To vám takhle přijde malá Ivetka za maminkou a říká: "Maminko, proč jsem tak jiná než ostatní dětičky?" Maminka s povzdechem odpoví:  "To nevim Ivetko, dojdi se zeptat tatínka!" Smutná Ivetka sklopí hlavu. Přijde tedy za tatínkem a ptá se: "Tatínku, prosim tě, ptala jsem se maminky, ta mne zas posílá za tebou - hele, proč jsem jiná než ostatní dětičky?" "To nevim," odpovídá tatínek, "dojdi se znova zeptat maminky!" A Ivetka sklopí druhou hlavu...

Neříkejte, že vám se nikdy něco podobného nestalo: udělali jste něco jinak, než bylo běžně zvykem, než jste dosud znali, a ono to perfekt fungovalo. Avšak postupem doby jste zjistili, že vůbec nejste žádní vynálezci, ale že je to používáno bůhví jak dlouho, jen vy jste to neznali, a že jste tedy "vymysleli trakař". Vzhledem k tomu, že vím, že nic nevím, tak bych si v průběhu života mohla s "trakaři" otevřít velkoobchod...

Toto pondělí jsem zahájila aktivní účetnický kurs v jedné firmě, který mi nostalgicky připomněl moje začátky ve Švýcarsku. Po nějaké době, co jsem si vyzkoušela život v jiných zemích a Česko mi bylo pořád malé, rozhodla jsem se usadit ve Švýcarsku i za tu cenu, že musím opět začít od začátku. Zklamaně musím uznat, že na mě nečekala slavobrána s uvítacím výborem a uchytit se před několika lety bylo více, než těžké.

Už čtvrtý měsíc bez přestávky patří Česko mezi země, které covid postihl nejvíce. Každých deset minut zemře v naší zemi jeden člověk, který by, nebýt epidemie, žil o něco nebo o hodně déle. Sto padesát úmrtí denně, přes šest za hodinu: to sama statistika vyzvání umíráčkem. Během týchž deseti minut se kolem padesáti lidí dozví, že mají pozitivní test. Stejný počet lidí se z covidu uzdraví. Někteří doopravdy, někteří naopak zůstanou ležet na stejné jipce připojení na stejné hadičky, jen budou vykazováni v jiné kolonce zdravotnických statistik.

Po základní škole studoval vojenskou školu v Liptovském Mikuláši. Později se vyučil kominíkem. Ale pak se už věnoval jen zpěvu - v Brně navštěvoval pěvecký soubor Kampanela, pokračoval tamtéž na konzervatoři a nakonec studium ukončil na konzervatoři pražské. Jeho umělecké jméno mu vymyslela Gabriela Osvaldová. Bohuš Matuš, o kterého se jedná, má o třicet let mladší partnerku – sedmnáctku. Spolu mají už čtvrt roku starou holčičku Natálku.

Ministryně financí představila nedávno dluhopis republiky. Navrhla ho občanům jako super dárek na vánoce. Místo třeba ponožek, říkala. OK, pojďme se na ten dluhopis trochu podívat. Investovat můžete od 1.000 Kč. Ale dejme tomu, že se plácnete více přes kapsu a koupíte si dluhopis za 10.000 Kč. Za založení účtu zaplatíte poplatek 250 Kč. Aby vám pod tím stromečkem skutečně něco leželo, tak si musíte také nechat ten dluhopis vytisknout - to stojí také 250 Kč.

Vláda včera vyhlásila na 14 dní v celé České republice nouzový stav kvůli epidemii covidu-19. Nový stav nouze potrvá do 28. února. „Pro podnikatele se nic nemění, jedou ve stejném režimu jako doposud, stejně tak vládní opatření týkající se aktivit pro volný čas či kultury dál platí“, uvedl po mimořádném jednání vlády vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček.

Sedmý týden tohoto roku je studený až hanba. Každý den zápasím s chutí otočit kohoutkem u topení, ale pohled na stupnici teploměru mne od toho odrazuje: 21 °C je přeci docela slušně příjemných, a téměř zárukou, že nezačnu kejchat a smrkat. Což je jedna z věcí, bez kterých bych se obešla. Tak raději nějaký ten pohyb. Kayo, jdeme ven!!! Oslavencům přeju, aby je žádná nemoc neskolila, a když, tak ať ji dozajista zaženou kapičkou něčeho ostřejšího...

Milá Danielo, poradila jsi dobře mnoha lidem, zkus poradit i mě. A prosím pochopitelně o radu i vás všechny: Je to asi tři měsíce, co jsem se zeptala svého manžela, jestli mu nějak nemůžu pomoct. Viděla jsem, že nestojí za nic, ani s dětmi nějak zvláště nekomunikuje.. Normálně se ho raději na nic neptám, protože jeho odpovědi znám dopředu. Má se špatně, raději se nemám ptát, protože to je pracovní a tomu bych nerozuměla. A jen oznámil, že na něj nemám s ničím naléhat ani spěchat, protože se zrovna nachází ve složitém období. Doba je zlá, chápu, ale...

Ano, každé ráno probíhá podle stejného rituálu... Otvírám oči a mám pocit, že mám mezi nohama balvan. Hřejivý, chlupatý. Ten můj rošťák si zase vybral nejhřejivější místo na mém těle a vyhřívá se, pacholek, v mé nejspodnější energetické čakře. Opatrně se pokouším pohnout nohama. Pak je zkouším ještě víc rozevřít, abych se vymanil... To už jde o něco hůř. Tříselné svaly jsou za noc znehybnělou pozicí ztuhlé — zatímco hřejivá koule mezi nimi reaguje jen mírným zavrtěním.

