Znáte to krásné české přísloví: „Co se doma uvaří, má se doma i sníst“? Určitě ano, v některých firmách a profesích se ke smlouvě dokonce podepisuje doložka o nevynášení informací. Jsem toho názoru, že praní špinavého prádla na veřejnost opravdu nepatří, ovšem někdy se to, co se doma uvaří, opravdu sníst nedá. Můj Honza byl přímo ukázkový strávník, už jsem to tu někdy psala, že byl pažravý a nikdy se nad ničím neofrňoval, jediné, co mi zakázal vařit, byla kapusta v jakékoliv podobě.

Je to smutne, když zhoři jakysik barak. Navic pěkny barak. A navic symbol. Ale nic neni nahodne. Symboly mizi v přesně stanoveny čas. A po jejich zmizeni obvykle přichazaju horši doby. Symbol křesťanske Francie zhořel, navic par dni před největšima křesťanskyma svatkama. Je zbytečne špekulovat o tym, jestli za to može polsky instalater, kery nahoře zapomněl cigo, arabsky terorista nebo francuska zelena vesta. Cynyk by se zeptal: “A na co su křesťanske kostely v muslimske zemi?”

Je jich strašně moc, ani je tu vypisovat nebudu, určitě byste sami hned z fleku aspoň deset "lásek" vyjmenovali. Ale ta, kterou vám dnes představím, je jedna z nejběžnějších, vlastně - bude řeč o dvou... Takže: rozdíl mezi sexuálními potřebami muže a přáním ženy mě vždycky ohromoval. Dnes v noci, v posteli se svou ženou, mi teplota rychle stoupala. Když jsem se pokusil tento stav zužitkovat, žena mně zastavila a řekla: „Ne, lásko, já se dnes zrovna necítím dobře ...“ Pak dodala:

Už ani nevím, jak se ten pořad jmenoval. Rozhodně tehdy byly jen dva televizní programy a vysílalo se pár hodin denně. A „naživo“. Byl to myslím pořad o slavných Češích ve světě. Vzpomínám, že se právě z Brasílie, právě dokončeného brazilského hlavního města, vrátilo pár Čechů. Jestli tam pracovali, to už nevím, snad. Ale utkvěla mi v hlavě jedna střelhbitá odpověď zpovídaného muže:

Jo, koupit se dá cokoliv, prodat taky. V současné době se rozmohl prodej našich (no, našich, jak se to vezme…) svobodných, rozvedených, prostě jakkoliv volných dívek a žen. Stačí zaplatit, a holky hned nastartujou… Je to nový, lukrativní byznys. Účelové sňatky českých žen s muži, které chtějí úřady vyhostit z Německa.

Ilona Švihlíková ve své knize „Jak jsme se stali kolonií“ popisuje z levicového hlediska podrobně vývoj po sametové revoluci. Dovolím si k tomu přidat ještě některé věci, možná novější, možná méně ekonomické, vycházející z dnešní situace. Autorka není ani tak levicová, jak by se mohlo zdát, i když v další knize „Kapitalismus, socialismus a budoucnost“ popisuje současný kapitalismus za velkého ovlivnění Marxem.

Když jsem se dočetla o tom "incidentu" ohledně nutného kojení dítěte, tak jsem ještě nevěděla, co bude následovat. Kojící guerilla... Proboha, teď už je fakt možné všechno. V Japonsku si táta připne umělá prsa a taky kojí. Jenže s tím neleze do banky, no. Ale chápu je, tyhle "supermaminky". Prostě být zajímavá za každou cenu; dítě je v tom zcela nevinně. (Taky jsem kojila dvě děti, docela úspěšně, ale nikdy jsem nepotřebovala současně exhibovat...

Většina rozvádějících se uvádí jako důvod "rozdílnost povah, názorů a zájmů". Ale mít rozdílné povahy, názory či zájmy samo o sobě vztahu nebrání, pokud s tím nemají zainteresovaní problém. Problémem je, když máte za partnera psychopata. Podle jejich názoru je totiž chyba vždy na vaší straně. Přestože lžou, podvádí, manipulují, kradou, vy jste tím problémem. Psychopati mají schopnost přesvědčit vás, že vy jste ten špatný člověk, že s vámi je něco špatně.

Ta tyč, to vám byla rána, rozdrtila mi dva obratle a zlomila žebra. Nedoufal jsem už vůbec v nic, a přece! To, co mi slibovali, že se zase zvednu, tak se to povedlo!! Jen ještě potřebuju nějakej čas, aby mě ty moje nohy zase úplně poslouchaly. Dovolte, abych se představil: jsem Riki a hodně mě baví, když je se mnou někdo, kdo mi dodává sílu, to pak dokážu věřit. A dokážu nemožný, já fakt se snažím!

Tak tohle je asi dost průšvih... Následující psaní od našeho drahého kverulanta Pepy, jinak známého pod nickem "NČ", nelze brát na lehkou váhu, i když on se docela hrdinně tváří. Přeci jen už není žádnej puberťák, a i když se minule v jednom komentáři holedbal, že nějaká ta devatenáctka by ho rozhodně nerozhodila (spíš on ji), tak jeho následující písmo naznačuje docela slušný problém. Jen čtěte:

Dostala jsem e-mail, který velmi sugestivně popisuje, že Česká republika vlastně není samostatná republika, protože “Rozdělení ČSFR v roce 1992 je neplatné!“ Zpráva s tímto titulkem vyšla na internetu 4. března před třemi léty a rychle si získala pozornost. V Česku se prostě daří fake news - tedy falešným, úmyslně zavádějícím nebo přímo lživým zprávám.

