Mezi školními dětmi se rozmáhá nevítaný trend. Místo výuky plní nebezpečné výzvy, k nimž je vybízí kamarádi na TikToku. Například o přestávce vyvolají umělou rvačku, kterou ostatní natáčejí, a po zvonění namísto do třídy jdou hromadně na toalety, kde si natočená videa sdílejí a komentují. Cokoliv provádějí, se natáčí - například zničení přepážek mezi kabinkami záchodků, obrovsky počmárané zdi, rozbitá okna, či nesmírně nebezpečné vyklánění se z oken – kdo víc, kdo dál. Provokují se navzájem, kdo vyvede větší lumpárnu.

Na základce v pražské Libni se během vyučovací hodiny ozvala z chodby hlasitá rána. Vystrašení učitelé později zjistili, že do jedné z toalet hodili žáci druhého stupně dělobuch, který mísu roztříštil. Partička žáků napříč třídami se totiž domluvila, a po desáté dopoledne se všichni uvolnili na toaletu. Tam vhodili dělobuch do záchodové mísy. Naštěstí se nikomu nic nestalo…

Samozřejmě to ale bylo všechno ze všech možných úhlů natáčeno a publikováno.

V poslední době se k podobným aktivitám náctiletí vyzývají hlavně v aplikaci TikTok.

V Česku vzrostl za poslední čtyři roky podíl dětí mezi 11 a 15 lety, které už jsou závislé na sociálních sítích. Celá polovina našich dětí užívá sociální sítě běžně. Bývají na nich sice většinou každý den, ale ne každou volnou chvíli. Intenzivně, v každém volném okamžiku, kdy je k tomu prostor, se na sítích pohybuje 23 procent dotázaných. Znaky problémového užívání a závislosti jsou patrné u osmi procent dětí.

Pochopitelně, jede i kyberšikana. Šikana byla ve školách před sto lety i dnes. Mobilní telefony nabízejí jen její moderní verze.

Dívky např. donutily tlustého spolužáka, aby se vyfotil nahý; a ten skutečně hned šel na záchod, vyfotil se a poslal jim to. Ony to daly hned na internet.

Soutěžily v počtu dosažených a zvěřejněných "naháčů".

Sedmáci zase nosí elektronické cigarety a také se často sebepoškozují.

Některé dívky mají ruce plné jizev.

A co je ještě vážnější: roste počet sebevražd dětí. Dětí s těžkými psychickými potížemi přibývá.

Dětské psychiatrie jsou naplněny na maximum. Noví malí pacienti končí na dlouhé čekací listině.

Kvůli neměnícímu se stavu mluví někteří dětští psychiatři o rezignaci, kterou vnímají nejen mezi sebou, ale i mezi rodiči, kteří se zoufale snaží sehnat péči pro své dítě.

Ale sehnat odborníka je většinou bezúspěšné.

Bohužel, dětští psychologové a psychiatři mají o dost nižší platy než ti pro dospělé.

Což je nejspíš jeden z důvodů, proč "nejsou".

Co o tomhle víte vy?

Umíte víc než telefonovat a poslat fotku? 

KUDLANKA