O tom, jak jsem pořídila ohledně toho testu, vám napíšu asi nějak během týdne. Protože - dějou se věci... Mj. došla jsem tedy do laboratoře, chtěla nastavit svůj panenskej nos k defloraci - a nic, slečna laborantka ho odmítla a ucucla mi sloupeček krve. A že prý se to během týdne ukáže... Tak jsem si říkala, že co to je? No, test na protilátky. Asi. Každopádně mi v pondělí odpoledne zavolala sestřička z ordinace praktické doktorky a sdělila sladké tajemství, že tedy k nim můžu, že mi nic není. Jenže, já si netroufla, protože mi trošku bolí v krku. A nechci, aby mne tedy paní doktorka měla důvod nenávidět. Co kdyby ode mne něco chytla? Tak zatím jen pár rozmarných obrázkůch...

Kluci přes den pracovali, aspoň se to práci snažili nazývat. Do práce jezdili na devátou a v jednu už byli zase zpátky. Vždycky jsem z balkonu hlídala, kdy se vrátí Alain, abych mu běžela naproti a skočila mu do náruče. Těch pár hodin někdy bylo příliš mnoho... Toulala jsem se po pláži, seděla pod palmama vedle vily, zpívala si své trampské písničky, divala se na modré moře a vlny na něm... Kluci mi navrhli, že když nemám co dělat, mohu jim vařit. Myslím, že to bylo velice fér za to, že mě živili a poskytovali mi ubytování.

Kamarádka mi napsala, že „Migranty musíme přijímat, protože to je daň za ty naše kolonie. Kdyby nebylo kolonií, nebylo by dnešní migrace“. Pomíjím, že Češi žádné ty kolonie nikdy neměli, ale dobře, přijímám, že „my“ jsme Evropané. A tak jsem se šel podívat, jak, že to s těmi koloniemi je a odkud k nám přichází nejvíc lidí. Máme se za koloniální období stydět? Trvalo stovky let?

Pandemie zásadně změnila způsob objednávání pacientů ke každé návštěvě ordinace. Objednat telefonem, říct, co potřebuju – a pak už to jde. Takhle jsem byla před měsícem u své paní doktorky. Napřed jsem si zavolala, že potřebuju jen můj obvyklý e-recept, ale nakonec prý přeci jen se mám ukázat. OK, tak jsem se stavila, byl mi změřen tlak a všechno v pořádku. Jenže – tento čtvrtek jsem tam po chvílích celý den bezúspěšně volala, v pátek do půl jedenácté. Telefon zvonil, nikdo to nebral. Že by měla dovolenou?

Stejnojmenná kniha Mary Haimannové vyvolala nesouhlas už ve svém anglickém vydání. Nyní vyšla česky. Její obsah je důležitý, protože ovlivňuje americké prostředí, a proto je potřebná alespoň krátká recenze, postihující záměry autorky. Vzpomínám na diskuzi, která proběhla v ČT s autorkou. Proti ní seděli naši historici – Rychlík a Pithard (nepamatuji si přesně, zda ještě někdo další). Jestliže i tito pánové autorku kritizovali za její nepřesnosti, potom asi kniha byla opravdu už i v anglické verzi provokativní.

"Já jsem Alena… ". Vzal mne za ruku a vedl mne k nejbližšímu prázdnému stolku, kde jsme se dohodli, že nemluvím bohužel francouzsky, ale dá se mnou domluvit anglicky - tedy při troše dobré vůle… Ta mu nechyběla a on naštěstí angličtinu ovládal, dokonce líp než já. "Měla jsi problém s tím Arabem?" "Ten mám tady s kdekým!" pokrčila jsem rameny. "Proč jsi tu sama, ty tady nikoho nemáš?"

Kromě očí jsem po otci zdědila taky choulostivou kůži na rukách. Naštěstí se to projevilo až před čtyřicítkou, do té doby jsem ruce nešetřila v domnění, že je mám odolné, po mámě. Nikdy jsem nepoužívala rukavice, ani při čištění cihel od staré malty, ani při řízkování babek na chmelu, natož při úklidových pracích. Nikdy jsem nekrémovala. Pro kůži na těle to naštěstí platí pořád, mohla bych se mýt jelenem a bylo by to v pohodě. Ale ruce ne, kdepak.

