Účinný lék na léčbu nemoci covid-19 možná existuje už 50 let. Přípravek Isoprinosine na sobě a svém synovi vyzkoušel vakcinolog a vedoucí lékař Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové, profesor Jiří Beran, a prý s velikým úspěchem. V obou případech byl průběh nemoci jen mírný. Užívali ho i pacienti v domově seniorů v Litovli, kde se nakazilo více než 60 lidí.

Plavková sezona začala a já s nelibostí zaznamenala, že čím dál častěji nosím nazouváky, neboť zavazování si tkaniček na mých rozkošných růžových teniskách se pro mne stává adrenalinovým sportem. Abych ještě zachránila co se dá, a nestala se tak nedobrovolnou chodící reklamou nedalekého pneuservisu, zakoupila jsem si intenzivní čtyřtýdenní program v místním fitness, které je pouze pro ženy, a má přiléhavý název: „Břicho-pryč trénink“.

Ahoj neznámé kamarádky a kamarádi! Občas mi některé zde čtené problémy přišly nesmyslné, až přišly ke mně. Jsem 12 let vdaná a poslední dobou sleduji, že můj muž si oblíbil mou (snad dříve) nejlepší kamarádku. Všechno, co jsem se dopátrala, popírá. Tvrdí, že to není pravda. Jako asi většinou, prolátne se to to díky mobilu. Nejprve jsem četla SMS takového znění, že jsem z toho byla nešťastná. Nikdy bych jeho SMS nečetla, ale bylo 23.40 a on už spal. Já se lekla, že to třeba píše jeho matka, má totiž dost nemocného tatínka, tak mě každý pozdní telefonát a SMS trochu vyděsí.

Zpátky k včerejšku – k nerovnosti. Začíná nastolení neuvěřitelného chaosu pravidel. Přichází současné aktivistické pojetí marxistické rovnosti všech lidí ve výsledku. Toto pojetí nutně vede k obnově rasismu a seskupování lidí do skupin, na které se musí pohlížet odlišně. To je rozdíl od liberální rovnosti, která skupiny rušila a vyžadovala jednotný přístup pro všechny.

Ráno se nám nechtělo moc vstávat, ale nakonec jsme to zvládli už kolem desáté ráno. Dohodli jsme se, že až do konce dovolené nebudeme nic řešit, třeba čas ukáže… Sešli jsme dolů do restaurace a ještě stihli bufet, což znamenalo, že na oběd už rozhodně dneska nemusíme; a koupili jsme v obchodě vedle hotelu dalších pár čokolád a žvýkaček, místo těch, které jsme rozdali dětem v té malé horské vesničce, kde Alain prožil svoji první noc "pod širákem", abychom měli nějakou zásobu.

Asi všichni znáte ten pocit, že jste potkali toho pravého. Prostě vás k sobě něco táhne. Ten pocit, kdy si řeknete – ano, tak s tímhle chlapem chci zůstat. Tak já takového potkala. Oba dva jsme původně ze stejného města, ale už žijeme jinde. Sice jsme se náhodně potkávali, ale moc jsme se neznali. Potkali jsme se pak v rodném městě v baru a prostě to zajiskřilo. Povídali jsme si a domluvili se, že někam spolu zajdem. Řekl mi, že se rozvádí a já byla čerstvě po rozchodu.

Proč se západní civilizace dostala do současných konců, proč nakonec pohrdá svými podstatnými výdobytky a snáší nedůstojné sebemrskačství? Proč se ze svobody stala svévole a nezodpovědnost, proč rovnost nabrala podobu nepřirozené antropologické rovnosti? Správnou míru kdysi udržoval morální řád vztahující se k určitému kolektivu národnímu a státnímu. Jakmile byla zpochybněna hodnota státu, národa a rodiny, jakmile se začalo hledat selhání národa a státu, jakmile se rodina stala nepodstatnou, začalo to mít (možná původně nezamýšlené) důsledky.

První panelák byl postaven už po první světové válce v Nizozemsku, u nás k tomu došlo až v padesátých letech minulého století. Domy z prefabrikovaných panelů zažily největší rozmach v 70. a 80. letech minulého století v zemích východního bloku. Byly sice různě vysoké (třeba jen čtyři patra, nebo i dvacet), mohly mít vysunuté balkony, či zapuštěné lodžie, přesto vypadaly všechny skoro stejně.

Přes den od rána oblačno, večer polojasno. Nejvyšší teplota 20 °C. V noci nejnižší teplota 10 °C. Úhrn srážek 0 mm. Ano, takové bude počasí dnes v okolí yukonského města Dawson City, které bylo pojmenováno po G. M. Dawsonovi, vládním geologovi. Je to město zajisté pohodových lidí, kteří vyjdou vstříc jak jeden druhému, tak i kolemjdoucím – chovají-li se slušně…

Ahoj Danielo, posílám do Kudlanky můj nejsilnější životní zážitek štěstí. Není o mně a mé bývalé partnerce, ačkoli v něm sehrála svou podstatnou roli. Naše cesty se totiž před časem rozešly a ačkoli zůstáváme přáteli, to, co na mne zapůsobilo tehdy tak silně, je vlastně jen vzpomínkou na to, jak na svět přišel můj syn. Psal se rok 1997 a očekávali jsme příchod našeho potomka na svět.

