POJEDNÁNÍ O OBŽERSTVÍ PSŮ
Čtvrtek, 20 listopad 2008

Tuhle jsem četla, že člověk je jediným tvorem z živočišné říše, který provozuje obžerství. Každý jiný živočich prý konzumuje potravu jen do té doby než ukojí svůj hlad. „Žádný pes," psalo se v článku, „si po té, co je nasycen, nedává ještě moučník." Ten člověk, který to psal, neví o čem mluví, říkala jsem si. Ten v životě nemohl vidět žádného psa.

 

 

 

 

     Je nabíledni, že psi jsou zparchantělí v důsledku vlivu člověka na jejich život, ale nicméně to nepopírá ten fakt, že takovými jsou.

Například můj bratr má fenku shi-tzu Báru, která by byla schopna užrat se k smrti, kdyby jí to bylo dopřáno. Stejně jako ten tlouštík z filmu Sedm, jenže ten to neudělal dobrovolně, kdežto Bára by tak učinila s jasným záměrem a ještě by si pak řekla: „To jsem ale měla krásnou smrt." A na svůj psí hrobeček by si nechala dát náhrobek s mramorovou plastikou morkové  kosti a s vytesanou parafrází jednoho známého výroku „Žijeme proto, abychom jedli".

 

 

     Nebývala vždy taková.

 

     Byly časy, kdy žrala normálně, ba mnohdy i ofrňovala a dělala s jídlem drahoty. Do té doby, než si bráchova přítelkyně pořídila štěně dobrmana. Znáte štěňata? Jak jsou hravá, neposedná a věčně aktivní? Tak tohle štěně bylo pětkrát tak čilejší a aktivnější než všechna jiná, co jste kdy viděli. A vzhledem k tomu, že mělo takový energetický výdej, dožadovalo se i odpovídajícího příjmu. A tak se stalo, že když oba dva pejsci dostali svoji denní dávku potravy do misek, tak než se Bára stačila rozkoukat co a jak, malý dobrmánek už měl svůj příděl v sobě a hlavu zabořenou do Bářiny misky. 

 

     Časem, nechtěla-li Bára pojít hladem, musela se vytrénovat v tom, aby svoji porci sežrala dříve než dobrman tu svoji, tedy hltavým způsobem. A to jí zůstalo i po té, co dobrman odešel do světa a dávno její misku neohrožoval.

 

 

     Víte, co je kamenem úrazu hltavého způsobu pojídání stravy? Jí-li někdo moc rychle, přepracovaný žaludek nemá čas vyslat do mozku signál o nasycenosti nebo ten signál nestačí dorazit včas, tedy než začne být žaludek přeplňován. A to se stalo i Báře. Její žaludek žádný signál nevysílá, zato mozek vysílá neustále: žer - žer - ŽER! A Bára žere a žere a žere, druhou misku, třetí misku, cokoliv. Myslíte si, že by takový pes nežral brambory nebo mrkev? Chyba. Žere i suchý chleba. I syrový česnek. Všechno. Je to pes, který trpí obžerstvím.

 

     A onehdy u mě byli v práci zákazníci, kteří si s sebou přivedli obtloustlého baseta. To je takový ten pes, co tahá uši po zemi. Tenhle tahal i břicho. Dali jsme se do řeči (tedy s těmi zákazníky, ne se psem), jakého že to mají roztomilého pejsánka, a tihle štíhlí lidé si postěžovali na jeho neuvěřitelnou žravost. Že prý před ním musí jídlo schovávat, protože sežere na co přijde, a že se dokonce naučil sám otevírat ledničku, takže na ni museli přidělat zámek. Smála jsem se tomu vyprávění, neb mi to přišlo nadmíru zábavné - ovšem jen do té chvíle, než jsem zjistila, že pes během našeho povídání objevil tašku s mým ranním nákupem a sežral z ní čtyři housky, dvacet deka dušené šunky a načal sáček s pudinkem. A přitom rozhodně nijak hladově nevypadal.

 

     To ať mi nikdo nevypravuje, že by si zvířata nedopřávala té výsady žrát dobrůtky nad rámec nasycenosti. Kdyby tedy mohla. Chtěla bych vidět dejme tomu takového lva, kterému by po té, co poobědval 7 kg mladého gazelího masa (tedy svoji dietology určenou denní dávku příjmu potravy), strčili pod čumák filet Mignon, jak by řekl: „Ne, děkuji. Jsem syt." V tom to totiž je. Ta zvířata neznají laskominy, které stvořil člověk. No, řekněte sami - proč by se takový zajíc přejídal jetelem? Den co den, rok co rok, celý svůj život žere jen trávu a nic než trávu, no na tom se ujíždět fakt nedá. Naprosto takovému zajíci pak věřím, že po té, co není hladov, ukončí svoji stravovací činnost bez jakýchkoli dalších projevů nestřídmosti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Ovšem u lidských pokrmů je to jiné. Myslí si to i náš pes, německý ovčák, řádně obeznámený o správné, nutričně vyvážené a zdravé výživě. Jednou o Vánocích jsme mu vysvětlili, jak nás fundovaný veterinář v televizi nabádal, abysme našim domácím miláčkům rozhodně nepodávali žádné vánoční cukroví, neb tím můžeme způsobit újmu jejich zažívacímu traktu.

