„Michale, byl bys od tý dobroty a hodil to lejstro k šéfovi? Já to včera na tu jeho novou asistentku maličko zkusil a nějak jsme se nepohodli.“ Jen jsem se ironicky pousmál, vzal Robertovo lejstro do ruky a vyšel ze dveří. „No jo, Robert,“ pomyslel jsem si cestou, „náš neodolatelný buldozér ženských srdcí holt tentokrát narazil.“ Což o to, Iveta je výstavní kousek, tak bylo jen otázkou času, kdy po ní vyjede.

O šíleném rasismu a genderismu v současné americké a britské kinematografii jsem už psala několikrát. Ten trend rozhodně nepolevuje, spíše naopak – v posledních letech se zdá, jako kdyby pro molochy jako je Netflix nebo Disney byla snaha převychovávat svoje diváky dokonce ještě důležitější než zisk. A to už je co říct, protože zisk je jejich bůh. Zaplavují nás nové a nové remaky i revize starých klasik, kde se zuřivě mění rasa, pohlaví, sexuální orientace i celkové vyznění postav tak, aby to odpovídalo progresivnímu převýchovnému zadání.

Mám teď problém. Problém, co s časem. Penze nějak zatím stačí, ale intelektuální život, ten mám uplně naprt. Vymejšlim teda, jak povznést upadající světovou kulturu opět na výsluní. Něco v tom smyslu, jak už naznačil Jirotka - uvádět historický události na pravou míru. Ale to dneska nestačí. Je třeba klasický díla zgruntu přepracovat. Shakespeare se mi, pro začátek, k přepracování jeví celkem vhodnej a začínám tím nejznámějším, avšak pro dnešní dobu zcela nevhodným dramatem, Romeo a Julie.

Z wikipedie: Česká pošta je státní podnik s monopolem na zásilky do padesáti gramů, tedy zejména na obyčejné dopisy a pohledy, také zprostředkovává převody peněz, vyplácení starobních důchodů a vydávání známek. JENŽE. Známka na dopis stojí "majlant" a nikdo ji nechce, přičemž mladší generace už prakticky ani nemají tušení, jak a kam se vlastně nalepuje.

Světově uznávaný geolog, přírodovědec, geolog a paleontolog, „písmák“ i sběratel, docent Václav Ziegler, je skutečným znalcem přírody. Dlouhé roky pracoval v Muzeu Českého ráje v Turnově, byl prvním profesionálním pracovníkem CHKO Český ráj a nyní je dlouhodobým předsedou správní rady Geoparku UNESCO Český ráj. Nepřetržitě sleduje a studuje přírodu Českého ráje a Podkrkonoší již od počátku šedesátých let minulého století. Je znám i jako skvělý vypravěč a popularizátor přírody... Následujících pár řádek o těchto současných jarních dnech, z ruky pana profesora, nám poslal Pepa Kouba.

Hned se musim omluvit ajťákum za svý laický vyjadřování. Oni by to určitě dokázali napsat líp, ale nikdo takovej mi není k dosažení. Jestliže se někdo znalejší zapojí pod článkem do diskuse, potěší mě. TAK TEDY: Mluví se teď o hrozbě umělý inteligence AI (Artificial Intelligence), což je v podstatě naprogramování, který počítači umožňuje se učit a přizpůsobovat. Jedním z odvětví je ChatGPT (Generative Pre-trained Transformer), dneska už čtvrtej stupeň. Rozdělení do stupňů (úrovní) nerozumim, ale bude to nějakej vždycky další pokrok.

Na jeden velikonoční večer jsem si našla švédský film „Dancing Queens“, (2021), který měl být podle kratinkého popisku o „dívce z vesnice, která by ráda byla tanečnicí“. Teprve v průběhu děje jsem se dozvěděla, co že je to Drag Queens. Tedy že se jedná o travesti shows... Film se mi líbil. A chci vám opravdu ho doporučit.

