Kdy jste naposledy dostali "papírový" dopis? Vyšlo již ruční psaní z módy? Používá se ještě vůbec? Taky trávíte spoustu času s telefonem v ruce nebo u počítače? Klikání, notifikace, synchronizace a můžeme být i ředitelem planety. V dnešním světě plném technologií se může zdát rukopis jako nepotřebná dovednost.

Chápu, že s některými lidmi je to těžké. Něco jim vysvětlíte, předvedete, oni si to vyzkoušej - a za pár dnů se vás po stopadesátýšestý ptaj znovu... Ano, to je přesně můj případ. Taková jsem já, matinky. Jenže já nejsem dementní (doufám), nemám toho pána od "A", ani nemám sklerózu. Oboje nemám, doufám tedy. Ale přesto jsem se dnes zas a znovu ptala svého velkého počítačového gurua, jak se stahujou fotky z mobilu do počítače, a proč mi to nejde samo, když tam zastrčím ten šlauch...

S „kamínkováním“ jsem se setkala už na jaře. Jenom jsem dost dobře nevěděla o co jde. Ráno jsem šla dolů do vesnice nakoupit v Coopu na snídani rohlíky. Cesta vede kolem kostelíčka sv.Vavřince a před ním na lavičce seděl malý andělíček, namalovaný na stříbrně nastříkaném oblázku. Tak jsem tak na to koukala, přemýšlela o tom, kde se to tam asi vzalo a proč to tam vlastně je. Oblázek jsem obrátila a na zadní straně bylo nějaké pětimístné číslo a malé tiskací "f".

Ne, vůbec si nedělám legraci, ale opravdu se chystám k obrovskému vražednému masakru. Vysvětlím. Jak se tak stále plácím doma, tak nejen že přetahuju nejrůznější verky z místa na místo, jiné přebírám a probírám a likviduju či rozdávám, tak se taky - mimo mnohé jiné - věnuju PĚSTOVÁNÍ KYTIČEK. A co se nestalo ...

Sejdou se tři muži v hospodě a u piva si povídají. Najednou se jeden z nich zarazí a říká: „To je zvláštní, každý z nás se jmenuje jinak a zároveň každé z našich jmen je povoláním jednoho z nás! Na to mu druhý kamarád odpovídá: „A ještě zajímavější je, že ani jeden z nás nemá stejné jméno jako povolání!“ Na to se ozve ten, který je řezníkem v nedalekém řeznictví: „No vidíte, to máte pravdu, pane Zámečníku.“ Jaké povolání vykonává pan Truhlář? Tak drahouškové, kdopa na to přinde?

Syndrom ADHD (porucha pozornosti a hyperaktivita) není jen záležitostí dětského věku. Trpí jím i celá řada dospělých, jen o tom ve většině případů nemají ani ponětí. Dost často se stává, že si tuto diagnózu uvědomí až v okamžiku, kdy se stanou rodiči a syndrom ADHD je diagnostikován jejich potomkům.

Jakákoli pleť pod rouškou se stává postupně více a více citlivou. Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že dlouhodobé nošení roušek může způsobovat nejrůznější kožní problémy. Teplo, vlhkost způsobená kapénkami, ale i potem mohou vést k rozkladu struktury pokožky a způsobovat její podráždění, vznik nejrůznějších lézí či aknózních pupínků.

Taková na první pohled běžná žena kolem čtyřicítky. Trochu víc při těle, ale jinak nic nápadného. Jen – nějak to se svým manželem poněkud přehnali v milování. I když, v milování se toho asi moc přehnat nedá, zvláště, když se to oběma zúčastněným líbí. Takže – oni to přehnali v rozmnožování, v dělání dětí...  Je to neuvěřitelné, ale ve věku 39 let je Mariam Nabatanzi matkou -  nyní samoživitelkou -  38 dětí.

Asi znáte ten příběh o krásné, bohabojné a ctnostné Zuzaně. Vypráví o pohnutém osudu manželky Jójakíma. Dějištěm příběhu je Babylón. Jójakím byl velmi vážený mezi všemi babylónskými Židy a v jeho zahradě se často scházela společnost. Zuzanu si oblíbili dva židovští starší (soudci z lidu), kteří ji toužebně sledovali každý den, jak se prochází po zahradě. Posedla je neovladatelná vášeň. Zachvátilo je trápení.

V posledních měsících, s nastoupivším pozdním stářím, cítím potřebu omluvit se. OMLUVIT SE VŠEM. A to pokud ještě mám čas. Protože jeden nikdy neví: "Mladej může, starej musí, žejo."

Čekal jsem, kdo bude další. Po zneuctění sochy Winstona Churchilla vstoupila kampaň „boření tradic“ do nové fáze. Pomalováním sochy Edvarda Beneše přistoupili k obhajobě fašismu. Beneš je prý rasista a masový vrah. Co má boj proti rasismu společného s Benešem? Beneš žil v prostředí, kde se žádný černoch nevyskytoval, bojoval proti nacismu a rasové nenávisti.

