TI TAM, TAM NAHOŘE ...
Neděle, 07 červen 2020
Kdesi hluboko v bezmračných výšinách Mlhoviny se potkaly dvě netělesné bytosti. „To je ale náhodička, Náhodo, že jsme se zas po čase setkali. Nechceš si na chvilku přisednout?“ „Myslíš, že je to osud, Osude?“ ušklíbla se Náhoda, usadila se a začala klátit nohama. Pak se současně zvědavě nahnuly přes Okraj. Chvíli, která pro člověka trvá mnoho dní, pozorovaly dění pod sebou.

 

 

 

„Tak už jsi spokojená, milá kolegyně? Už mi věříš? Říkal jsem ti přece před nedávnem, že vždycky budu silnější než ty. Já jsem už při jejich narození určil, že budou spolu,“ kasal se Osud. „A ať uděláš cokoliv, stejně to tak nakonec je.“

 

Náhoda se neklidně ošila a poprvé v duchu sama sobě připustila, že by Osud mohl mít pravdu. Nahlas by to ale nikdy nepřiznala.

 

„Jsou to lidé, milý kolego, a ti přece vždycky mají tendenci chovat se iracionálně. Vždyť se na ně podívej. Žijí si ve svém mikrosvětě a vůbec nepočítají s tím, že by se mohlo něco stát. Něco, co jim tu jejich idylku naruší.“

 

 

Osud se na Náhodu pátravě zadíval. Je to potvora, jako každá ženská. Někdy zlomyslná, někdy velkorysá a přející. A já abych ty její výkyvy nálad pokaždé hasil.

 

„Nelíbí se mi tvůj výraz, něco kuješ, nemohla bys je už nechat být? Ten tvůj poslední žertík byl přece jen trochu krutý. Tolik let… Pro nás je to nic, ale pro ně? Vzalas jim spoustu let štěstí, že se nestydíš.“

 

Kdyby Štěstí vědělo, že se o něm Osud s Náhodou baví, asi by přestalo hrát se Zdravím a Bohatstvím mariáš a vysvětlilo by Osudu, že lidé i přes jeho sebevětší snahu mají ve zvyku po něm šlapat. Kdo ví, jestli by zrovna tihle dva spolu byli šťastní i po letech společného života, kdyby se k němu dobrali už v mládí a snadno.

 

Štěstí Náhodě ve skrytu duše fandilo, protože díky ní mělo o dost míň práce. Někdy se snažila tak moc, že už pak stačilo jen cvrnknout a člověk byl spokojený.

 

„A mně se zas nelíbí, že ses o nich rozhodl tak brzy. A Nadání a Inteligence jsou na tebe pořád ještě naštvané. Vložily do něj tolik a podívej se na něj, jak s jejich dary naložil.“

 

 

 

Osud se zachmuřil. Má pravdu, ta mrcha, trochu jsem se nechal unést. Přál jsem si, aby konečně jednou žil člověk, který bude mít všechno. A neuvědomil jsem si, že zasáhne Život a aniž by se slovem zmínil, dostanou oba na vybranou. A ne jen ze dvou možností, ale mnoha.

 

Je to tak, náš šéf je vlastně hrozně zákeřný, zkrátka sám Život.

 

 

 

 

A my všichni se tu pak pachtíme a vlastně ani nevíme, jestli to k něčemu bude.

 

„Jestli jim chceš zas něco provést, tak si ale dobře vzpomeň, co šéf říkal nám všem. Že budou mít život dlouhý. Tak ne aby tě napadlo, strčit jednoho třeba pod vlak.“

Náhoda se zachvěla. Z té představy jí naskočila husí kůže.

Přece jen ty dva měla vcelku ráda a byla zvědavá, jak se v různých situacích zachovají. A ještě zdaleka nevyčerpala všechny své možnosti.

 

„Ty je máš rád, viď, Osude? Dobře, tak přímo jim dvěma zatím nic neprovedu. Ale vidíš támhletoho kluka, jak si něco právě zuřivě čmárá na papír? Skoro nikdo z vás, vážených mocných, si ho nevšiml, když se narodil. Nebýt mě a Nadání, ani by nevěděl, že nějaký život má. A Štěstí mu toho zatím taky moc nenadělilo. To si na jeho existenci vždycky vzpomene, jen když už je to málem pořádný průšvih.  Jako zrovna teď.“

 

A Náhoda luskla prsty…

 

Štěstí se štěstím právě uhrálo flekovaných stosedm v lepších, když mu něco nepříjemně zaševelilo kolem uší. Rychle se odvlnilo k Okraji, aby se podívalo, kde právě hoří.