Pijete rádi? Alkohol? Tedy, pokud ano a nemáte zas moc financí na ten „z obchodu“, udělejte si vlastní alkohol. Čistě nezištně vám tu nabízím návod, vysvětlení a postup výroby. Ano, destilujte si sami! Při destilaci se oddělí voda od alkoholu a vy získáte láhev čisté whisky, rumu nebo vodky. Proces je jednoduchý, ale vyžaduje určitý čas a trpělivost. Pokud hledáte způsob, jak se levně opít, může to být pro vás dobrá volba.

Kokosový olej patří mezi několik málo druhů potravin, které můžeme označit slovem "super potravina". V západním světě (tedy i v naší České republice) je kokos stále ještě považován za exotickou potravinu, kterou většinou jí jen lidé zajímající se hodně o své zdraví. Nicméně v některých částech světa je kokos hlavní a nepostradatelnou součástí jídelníčku a lidé ho tam konzumují v různých podobách po celé generace.

Je nás přes deset milionů. Evropské státy jsou – jak jsem se dívala – většinou státečky s malým počtem obyvatel, víceméně stejným jako my. Je sice rozdíl, jak velký mají svůj životní prostor – ale rozhodovat o velkých věcech (tedy volit své představitele) mohou všude stejně, tedy až v dospělosti. Jen v Rakousku mohou volit už šestnáctiletí puberťáci. A naopak starších (i přes pandemii) je stále docela dost... U nás je kolem dvou miliónů starších pětašedesáti. Ale současně je hodně teenagerů, takže je tu docela slušný počet případných možných voličů, tedy od šestnácti do osmnácti... Ti by se přeci mohli hodit!

Některé věci je dobré zdokumentovat a popsat dřív, než dočista zmizí. Nemusí to být zrovna zástupci fauny a flory, kteří se v době tajících ledovců nejsou schopní adaptovat na lidskou blbost. Vlivem globalizace vymírají i starobylé národy, upadají odvěká řemesla, do zapomnění odcházejí pradávné zvyky, například sbírání céček nebo zakládání vlastních blogísků. A kam se třeba poděla tradice ústního vyprávění, cizelovaná stovkami generací? Bude si ještě někdo pamatovat, jak se povídalo při draní peří?

Když mi dal ruku na rameno, docela jsem sebou cukla. Byla jsem zamyšlená. Mimo jako vždy. Takže je na řadě další. Pootočila jsem se na barové židličce a podívala se na něj. Tenhle kluk byl viditelně připitý. “Je tu trochu volno, svečno?” Trochu se mu motal jazyk, asi chtěl zavtipkovat a říct ‘svlečno’. Natlačil tělo mezi mě a vedle sedícího kluka a pak se napůl svalil na bar. Loktem málem převrhl můj brusinkový džus, nalitý do skleničky na víno. Potřebovala jsem být střízlivá, ale tak, aby to nebylo poznat. “Sorry, lásko” řekl ten kluk s mírně přihlouplým úsměvem. Následující hýkavý smích pak byl velmi přiblblý. Kdyby se slyšel za střízliva, asi by se plácl nechápavě do čela.

Někdo je zatracuje (já někdy taky), jiný vychvaluje. Tenhle příběh by nebyl, kdyby nefungoval facebook. Zhruba před pětatřiceti lety byl v Karlových Varech na vojně chlapec, říkejme mu Mirek. Tam potkal dívku, do které se zakoukal, tu nazveme Dana. Jejich láska nezůstala dlouho bez následků a tak se schylovalo ke svatbě. Obě rodiny se dohodly, všechno bylo v pořádku, a jak se patří. Jenže těsně před svatbou si to milá Dana rozmyslela, vdávat se nebude, zůstane svobodnou matkou. Nikomu neřekla důvod a nikdo ji nepřesvědčil, ač se všichni zúčastnění snažili seč mohli.

