TA NAŠE MAMINKA, JO, TA JE...
Čtvrtek, 11 prosinec 2008

Leta se snažíme s bratrem vnutit naší mamince mobil, ale je to nějaké neprůchodné. Zvlášť po tatínkové smrti, když je sama, tak se jí kolikrát nemůžeme třeba dva dny dovolat, protože naše maminka je taková čundralka plundralka - prostě ráda jezdí na výlety. To pak člověk neví co s ní je a kde vlastně vězí, když zrovna voláme...

 

 

 

 

      Mamince bylo letos 72 let a je úplně jiného ražení, vlastně vůbec nechápu, jak mohla porodit a vychovat dva takové reálné a praktické potomky s logickým a technickým myšlením. Maminka totiž skládá básničky do kalendáře, fotí kytičky, píše knížku pro děti a je to takový človíček, co si tak prostě létá na svém oblaku zahalen duchovními myšlenkami. A problémy dnešních dnů jdou tak trochu mimo ni - když se s ní zrovna nestřetnou v reálu - to pak nám volá horkou linku SOS. Je to vlastně šťastný člověk. Moje maminka je netechnická osůbka a vše co má moc knoflíků, vyautuje předem.

 

   

 

     Takže v reálu to pak vypadá tak, že svíčkovou, místo aby ji namixovala mixérem, tak mačká vařečkou přes cedník, kávovar má ještě v původní krabici (jednou použitý - to když jsem jí ukazovala, jak to funguje). Rychlovarnou konvici někam také raději zašudelila, protože je plastová a to se neslučuje s jejím přesvědčením.

 

     Není nad to si na plynu uvést do varu smaltovaný hrnec s vodou. Léta prala v ruce a až když jí konečně došel dech a síly, tak bratr zakoupil automatku; a panečkuj, ak si ji pochvaluje, jen zlomit tu nedůvěru k technice.

 

 

     Mobil odmítala se slovy "Ne, já nechci být na tom závislá jako vy, vy - když přijdete, tak pořád píšete jen smsky a mě pořádně nevnímáte, co říkám." 

 

     Onehdá byla v nemocnici a tak jsem se jí opět snažila vnutit mobílek a ejhle, podařilo se. Dlouze jsem jí vysvětlila, jak se hovory přijímají a několikrát si to zkusila. Maminka pak nadšeně brala každý hovor a byla moc ráda, že jí lidi z rodiny volají. Myslím, že byla i hrdá na to, jak jí to pěkně jde. Obvolala jsem rodinu a dala jim její číslo. Též jsem jí vysvětlila podstatnou věc, že ten mobil má malinkou baterku a ta se musí dobíjet.

 

     No, ze začátku jsem se po třech dnech vždy musela zastavit, vždy, když už mobílek chcípnul. Nastartovat a znova maminku trošínku pošikanovat, ať to několikrát zkusí sama, ať ví jak na to.

 

 

 

 

 

 

 

 

     Napsala si i manuálek na starou obálku - jak na to vyzraje:

 

1. zastrčit šnůrku do mobilu a do zásuvky

2. zmáčknout dlouze hlavní konoflík

3. zadat PIN ....

4. zmáčknout OK modrým knoflíkem vlevo nahoře (A pod to si připisuje: kdyby mi chcípnul) směju se ještě v autě.

 

    Pak ale obálku někam zašudelila, já jí volám a mobílek chcíplej, tak volám na pevnou a říkám jí:

 

"Máš chcíplej mobil, budu tě navigovat, ju, zprovozníme ho? Udělej co Ti říkám, nabij ho, dej šňůru do zásuvky a do mobilu, máš to????"

"Ano."

"Tak zmáčkni ten hlavní knoflík, dlouze ju???"

"Mačkám, ale nic se neděje."

"Aha a který knoflík mačkáš???"

"Ten nahoře u okýnka."

"Tak zmáčkni ten hlavní."

"A který to je???"

"Hele, maminko, postav si ten mobílek před sebe na nožičky jako skříň ju? A sáhni nahoru na tu skříň, musí tam být malý knoflík." "Počkej nemám brýle, aha, něco mačkám, ale nic se neděje."

"A je tam ještě nějaký knoflík?"

"Ještě něco tu je."

