesnaží se ji řešit

Jedna z příčin je strach z nedůvěry okolí a z nepochopení, popř., že okolí nebude schopno dostatečně pomoci


  • Stále převládá řada povrchních postojů, předsudků a mýtů u laiků i profesionálů – okolí má pak nepřiměřená očekávání vůči obětem domácího násilí- především ve vztahu k jejich psychické síle a schopnosti situaci samostatně zvládnout!!!

 

  • Podle výzkumů typický průběh hledání pomoci  – nejprve se oběť obrací na rodinu, přátelé, poté hledá pomoc např. u zdravotních sester, lékařů, sociálních pracovníků, policie apod.

 

  • Pro ženu není snadné přiznat svým nejbližším co prožívá – často věnuje více energie utajování násilí. Ne vždy jsou příbuzní ochotni uvěřit, čeho je její partner schopen – situaci zlehčují, nebo s ním souhlasí (tato nedůvěra je velmi negativním prvkem, který vede k další izolaci oběti a k rezignaci). Jedním z hlavních důvodů proč se žena neobrátí na příbuzné je strach, že by mohlo být ublíženo i jim.

 

  • V rámci postojů odborníků byl tento problém dlouhou dobu považován za okrajový (změny přišly až pod vlivem feministických proudů v 60. a 70. letech). Při postupu v praxi se setkávají s řadou obtíží – např. po příjezdu policie žena vše popře (efekt solidarizace – vytvoření koalice mezi obětí a agresorem) – což vede k tomu, že je pak situace bagatelizována i přes zjevnou nebezpečnost (pocity bezradnosti – policisté nemají pro tyto situace potřebný výcvik, mají pocit, že jde o intimní konflikt, do kterého se nemají co plést).

 

Řešení?

 

 

Není univerzální recept - řešení je procesem, který bychom mohli rozdělit do dvou fází:

 

                              - pojmenování problému
                              - řešení problému


V obou fázích bude žena muset překonat řadu překážek a bez podpory okolí to není schopna sama zvládnout.

 

Hlavní směr pomoci – kromě zajištění bezpečného prostředí a zamezení pokračování násilí, je to především psychický stav ženy. Podpořením psychiky lze dosáhnout zvýšení sebevědomí a napomoci k objektivnímu posouzení situace. Důležité je ženě pomoci překonat obavy z důsledků zveřejnění problému a pomáhat s aktivními kroky k řešení takovéto situace.

 

 

(kompilace textů ze závěrečné bakalářské práce na téma Situace ženy - oběti domácího násilí  Moniky Nečasové

- MU Brno, Fakulta sociální politiky a sociální práce,  zpracovala Saffron)

 

 