Jak se tak toulám Facebookem, narazila jsem na stránky, kde si vylévají své srdce učitelé. Ne, budete se divit, nepíše se tam o malých platech, ale o těžkostech s učením. Následující příspěvek tam napsal třicetiletý učitel přírodovědných předmětů. S elánem se vydal do školy, ale se smutkem to nakonec vzdal… Vysvětluje to jistou frustraci a naštvanost učitelů, kteří chtějí učit moderně a nemůžou. Ono se totiž zdá, že "učit dobře" pořád ještě na řadě škol s konzervativní tradicí není vůbec normální.

Podíváme-li se na tetu Wiki, co znamená slovo bufetit, dočteme se, že bufetit = vybírat vyhozené věci z košů a popelnic za účelem jejich dalšího použití. Za tohle krásné slovo mohou v podstatě Francouzi a jejich vynález buffetu, čili místa, kde se dá rychle najíst. Patrně někdy v 70. letech minulého století vzniklo i ono krásně české bufeťák a bufetit, protože i za první republiky sice existovala kouzelná „bufátka“, ale zcela jistě tam jejich majitelé nenechávali válet nedojedené talíře. Ti se naopak snažili, aby měli v podniku čisto a útulno, maximálně rozdávali přebytky zadním vchodem.

Jéje, když tak čtu každou chvíli o novém a novém způsobu, jak relativně jednoduše a bez sebemenší námahy přijít k penězům, a mnohdy dokonce na pěkně dlouhou dobu, tak si říkám, že bych chtěla poznat toho "kráčmeru", který vymyslel terminus technicus "nepřízpůsobiví". Doháje, to my se neumíme přizpůsobit, to my furt jen remcáme a remcáme... A i když se to mnohdy lidem přímo zajídá, tak každý ráno vstanou, odejdou či odjedou tam, kde budou minimálně osm hodin pracovat za určitý jim přidělený peníz. Jen málokdo může říct, že svou práci má velice rád, že ho opravdu baví, a že odměna za ni je fakt super, protože si za ni zmákne pořídit docela bezva život.

Jsem už přes dva měsíce zase na druhém konci světa. A i když tu vlastně po dlouhých létech jsem taky doma, stále jsem si tu úplně nezvykla. Když se tak zamyslím, uvědomuju si, že skoro celý život trávím buď stěhováním, nebo alespoň přestěhováváním nábytku tam, kde zrovna bydlím. Narodila jsem se U Apolinářů, převezli mne pak do Holešovic, kde jsme bydleli do mých tří let. Pak bylo mé první stěhování - do krásného bytu na Letné. Tahle pražská čtvrť mi učarovala, a zůstala mi v srdci. Tam jsem chodila do školy, vedla partu rozjívenců, pak partu holčičí, nakterou dodnes vzpomínám.

V ostravské romské čtvrti Muglinov bydlí mj. i rodina letos pětačtyřicetileté Simony, matky t.č. dvanácti dětí. Nejmenší dceři je teprve sedmnáct měsíců. Dva nejstarší synové jsou ve vězení, tři z jejích dcer během roku také už porodily vlastní děti. Majitel bytu 2 plus 1, ve kterém všichni bydlí, se domáhá vyklizení bytu, protože byt byl pronajmut podle smlouvy jen na dobu určitou, což Simona nepochopila a proto se nechtěla vystěhovat… Časopis Týden se touto rodinkou zabývá už sedmý rok.

Čeština je úžasný jazyk. Je pro cizince velmi těžká, ale my, co ji máme jako řeč rodnou, ji můžeme jen a jen obdivovat. Například ta naše kouzelná přísloví, co je v nich životní moudrosti… Dnes si přečtěte zajímavost o některých rčeních. Mj. víte, co přesně znamená slovo “rčení”? Je útvar lidové slovesnosti, krátká průpovídka vyjadřující určitou životní zkušenost, např. „Nechá si pro krejcar koleno vrtat“ či „má obě ruce levé“.

Dobrý den, chtěla bych poprosit názor, řešení mé situace. S mamkou jsme vždycky měly velmi dobrý vztah, ale v poslední době ji moc nechápu. Jsem druhým rokem na vysoké, protože je škola mimo mé město, bydlím na koleji, takže už nejsem doma každý den, ale jezdím jen na víkendy, navíc mám asi třičtvrtě roku přítele. Tím pádem mě mamka už nemá jen pro sebe - nevím jestli to má na situaci vliv, ale mám pocit, že poslední dobou ji na mě vše vadí. Kritizuje mi všechno -  mou postavu, moje jednání, že jí s ničím nepomůžu atd.

Dobrý den, potřebovala bych radu, sama se v tom plácám. Mám přítele, jsme spolu (chodíme spolu) něco přes rok. Jsem do něj strašně zamilovaná, a špatně snáším, že na mne nějak poslední dobou nemá čas. Hrozně mi chybí, začínám se cítit sama, ale přišlo mi, že on to tak nepociťuje. Kolikrát se vidíme jen jednou za týden. Říkal mi, že teď bylo jen špatné období, kdy měl například teď, naplánované dvě akce s partnery v práci. Že nad tímhle nepřemýšlí jako já, že se mu nezdá, že by na mě kašlal.

Jak jsem slíbila, dávám na Kudlanku odůvodnění cen BLUDNÉ BALVANY. Dnes to bude zvláště "výživný" případ.Udělení stříbrného Bludného balvanu za rok 2018 Michalu „Shark“ Haškovi se neslo sice v duchu nevážném až rozverném, protože výčet jeho velkých počinů by působil příliš tísnivě a v komické atmosféře celé naší bludné slavnosti snad až nepatřičně a neuctivě k mrtvým. Matce laureáta byl v roce 2015 diagnostikován malobuněčný karcinom plic, tedy onemocnění se špatnou prognózou. V jejím případě byla odhadovaná prognóza 3 – 6 měsíců.