DVĚ "HOLČIČKY"
Středa, 20 květen 2020
Je to dva roky, co jsem se oženil. Opravdu z lásky. A taky jsem věřil, že všechno zvládnu a překonám všechny překážky. Už i za to, že píšu o překážkách, tak se na sebe zlobím. Jde totiž o to, že moje manželka přišla do manželství s 18ti letou dcerou. Ano, měla ji velmi brzy, v 16, a navíc nedobrovolně. Problém ale je, že ta dcera je mentálně zaostalá, zhruba tak na úrovni čtyř až šestiletého dítěte. Jenže tělo a hlavně sílu má té osmnáctileté. A navíc je jí docela kus…

 

 

 

No a nám se teď narodila malá dcerka.

 

Ta starší ji bohužel nemá ráda, a i když se snažíme jakkoliv, tak se upřímně obávám o to, co se může stát.

Moje manželka od začátku našeho vztahu se mnou projednává, že svou první dceru umístí do vhodného ústavu, kde se o ní budou dobře starat. Já s tím doteď nesouhlasil, doufal jsem, že to všechno dobře zvládnem, a taky chápu, že to je velice těžké rozhodnutí, a proto jsem to ani nijak netlačil.

Než ovšem začaly být problémy právě s naší novorozenou.


Chápu, že na nové mrně žárlí, chápu, že je to pro ní těžké, ale už je to více jak půl roku, a nic se nijak nemění.

Navíc začala být celkem násilnická a já mám o malou vážně strach. Například jsme ji přistihli, jak ji vzala z postýlky  do náruče a pohazovala si s ní. Jindy se převlíkala a to svlečené oblečení hodila na malou…

 

Jsem z toho všeho nesmírně vystresovaný. Nechci, abyste si mysleli, že jsem nějaká špatná osoba, ale už nevím, co udělat. Snažil jsem se to ženě všemožně vysvětlit, ona vždycky se vším souhlasí, ale situace je stále stejná. Maximálně řekne, že se to poddá, že si ta velká časem zvykne.

 

Jenže každý den, co jdu do práce, se bojím, co se po návratu zase dozvím, a přiznám se, bojím se o tu malou hodně.


MAREK

 

Komentáře

Powered by Azrul's Jom Comment
busy