Nastalo jaro, i k nám na Valachy se prodralo slunko. I když jsem tomu už místy nevěřila. Sníh se rozpustil rychlostí téměř závratnou a stejně tak i teče do potoků i řek z těch nejnepřístupnějších míst horských kotárů. Jak říká jeden můj kamarád: „Zimní deprese se proměnila v jarní únavu". Něco na tom je. Pověstný jarní úklid jsem prozatím pověsila na hřebík, stáhla žaluzie a čekám, až se mi třeba bude chtít.
Říkám si, třeba se to stane... Třeba. Jakákoliv změna i takhle příjemná, má i své nepříjemné stránky. Ne tak pro moje miminko. Kryštofovi před necelým měsícem udeřil přesně jeden rok a teď konečně nastala ta chvíle, kdy dostal své první botičky, byl uvolněn z pětibodového upínání svého kočárku a volně vpuštěn do obrovského prostoru.
Stejně obrovská byla jeho radost a údiv naprosto nad vším. První si to schytala kočička u rodičů na zahradě. Svá nejlepší léta už má za sebou, tak si užívá odpočinek a v klidu na zápraží si vyhřívá staré kosti. Kdyby tušila jakékoliv nebezpečí, nejspíš by se odklidila do bezpečné vzdálenosti, ale chlapeček vypadá na první pohled velmi nevinně. Nejdřív ji nahlas obdivoval, křenil se na celé kolo a něco vykládal, nevím co. Zatím mu moc nerozumím.
Pak si chtěl na kočičku šáhnout. Ukazovala jsem mu, jak se dělá malá malá, ale spletl si to s jeho nejoblíbenější hrou," jak vytrhnout spící mamince co nejvíc vlasů".
Chytl kočičku pevně za kožich a nepustil, dokud se mu v ručičce neobjevil strakatý chomáček jejích chlupů. Kočka zaječela a utekla. Nečekala takovou zákeřnost. Pokračovali jsme dál. Ven ze zahrady na cestu. Uchvátilo ho cokoliv. Volně vysypaný štěrk u sousedů, kamínky na cestě, stará škodovka, hrouda hlíny - u té jsme se dokonce na pár minut zastavili.
Obdivoval všechno a pěkně nahlas. Tolik zajímavých věcí je kolem na světě. Jakmile uviděl něco, třeba kontejner na haraburdí, už mu v jeho roční hlavičce začalo šrotovat něco jiného a rozběhl se dalším, naprosto nepředvídatelným směrem.
Aby naše jarní exkurze dostala nějaký řád, rozhodla jsem se, že mu ukážu místo, kde rostou petrklíče a že se na ně spolu půjdeme podívat. Nejevil příliš velký zájem, jakákoliv organizovaná zábava mu byla v té chvíli proti srsti, ale nakonec se nechal přemluvit.( Přece jen ho ještě přeperu.) Procházku po trávě nesl velmi nelibě, nerovný terén dělá jeho krátkým nožičkám zatím problémy.
Kousek se nechal poponášet, kousek šlapal sám, ale ani na chvilku se nezapomněl divit a tvářit se překvapeně.
K mému vlastnímu zklamání ho ovšem jakýkoliv šutr na cestě nadchnul víc než čerstvě vykvetlé petrklíče. Chvilku mě pozoroval, jak se nad kytičkou rozplývám a pak poodešel za lepší zábavou. Kopat do shnilých loňských jablek, popadaných pod stromem.
I když nesdílíme nadšení pro stejné věci, celkem jsme si naši první společnou bezkočárkovou procházku užili. Kryštof po návratu domů vypil flašku mlíka, snědl celý chleba se sýrem a v kočárku na zahradě spal celé tři hodiny.
Malý chlápek s duší dobrodruha potřebuje nabírat spousty sil na další výpravy za poznáním, a že jich ještě bude...
Paula
Moja Nina je na antibiotikach, bolelo ju usko a ma sopliky, takeho bezneho chlapa by to zlozilo aspon na tri dni, ale nie moje dieta. Hned po obede som jej povedala,ze mozeme ist na chvilku von aj so psikom. Skoncilo to tak, ze sme sa vratili o siedmej vecer. Medzitym Nina stihla so mnou natrhat kopu byliniek na caj ( podbel, prvosienky=petrklic a plucnik lekarsky), skontrolovat potocnikov v potoku, ustvat mojho svagra aj sestru, odtiahnut ich este na pivo a hranolky do krcmicky v prirode a ked sme sa vratili, este stale ficala na 120%. To je obdivuhodne kolko vydrzia drobci mali.
Z očí mu kouká něha.
A krom něhy i čertíci,
co mají úsměv na líci.
Na Valachy zdravi oficialni ambasador Valasskeho Kralovstvja pro Yukon.
Mikin
Není to tak dávno (hahaha, asi 14 a půl roku zpátky), když začal chodit náš Tomík a taky ho zajímaly právě kamínky, po vycházce jich měl vždy plné kapsičky, až mu kalhoty padaly ke kolínkům a po hraní na pískovišti si domů nosil zase plné kapsy písku... jen nechápal, proč mu ten písek maminka nedovolí brát si do pokojíčku na koberec nebo do postýlky... a o nějaký rok později zase sbíral všechny rezavé hřebíky, šrouby, matky a podložky, co našel na zemi... kamínky a písek ho v té době opustily...