 

     Pes to pochopil, a pak se slzou v oku seděl ten chudák u konferenčního stolku, hlavu nataženu nad talíř s vanilkovými rohlíčky a nesnažíc se na ně raději ani dívat, jen nasával tu libou vůni oříšků a vanilky stoupající odspodu. A z tlamy mu stékaly dvě dlouhatanánské sliny přímo do toho cukroví. Když už ty rohlíčky takto znehodnotil, dostal je k sežrání - a co byste řekli? Sežral je všechny. Vůbec si neřekl - někdy po pátém nebo patnáctém rohlíčku: „Už mám dost." Nezbyl ani drobeček.  

 

 

     A jindy si manžel hodil ven na gril voňavou klobásku a jenom si odskočil pro hořčici či pro co, a když se vrátil, tak klobása na grilovací mřížce nebyla. Byl by býval ochoten uvěřit tomu, že se v roztržitosti způsobené hladem zmýlil ve své domněnce, že už klobásu na gril dal, ale že ji tam ve skutečnosti teprve chtěl dát, když vtom si všiml, že kromě klobásy zmizel i pes.

 

 

     Marně ho volal a teprve, když ho začal hledat, objevil chlupáče za domem na druhé straně, jak tam provinile postává, celý schlíplý, s ušiskama nataženýma dozadu podél hlavy, to jak se hrozně styděl za tu loupež.

 

     Manžel se mu jal vysvětlovat, že to neudělal správnou věc, neb krást se nemá a už vůbec ne páníčkovo jídlo, ale hlavně že taková klobása je šíleně nezdravý pokrm. Samý tuk a samá sůl a z požírání takového svinstva že vyplývá zvýšená hladina LDL cholesterolu a kornatění tepen a vysoký krevní tlak a vůbec - paní doktorka Cajthamlová, ta kdyby to viděla, tak by to hrubě a kategoricky odsoudila. A to už ani nemluvě o tom, že před zhltnutím klobásy sežral plnou misku plnohodnotného a vyváženého krmiva, co mají mazlíčci rádi.

 

     Pes ho chvíli poslouchal a pak se napřímil a oklepal a já z toho pohybu a výrazu v jeho očích vyčetla všechno. Všechno o tom, kam si máme strčit ty granule, co mají mít optimální skladbu, ale ve skutečnosti jsou narvané sojovým granulátem, a o tom, jak je krajně nespravedlivé, když si ponecháváme ty úžasně nezdravé produkty, co z nich kape omastek, jen sami pro sebe.

 

 

     Jo a kde je pointa toho všeho? V tom, že žádný pes si poté, co je nasycen, nedává ještě moučník jen a jen proto, že nezná Dobošův dort...

 

 

Zdraví Míša z Humplu

 

 

 

 

 

