Byla jsem s kamarádkou
v Činoherním klubu. Vylezly jsme u koně a ten kousek do divadla jsme šly
zvolna, protože jsme tentokrát přijely včas. Měly jsme tedy možnost se sem tam
i rozhlídnout po Václaváku. No, na jednu stranu jsem docela ráda, že už jsem „mimo
pracovní činnost“, takže tam už denně jezdit nemusím. V sedm večer je
ještě světlo, takže jsme si mohly nenápadně prohlížet kolemstojící či kolemjdoucí.
Ale o těch až později.
Hra, na kterou jsme šly, se jmenuje "Bůh masakru“, je od od francouzské autorky Yasminy Rezy, (režie: Ondřej Sokol. Hrají Ivana Chýlková, Jaromír Dulava, Miroslava Pleštilová, Vladimír Kratina)
Zprvu se nic moc
neděje, jen vidíte dva páry – rodiče dětí, kteří se neznají a nyní se setkávají nad pojistnou
smlouvou, protože jeden kluk praštil druhého klackem.
Má to být setkání čtyř civilizovaných lidí –
všichni zúčastnění si uvědomují, k jaké chybě došlo, a do určité míry se shodnou
i na otázce odpovědnosti. A začnou se dohadovat - a bazírovat na slovech...
Jenomže civilizovanost má také svoje limity: když jim pomalu ale jistě docházejí argumenty, má každé křivě vyřčené slovo náhle svoji nezanedbatelnou váhu – a po tenké hranici vzájemné slušnosti se dále baví „jazykem velmi vulgárního kmene“ – a další vám prozrazovat nebudu.
Publikum se druhou
polovinu přímo řehtá, i když někdy je to spíš reakce na neuvěřitelné a
absolutně nečekatelně drsné projevy a proslovy na jevišti.
Tak jsme přežily dvě hodiny bez přestávky (ano, hra jede v jednom kuse) a po několikanásobném super potlesku se opatrně vylomily z pozice skrčence.
Mám pocit, že tamější sedadla jsou pohodlná maximálně pro diváky do 160 cm výšky.
Šatna a na hurá vzduch…
Venku už zavládla tma a kolemjdoucí a kolemstojící se podstatně změnili.
Území, na němž se nachází naše nejznámější náměstí v Česku, je rozdělené podle nepsaných zákonů – ovládá je mafie bezdomovců, která si Václavák od shora dolů dokonale rozparcelovala a zabrala pro sebe nejvýhodnější pozice. Ve „svém“ prostoru tvrdě udržuje respekt.
Pochopitelně, jako téměř ve všem, jde o peníze, jak jinak.
Během let prožitých na Václaváku mají dokonale vytipovaná místa, kudy prochází největší počet lidí, především zahraničních turistů. Nejlepší místa jsou údajně v horní části Václavského náměstí u chodníků na pravé i levé straně a v prostředním pásu. Právě tudy totiž procházejí husté zástupy turistů po návštěvě Národního muzea nebo po vystoupení z metra u sochy svatého Václava.
S očima snad kolem celé hlavy jsme se vydaly zpět do metra a pak blaženy vystoupily na naší vesnické konečné…
Už se zase těším na další divadlo…
Vaše Kudlanka
Komentáře
... : *deeres*
Někdo ti, nebo spíše něco, do Kudlanky sáhlo. Když jsem z noťasu zkopírovala článek psaný v Libre, tak to zmastila tak, jako by to byl překlad z Googlu. A nešlo to opravit, pořád trvala na své verzi. Asi si nerozumí s novými Windowsi a je tam nějakou aktualizací zapnuta oprava chyb.
duben 29, 2024 04:55
... : Josef
Máš muj obdiv. Pro mě by se obojí rovnalo masochizmu. Jak samo divadlo, tak i ten Václavák.
A ještě za to dobrovolně platit nemalej penís. Húúúúú!!!!!!!!!
Co se tejče porozumění si s výpočetní technikou, to jsem si donedávna myslel, že aspoň základní úkony, důležitý k životu, zvládnu. Teď, po pár dnech marný snahy po donucení postupně několika chytrejch mobylů dotykáčů k základní spolupráci s noubukem (nic víc nechci, než blbý přendání nafocenejch fotek a videí drátem z mobylu do noubuku) to zřejmě už vzdám. S bídou to teď dokážu bluetoothem z lacinejch telefonů, ovšem z iphone apple, to už ani omylem. A vnoučky věčně votravovat nechci, mají svejch věcí, starostí, povinností, až nad hlavu a taky vůbec není zaručený, že bych to i po jejich zásahu zvládl.
