JO, TAKOVÝ HOMO KYNOLOGICUS...
Neděle, 13 duben 2008

Morfologické rozdíly mezi člověkem moudrým a kynologem jsou nepatrné. Výrazné odlišnosti zaznamenáme pouze v oblečení. Kynolog se nejčastěji vyskytuje v riflích, šusťákové soupravě, maskáčích,  kraťasech a botaskách, ve společenském oděvu jen velmi sporadicky (např. na výstavách). Oblečení bývá obaleno odumřelými chlupy a bahnem.

 

 

 

 

 

    Zatímco Homo sapiens je takřka kosmopolit (tj. vyskytuje se hojně  po celém světě), s kynologem se setkáme na výstavách, svodech, bonitacích, závodech, agility, kynologických cvičištích, střihačských soutěžích a v přírodě. Kynologové žijí ve smečkách, jsou družní, hovorní (pokud se hovor týká psů), mají smysl pro humor a nebývají přemrštěně čistotní. K ostatním  lidem se chovají nevšímavě, ale v případě verbálního nebo dokonce fyzického napadení okamžitě tvrdě zakročí.

 

 

     Zatvrzelému a agresivnímu odpůrci kynologie může být rozzuřený kynolog velmi nebezpečný, zejména je-li podpořen smečkou jedinců svého druhu, případně druhu Canis familiaris (pes domácí). K příslušníkům vlastního druhu jsou kynologové velmi přátelští, ochotně se podělí o potravu, nikoliv však o tituly na výstavě. Ve výstavním kruhu nebo v různých soutěžích se z kynologů stávají rivalové, kteří dovedou bojovat velmi tvrdě a ne vždy čestně. Třebaže jsou v jádru dobrosrdeční, nic je nepotěší tolik, jako když si konkurence koupí psa, kterému nenaroste zub. Kynologové rádi fotografují. Důvodem je potřeba zdokumentovat krásu, případně výkon svých psů. Psy fotografují převážně ve výstavním postoji, visící na rukávu, případně obklopené získanými poháry. Často fotografují i psy svých soupeřů. Snímek exteriérově kvalitnějšího psa konkurence je pak příčinou kynologových depresí.

 

     Kynologové nejraději obývají osamoceně stojící objekty s velkým pozemkem. Mnoho kynologů je však vzhledem ke svým finančním možnostem nuceno žít i v oblastech hustě osídlených druhem Homo sapiens. Takoví jsou pak zpravidla nešťastní a frustrovaní, neboť okolní prostředí je omezuje v jejich přirozených potřebách, mezi něž patří např. život ve smečce, značkování teritoria a volný pohyb. Držení kynologů ve městech a na sídlištích lze bez nadsázky definovat jako týrání.

 

     Obytné prostory kynologů se vyznačují charakteristickými rysy. Koberce (pokud se vyskytují), bývají skvrnité a nábytek je ohlodán, stejně jako dveře. Výška okusu odpovídá kohoutkové výšce chovaného plemene, stejně jako velikost stop na ložním prádle. Na zdech se hojně nacházejí krátery Ngorongoro. Veškeré bytové textilie jsou pokryty dlouhou, případně krátkou srstí. Jen výjimečně jsou bezsrsté, propadl-li kynolog kouzlu naháčů, pudlů, nebo jiných nelínajících plemen.

 

     Navštíví-li kynologa průměrný příslušník druhu Homo sapiens, je šokován, uslintán, umazán a ochlupen. Jen obtížně si hledá místo na slunci, nebo lépe řečeno na sedací soupravě. Ve všech obytných prostorách se hojně vyskytují pískací hamburgery, míčky, gumové slepice a kosti z buvolí kůže v různém stadiu rozžvýkanosti. Koupelna kynologa je zavalena lahvičkami se šampony, kondicionery, balzámy, prostředky na růst srsti, proti lámavosti, proti statické elektřině, proti blechám, pro lesk srsti, na čištění očí, uší, zubů, na odstranění zacuchanin a na zvýraznění barev srsti, případně na odstranění nežádoucího barevného nádechu srsti. Hygienické prostředky samotného kynologa se omezují na mýdlo s jelenem a kartáček na zuby.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Pokud k obydlí kynologa patří pozemek, nese i on charakteristické rysy. Kolem řádného oplocení vedou bahnité stezky, na pozemku se nevyskytuje žádná živá drůbež a žádné záhony. Samotnou kapitolou je dopravní  prostředek kynologa, jeho osobní vůz. Obvykle bývá z pochopitelných důvodů typu kombi a v nákladovém prostoru se povalují vodítka, košíky, pešky či různé postroje. Auto je zřídkakdy umyto a jeho blatníky jsou často to jediné, co v blízkosti kynologa a jeho smečky dokázalo bez úhony vykvést. Na zadním skle nacházíme pak obvykle samolepku s rodinným miláčkem, takže před výstavou si stačí projít parkoviště a máme zhruba představu o zastoupení jednotlivých plemen. Automobilu nevěnuje kynolog žádnou zvláštní pozornost, protože pro něj neznamená skutečně nic jiného než dopravní prostředek.