Komentáře
Pěkné. : Pepička
To se to krásně četlo.
listopad 20, 2008 09:21
jo - žádfný pes si po té, co jer nasycen : alena puntíkovaná
dá ještě moučník. Tohle mohl napsat buď někdo, kdo psa v životě neviděl - nebo je to špinavý reklamní trik výrobců psího krmení. Já jsem v životě neviděla psa, který by byl natolik nasycen, aby nebyl ochoten splivnout něco dalšího.Zejména pak sladkého. Nevím, jak vlci, psi hyenovití a podobně - ale všichni psi domácí by za moučník položili život, byť třeba před tím požili půl slona. Alík byl na zmrzlinu a Fifinka dává přednost koblihám. Ale ani rolády, bábovky, muffinek, štrůdlu a podobně se neodříká. smilies/grin.gif
listopad 20, 2008 09:29
Syn má štěně "Undergatera", : mamča
(tj. několikrát čistokrevného psa). Štěnda naprosto popírá zásady zdravé výživy, a přestože je krmena nejnejsuperprémiovějšími granulemi, kusem masa, buchtou, tvarohem, banánem...apod. zásadně nepohrdne. To roztomilé štěňátko, co mělo v 6ti týdnech 6 kilo, roste rychlostí kilo až dvě za týden, a začíná se podobat vzrostlé tlusté srnce.
Kdyby štěnda koukala na TV, o doktorcea Cajthamlové by si myslela cosi o krvežíznivé škodolibé tyrance. smilies/cheesy.gif
listopad 20, 2008 09:52
já ci taky psaaaaaa : d@niela
mým životem už prošla jedna malá zoologická zahrada (co mi natahaly domů děti), ale nakonec mi nafurt nezůstalo nic (mimo toho dvounohýho zvířátka, co s ním mám společný příjmení).
Už pěkně dlouho říkám, že si musím nějakýho toho čoklíka pořídit, abych měla někoho, kdo mě bude mít bezelstně rád, nebude mi doma remcat, sní, co mu dám, půjde se mnou ven... :-D
listopad 20, 2008 10:12
Vřele doporučuji : Justík
Pokud můžu posoudit, tak pro moje chlupate potěšení je "moučník " cokoliv, co nejsou obvyklé granulky..Takže v rámci zachování energie zlikviduje jejich příděl, a poté si jde lovit "moučník" v podobě knedlíků,rohlíků a dalších člověčích pochoutek.Co se týče pořízení si psa VŘELE DOPORUČUJI !!!! Já bych bez toho svého ty životní omyly, prohry a "držkopády" snad ani nepřežila ve zdraví..
listopad 20, 2008 10:30
teda mamčo, : alena puntíkovaná
ty mi dáváš...já se málem udusila, kousla jsem do chleba zrovna v okamžiku, když jsem došla k té tlusté srnce. Skoro mě to zabilo. smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif Představila jsem si úžas hostů, které u dveří víta SRNKA - a štěká! smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
listopad 20, 2008 10:33
Ještě k té fotce Míšina psa: : d@niela
Míšo, to snad ani není možný, vy ste toho chudáka snad museli zdrogovat, aby tak klidně seděl u prostřeného stolečku... Jitrnička, tlačenka... Dostal to aspoň po fotografování "k dispozici"?
listopad 20, 2008 10:40
Ty nevidíš ten zoufalej mučednickej výraz : alena puntíkovaná
v očích toho ubohého pejska? Kámen by se nad ním ustrnul. Přesně tentýž výraz nasazuje naše Fífa, kdykoli pohneme čelistí. Dokonce když volám svého muže k obědu, nebo k večeři, začně Fífa štěkat a zoufale výt a postrkuje Pepina, aby šel k jídlu rychleji - začal ji krmit. On si ji totiž na krmení z ruky naučil.
listopad 20, 2008 11:09
jeden cas : mura
u me bydlela kamoska se pulrocnim stenetem setra. my v te dobe meli cuvace. cuvacovi se namocila radna porce granuli k veceri a polozila na mrazak (vysska cca 80 cm a 15 cm miska). po chvili jdu dat cuvacovi veceri, miska stale na mrazaku, ovsem zcela prazdna, ani jedna upadla granulka kolem nelezela. tak premyslim, jestli jsem uz fakt tak skleroticka, ze jsem ty granule nedala namocit, kdyz se kolem provlni kamaradcino stene a vypada jako hroznys, ktery zaziva slona.
jindy kamoska predlozila manzelovi rizek s bramborem, ten na 2 vteriny otocil hlavu, aby ji, na cosi tazan, odpovedel, a kdyz se zahledel zpet, mel pouze brambory a pes stale stal na svem miste a celisti se mu nepohybovaly.
take se vloupal do spajzu, kde mi sezral 5 litru gulase z papinaku a pak si vlezl do pytle s krmenim a tam smele pokracoval, dokud nebyl nacapan a odloven.
kdyz jsem sazela do truhliku petunie a musela na 5 minut odbehnout, petunie beze stopy zmizely a s nimi i klubko jutoveho provazku.
pak se kamoska odstehovala na vesnici. nemeli zrovna neprustrelne oploceni, tak se pes pravidelne vydaval na obhlidku vesnice. vecer vzdy kamoska vzala kolo a objizdela strategicke body: hotel u kormorana a stanoviste kontejneru. do vsech bylo vzdy treba nahlednout, nebot setr casto bydlel spokojene vevnitr a na volani nereagoval.
listopad 20, 2008 11:13
mura : No teď jsi mě fakt uklidnila ! : mamča
Synův Undergater má matku čistokrevnou setřici smilies/grin.gif, tatínek je mix rotwajler-doga-labrador, velikosti předválečné kredence.
Apetit má štěňátko po obou. Asi jí měli pojmenovat "Otesánek" (tebe taky sežeru), neb záživná je po obou v součtu. (Nebo násobku ? smilies/grin.gif
Každopádně po jídle vypadá jak nažranej had... smilies/cheesy.gif
listopad 20, 2008 11:20
Daní, : Míša šíša
já stála za fotografem se vztyčeným prstem a říkala: Nesmíš! Nesmíš! Ono to samozřejmě na té fotce není vidět, ale pes se klepal jak ratlík, jak byl z toho rozhozen. Jo, tlačenku dostal on, jitrnici já smilies/smiley.gif
listopad 20, 2008 11:39
Míša šíša : mamča
Esli my bysme tě neměli prásknout duu Kubišová-Srstka, krzevá týrání zvířete... smilies/cheesy.gif
listopad 20, 2008 11:50
muj manzel delal takovou zkousku : Polarka
kolik lososu dokaze snist malemut. Snedl jednoho celeho, pak zacal zrat druheho....toho do sebe uz soukal dost tezko. Pak se pekne vyzvracel, odpocinul si....a to vyzvracene dojedl.
listopad 20, 2008 16:20
Dani : Sipik
Ja mam za sebou dlhu prax vo vykupe steniatok, takze ak budes chciet poradit psika s konkretnou povahou, tak daj vediet. Aj ked, keby som si teraz mala vyberat psika, tak si zoberiem nejaku starsiu malu fenocku z utulku. Fenku netreba dlho vencit, to nas Gino si musi obist cely rajon, aby sa aspon vycikal a vyhoda starsieho zvieratka je, ze nie je take zive ako steniatko a nerozzuje Ti topanky a nabytok pri vymene mliecnych zubkov za trvale.