Zlatej muj tlačítkovej telefon Hammer, ten tohle všecko umí dokonale, ovšem fotky a videa jsou z něj v tak bídný kvalitě, že to prostě nejde. Jenomže hloupý tlačítkový telefony s alespoň trochu slušnějšim foťákem na trhu nejsou.
No nic. To jen jsem tě chtěl potěšit, že v záludnostech digitální techniky určitě nejsi sama.
A ještě za to dobrovolně platit nemalej penís. Húúúúú!!!!!!!!!
Co se tejče porozumění si s výpočetní technikou, to jsem si donedávna myslel, že aspoň základní úkony, důležitý k životu, zvládnu. Teď, po pár dnech marný snahy po donucení postupně několika chytrejch mobylů dotykáčů k základní spolupráci s noubukem (nic víc nechci, než blbý přendání nafocenejch fotek a videí drátem z mobylu do noubuku) to zřejmě už vzdám. S bídou to teď dokážu bluetoothem z lacinejch telefonů, ovšem z iphone apple, to už ani omylem. A vnoučky věčně votravovat nechci, mají svejch věcí, starostí, povinností, až nad hlavu a taky vůbec není zaručený, že bych to i po jejich zásahu zvládl.
Zlatej muj tlačítkovej telefon Hammer, ten tohle všecko umí dokonale, ovšem fotky a videa jsou z něj v tak bídný kvalitě, že to prostě nejde. Jenomže hloupý tlačítkový telefony s alespoň trochu slušnějšim foťákem na trhu nejsou.
No nic. To jen jsem tě chtěl potěšit, že v záludnostech digitální techniky určitě nejsi sama.
duben 29, 2024 06:08
... : *deeres*
Mám fotky uloženy na Googlu a vyšťourat je odtud nejde, ani kabelem, ani softwarem. Jediný způsob, na který jsem přišla, tak poslat si je na email a pak na plochu a už je mám. Proč by mělo jít něco jednoduše, když to jde dělat složitě.
U toho úžasného mobilu se teď už bráním i aktualizacím. Vždy sáhnou do nastavení a já se pak divila, co zase debil dělá za skopičiny a nastavovala znova.
U toho úžasného mobilu se teď už bráním i aktualizacím. Vždy sáhnou do nastavení a já se pak divila, co zase debil dělá za skopičiny a nastavovala znova.
duben 29, 2024 09:21
... : Josef
Deer. Poslat si fotky na emajl, to sice jde, ale nanejvejš soubor do 25Mb. Takže když je to nějaký delší video, což se do toho limitu vejde nanejvejš tak 45 sec, už to emajl nevezme. S mobilama jinejma než Apple to jde přes bluetooth celkem snadno, akorát to trvá, ale hlavně, že to jde aspoň tak. Ovšem Iphone todle vůbec nezná, posílá všecko do nějakýho dementního icloudu, ze kterýho to má pak jít stáhnout. Potíž je, že to prostě nejde! Prolezl jsem už asi deset zaručenejch návodů, je potřeba taky do noubuku stáhnout z netu nějakej iTunes, to stačí klepnout na povel "stahuj", stáhne se pak něco k instalaci, dám tomu teda povel instaluj ... a tim to ovšem končí! Pak už nic nic nic! Ani prt! Kdyby ten křáp ajfon nedělal tak skvělý fotky, vrátil bych ho zeťovi, kterej ho ovšem vůbec nepotřebuje, má novější modely od Appla, tenhle je mu už uplně naprt. Zatimco mně zase jde JEN o fotky a videa. Telefonem neinternetuju, to jedině noubukem s osvědčenou myší a klávesovou klávesnicí, na to telefon nepotřebuju, hlavně nechci. Teď jsem koukal na velmi lacinej a slušně fotící mobil Motorola kolem 2 tis., asi do něj budu muset jít, z toho se stahovat dá určitě bluetoothem a asi i kábelem, ale furt mi je líto nevyužít tady ten ajfon s ještě mnohem lepším foťákem - když už ho tady mám. Si furt řikám, že to nějak kurnik jít musí, když to požívají miliony lidí jako nejlepší značku z nejlepších, co umí uplně všecko, snad i okopávat brambory a sekat trávu. Že by teda nešly z něj stáhnout soubory do jinýho zařízení než od Appla, to mi přijde fakt divný.