 

     Kynologové se zřídka vyskytují v místě svého trvalého bydliště, a tak se obvykle živí potravou dostupnou na kynologických akcích. Nejčastěji to jsou pikadory, bramboráky, langoše, kuřecí stehna, klobásy, zmrzlina a pivo. Ani doma nevěnují přípravě vlastní potravy zvláštní pozornost, zohledňují zejména finanční a časovou nenáročnost pokrmů.

 

     Skutečnost, že děti nelze vystavovat, používat k aportování kachen, ani zapřahat, a i jejich základní výcvik je náročný a s nejistým výsledkem, je důvodem, proč samičky kynologů, kynoložky, mají jedno, maximálně dvě mláďata. Výchovou ve smečce je dán perfektní základ pro to, aby z dětí vyrostli dokonalí kynologové. Smečka zpočátku mládě kynologa bezvýhradně chrání, postupem času vychovává a vštěpuje mu základní pravidla slušného chování.

 

     Časem si mladý kynolog dokáže vybojovat v hierarchii smečky svou pozici a připravuje se tak na okamžik, kdy se stane, hned po rodičích, nejvýše postaveným jedincem. Matce - kynoložce, tak odpadá spousta práce a začíná se věnovat svému mláděti intenzivněji v okamžiku, kdy ho lze přihlásit na soutěž Junior handling, zasvěcovat ho do výcviku nebo úpravy psů.

 

     Kynoložky se výrazně odlišují od samic druhu Homo sapiens. Sejdou-li se dvě ženy moudré, proberou spolu manžela, děti,  všechny ty trapné seriály, sdělí si vzájemně nové recepty z časopisu Tina a na závěr se shodnou, že nová blůzička paní Vopršálkové je skutečně rozkošná.

 

     Dvě kynoložky spolu dovedou klábosit rovněž zcela neúnavně celé hodiny, ale obsah jejich rozhovoru je diametrálně odlišný. Téma "manžel" zcela vynechají, o dětech se zmíní jenom potud, pokud zaznamenaly nějaký kynologický úspěch a dále hovoří výhradně o tom, jak Aris (Chanel, Brit, Simon, Ayka) dopadli na výstavě (bonitaci, závodech), proberou receptury krmiv a vzájemně se shodnou na tom, že ta fena, co si Vopršálková přivezla z Dánska, určitě nestojí za ty peníze, poněvadž je strmá na zadek (má reakci na střelbu, dlouhý chlupy, krátký chlupy, nebo světlý oko).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Muži - kynologové diskutují o stejných tématech jako kynoložky, zatímco muži Homo sapiens hovoří výhradně o sexu, fotbale a politické situaci. Žena kynoložka si nikdy nestěžuje, že nemá co na sebe, ale stěžuje si, že nemá co vystavovat, co cvičit nebo s čím závodit (všichni psi už mají všechny možné tituly a zkoušky, je třeba koupit nového, nebo si nechat štěně). Manžel kynoložky musí být srozuměn s tím, že když se vrátí z práce (a najde čirou náhodou manželku doma), na kuchyňském stole nestojí teplá večeře, ale pes a drahá polovička nesvírá v ruce vařečku, ale kartáč, nůžky nebo trimovací nůž. Jak už bylo výše uvedeno, kynoložky nesledují stupidní televizní seriály, ani nečtou slaboduché románky, ale po večerech studují odbornou kynologickou literaturu, ročenky, zpravodaje a katalogy.

 

 

     Znají perfektně rodokmeny a výsledky psů svých přátel, ale dělá jim potíže vzpomenout si, jakého pohlaví jsou kamarádovy děti. Vaří levně, rychle, nepříliš chutně a málokdy. Jejich specialitou jsou  chlupaté knedlíky, chlupatá sekaná a chlupatá polívka z pytlíku.

 

     Pohlavní dimorfismus je u Homo kynologicus nevýrazný, protože příslušníci obou pohlaví se stejně oblékají a chovají. Pakliže kynoložka, nebo kynolog mají za životního partnera obyčejného příslušníka druhu Homo sapiens, nastává boj, který končí často rozvodem. Jen v ojedinělých případech lze udělat z obzvlášť tvárného jedince člověka moudrého kynologa, ale stojí to spoustu času, energie a nervů a mnohem lepší je se nežádoucího partnera zbavit a oženit či provdat se za kynologa. Některé ambiciozní kynoložky si však záměrně pořizují manžely - nekynology. Důvodů je několik. Manžel - nekynolog nepředstavuje žádnou konkurenci v kruhu ani na závodech, nemá odlišný názor na výběr krycího psa (protože nemá žádný) a nezabírá si pro uspokojování svých kynologických potřeb nejnadějnější psy chovatelské stanice. Na druhou stranu s ním nelze rozumně pohovořit, neboť dysplazii považuje za plemeno a Junior handling za prodej štěňat.

 

    Když si pak kynoložka  uvědomí, že takovýto manžel zabere v posteli stejně místa jako dospělý dobrman a sežere toho bezmála tolik jako sedmnáct čivav, nezřídka má chuť podat žádost o rozvod. Důvodem, proč to neudělá, bývá skutečnost, že potřebuje někoho, kdo by zvedal psy do vany, fungoval coby tažná síla při transportu výstavní klece a v neposlední řadě to všechno sponzoroval.

 

     Druh Homo kynologicus se dále dělí na mnoho dalších řádů, např. Homo kynologicus var. drillus (člověk - výcvikář), Homo kynologicus var. musherus, Homo kynologicus var. agiliticus, atd. Řády se dělí na čeledě, lidově zvané např. ovčákáři, kníračkáři, pudlaři, chrtaři, dogaři, atd. Některé čeledě mají své podčeledě, např. chrtaři se dále dělí na vipetáře, barzojáře, atd. Jednotlivé řády, čeledě a podčeledě se od sebe v maličkostech liší (výstroj, výskyt, chování), ale výše popsané základní rysy druhu Homo kynologicus jsou zachovány. Příslušníci druhu Homo sapiens, kteří se povýšeně nazývají "normální lidé", pevně věří, že se jim podaří nejrůznějšími sankcemi a utlačováním kynology vyhubit a vytlačit na okraj společnosti.

 

     Navzdory jejich snahám nejsou kynologové ohroženým druhem. Jako jediní savci se dokáží rozmnožovat také nepohlavně, a to nákazou. K ní může dojít u kohokoliv (zejména u dětí a mládeže, a to i protikynologicky naočkované). Největší ohniska nákazy jsou na kynologických akcích..

 

 

 

 

Z hlubin internetu pro vás vyhrabala Myška

 

 

 

 

Komentáře
Myška : Někteří milovníci psů jdou preventivně naočkovat, : mamča
a to tak, že jim je do dočasné péče svěřen nevychovatelný pes, např. pes mojí sestry.
Když si to rozkošné štěňátko kupovali, připadalo jim roztomilé, když se od chovatele dozvěděli, že jde o plemeno "obtížně vychovatelné". Protože to byl jejich první pes, hýřili humorem, řka, že stejně nechtějí, aby jejich pes byl "nějakej cvičenej blbec". smilies/grin.gif
Bohužel, čas dal chovateli zapravdu, a psisko neposlouchalo nikoho, neb nikdo z nich se nechoval jako obávaný vůdce smečky. Vůdcem domácnosti se tedy stal pes, který se rozhodl, že jeho služebnictvo nebude chodit do práce, ale bude s ním pěkně doma. A když ne, tak je za to vytrestá, byt mírně zdevastuje, všechny sousedy řádně oštěká, a oni si příště rozmyslí, nechat ho samotného.
A tak se hafoun vozil ráno "do školky" k naší babičce, kterou překvapivě poslouchal na slovo, a odpoledne zase domů, kde mohl terorizovat rodinu. Je to na dlouhé povídání.

