Tak nejprve chlap: Ten Ideální chlap je vysoký, tmavovlasý, tmavooký, s ostře řezanými rysy. Ideální chlap je galantní. Vždycky nám nabídne rámě, otevře dveře, pověsí kabát, podsune židli a zaplatí účet. Ideální chlap má úžasný vkus a je romantik. Umí vybrat úžasný šperk i uvařit romantickou večeři. Ideální chlap je dokonalý milenec . Má velký "charakter", ví co a jak, a dokáže to dělat dlouhé hodiny a hodiny až do rána... Ideální chlap nás vezme na luxusní večeři někam na francouzskou riviéru a při západu slunce, svitu svíček a při výrazném aroma nejlepšího francouzského vína nás požádá o ruku s prstenem, jaký svět neviděl.

Všiml jsem si, že prvního září vyslal náš pan premiér další signál. Tentokrát prvňáčkům, které při návštěvě jakési školy obdaroval Karafiátovým bestsellerem Broučci: "Tady máte knížky a vemte si broučky za příklad, vy smradi. Broučci byli pokorní, bohabojní, trpěli, nestěžovali si, zadarmo sloužili, poslušně svítili na cestu a v zimě radši zmrzli, než aby si stěžovali nebo dokonce demonstrovali." Já osobně věřím, že Broučky naše vláda miluje. Mně ovšem přijdou úchylní. Broučci od dětství, pan premiér asi posledních deset let.

Štípance a kousance na rukou, nohou a vyvolaná alergická reakce, to je v kostce výsledek nájezdu (každovečerního) štěnic v pokojích na studentských kolejích v Praze na Strahově. Ano, největší areál studentských kolejí v Česku zase zamořily štěnice. Podle studentů jsou tito parazité nejčastěji v matracích, nábytku nebo mezi prádlem a povlečením.

Snídaně je prý nejdůležitější jídlo dne. Tenhle mýtus je ve společnosti silně zakořeněný. Říká se, že snídaně nám pomáhá hubnout a že nesnídání zvyšuje riziko obezity. Ale nedávný průzkum, potvrdil, že více než polovina Čechů pravidelně nesnídá. Je však možné, že lidé, kteří snídají, dodržují i další zdraví prospěšné zásady, které mohou být příčinou toho, že tolik nemarodí. Že dodržují zásady zdravé výživy a jedí potraviny s vyšším obsahem vlákniny a stopových prvků. Naproti tomu lidé, kteří nesnídají, častěji kouří, pijí více alkoholu a méně cvičí.

Myslím, že legrácky o tom, jak přes zimu všichni umrzneme, jak nebudeme mít co jíst, by už mohly přestat. Ano, je opravdu všechno dost v háji, ale tím, že se budou mezi lid pouštět čím dál tím větší bubáci, se nic nevyřeší.  To je stejně účinné, jak předvolební sliby. Pochopitelně, každá vláda má svá plus i své minusy, tedy schopné i méně schopnější lidi. Ale nějak nechápu jako způsob řešení těchto problémů demonstrace... Ne, nejsem proti, vím, že je svaté právo na shromažďování, jen si nějak moc neuvědomuju, co velkého se tímto způsobem kdy skutečně dokázalo.

Probírám se ranní poštou, čekám, až mi kafe trochu vychladne, jedno oko ještě zalepené - když tu vidím e-mail od drahé MAMČI, kamarádky dávné, a neuvěřitelně hodné. No - ok, je to sice s hejbací přílohou, ale nešť, tak se kouknu. Kliknu - a zírám stejně, jako budete zírat všichni vy! Je to osmatřicet let staré krátké video, po jehož shlédnutí mnou a) fakt otřásla zimice, b) šla jsem do komory, hledat patřičný vercajk. Když v tom jsem si uvědomila, že já už mám doma jen Ikeu... Koukněte - našla jsem nakonec celé video...

Protože rád dopředu vim, s čím mám počítat, přivítal jsem informaci o zázračný internetový kalkulačce ministerstva průmyslu a obchodu, se kterou si každý snadno spočítá výši příspěvku státu občanům na energie. Ale hned tu mám pár záhad. Třeba, proč tohle neřeší ministerstvo práce a sociálních věcí? Zřejmě je to podle toho, kdo má vedle vládnutí zrovna momentálně víc času. Nebo kdo zrovna má už po dovolený?

V letošním roce jsem byla příjemně překvapená návrhem jedné kolegyně chovatelky, abychom si na sezonu 2022 vyměnily své chovné hřebce. Velmi o tuto výměnu stála, takže nabídla i veškerou potřebnou dopravu ve své režii. Já jsem chápala její důvody – odchovat si na základě mého britského hřebečka nějakou klisničku nepříbuznou s jejím hřebcem, jedna z jejích chovných klisen dokonce pochází ze stejného britského hřebčína, jako Rupert.

Tak jsem dostala e-mail, ve kterém mi naše drahá Veronika napsala – a to poněkud nas-štvaně - že za necelý měsíc oslaví čtyřicetiny. Pchá… Holka jedna, ona neví, jak se má báječně, protože tohle je věk, kdy se ženská teprve začíná rozvíjet!  Teď už si bude umět užívat – a s gustem si vychutnávat krásná ženská léta. |Jenže – ona nééé. Ale – tady je ten její e-mail, tak čtěte:

Před téměř 10 lety jsem pro Kudlu napsal cestopis "S Beranem na sever" - o tom, jak jsme s Joanne ve Vancouveru koupili pickup Dodge Ram, a podnikli s ním dlouhou cestu přes Vancouver Island, Cassiar Hwy., Alaska Hwy. až k nám do Dawson City. Takže tohle je vlastně pokračování, které by se mohlo klidně jmenovat "S Beranem úplně na sever". Mám v Česku dva kamarády, kteří u nás už byli a projevili touhu dostat se až na místo, kde v Kanadě končí poslední silnice, tedy do inuitské vesničky Tuktoyaktuk na břehu Severního ledového oceánu.