„Zas ten kluk,“ pomyslelo si, „to se chvíli v té jejich pozemské škole nemůže chovat slušně? Teď abych narychlo vymyslelo, co provést a koho mu poslat, aby to nakonec dobře dopadlo. Na koho to koukají ti dva, Osud s Náhodou? Aha, na ty dva, kteří si mě právě užívají dosyta. Tak třeba z nich trochu toho štěstí přeskočí i na toho nešťastníka.“

 

A Štěstí zazvonilo na malý zvonek, co nosilo v pravé kapse.

 

Osud s Náhodou to zaznamenali. Podívali se na sebe a pokrčili rameny. Teď to zas chvíli bude na těch tam dole.

Život se pohodlně opřel ve svém měkkém křesle a s probuzeným zájmem začal sledovat dění.  Tak jen to nepřežeňte, milánkové, ať mi ty lidičky moc nezničíte. A vy tam dole… ale však vy už si poradíte.

 

Všechny ostatní bytosti se na okamžik zastavily, aby se také podívaly přes Okraj. Když to dělá váš šéf, tak je to tak trochu vaše povinnost. Osud si všiml Závisti a Nenávisti a rychle na ně zadupal, aby se klidily do bezpečné vzdálenosti od Okraje.

 

„Snad jsem to stihl včas,“ pomyslel si.

 

 

 

Love: A Feeling or a Choice? - The Ascent

 

 

Jediná, která mezi bytostmi nahoře na Mlhovině chyběla, byla Láska. Byla na Zemi a právě ze své nehmotné podstaty kousek uždíbla.

„Tak, tady máte ještě špetku. Sice už jsem vám dvěma dala dost, ale mám pocit, že mě budete ještě hodně potřebovat.“

 

Život to jako jediný spatřil a usmál se.

Ta moje malá sladká neposlušná. Kdyby tak ostatní věděli…

 

 

KYTTKA

 

 

Komentáře
... : doktor
Kyttko dík,početl jsem si.Myslím,že to ani není nějaká vize,ale skutečnost.
červen 08, 2020 14:18
... : *deeres*
Vlastně už to napsal Erben a zfilmoval Zelenka.
červen 08, 2020 16:04
... : kyttka
Deeres: Co máš na mysli?
červen 08, 2020 18:07
... : kyttka
Aha, tak už vím. Vidíš, pohádka mě nenapadla.
červen 08, 2020 18:11
... : *deeres*
To podobenství je zjevné, ale napsala jsi to moc hezky.
Málokdo se narodí se zlatou lžičkou v ústech a bez ohledu na jakékoliv okolnosti, je vždycka na tom jedinci, jak ae s tím dokáže poprat. Někdo se z nepřízně osudu podělá, někoho to posílí. Nikdy nevíš. To co v první chvíli vypadá jako kolosální průser, tak se může během času ukázat, že tě to posunulo někam, kam jsi nechtěla ani za nic, ale nakonec to bylo ke tvému prospěchu. Alespoň mně se to tak stává.
červen 09, 2020 10:44
... : kyttka
Víš, deer, tohle vůbec není podobenství o rozumu a štěstí, to mě vůbec nenapadlo. Ono kdybys to vzala do důsledků, tak po Bibli by patrně už měly přestat vznikat nové knihy atd., protože už tam je všechno, tak proč psát něco dalšího. Tohle je takové úvodní zamyšlení. Někdo je fanatista, někdo spoléhá na náhodu, někdo se na ni vymlouvá, a někdo si všechno tvrdě vydře. Ale to je vlastně úplně fuk.
červen 09, 2020 11:08
... : kyttka
Fatalista, ne fanatista, ten mobil mě jednou zabije smilies/grin.gif
červen 09, 2020 11:08
... : d@niela
Přesně tak...
Po tom, co všechno jsem zvládla dodnes, celý ten můj kostrbatý život, si už pár let říkám:

add 1) nebudu nic řešit "dozadu", protože to nemá cenu, nic už se nezmění;
add 2) nebudu se zlobit kvůli něčemu, co nemám šanci změnit. Takže mám jen dvě možnosti: přijmout to a najít si způsob, jak s tím žít, nebo zbytečně brečet a trápit se; je jednoznačné, co je lepší.
add 3) vždycky je šance na něco příjemnýho... jen se nebát tu šanci přijmout.


červen 09, 2020 11:51

Powered by Azrul's Jom Comment
busy