Pokud máte doma pekárnu, není nic jednoduššího než si houskové knedlíky připravit přímo v ní, tedy nechat si pekárničkou jen umíchat těsto, a poté je jen uvařit. Tuhle mašinku mám už docela dost let, poslední roky jsem ji sice moc nepoužívala, ale teď jsem se rozhodla ji zase rozpohybovat. Jednoduchý důvod: nechce se mi roztápět velkou troubu, když si chci upéci bochníček chleba nebo nějakou tu dobrou buchtu…

ANEB - NE VŠECHNO SI ASI BUDETE PAMATOVAT ... Jo, je to tak. Jsem o něco mladší než barrandovské skály, ale stejně si pár věcí z toho už neumím přesně vysvětlit... Ale dost možná je to právě tím, že některé buňky-kuňky v mém mozku se už vypnuly, takže spíš nemám šanci. Ale schválně - jak jste na tom vy? Víte o každém  bodu všechno? Mj. je to období necelých sto let uplynulého dvacáteho století, takže bychom opravdu měli vědět vocogo... Ne že bychom všechno zažili, pochopitelně...

Zažil jsem to v roce nějak 1969 nebo 1970, kdy jsem, coby dvaadvacetiletej zajíc, povinně absolvoval asi půlhodinu před prověrkovou komisí Tesly Karlín. Vidim to před sebou jak živý, jako by to bylo dneska: "Několikrát ses v jídelně vyjádřil velmi nepěkně!" Tak jsem zalitoval, před komisí se pak vyjádřil pěkně a výsledek nakonec docela dobrej. Voni v tý komisi byli taky docela dobrý: "Promíjíme ti pro tentokrát pomýlenost a v rámci utvrzení správnýho názoru se příští tejden zúčastníš celodenního družebního zájezdu do Milovic.“

V knihách slavné Agathy Christie budou v novém vydání nakladatelství Harper Collins některé pasáže upraveny a jiné vynechány, neboť obsahují popisy, které urážejí některá etnika, obzvláště mimo Spojené království. Například v knize Smrt na Nilu, která vyšla roku 1937, se mluví o „Nubijcích“ a jejich nebritské fyziognomii. Dále bude v jejich případě sousloví „místní obyvatelé“ nahrazeno slovy „původní obyvatelé“.

Nedávno dostala dcera chuť na švestkovou buchtu z kynutého těsta. Slíbila jsem, že jí ji upeču, proto si s manželem pořídili všechny potřebné suroviny - hlavně kvasnice a mražené švestky. Po návratu z práce jsem byla unavená a ještě jsem musela udělat přiznání k DPH. Proto jsem řekla, že buchta se odkládá na další den. Dcera se však s manželem rozhodla, že si tu buchtu upečou sami a nebudou čekat do druhého dne, až ji upeču já.

Ne, nebudu to psát coby pes, jak by snad někoho napadlo, ale opravdu jen za sebe. U nás totiž už dávno je páníčkem můj čtvernožec. A kdo má psa či kočku, zvířecí kamarády, které miluje jen pro to, že s ním žijí a zpříjemňují mu i nejšedivější dny, ten mi zcela jistě porozumí. Nechci se holedbat tím, že už mu umím dávat pac, že jdu, kam jeho čumák zavelí, případně (což je fakt a nestydím se za to), že vařím hlavně jen to, co může i on. Ale ráda bych vám sdělila rozmarný zážitek mé uplynulé noci...

Zavítáte-li do cizího městečka či města a chcete se o něm rychle něco dozvědět, rozhodně nehledejte informační středisko, ale zajděte si na místní hřbitov. Staré hrobky a jejich nápisy vám promptně prozradí bývalou úroveň města, kdo patřil k městskému patriciátu, čím město vynikalo - a další a novější náhrobky pak to, jakými proměnami město a jeho obyvatelé v toku času prošli. Zavítáte-li do cizího bytu a chcete se co nejrychleji něco dozvědět o jeho obyvatelích, nakoukněte na knížky v jejich domácnosti.