Pilně  si fotím různé krásné projevy přírody. Jsem fascinovaná její moudrostí a šikovností. Příroda se neplete, příroda si vždy vybere to nejlepší řešení. Je úžasné, jak všechno směřuje přímo k tomu nejlepšímu a nejjednoduššímu cíli. Nesmírně ráda lidem, kteří ještě náhodou kudlanku neznají, líčím onu příčinu, proč vlastně madam kudlanka při milování téměř ve všech případech svému partnerovi uhlodne hlavu... Pánové, buďte rádi, že jste člověci.

Ach jo, ach neeee. Tento týden se mantis religiosa fakt moc nesnažila (mantis = kudlanka). Ne že by neměla chuť sežrat nějakého toho chlápka, to zase jo. A jak. A kolik. Ale Kudlanka velká, ta největší, má bolavý cemr a skučí. Asi to samé, co mnozí z vás. Opocená záda, nějaký ten ofuk - a je to. Těžko, přetěžko je hejbat se, natož se pořádně nadechnout. A k doktorovi? Nebuďte směšní. Jednak bych se tam musela nejprve dovolat, poté s prosíkem objednat, a poté poté pak s papírem o totální bezinfekčnosti konečně obdržet svolení k dostavení se.

V tiché místnosti, na schůzce, při důležité prezentaci před všemi, nebo když jen sedíte s přáteli – ty bručivé zvuky vycházejí z vašeho bříška v těch nejnevhodnějších chvílích. To je lahoda, co? Člověk se cítí tak trapně... Ale ve skutečnosti se není za co stydět, protože tento proces je pro naše tělo normální. Může se objevit kvůli hladu, pomalému trávení nebo konzumaci určitých potravin a věřte nebo ne, dá se to napravit.

Zkusme si dnes zavěštit spolu s pradávnými Kelty. Nebo spíš si jen přečíst něco hezkého o sobě či o svých blízkých, co nám předpoví dávní Keltové. Keltský horoskop, podobně jako u zvěrokruhu, přiřazuje symboly k období narození člověka. Druidové - keltští kněží, mágové a učenci, byli pověstní svým vztahem k přírodě, jež je inspirovala právě k přirovnání lidských vlastností k určitému stromu. Během celého roku se střídá celkem dvacet jedna různých stromů po desetidenních obdobích.

Dnes vám napíšu, co se stalo v roce 2021. Minule jsem nakousla, že jsme chtěli rozšířit stádo ještě alespoň o jednu klisničku. Doufala jsem, že by se nám mohla nějaká narodit od našich březích klisen, ale nevyšlo to. V dubnu a květnu se nám narodili tři rošťáci. Tedy hřebečci Rošťák, Raubíř a Rascal. Pro pojmenování hříbat shetland pony platí jednoduché pravidlo, že hřebečci dostávají jméno se stejným začátečním písmenem, jako má jejich otec.

Dnes vám povím o tom, jak se jedna maminka přičinila, aby svým dcerám nalezla vhodné muže. Takové, kteří by je milovali, netýrali, kteří by nepili a nefetovali, nekouřili, nehádali se, vydělávali dost peněz, aby se všichni dobře měli a uživili jejich budoucí děti... Divíte se? Lze to vůbec? Snad je to zbožné přání většiny maminek, ale život je podstatně barevnější.

Černý čaj je hned po vodě nejkonzumovanějším nápojem na světě. Připravuje se spařením listů čajovníku čínského horkou vodou. Pro dosažení různých chutí se někdy přidávají také další rostliny, jako jsou Earl Grey nebo masala chai. Černý čaj má výraznější chuť a obsahuje více kofeinu než ostatní druhy čajů, ale stále je v něm méně kofeinu, než v kávě. Má řadu kladných účinků na zdraví, protože obsahuje antioxidanty a zdraví prospěšné látky s protizánětlivým účinkem.

Týden před mezinárodním mistrovstvím ve skocích na lyžích bylo v areálu Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně sněhu poskrovnu. Správce stadionu nám, třem zaměstnancům změnil denní pracovní dobu na noční. Obsluhovali jsme zařízení na výrobu sněhu, jež pracovalo pouze když teplota klesla hluboko pod nulu. Ve světle silných reflektorů se snášel na rozjezdovou i dopadovou plochu skokanského můstku sníh. Po dvou hodinách jsem byl vystřídán.

Venku je vedro k padnutí. V půl deváté večer jsme se spolu s mým čtvernožcem vypotáceli do jedenatřicetistupňového vedra, aby se vyvenčil. Chodník stále sálal, i když už nebyl tak rozpálený, jako před pár hodinami. Jak jsme tak krok-sun-krok obcházeli blok, potkali jsme několik dalších dvojic. Místo obvyklého halasného kamarádění na sebe jen pejsci letmo okem mrkli a ploužili se vedle svých paniček či pánů dál. Na víkend nám meteorologové sice slibují bouřky, ale stejně bude vedro.

No, ta záměna dvou skoro podobných slov mne svádí, ale tentokrát to opravdu nic svůdného nebude. Snad jedině k tomu, abyste napsali co nejvíc komentářů a já se co nejvíc na dané téma dozvěděla... Jedná se totiž o filtrování, konkrétně kohoutkové vody. Dost dlouho jsem odolávala svodům filtračních konvic, až jsem si jednu přeci jen domů donesla. Tak tedy konvici plním studenou vodou z kuchyňského kohoutku, pak tu přefiltrovanou přeliju do láhve od mléka a šoupnu do ledničky.