Už jste někdy zkusili nechat televizi vypnutou, zapomenout na noviny a nechat všechno jen tak plynout? Vykašlat se na politiku, myšlenky na to, co bude, vášnivé debaty o politicích a politické situaci? Já jo. A je to neskutečně příjemné! Prostě ráno zapnu notebook, vyřídím maily a pracuju, jak je potřeba. V pauzách kouknu na posty svých známých na G+ - někdy se zasměju, jindy vrtím hlavou.

Někdo to bere všechno na lehkou váhu, někdo naopak se klepe strachy. No, taky se prý ta současná situace nazývá "rychlá důchodová reforma", ale většina těch správných poseroutků nezná nikoho, kdo to vskutku "nevydýchal". Jenže - ta příšerná čísla bohužel opravdu nelžou... Taky jsem slyšela, že po karanténě bude polovina žen těhotná. No a ta druhá polovina tak bude aspoň vypadat. Já už mám pocit, že budu mít malého hrošíka...

Jsem smutná a soužím se, protože se přítel se mnou po pěti letech rozešel. Důvod byl, že jsem se k němu prý nechovala hezky, často jsme se hádali. A taky říkal, že jsem se vždy nechovala tak, jak si od partnerky představuje. Až o něco později jsem zjistila, že to nebyl jediný důvod k rozchodu a že moje žárlivost na jednu jeho kamarádku byla víc než na místě. Ještě když žil se mnou, tak se s ní tajně scházel, mě lhal o tom, kam a s kým chodí.

Na louku v obci Hlaváčkova Lhota se od pátku sjížděli technaři. Organizátor akci pořádal na soukromém pozemku se souhlasem vlastníka, nedala se proto považovat za nelegální. Středočeští policisté místo monitorovali a po dobu konání akce dohlíželi na veřejný pořádek. Zúčastnily se přibližně dva tisíce účastníků a několik stovek vozidel. Policie rovněž evidovala podněty občanů, kteří podali stížnost na rušení nočního klidu. Jenže - to není žádný trestný čin...

Vůbec se nám nedařilo jet podle plánu. Když jsme vyjížděli z Kairouanu, bylo už hodně navečer. Opatrný Alain chtěl zůstat na další noc, ale mně se už nechtělo. "A co když nedojedeme k žádnému hotelu?" ptal se zoufale. Vzpomněla jsem si na noci, prospané venku v zimě a mrazu... Ale tady bylo nádherně teploučko. "Vždyť je to kousek...a máme s sebou deku, nemáme?" "Máme, ale jenom jednu." "No tak budeme muset spát spolu pod jednou ... představ si tu hrůzu! Poslouchej, spal jsi vůbec někdy pod širým nebem?"

Noc. Asi se mi něco zdálo. Jenže hlasité zvonění do mého snu nějak nezapadalo. Otravný zvonek mne tedy probudil, vyzváněl na celé kolo. Hodím na sebe košili a kalhoty, vklouznu do pantoflí a špehýrkou zírám za dveře. Dvě uniformy se chystaly zase dopřát zvonku další „eldorádo“. Raději otvírám dveře. Dle toho, jak se kluci v uniformě lekli, otevřel jsem nečekaně razantně.

Po rozloučení s Warenem jsme si sedli do auta a vydali se do Kairouanu. Bylo to k večeru, ale horko bylo pořád.... Olivy se střídaly s pomerančovniky, citróníky a západ slunce byl nádherný... Kairouan je islámské poutní místo, hned čtvrté na světě po Mecce, Medíně a Jerusalemu. a prý, když si pravověrný muslim zajede 7x do Kairouanu, vyrovná se to jedné cestě do Meccy. My jsme ale teď především potřebovali najít hotel, osprchovat se a jít se najíst.

Tak si tak plavu v té své depkové tůňce, když tu náhle mi přijde krásná fotka od kamarádky, za chvíli druhá - a já se musím chechtat na celé kolo. Jo, my Češky a Češi jsme usměvavé bestie... A tak mne pochopitelně nenapadlo nic jiného, než že vám ty rozmarně vtipný fotky sem musím dát taky. Co kdyby i vám nebylo zrovna právě do smíchu... Tak po následujících obrázcích určitě bude.

Chodili jsme spolu tři roky, poslední tři roky na vejšce. Bydleli jsme v mém podnájmu, vařila a uklízela jsem, protože - jak už to tak bývá - jsem to dělala z lásky ke svému drahému. A navíc, protože jsme studovali spolu, ve stejném ročníku, tak jsem mu i fakt masivně pomáhala. Vlastně by tu školu beze mne nikdy nezvládl. Ale tím se nechci chlubit, jak říkám, to všechno jsem dělala z lásky. Jenže, ta moje láska se na mne po skončení školy vybodla...

Dusno, déšť... a navíc neustálé koronavirové strašáky, které máme všude kolem. Takže z toho pomalu blbnem... No, tak to potřebuje nějako vzpruhu, co? Dobře, tak vám tu nabízím pár hádanic, jednu lepší než druhou. Jednu nejspíš neuhodnete - pokud si ji ovšem nevygooglíte - ale ty zbývající dvě zas jsou o to lehčejší. Tak přestaňte myslet na vážné věci a věnujte se chvilku ptákovinkám: