Podobný "soutěže" a jejich smysl vůbec nechápu.

Na předvedení - chůze u nohy - je vidět, že se fenka majitelky bojí, většinou v neznámém prostředí se mazlík drží u páníčka...
Smysl soutěží je posbírat ocenění exteriérové kvality zvířete. U psů se dokonce zapisují do rodokmenu štěňat.
Jinak já mám osobní zkušenosti s výstavami koní, a velice často se stává, že můžete mít nacvičeno doma do aleluja a stejně je výsledek nejistý. U koní se hodnotí pozitivně prostorné chody. Soutěžila jsem opakovaně s klisničkou shetland pony Sametkou (opakovaně, že jsem měla zájem předvést hlavně její hříbě z daného roku). A dokud se předváděla dvojice klisna - hříbě tak, že hříbě bylo navolno, a tedy běželo buď vedle klisny, nebo dokonce kousek před ní (zvědavé na koně v řadě před námi), Sametka pospíchala za ním, natáhla nohy - protáhla tedy krok, vyklenula krk, uši nasměřovala dopředu a byla krásná. Pokud hříbě couralo za ní a byly za námi jiní koně, Sametka brzdila, šla neochotně, s úplně jiným držením krku, uši dozadu, aby aspoň tak měla hříbě pod kontrolou. A tak pak ten samý kůň, ve stejné kondici, obdržel úplně jiné hodnocení.
Později se hříbata podkobylčata mohla vodit vedle matky a problém odpadl.
A to cizí prostředí u poníků fungovalo - když jsme trénovali ve výběhu, úplně jsem si představovala myšlenky vedeného poníka - "proč mám chodit sem a tam?", zatímco na výstavě to najednou krásně uměl, protože se cítil mezi cizími poníky vedle mne v bezpečí a sám si hlídal, aby šel pěkně vedle mne.
Jako posuzovatel, pokud nešlo o soutěž dětí v předvádění poníků, jsem se snažila posoudit zvíře co nejlépe, i když třeba moc s vodičem nespolupracovalo. Ale samozřejmě, pokud se hřebeček stavěl na zadní, místo klusu cválal a pod., vyhrálo zvíře srovnatelné kvality lépe předvedené, protože kvalitu a prostornost klusu u toho prvního nešlo posoudit.
Chápu zklamání chovatelky z videa, protože výstava stojí peníze i čas a z textu, že jí odebrali ceny, které ten den dostala, vyplývají ambice majitelky kvalitní fenky dostat se s ní co nejdál, tedy chápu, že byla zklamaná, mohla brečet, brblat si mimo kruh, jak to nevyšlo, ale vybíjet si svoji flustraci na své potencionální šampionce?

Vždyť jí má na vodítku, trochu nechápu , že fenka brzdila. Od malička psa učím, že pes se má bát o mne, a ne naopak. I bez vodítka by šupajdili za mnou, abych se jim v neznámém prostředí neztratila. Že jí jednu lepla, to už je úplně přes čáru, bude si to pamatovat, ale nespojí si to s tím , že se správně nepředváděla, ale s nepřátelským prostředím.

pustila jsem si to ještě jednou a oořádně nahlas - ta fenečka dostala na zadek ještě jednou, je to slyšet, jak to plesknutí, tak i její zanaříkání!
Holt ego té "chovatelky" utrpělo a její "živnost" je ohrožená.

Já to vidím asi takhle.

Zcela jistě majitelka zpackala výchovu. Pes se jí očividně bojí. Tohle je špatně. Pes má svého majitele respektovat, ale nemá se ho bát. Ovšem určitý problém je právě s těmahle mrňousama (já s oblibou říkám, že čivava není pes, ale vzteklá veverka, kterou ostatní zvířátka vyhnala z lesa), kdy jsou poměrně často (skoro vždycky) už geneticky povahově nevyrovnaní a labilní, což činí výchovu o dost složitější a náročnější na nervovou soustavu majitele.

Další problém je v tom, že je to mrňavej prcek. Takže to plácnutí přes zadek prostě vypadá o dost hůř, než když plácnete ovčáka nebo rotvíka.

Celkově si myslím, že není důvod z toho dělat nějakou hysterii, majitelka určitě už ví, že si nervy prostě musí hlídat, a pokud to nezvládne, tak toho má nechat.

Potíž jako takovou v souvislosti s tou hysterií, co se kolem toho na tom výstavišti strhla, vidím hlavně v tom, že v posledních letech nabírá na síle trend "pozitivní výchovy", kdy se pomalu nesmíte na svého psa ani křivě podívat, aby z toho neměl trauma a úplně se ignoruje ta stránka věci, že vy jste ten na prvním místě a pes prostě poslouchat musí.

I ta blbá čivava je pořád pes a funguje na smečkovém principu a hierarchické komunikaci. A pokud budete jen "ťuťu ňuňu", tak si pes bude dělat, co chce. A pak to přesně to "dyť je malej, a nic nedělá." No a pak čivava skončí na dvě půlky, až jí tu hierarchickou komunikaci vysvětlí nějakej o dost větší pes.

A kam tahle "pozitivní výchova" vede u velkých psů, tak o tom se asi bavit nemusíme.

Odpověď na závěrečnou otázku příspěvku:
Mám doma aristokratku s PP, a navíc i s chováním anglické lady. Moc se nemazlí, udílí "audience". Tedy uvítá příchozího, nechá se pomuchlovat, ale po cca minutě odchází z přímého dosahu, že už mazlení stačilo. Přitom chodí po bytě, aby byla v místnosti, kde jsem zrovna já, v každé má oblíbená lehací místa, leží pod jídelním nebo psacím stolem, v noci často pod mou postelí.