Základní vlastností, kterou musí chovatel mít, je přirozená autorita. Jinak může chovat leda rybičky...
smilies/wink.gif
duben 13, 2008 14:12
mamčoooooo, vyprávěj!!! : ivanka
to je nádherný!!!
Jak hafoun vypadal? Určitě byl rozkošnej, jinak by s nima asi tak nevoral, co?
duben 13, 2008 14:44
Ivanka : No, ona to nebyla až taková legrace. : mamča
Pes je rasy Lhassa Apso, tj. takovej ten trojbarevnej smeták s chlupama až na zem, a beruškou sepnutou štětičkou na hlavě, aby aspoň trochu viděl. Jako štěně byl kudrnatý a překrásný. Po řádném zpacifikování rodiny vládl tvrdou tlapkou. Neměl rád ostatní psy a byl prostořeký zejména na ty velké, kterým mohl sloužit jako jednohubka. Naštěstí většina velkých psů na tyhle hysteriky kašle, a panička toho chlupouna v případě nutné záchrany brala do náruče. Jednou jí za to po zemi vyválel vlčák.
Sestra byla s tímhle psem na "mateřské", protože sám doma prostě zůstat nemohl, a případní hlídači psa už nebyli. Naštěstí byla výtvarnice, takže výtvarnit mohla i doma. Když se jim před deseti lety naskytla možnost koupit chalupu "na samotě u lesa", neváhali ani chvilku, a psovi tu chalupu koupili. Po počátečních nutných přestavbách se tam natrvalo odstěhovali, a pes byl šťasten. Zatímco přicházející návštěvy hafoun miloval, nesnášel, když odcházely.
Jednou jsme se loučili už u auta, a hafínek nervózně pobíhal kolem. Ve chvíli, kdy jsem sestře podala ruku, usoudil pes, že to tedy nééé, že žádný odcházení nebude, vyskočil kam nejvýš mohl, a zakousl se mi do stehna. Hezky na vnitřní straně, až nahóře. Přes džíny mi vyhotovil jen pořádnou modřinu a otisk čtyř špičáků, ale já byla na pondělí objednaná na kontrolu na gyndu.
No, musela jsem to odvolat. Asi bych ten kousanec blbě vysvětlovala, že jo... smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
duben 13, 2008 16:17
Jooo, pejskové : Alena Puntíkovaná
15 let jsem měla psa Alíka - občas se spletu a svý hodný Fifince řeknu Alíčku - ale vona je tak hodná, že slyší na všecko. Je to zlatíčko, neutíká, oebšourní, poslouchá na slovo, věrně čeká před krámem na suchej rohlík. Alík pod zmrzlinu nešel a to ještě musel bej uvázanej a celou tu dobu ječel, jako kdyby mu operovali slepák za živa. Jo psa už nikdy-jedině a jedině fenku.
duben 13, 2008 17:44
Jo,tak to jsem : skaz
hlídala synovi štěňátko - směs salašnickejch pesanů,v 8měs.asi 30kg a protože sama doma ječela - máme ještě jezevčici a dva kocoury,kterých se šíleně bála,vzala jsem ji sebou do obchodu.Přivázala jsem ji ke stojanu na kola a vešla do krámu.To,že tam naříkala jako opuštěné a týrané zvířátko mě už /po týdnu hlídání / nechávalo chladnou.Horší bylo,když uprostřed nákupu šílený řinčení a skřípot brzd.Nákup,nenákup,vystřelila jsem ven a tam "miminko"jak syn říkal, stálo uprostřed silnice i se stojanem a těsně u nich autobus.Ten den jsem už nenakoupila.Příště /jo,jsem hrozná bestie/jsem riskla trauma malého štěňátka a nechala ho napospas kocourům.Pravda,nevím,co si pověděli nebo udělali,ale dodnes,když přijede,kocoury obchází obloukem.
duben 13, 2008 18:44
Mamčo, to je tak nádherný povídání.. : d@niela
já přímo vidím toho chlupatýho vzteklounka :-))) Měla jsem fakt cukání, to přetisknout jako extra článek -
mj. a přemejšlela jsem, jakou k tomu ilustraci - jestli toho pesana, nebo jeho inkriminovanou stopu na tobě :-))) - hahaha - to se ti nedivím, že ses omluvila. Ještě že tě rafnul před svědkama, mohlas to odskákat podstatně víc
smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
duben 13, 2008 19:51
d@niela : mamča
Nic tak člověka nepotěší, jako cizí neštěstí, viď ? smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif
Chlupatej vztekloun už je psí dědeček, ale to shánění lidí do houfu mu zůstalo.
duben 13, 2008 21:00
Jo, pokud se lidi podřídí psovi, : Myška
je z toho katastrofa jak u Mamčiny sestry. A to bylo štěstí, že to byl jen lhasa apso, tedy pes malý. U většího plemene mohli dopadnout opravdu špatně, mohlo to končit treagédií. A ačkoliv je chyba jednoznačně na straně lidí, tak pokud by pes napadl a řešilo se to, nebo by zabil, byl by odsouzen on, i když by se choval vlastně ze svéhom hlediska správně, protože ON je šéf.
duben 14, 2008 07:14

Powered by Azrul's Jom Comment
busy