"Tak to zkus dlouze zmáčknout (říkám si jestli nemačká něco jiného)."

 Nic se neděje. No nic, stejně jsem v autě:

"Tak se s tím maminko netrap, já za chvíli přijedu, ju? A udělám ti to, zkusíme to zase spolu."

 

 

     Po 14 ti dnech se to nějak podařilo, mobil je většinou v pohotovosti a maminka ho vzorně bere vždy když jí voláme. A tak se tam zastavím a říkám jí: „Naučím tě volat a prozvánět." A opět píšeme kroky co má udělat, několikrát si to zkusila a docela to fungovalo. Jen měla problém, že když je někde a řekne se „Vypněte si mobil", tak neví co s ním a jen se celou dobu modlí, abychom jí zrovna v tu chvíli nevolali.

 

     A tak se píše nový manuálek a několikrát se zkouší. No a odcházím s tím, ať mě denně prozvoní a i bráchu, aby to nezapomněla. Docela se to daří. Synek, co je se mnou, se směje: proč si jí nenaučila psát smsky? Jen počkej, na to taky dojde, ale všechno má svůj čas... snad po Vánocích.

 

     Jednou jsme se s bratrem domluvili, že mamince vymalujeme domeček a tak jsme ji pod nějakou záminkou odlifrovali do pryč na týden, aby nám do toho nezasahovala. V koupelně má poličku a u ní má takovou záclonku na tyčce s růžičkama. Chci záclonku odendat a ona mi sama zůstane v ruce - tak koukám, jak to tam bylo přidělané a hledám hmoždinku na šroubek, co mi zůstal v ruce. A co nevidím: dírka je plná vatičky a po hmoždince ani památka...

 

     Volám bráchu: "Pojď se podívat, to stojí za to." Bratr zkoumá dírku, vyšťourá vatičku a s kulišáckým usměvem na rtech mi říká: "To víš, naše maminka s něžnou duší tam šroubkovi asi dala vatičku, aby trošku držel, ale moc se při tom neotlačil".

 

 

Ahoj lidi,

Inka

 

 

 

Komentáře
čundralka - plundralka - : 888
to je hezký!!!
a celý je to moc hezký
prosinec 12, 2008 08:38
jo naše máma, když šla : alena puntíkovaná
mimo dům, tak mobil nechávala doma a vypínala ho. Mě s bráchou to přivádělo k šílenství - byla už tenkrát nemocná a ten mobil jí brácha kopupil, aby nezůstala bez pomoci, kdyby něco. Pamatuju se, jak jsem na ni vždycky ječela "Mami, ten mobil se nazývá mobil, protože je mobilní!!!Mobilní znamená pohyblivý!!!! To jest, může se pohybovat s tebou, když někam jdeš!!" Můj muž zase zásadně nepřebírá esemesky, neposílá je A nevybírá si zprávy na záznamníku. A když mě volá a nezastihne mě, tak mi zanechá tuto zprávu :"Aleno, tady Pepik - volal jsem ti." aniž řekne, co vlastně chtěl. Prostě některý lidi na to nejsou....
prosinec 12, 2008 09:29
Inko, je vidět, že máte s maminkou hezký vztah. : mamča
Maminka má něžnou netechnickou duši, a ty "nové vynálezy" odmítá chápat.
My jsme koupili tatínkovi nejprve takový ten maxi-mobil od Jablotronu. Vypadá to jako normální telefon na pevnou linku, jen to má víc funkcí, a nehrozí, že by se vybil, protože je trvale v zásuvce. Tatínek si na ovládání toho přístroje rychle zvykl, protože to má veliký display, kde ho to navigovalo, co se zrovna děje, a co dělat dál bylo logické. Pak už nebyl problém vnutit mu mobil normální velikosti.

prosinec 12, 2008 09:42
Inko, to je krásný!!! : Míša šíša
Moc hezky napsáno. Užulovala jsem při čtení jak totální debílek.
Jinak má maminka mé sympatie. A navíc - každá správná kuchařka či kuchař přece ví, že svíčková se zásadně nemixuje, anébrž pasíruje. (Já mixuju.) smilies/grin.gif
prosinec 12, 2008 10:43
Já pasíruju... : wendy
moje skorosnacha používá Halali a pravá snacha svíčkovou nedělá....
Ale k tématu - moje mamina se naučila perfektně používat mobily (má už třetí, každý měl trochu jiné vychytávky), volá, posílá zprávy, bez problémů. Jen si vzpomínám, že když jsem jí to učila, opakovala jsem jednu operaci tak dlouho, až ze mě vypadlo : Tak a ted zmáčkneš ten pravý levý čudklík.
Inko - víš co jsem strčila do zdi, nemaje jiné řešení ? Šlo o rychlé zavěšené lehkého obrázku v práci. Do otvoru jsem nacpala žvejkačku, do ní napasírovala hmožinku, na hmoždinku obrázek...visí dodnes. Až žvejkačka vyschne a zpuchří, tak asi upadne...
Ať žijí maminky !!!!
prosinec 12, 2008 10:57
Já mixuju a následně pasíruju... : Myška
Moje mamča je s technikou jedna ruka, mobil měla dokonce dřív než kdokoliv z rodiny, ještě když byly na doplňkovou půjčku :-), protože měla služební. Na počítači válí (klidně by si Evu a Vaška vypálila, jen kdyby je poslouchala smilies/wink.gif). Ale její muž má mobil jen na volání, esemeskovat neumí. Holt každý se s technikou pere jak umí.
prosinec 12, 2008 11:04
. : Míša šíša
Mí rodiče jsou na tom oba stejně jako Inčina maminka. Přitom táta je vyloženě technicky založený tvor, dříve opravil doma úplně vše od remosky přes žehličku až po motorky a auta, jako biochemik obsluhoval na tu dobu složité přístroje, dokonce dostal i nějaká ocenění za zlepšovací projekty. Mobil je ovšem pro něj začarovaná skříňka (je mu 76), píše si taky manuály na obsluhu. Nakonec jsme ho naučili aspoň volat a přijmout hovor. Psaní esemesek jsme po několika marných pokusech vzdali.
prosinec 12, 2008 11:19
Míša šíša : Nechci tady vypadat jako agent Jablotronu, : mamča
ale nám ten jejich přístroj udělal velkou službu. Když se to poprvé objevilo na trhu, tak se všichni smáli, že v době minimalizace mobilů, někdo vymyslí takové monstrum. Jenže v té době zrovna zdražoval tehdejší Telecom pevné linky, tak jsme dědovi koupili tenhle maxi-mobil, a když se s ním naučil zacházet, pevnou linku jsme zrušili. Děda měl radost, že platí jen to, co protelefonuje (žádný pronájem linky a různé "balíčky", DPH, apod.). Zatímco normální mobil děda neustále zapomínal dobít, a my jsme za ním celí vyděšení letěli, co se mu stalo, tak Jablotron byl napevno píchnutý do zásuvky, a ještě šla nastavit intenzita zvonění i hlasitosti hovoru, což nedoslýchaví stařečci velmi ocení.
Náš děda byl technicky zdatný, ale měl ochrnutou jednu ruku, takže psaní SMS na běžném mobilu mu fakt nešlo. Jablotron má qwerty klávesnici a veliký podsvícený display, takže se na tom dá psát zpráva jedním prstem jako na psacím stroji.
Kdo máte v rodině starouška, byl by to bezva dárek k Vánocům.

prosinec 12, 2008 17:41
Jo, a tenhle vysmívaný vynález koupili Japonci, : mamča
a přístroje se teď vyrábějí v Číně. smilies/cheesy.gif
Šikmoočkové rychle pochopili, že důchodci jsou velmi početná cílová skupina.
prosinec 12, 2008 17:43
no musím mamince připsat na konto jejího pozdního technického rozvoje, : Inka
že mobílek už má bratru dva měsíce a z toho už 5 neděl jsem ho nejela křísit, maminka je na starý kolena šikulka. Dokonce mě tuhle prozváněla pevnou linkou a dostlala jsem čočku, že mě nemůže prozvonit, že jsem mobílek nazaplatila smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
prosinec 12, 2008 18:25
Šikmoočkové : wendy
jsou na rozdíl od našich pseudomanažérů schopní obchodníci a podnikatelé. Jistě, i oni mají své mouchy, ale kdo nemá.
prosinec 15, 2008 07:34

Powered by Azrul's Jom Comment
busy