duben 29, 2024 10:51
... : *deeres*
Máš pravdu, neposílám všechny najednou, videa vůbec. Ještě mne napadlo, jestli by to nešlo přes rajče.net, ale nezkoušela jsem to. Google je úplně v háji, většinou teď používám Operu. A se svým skvělým mobilem už ani moc nefotím, protože mne otravuje ukládání fotek. Velkej PC mi odešel, je v čudu zdroj a tak tam jsou i všechny fotky za posledních 10 let. S vyvolanýma starýma fotkami se mi nic takového stát nemohlo.
duben 29, 2024 12:28
... : mamča
..a co se vrátit k obyčejnému foťáku ? Nemyslím ten na kinofilm, ale digifoťák s kartou. Kartu pak strčím do čtečky, čtečku do PC, a fotky mám jako fík !
Dotykový mobil je můj nepřítel, i když fotky a videa dělá skvělé. S poruchou jemné motoriky je to na náhodu, kdy se mi něco podaří. Jednou jo, a pak třikrát ne.
Zaplať Búh za můj starý tlačítkový mobil !
Dotykový mobil je můj nepřítel, i když fotky a videa dělá skvělé. S poruchou jemné motoriky je to na náhodu, kdy se mi něco podaří. Jednou jo, a pak třikrát ne.
Zaplať Búh za můj starý tlačítkový mobil !
duben 30, 2024 06:46
... : *deeres*
Už jsem o tom taky uvažovala, jenomže jsem líná nosit plácačku, co se nevejde do kapsy a ještě foťák.
duben 30, 2024 10:17
... : Josef
No přesně, Deer. Když už táhnu jeden krám, tak ještě druhej, to se mi moc nechce. Jinak ovšem, mamčo, měl jsem stejnej nápad jako ty, vrátil jsem se pokorně k foťáku, ovšem jen na den, než jsem zjistil, že nenahrává zvuk při nahrávání videa. Pídil jsem se po značkový opravně Panasonic, je jen jediná, někde na Moravě. Oprava by vyšla zhruba stejně, jako mobyl kolem 2 tis. A cena novýho foťáčku začíná někde taky kolem 2 tis. Tak mi furt vychází jako nejlepší řešení tim ajfónem, když už ho teda mám, jen ho nějak donutit předat fotky a videa windousum 11 v noubuku.
duben 30, 2024 13:10
... : mamča
Taky se snažím netahat zbytečnosti. Kdysi jsem tahala na výlety fotopušku značky Zenit. Kouzlila jsem s různými objektivy, s filtry...a pak doma v koupelně vyvolávala filmy a následně pod zvětšovákem nasvěcovala fotky. Ale zase máme spoustu fotek z dětství našich dětí, zatímco teď máme plná PC fotek, na které se nejspíš už nekouknem.
duben 30, 2024 19:43
... : Josef
To mám, mamčo, podobně. Nedávno jsem všechny starý negativy, asi stovku kinofilmů z Prakticy i ještě starších 6x6 z Flexarety, protáhnul digitalizačkou, mám to teď na cédéčku, samozřejmě i v pc v adresáři "nemazat". S tim taky fotky, který jsem nefotil, čili nemám negativy, takže jsem je ofotil foťákem s celkem slušnym výsledkem. Samozřejmě jsem cédéčkama obdaroval veškerý členy rodiny, coby nejcennějším darem, ovšem pochybuju, že by kdy s nima něco dělali, doufám, zřejmě naivně, že aspoň jednou koukli, než nedohledatelně někam zašantročili. Ale to už není moje věc, u mě je to dosažitelný a přehledný, kdyby náhodou byl zájem, až jednou nebudu mezi námi.
Teď je fajn, když se sejdeme, tak několik minut věnovat promítnutí na velký televizi několika třeba videí s malejma vnukama, teď již dospělejma. Skutečně jen několik minut, dýl by je to votravovalo. Ale i proto teď chci přístroj s možností nahrávání videí s třeba "uměleckejma" začátkama dalších malejch vnoučat a proto mi nestačí jen němej film a fotky, potřebuju i zvuk.
Nojo. O tom by se dal psát dlouho. Fór je v tom, že si to teď krásně maluju a přitom zájem bude mizivej nebo žádnej. Nevim, radši se neptám, nejspíš to bude tak, že si užitečnost svý činnosti přisuzuju jen proto, že si nechci přiznat, že todle všecko dělám jen kvůli sobě.
Teď je fajn, když se sejdeme, tak několik minut věnovat promítnutí na velký televizi několika třeba videí s malejma vnukama, teď již dospělejma. Skutečně jen několik minut, dýl by je to votravovalo. Ale i proto teď chci přístroj s možností nahrávání videí s třeba "uměleckejma" začátkama dalších malejch vnoučat a proto mi nestačí jen němej film a fotky, potřebuju i zvuk.
