Nemám ani tak žádost o radu, jako spíš bych ráda vaši odpověď na otázku, zda jsem já ta špatná. Jedná se mi o mého dědu. On je typický patriarcha naší rodiny. Všichni se ho bojí, všichni ho poslouchají, co řekne on, to je zákon. Cokoli rozhodne on, to se musí dodržet. Je drsný, tvrdý, nesmlouvavý a krutý. Jsem přesvědčená, že svým jednáním utýral moji babičku k smrti, a jeho nová manželka k tomu nejspíš nemá už moc daleko. Tedy ne, že by umřela, ale je fakt jednoznačně a dlouhodobě smutná, skleslá.
Náš děda je rasista, sexista, na vše má jasný názor, vše ví nejlépe, jen jeho názor je jediný dobrý, žádná diskuze není připuštěna, něco mu zdůvodňovat nemá smysl. Ostatní členové rodiny to jednoduše berou tak, jak to je, a dělají vše podle něj. Prostě všichni jsme jeho podřízení. Řeklo by se, že on je jediný dominantní, a všichni jsme submisivní. Nechápu to.
Já ním přicházím do styku, jen když absolutně není vyhnutí a musím. Když ho ale poslouchám, mám sto chutí se s ním začít hádat. Ne přímo hádat, ale třeba mu ukázat jiné názory, argumenty, důkazy. Doposud jsem tiše seděla, a byla hodná holka. Jako všichni ostatní. On totiž, pokud by se náhodou někdo proti němu postavil, dovede být setsakra zlý a mstivý.
A tak si říkám: mám to tak dělat dál? Nebo mám úplně přestat se s ním stýkat? Nesnáším každou minutu v jeho přítomnosti, ale rodiče ho poslouchají a když si jen doma trochu postěžuju, tak mi sebemenší protest zakážou. Ano, všichni ostatní skáčou, jak on píská. Asi si říkáte, proč to je? Ano, děda má velké peníze a velkou firmu, ve které jsou téměř všichni nějak zainteresováni, nebo zaměstnáni. A tak se všichni bojí.
Mám možnosti jen dvě: buď odejít od rodiny, nebo „držet krok a pusu“. Když já ale nechci odejít, a nechci, aby kvůli mému případnému „vzbouření“ trpěli i ostatní. Tak co teď?
ALENA
Takže poslechni Mílu vo kousek vejš a pokud se chceš vzepřít, vybuduj si napřed na dědovi zcela ekonomicky a logisticky nezávislou existenci. Protože až mu začneš předkládat svoje "pravdy a důkazy", i když budou sebepravdivější, nemáš naprosto žádnou možnost ho přimět na cokoli změnit názor. Starý lidi už názory neměněj vůbec a nikdy (mladší taky jen velmi zřídka a nevochotně ), takže se maximálně můžete zhádat jako psi. A bylo by fakt dobrý v takovým případě nebej v trapný pozici, kdy hned druhej den půjdeš škemrat vo ten "chleba" a děd ti to dá sežrat. No a pak se můžeš svobodně rozhodnout. Pokud je tvůj děda fakt zlej člověk, a to je klidně možný, není žádnej důvod se s ním dál stýkat, já vosobně bych to teda nedělal. Vono mezi náma, kdyby se vosamostatnila celá rodina a zlej dědek zůstal bez kontaktů jako kůl v plotě, moh by si svý prachy přehazovat vidlema nahoru dolu, a pak teprve by se možná (ale je to nejistý) nad sebou zamyslel. Dokud se všichni kolem něj chovaj jako jeho poddaný, utvrzujou ho v tom, že dobře činí a má dobrý výsledky. Jenže z toho, co píšeš, se mi nezdá, že by takový změny byli vostatní vůbec schopný. Takže budeš muset sama a za sebe. Držim palec.