Chápala jsem, že nutně musím Mustafovi nějak odpovědět na jeho velkorysou nabídku. Ale jak? A co? Jak odmítnout? Těžko to pochopí... Snažila jsem se přemýšlet sama o sobě. Co chci já? Určitě nechci navždycky zůstat v Tunisu a ještě k tomu tady na Sahaře. Během dalších ani ne dvou týdnů mám být na kanadské ambasádě… nebo ve Francii? Požádala jsem Alaina, aby začal překládat.

"Tak paninko, a dostanu tisíc korun českejch."  "Jo, a taky dopravný, to bude šest stoveček." A bylo to. Tedy, správně - a bylo by to, protože tohle bych opravdu nechtěla. Už vás nebudu napínat, tohle je cena za příjezd a výkon práce šikovného pána, kterého si objednáte, pokud například potřebujete do panelu vyvrtat čtyři dirky. Konkrétně: vrtákem č. 8. Ano, přátelé, čtyři otvory = 1600,- Kč. No - neberte to...

Soud na Slovensku uznal vinným jen jednoho z trojice zbylých obžalovaných v případu předloňské vraždy novináře Jána Kuciaka, při které byla zastřelena i jeho partnerka Martina Kušnírová. Odsouzeným je Tomáš Szabó. Soud naopak zprostil obžaloby podnikatele Mariana Kočnera a také Alenu Zsuzsovou. Kočner si podle obžaloby objednal Kuciakovu vraždu za to, že novinář poukazoval na jeho rozsáhlou ekonomickou trestnou činnost, což mohlo Kočnerovi překazit vstup do politiky.

Pes rasy Shiba-Inu vzhledem a barvou srsti připomíná divokou lišku, svou nezávislou a náladovou povahou zase spíše kočku, než psa. Jako všichni šikomoocí psí je shiba-inu k cizím lidem nedůvěřivý a odtažitý. Je to pes, který miluje jenom svoji rodinu, ale i tak to není žádný mazel. Ve své domovině se používal k lovu a přes svou nevelikou figuru si troufl i na jelena nebo medvěda.

Asi málokomu se doma průběžně nehromadí věci, které už nepotřebuje, ale někomu by ještě posloužit mohly. Může jít třeba o oblečení, knihy, sportovní nebo domácí potřeby a podobně. Takové věci pak můžete buď vyhodit, někomu darovat, či prodat. Čtvrtou a pro mnohé zajímavou možností je nepotřebné předměty vyměnit za jiné neboli „swapnout“.

Někdy před rokem 1700 na ostrově Mauricius vyhynul pták dodo, zvaný též blboun nejapný. Důvěřivé zvíře, které nebylo zvyklé na přítomnost člověka a na důsledky jeho činnosti, se nestačilo přizpůsobit novým podmínkám. Trochu si říkám, zda blboun v české kuchyni taky není na hraně existence. Jenom tím nemyslím svérázného živočicha, ani všetečného rádce ze sousedství, ale kynutý ovocný knedlík.

Lidé a psi si byli nejspíše souzeni samotným Stvořitelem. Jak jinak si vysvětlit, že právě psa lidstvo domestikovalo dávno před kočkou, koněm, oslem, kozou, krávou nebo slepicí, tedy zvířaty zdánlivě užitečnějšími, která jim pomáhala při práci nebo v boji, nebo se stala součástí našeho jídelníčku? Psi prokazatelně doprovázejí člověka víc jak 14 tisíc let. Nejstarší vyobrazení psa nalezneme ve Španělsku na jedné z tamějších slavných nástěnných jeskynních maleb.

Přátelé, kamarádi. Dneska mám zase takovej nejistej večer. Hlavu mám plnou ... no jak to říct slušně. Tamtoho na spláchnutí. Chodím doma od jedný vymalovaný zdi ke druhý a trpím stihomamem. Schíza. Rovnováha v prdeli. Ale já ji zas získám zpátky, jen co najdu nějaký vhodný bidlo. Když jsem dneska s tátou sama přestěhovala klavír, došlo mi, v jak hlubokým průseru jsem. Ženská, která má sílu jako chlap, nepatří do slušný společnosti a vůbec se nedivím, že mě nikdo nechce. Muži chtějí mít doma cukřenku. Ne Fibingerovou.

Dobrý den, je mi 36 let. Můj partner je o rok mladší a jsme spolu 5 let, žijeme spolu. Máme se rádi, téměř se nehádáme. Jsme oba sportovní a pracovně poměrně dost vytížení. Donedávna mě práce i sport naplňovaly natolik, že jsem nepociťovala chuť zakládat rodinu, ale před rokem se vše změnilo a já od té doby fakt jen „čekám na zásnubní prsten“.