Nojo. O tom by se dal psát dlouho. Fór je v tom, že si to teď krásně maluju a přitom zájem bude mizivej nebo žádnej. Nevim, radši se neptám, nejspíš to bude tak, že si užitečnost svý činnosti přisuzuju jen proto, že si nechci přiznat, že todle všecko dělám jen kvůli sobě.
květen 01, 2024 06:57
... : mamča
Josef : Průšvih je, že nová PC už většinou nemají CD mechaniku, na které by se mohla CD přehrát. Navíc vypálená CéDéčka mají životnost cca 10 let, takže možná ni nepůjdou a nebude kde je přehrát.
Není nad papírovou (a třeba i vytištěnou) fotku.
Kolikrát si prohlídneš fotky v PC, na CD, ev. na flešce ? Zatímco ta papírová je v šuplíku kdykoli k dispozici.
Není nad papírovou (a třeba i vytištěnou) fotku.
Kolikrát si prohlídneš fotky v PC, na CD, ev. na flešce ? Zatímco ta papírová je v šuplíku kdykoli k dispozici.
květen 01, 2024 07:16
... : mamča
Já jsem některé staré fotky, o které jsem nechtěla přijít, naskenovala a namydlila jednu vedle druhé do Wordu, vč. komentářů kdo je kdo a kde. Vytiskla a rozdala synům. Přece jenom by měli znát historii rodu, a jelikož jsou kluci tři, fotky by jinak podědil jen jeden.
květen 01, 2024 07:19
... : Josef
To je jasný. CD šuplík s USB se ještě pořád dá koupit za menší penís, popř. půjčit na stažení souborů do novýho stroje. Trvání zápisu na cd 10 let je garantovaný, ovšem i teď mi bez potíží fungujou cd starší než 20 let, akorát jsem línej kvůli nim startovat starej noubuk, taky to nepotřebuju, mám je už dávno přímo v dalšim noubuku na hdd. I přetažení fotek na flešku jsem taky už dávno udělal. Tisíce papírových fotek samozřejmě určitě nevyhazuju, ale netřídim. Kouknutí na tytéž fotky na obrazovce 150 cm je daleko příznivější, taky je to příznivější ke kouknutí pro víc lidí najednou a společně komentovat, než si po jednom vyměňovat obrázky nebo alba z ruky do ruky. Ono to stejně nikoho nebaví dýl, jak 5 minut, a kdo říká, že jo, ten kecá ze zdvořilosti, popř. rovnou ze soucitu. Sám mám hrůzu z toho, když mě někdo poctí prohlídnutim jeho fotek třeba z dovolený. Jak jich je víc než 5 ks, vyrážej se mi osýpky. A k tomu ty komentáře "ještě tohle určitě musíš vidět, to jsem já u moře, tohle jsem já u kiosku, tohle jsem já na tržišti, tohle je rozmazaný ale důležitý - to jsem totiž já u slona, tohle jsem já u vemblouda, ....". Děs!!! A protože to děsí mě, neděsim zase já svý okolí svejma fotkama nikdy dýl, jak těch 5 minut. Pokud jde o fotky, který mají význam obecnej, ne teda jen úzce osobní, jsou jich stovky v profesionálnim provedení k dosažení na internetu, třeba v prezentacích cestovek a pod. Netřeba mi tedy amatérsky fotit Eifelovku nebo západ slunce nad mořem a ani mi není třeba, koukat na podobný výtvory jinejch amatérů.
květen 01, 2024 08:51
... : mamča
Josef: Jasně, prohlížení fotek cizích lidí z různých dovolených, mě taky nebaví. Ale když mi pošlou synové pár fotek z dovolené s dětmi, tak jsem ráda.
Různých fotek mám plné šuple, ale nikomu je nenutím. Přesto mě moc mrzelo, když po povodni v roce 2002 vyklízel synovec byt po mých rodičích, a veškeré fotky dal do krabice na půdu u nich na chalupě. Tam bylo celé naše dětství se sestrou, která už nežije, a já už tam nemám přístup.
Jinak CéDéčka i DéVéDéčka nám většinou fungují i ta starší než 10 let, jen ta co prošla povodní už odcházejí, i když byla řádně umyta. Jsou to většinou ta vypalovaná. Ta lisovaná drží.