Komentáře
no...a teď jsem zvědavá : AlenaT
co na tihle řekne NČ!
duben 22, 2007 22:26
... : bb
fakt?
duben 22, 2007 22:41
cozpak o to : Jasmina
kdyz uz se zena rozhodne resit,myslim ze ve vetsine pripadu okoli je ochotno podporit.
Vcera jsem mluvila kratce s kamoskou (o ktere jsem uz psala),no tak ze je to spis jeji vina,protoze on ma rad dochvilnost,on se priliz stresuje coz je zase jeji vina...musi se naucit atd.To uz loni chodila s monclem-ale prej zase jeji vina.
Jsem pripravena ji pomoci ale nevim ted jak.
Je dobry ze jsme uz "na ni" kamosky dve,pac nekomu dojde,kdyz ho na problem upozorni vic lidi ale v tomto pripade furt nic.
Takze si myslim ze ty dve faze zde uvedene musi clovek prekrocit sam od sebe,protoze cim vic kamosi hustej,tim vic to muze vest k izolaci.
Jinak cely clanek mi vrele pripomina popis choroby)))))
duben 22, 2007 22:56
NČ neřekne nic : NČ
Je to na mě moc dlouhý povídání.
Tohle nejsem schopen ani přečíst, natoš zažít, pochopit, reagovat.
duben 23, 2007 06:47
precist,pochopit,reagovat : Jasmina
budiz NC.
Ale nikdy nerikej nikdy,jeste Ti neni 85 let a chtela bych Te videt jak se ubranis rozmazlenymu zkazenymu vnouckovi.
Jasne Tobe se to stat nemuze ale jsou taci dedeckove-v domacim nasili.
duben 23, 2007 09:01
prostě nesmíme být zbytečně submisivní, : Inka
asi to sem naptří, ale ráno jsem jela po 6 hodině z Anděla tramvajkou a společně se mnou nastoupili 3 puberťáci, dva kluci a holka, zůstali stát vepředu a já si šla sednout doprostřed. Až do Nuslí dělali ale takový extrémní hluk a bordel v tramvaji a nikdo ani nepíp, vydala jsem se vystoupit prvními dveřmi a jakmile jsem dorazila k jejich hloučku, houkla jsem na ně tak hlasitě až jsem se sama překvapila, "ale ať se okamžitě zklidní, že tu nejsou sami", normálně na cizí lidi nekřičím, ale tohle se fakt nedalo přejít, okamžitě vypadli z tramvaje. Jízdy MHD jsou občas fakt děsný. Chce to trénovat a občas se hlasitě ozvat, zvlášť když se Vám něco nelíbí a v zásadě se nebát.
duben 23, 2007 13:59
Inko : Jasmina
Navazu na Tve tema,protoze uz asi mnohy k tomu tyrani zeny rekl sve,cest ku pomoci je mnoho avsak od bodu,kdy obeti spadne ten zaves z oci.
Rvat; kde jsou ty doby,kdy se lide vzdy domluvili v klidu...snad jeste v 30tych letech a to asi jen v urcitych nobl tridach.Ne ze by ti lide tam byli stastnejsi ci svobodnejsi,-rozkvetlo totiz pokrytectvi,nemohli si dovolit poslat do "onech mist" toho,kdo jim lezl na nervy na druhou stranu ten,kdo lezl na nervy i to musil delat s urcitou noblesou.Pak se zrusily tridy a nahle kde kdo si "hral" na pana (coz se deje dodnes ale jinak)a tak se ucilo ve skolach slusnemu chovani-hlavne nervat.Clovek je bud clovek nebo hovado a to nezmeni ani obcanska nauka.Tak se stal chaos,kdyz se potkal clovek vychovavan k tomu ze rvat je neslusnost s clovekem,co rval;-nebyl pripraven,nemel slov a ztahl se,prisel dom,postezoval si a bylo mu oznameno ze ten co rval je primitiv.Tak se vytvorila sablona,jenze ne kazdy kdo rve je spatny clovek.Po uvolneni mravu si nekteri rekli,proc nervat,ono to na ty druhe "slusne" plati.
Sama mam rada slusny dialog ale teprve posledni dobou se ucim rvat.Protoze ne kazdy nervouci clovek je slusny.Protoze jiny rvouci zkousi taktiku zastrasovani. A protoze mi je konecne fuk,co si mysli okoli,kdyz bude svedkem jak zarvu.Co okoli udela-pouze zkonstatuje ze jsem treba histerka ale!!!da mi pokoj-a o ten mi jde.
A kdyz mi jedna rozlicena urvana maminka stezujici si na meho syna,co pry provokuje jejiho (ja znam verzi opacnou)rekla ze jsem blazen,odpovedela jsem ji ze jeste vetsi nez si mysli,ze se i lecim.Joj,jak reknete ze se lecite,lide kolem vas chodi po spickach smilies/cheesy.gifjen aby se vas nahodou nejak nedotkli smilies/cool.gif,no a od ty doby mam s onou maminou klid.
Takze lide-rvete!!Ne zbytecne,ze jo ale to uz kazdy podle sve natury.
duben 23, 2007 14:47
to jsem zapomnela : Jasmina
co ja s maminou klid ale hlavne muj kluk ma pokoj od jejiho.
Priznejme si-jsme v podstate opice jo a kdyz na vas nekdo rve a chce prervat,pak uz kaslete na spravne argumenty,kdo ma pravdu,protoze vezte-tomu rvoucimu nejde o hledani pravdy.
Kdyz jde o blbost,tak se nehadejte a kdyz jde o neco,co musite vyhrat,pak rvete jako orangutan.
duben 23, 2007 14:55
já jsem též pro normální dialog s kýmkoliv a také ho většinou tak vedu, : Inka
normálně také neřvu, ale jsou mezi námi lidé, kteří intuitivně vycítí, že přestřelili a lidé kteří, to zkoušejí dál a víc, prostě neznají hranice a zkoušejí kam až můžou jít a co všechno jsi ochotná vydržet a právě tam je potřeba prostě občas zařvat a ukázat kde ty hranice vlastně jsou. A to se též přesně týká i takových těch utlačovatelů. Člověk během života na pár takových lidí prostě narazí a přesně proto, aby Tě oni netlačili někam (ať už se jedná o kolegy, soudedy, rodinu.....)kam ses dostal někam kde vůbec být nechceš, tak musíš dát nahlas svůj nesouhlas, občas i důrazněji. Ale též jsem se to musela naučit. A od té doby co to umím se mi žije mnohem lépe a šťastněji.
duben 23, 2007 18:54
a proč jen o ženách : rdk
teda já to četl, celé a úplně jsem se v tom poznal... smilies/cheesy.gifteda myslím v roli té ů oběti " a to nejsem ženská...tak by mě zajímalo, jestli to je myšleno jen pro baby a nebo prostě chlap si takovéto "zacházení" se sebou nemůže dovolit připustit...? jinak je baba...??
duben 26, 2007 14:38

Powered by Azrul's Jom Comment
busy