Čas nás mění … z mrňouse se stává teenager, posléze partner či manžel, přijde dítě a co nevidět jsme tchýněmi, posléze babičkami. Každá ta změna s námi patřičně zacloumá. Mění náš postoj vůči ostatním - jinak se chováme jako dítě k matce, jinak jako matka k dítěti; jiné jsme snachy, jiné tchýně, jiné jsme mámy, úplně jiné je být babičkou. Málokterá se však s tím vyrovnává jednoduše, málokterá přijme v pohodě ty ostatní. V poradně jsme mohly číst několik článků matek, dcer či snach, o problémech manželek ani nemluvě.

I když tohle tady je vyhrazeno vtipům, tak následující text je čistočistá pravda: "Vývojáři přišli s řešením pro Dány, kteří chtějí mít jistotu, že se milostnými hrátkami nezprotiví nedávnému zpřísnění právní definice dobrovolného sexu. Mobilní aplikace iConsent umožňuje zaregistrovat zamýšleného partnera a odkliknout mu souhlas s aktem. Jeden souhlas platí 24 hodin a vztahuje se na jednu soulož."

K sepsání těchto několika PROČ, otázek, na které jsem dosud nenašel nikde a od nikoho odpověď, mne přivedlo množství článků, které jsem o svinstvu jménom kovid, přečetl. První informací bylo zjištění, že to pochází z Číny, od netopýrů. Budiž. Jedná se tedy o přírodní vir, který se dostal mezi lid neutěšenou hygienickou situací na wu–chuanské tržnici, kde se nelegálně prodávala zvířata včetně plodů moře.

Je to již pár let, co jsem se za velmi dramatických okolností nedobrovolně stěhovala hlouběji do náručí alpských vrcholků a ledovcových jezer (rozuměj – změnila jsem kanton). Během deseti minut se ze mě stal bezdomovec (ne mou vinou) a musela jsem tuto situaci okamžitě řešit. Skončila jsem skoro doslova na ulici pouze s dekou, polštářem, osobními věcmi a se stovkou knih. Sama, v cizí zemi, bez rodiny a bez vyhlídek na zítřek.

Tak jsem se zrovna vrátila z půlnoční procházky se svým drahým pesanem. Návrat je téměř stejně složitý, jako příprava "na ven". Jak já nemám ráda to oblíkání... Asi jsem v nějakém tom předchozím životě byla divoška v Amazonii, oblečená jen do korálků. Nojo, ale čas nestojí, z divošky je babizna, která se musí setsakra zahalovat i v letních vedrech. I když podstatně méně, než teď, když je venku pětadvacet sněžných centimetrů.

Dobrý den, dámy a pánové, lide opsený, mám k vám velkou prosbu o radu, jak jinak. Mám syna, bydlí daleko předaleko, a on mi stále naříká na svýho milovanýho čubáka. Je to kříženec knírače a pudla. Mají velkou zahradu, kde se pes skvěle proběhne, ale pochopitelně, že také s ním chodí ven. Je mu cca 10 let.

Já nejsem zrovna optimista, jsem flegmatik, který klidně věci, které jsou špatně, dokáže hodit za hlavu. Pokud ale stupně nahvězdičkovanosti jsou od jedné do deseti, tak v současnosti jsem někde mezi osmičkou a devítkou, protože „špatně a špatně“ se začíná nějak moc kumulovat, a to jsem psychicky hodně odolná. Jenže pokud člověk začíná chátrat psychicky, tak následují zdravotní problémy.

Dobrý den, deset let jsem vdaná, a i když nemáme společné děti, máme psa a to je ten problém. Tedy, manžel má dítě z předchozího vztahu, o které jsem se doteď starala jak o vlastní. A to mne také přimělo to tak dlouho vydržet. Velmi brzo jsem pochopila, že je to je neskutečný manipulátor a snad i psychopat. V průběhu let mě téměř zadupal do země a já už chci pryč z toho neustálého psychického týrání.

Už mě ty bombastický zprávy skutečně derou: "Babiš při očkování předběhl stařenku!" Nebo: "Vláda nezajistila dostatek očkovacích center a proto se nemůže očkování rozjet!" Je toho z řad opozice denně k slyšení a ke čtení na desítky. Připomíná mi to situaci z povídky Š plus G o jízdě tramvají, kde nějaká nastoupivší bába řve: "To je mládež, starýho člověka sednout nepustí a nepustí." Na námitku mladíka, že k sezení je kolem volnýho místa dost, oponuje: "Ale kdyby místa dost nebylo, stejně nepustí a nepustí."

Můj blog na FB si zakládá na tom, že si na nic nehraje. Jak to je, tak to je. Když jsem v p*deli, tak s plnou parádou. A já jsem velká parádnice. Jak si velectěné obecenstvo už ráčilo pošimnout. Celejch pět let už píšu o svých pádech a povstáních z popela a upřímně jsem doufala, že už se z toho bordelu nebudu muset nikdy hrabat. Jenže myslím, že dokud se člověk definitivně nevyhrabe z toho brajglu, kterej má v sobě, to smetiště, popeliště strachů, masek a obran před světem, nikdy, nikdy, nikdy to nebude dobrý.