Různých fotek mám plné šuple, ale nikomu je nenutím. Přesto mě moc mrzelo, když po povodni v roce 2002 vyklízel synovec byt po mých rodičích, a veškeré fotky dal do krabice na půdu u nich na chalupě. Tam bylo celé naše dětství se sestrou, která už nežije, a já už tam nemám přístup.
Jinak CéDéčka i DéVéDéčka nám většinou fungují i ta starší než 10 let, jen ta co prošla povodní už odcházejí, i když byla řádně umyta. Jsou to většinou ta vypalovaná. Ta lisovaná drží.
květen 01, 2024 09:07
... : Josef
No vidišto. To jsem vůbec netušil, že v cd (dvd) je taky rozdíl mezi lisovanejma a vypalovanejma. Teď už to naštěstí ani tušit nemusim. Všechno pádí takovou rychlostí, že co bylo před rokem nejnovějším výkřikem techniky, je za rok zralý do muzea.
Jasněže poslaný fotky od dětí nebo vnuků mě taky nesmírně potěšej. To je uplně něco jinýho! Ale současně je i bezva, že pošlou nanejvejš 5 fotek, spíš tak dvě, tři.
Jasněže poslaný fotky od dětí nebo vnuků mě taky nesmírně potěšej. To je uplně něco jinýho! Ale současně je i bezva, že pošlou nanejvejš 5 fotek, spíš tak dvě, tři.
květen 01, 2024 09:28
... : mamča
Josef: Rozdíl je i v použitém prázdném médiu. Jako první odcházejí ta CD se zlatým povrchem. Ta se hodí leda tak pověšená na stromech/balkónech na plašení ptactva. Ale co, doba pokročila, nebudu brečet nad vývojem, i když mu už dávno nestačím.
Tady na venkově je spousta starších lidí, co žijí spokojeně bez internetu, platební karty i mobilu, zato mají záhumenek, králíky, slepice a ve sklepě zásoby. Možná to budou ti, co všechno přežijí. Až nám pro "nesprávné názory" bloknou účet v bance, tak si platební kartou budeme moct leda oškrábat námrazu na skle u auta, pokud nám ta auta ještě dovolí.
Není nad to, mít finanční rezervu ve slamníku a brambory na poli...
Tady na venkově je spousta starších lidí, co žijí spokojeně bez internetu, platební karty i mobilu, zato mají záhumenek, králíky, slepice a ve sklepě zásoby. Možná to budou ti, co všechno přežijí. Až nám pro "nesprávné názory" bloknou účet v bance, tak si platební kartou budeme moct leda oškrábat námrazu na skle u auta, pokud nám ta auta ještě dovolí.
Není nad to, mít finanční rezervu ve slamníku a brambory na poli...
květen 01, 2024 09:54
... : mamča
O.T. Umřel Miroslav Macek. Jako politika jsem ho neměla v lásce, ale jako překladatel, spisovatel a glosátor byl skvělý. Každé všední ráno jsem se těšila na jeho glosy na Viditelném Mackovi. Poslední komentář byl 26.3.
Škoda ho.
Škoda ho.
květen 01, 2024 14:34
... : Josef
Jo, mamčo. Dneska je tam i nová glosa. Byl jedním z několika málo politiků, kteří měli v hlavě dokonce i mozek, což platí dvojnásob pro dnešek, kdy vládní koalice už nemá ani jednu hlavu s mozkem. Pan MUDr Macek mi bude chybět.
Mimo jiný i s chechotem vzpomínám na zdejší spílání mu od jednoho zamindrákovanýho životního zkrachovalce, práskače jak vyšitýho z dob největší slávy STB.
Mimo jiný i s chechotem vzpomínám na zdejší spílání mu od jednoho zamindrákovanýho životního zkrachovalce, práskače jak vyšitýho z dob největší slávy STB.
květen 01, 2024 18:46
... : Josef Kouba
Já se naposledy prošel Václavákem v podvečer roku 2004. Do herny mne i mého kamaráda nepustil protože jsme neměli společenský oděv. Dva dny poté, jsem byl pozván na oslavu narozenin úspěšného podnikatele. Jen 280 lidí, tři kapely, jednu z nich dokonce poslal jeden oligarcha ze Slovenska jako dárek. Vše se odehrálo na loveckém zámečku v Hluboké nad Vltavou. Na parkovišti nebylo jediné auto.
Veškerá doprava do hotelů byla zajištěna. To je vzpomínka na rok 2004.
Veškerá doprava do hotelů byla zajištěna. To je vzpomínka na rok 2004.
květen 05, 2024 10:32