listopad 21, 2008 21:51
rozhodně je lepší Fenka než pes : alena puntíkovaná
sice to vypadá jako záchvat feminismu,ale měla jusem jak psa - /Alíčka, doufám, že odpočívá v psím nebi/ a teď mám Fifinku. Fenka je poslušnějščí, nebojuje pořád o vůdčí místo ve smečce - hlavně pořád vám nezdrhá..NEZDRHÁ,, N E Z D R H Á !!!! a rozhodně je čistotnější.
listopad 22, 2008 05:23
cha!!! kdo tvrdí, že psi jsou neschopni obžerství, : Ketrin
ten neví, co dokáže labrador. Loni na vánoce můj muž, jak je u nás tradicí, zadělal na vánočku (z 2 kg mouky), dal to kynout a se třemi mladšími členy naší labradoří smečky jsme se vydali na procházku. Dvanáctiletá veteránka zůstala doma. Po návratu nás vítala, nafouklá jako balon, jen odletět - to vykynuté těsto sežrala do posledního atomu. To se ještě tvářila spokojeně, jak se dobře najedla, ale legrace brzy skončila-málem to nepřežila a náš Štědrý večer byl opravdu smutný - úplně tuhé feně, studené jako kus ledu, zabalené do několika dek, neschopné zvednout hlavu, natož vstát, jsme masírovali břicho a opatrně po troškách do ní lili vlažnou vodu, čekali a doufali. Až na Štěpána ráno najednou jakoby nic vstala, šla se ven vyprázdnit - a bylo vyhráno. A myslíte, že se poučila? smilies/grin.gif
A to je jen jeden příběh z mnoha smilies/undecided.gif smilies/tongue.gif smilies/cool.gif
listopad 23, 2008 22:51
Ketrin : To je známá věc, že Labradoři jsou popelnice. : mamča
Potraviny i balené je nutno před nimi zamykat na několik západů, protože jinak jsou schopni zhltnout máslo i se staniolem, ap.
Hlavně se nesmějí nechat "vyžrat", protože pak trpí s kloubama a páteří.
Ale to Ty, jako zkušená chovatelka, víš.
Já můžu chovat (a vykrmovat) leda prase, protože nedokážu odolat lačným "psím pohledům".
Kočky jsou naštěstí mlsné a nepřežírají se, tak místo psů (a prasete) chovám kočky. smilies/wink.gif
listopad 24, 2008 08:41
u Nás je díky Fifince : alena puntíkovaná
těžká potravní konkurence, takže kočky už dávno mlsnost přešla. Dobře vědí, že budou-li se chvíli vofrňovat, tak jim Fífa misky dokonale "vyčistí"...a jinýho nedostanou.
listopad 24, 2008 08:55
Tak ja bych si : Giussi
o kockach dovolila zapochybovat. Ja znam hned nekolik tlustych prezranych kocek. smilies/smiley.gif

Kdyz jsem byla mala, bydleli jsme v jednom dome s prarodici a deda mel loveckeho psa, jmenovala se Bojka. Bojka milovala maslo. Babicka casto zapomnela tasku s nakupem na dvore ci na verande, kam se Bojka spolehlive dostala po te, co se sama naucila otevirat dvere (skakat na kliku). Vzdycky sla po masle a snedla celou ctvrtkilovou kostku. No a dovedete si predstavit ten ridky pripad s hustym behanim, co pak mela.
listopad 25, 2008 18:14

Powered by Azrul's Jom Comment
busy