CO VÍTE o droždí? Pekařské droždí je živoucí organismus. Jeho buňky mají schopnost přeměňovat přirozené cukry přítomné v mouce na alkohol a oxid uhličitý. A právě posledně jmenovaný způsobuje kynutí těsta. Proto také  při mísení těsta by nemělo dojít (dlouhodobě) do přímého kontaktu s jinou surovinou, především se solí, která může negativně ovlivnit průběh kynutí.  

Na mysl mi přišla doba před více jak desíti léty, kdy jsem jako čerstvě rozvedená, s dvěma malýma cácorkama,  pomáhala v nově založeném oddílu. Bylo to velice prima, sešla se tam tlupa dětiček přibližně ve věku starší dcerky – okolo 10 let. Tenhle oddíl založil jeden ztřeštěný nadšenec s manželkou.

Dobrý den Danielo, narazila jsem na Vaši poradnu náhodou. A měla bych na Vás dotaz. Po pětiletém manželství (po psychickém nátlaku manžela) jsem se úspěšně rozvedla. Ačkoliv jsem si (bláhově) myslela, že zůstanu sama. Náhoda tomu chtěla a jsem znovu vdaná.

Málokdo tuší, že pár kilometrů od Prahy žijou ještě lidičky, kteří se i v dnešní moderní době živí převozničením. Přesto tomu tak je, a zájem o převoz z jednoho břehu Vltavy na druhý je neutuchající. Obzvláště za pěkného počasí mají napilno…

Klecánky jsou místem jednoho z posledních přívozů přes řeku Vltavu.

Dvě věci na světě jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost. I když tím vesmírem si nejsem tak úplně jist. (AE) Tato moudrá slova moudrého muže budou platit, co svět světem bude. I nebude. Ne, nehodlám zde polemizovat o nekonečnosti vesmíru (na Alberta zdaaaleka nemám…, chci se jen zmínit o druhém nekonečnu a tím je lidská hloupost.

Tak jsme zase o kousíček dál. S pomocí Jany alias Sherloka Holmese a následným ověřením mnou - tedy Watsonem - jsme se dopátraly pachatele rozsypaných komentářů. Že vrahem není zahradník je teď už celkem jasné. Je to obyčejné písmenko "n" či "N"-  které poblázní všechna ostatní, dostane-li ještě navrch háček,  potvůrka jedna.

Dětské tábory? Na ty se nedá zapomenout! Byla jsem sice jen na dvou, ale i tak je považuju za významný milník v mém životě. Bylo to v mém raném věku poprvé, kdy jsem byla delší dobu mimo domov a tzv. bez maminky. Přeci jen jako dítko vesnické jsem tolik nepotřebovala vypadnout do přírody, ale spíše se otrkat ve větším kolektivu.

Ahoj Danielo a kudlanky, velmi by mě zajímal názor druhých - ted váš -  na následující problematiku. Vzhledem k reformám ODS se budou snižovat a redukovat sociální výdaje, údajně tvoří velký díl v rozpočtu. Důchodcům se prý zastaví valorizace důchodů, maminkám se odstupňuje mateřská dovolená.

To byl ale den... Myslím tím sobotoneděli... Protože v sobotu jsem si šla lehnout až v neděli kolem šesté ráno, a když jsem se kolem poledního vzbudila, zjistila jsem, že je - ke všem čertům - ještě o hodinu víc. A pak už se to na mě všechno valilo... Připadala jsem si jako pětiletej kluk, který má obhajovat radar v Čechách...(a i ten by tomu snad rozuměl víc :-))

Jsem moc ráda a současně mám i moc strach… Většina z nás jsme ve svém nitru hodně konzervativní, máme rádi, když místo, kam si chodíme odpočinout, popovídat si s přáteli, se zas tak moc a často nemění. Přiznávám, že já se "trochu" vymykám. Snažím se stále o drobné změny, inovace…

Není to ani desatero. Pouhých osm bodů, ale je v nich skryto jisté kouzlo (nejen). Původně jsem tenhle „návod na pohodovou domácnost“ dostala jako vtípek pro zasmání. Ale přestože je to psáno cca před padesáti šedesáti léty, je to velice moudré. Ovšem – neplatí to jen pro ženy a ani kompletně tak, jak to "leží a běží" – berte to jako návod pro ty, kteří jsou doma a čekají na příchod „pracujícího“. Je v tom kus pravdy, životem prověřené...

Na Václavském náměstí se sejde dav žen, protestujících proti mužské nadřazenosti. Tu na podium vystoupí Němka a povídá: "To jsem tuhle přišla domů a řekla manželovi, že přestanu prát. Tak první týden nic nevidím, druhý týden taky nic a třetí týden vidím, jak si manžel pere sám." Dav je pln obdivu, tleská a jásá. Když na podium vystoupí Američanka, říká:

Nemáme doma velké zvířátko, pouze dvě morčátka. Jsou to dvě mladé slečny, které se u nás dost dobře zabydlely. Mají vlastní klícku, ve které však přebývají pouze v době naší nepřítomnosti a pak v noci, jinak mají volný výběh. Tuto možnost nesmírně rády využívají a tak každý den po vypuštění pořádají „rychlostní závody kolem klece“ se zdoláváním nejrůznějších překážek...

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: "Paní Čermáková, znáte mne?" "Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním.

Dva Eskymáci brzy ráno vstanou a vyrazí přes zamrzlou pláň na lov mrože. Jdou dvě hodiny, přijdou k zamrzlému moři, vysekají v ledu velkou díru, nachystají návnadu a s připravenými harpunami čekají. Za  hodinu mrož vykoukne, oni ho zabijí a vytáhnou z vody.

Dlouhá léta jsem věřila, že je na světě všechno správně rozdělené, umravněné - lidé, zvířata, ptáci, rybičky, plazíci, hmyz, baktérie a další z našich souputníků. Lidičky, kteří se světem pohybují přivázáni ke svým psům, jsem považovala za poněkud dětinské, nesamostatné a prostřednictvím zvířat si prodlužující sebevědomí.

Vdala jsem se do Vídně. Na zdejším úřadě práce jsem se zapsala do kursu účetnictví. Je mi jasné, že to bude těžké, ale to jsem ještě zdaleka netušila, že to nebude jen účetnictví. Lektorka je mladinká, trochu zakřiklá dívčinka, nicméně velmi milá. Celkem je nás tu osm. První zrada: jsem jediná, kdo má problém s německým jazykem. Všechny ostatní účastnice kursu jsou buď Rakušačky, nebo sice cizinky, ale v Rakousku již narozené, tudíž rozumějící…