„Vzor“ antibelošskej, antinárodnej a antikonzervatívnej nenávisti z rasovo živeného ohňa “Black Lives Matter” dorazil už aj na Slovensko. Zatiaľ neznámy vandal (možno skupinka) poškodila pamätník Andreja Hlinku v bratislavskom Ružinove… A tak už nemôžeme mlčať ani na Slovensku a tváriť sa, že šírenie anarchizmu a sochoborectva sa nás netýka.

Po telefonátu mezi tureckým prezidentem Recepem Erdoganem a US prezidentem Donaldem Trumpem zaútočila turecká armáda a její pomocné džihádistické sbory na třech frontách. Turecké stíhačky F-16 bombardovaly široký pás země. Od cílů v Kurdistánu, který vyhlásil nezávislost v roce 2017, přes oblasti v Iráku až po město Kámišlí v kurdské oblasti Rojava na severu Sýrie. Cílený turecký útok dronem zabil tři ženy ve vesnici nedaleko Kobání.

Když jsem šla na emigrační úřad, musela jsem pokaždé proběhnout Medinou. A vždycky mně znovu uchvacovala. Medíně kralovala mešita, do které jsem ale nemohla jít, nevěřící tam nepouštěli. Jmenovala se Jamaa Zitouna, neboli Mešita olivovníku a je v ní tuniská teologická škola.

Snad jste se někdy setkali s něčím podobným: že některé cizí slovo v naší řeči nemá zrovna a slušný význam a naopak, naše slovo v řeči jiné… Je to běžné a doposud se z toho „nestřílelo“. Teď už však asi ano… Na americké škole v Oaklandu v Kalifornii, kde studuje mnoho asijských studentů, se stala následující hororová truchlohra. Profesor matematiky totiž řekl jedné vietnamské studentce, že by bylo dobré, kdyby si trochu pozměnila své jméno, protože to, jak se vyslovuje, v angličtině zní velmi neslušně.

Vysoký krevní tlak trápí v ČR cca 1,5 milionu lidí. O vysokém krevním tlaku hovoříme tehdy, když hodnota systolického tlaku opakovaně překročí 140, či hodnota diastolického tlaku opakovaně překročí 90. Přezdívá se mu tichý zabiják. Nebolí, navenek se většinou nijak výrazně neprojevuje, ale když zaútočí, může to mít fatální důsledky.

V pátek jsem šla znovu na emigrák; ředitel emigráku, doktor Ibrahim, byl starší pán a nějak moc radost ze mne neprojevoval. Řekl mi, že jsem první emigrantka, co tu je z Československa, že tu jednou byli dva Rusi - ovšem to už je dávno... Teď jsou tu prý většinou uprchlíci z Angoly. Dal mi telefon na sebe do nemocnice. Jinak se zdá, že nic víc pro mne momentálně udělat nemůže. Musím prostě čekat... Moji Alžířani se mezitím chystali k odjezdu.

Kdybych nebyl pravidelným čtenářem Parlamentních listů, vůbec bych se to nedozvěděl. V rámci úspor mám rád různé normalizované a snadno zaměnitelné díly, hodící se pro více účelů. A tak jsem ocenil univerzální podobiznu, která se hodí v každé době na téměř kteréhokoliv významného umělce či politika, bez ohledu na pohlaví (snad s výjimkou B. Sobotky). Úspory jsou zjevné...

Vážená Kudlanko, přátelé, chci požádat o radu. Jsem 12 let vdaná, máme dvě děti, osmiletou a pětiletého. Jsem vysokoškolačka, můj manžel vyučen. Poznala jsem ho půl roku před mou promocí, předtím jsem dlouho byla sama. Půl roku po seznámení jsme spolu začali bydlet, pak začali stavit dům. Ano,ze začátku jsme si rozuměli, taky jsem byla zamilovaná, měla klapky na očích, pak se nám narodily děti…