Ahoj Kudlanko a přátelé, s manželem jsme podepsali dohodu o rozvodu. Ale: teď žiji s novým přítelem a čekáme spolu potomka. Potřebuji podat delegaci k soudu, aby byl náš případ co nejdříve vyřešen, bohužel, místní soud je zcela zaneprázdněn. Nikde však nemůžu najít, jaký soud by byl nejvhodnější.

Na pionýrském táboře jsem nikdy nebyla. Ale měla jsem to štěstí, že v období kolem Pražského jara jsem se dostala do skautského oddílu. Bylo mi tehdy 13 let a netušila jsem, že za pár let naše činnost zase skončí. Skauting mě naučil mnohému: sebeovládání, respektování  druhých, úctě a lásce k přírodě, indiánské moudrosti, schopnost přežít v nepohodlí...

Velikonoce přišly z Východu, z babylónského zbožňování královny nebes Astarote. Angličtina dodnes velikonocím říká Easter, což je odvozeno právě od Astarote, stejně tak East nebo Ost - Východ. Na svátek Astarote se pekly kulaté koláče se znamením kříže, což bylo babylónské mystické znamení života. Jsou to naše mazance?

Je tak nějak divně. Asi je to tou teplou zimou a krásným jarem. Loni jaro nebylo vůbec, zima byla do půlky května a pak hned přišlo léto.Letos je tomu jinak, zima byla teplá, sněžilo dva dny za celou zimu, což jako každý rok vyřadilo národní hospodářství z provozu...i při tom fofru, aby ten sníh vůbec stihli,

Ahoj lidi, tak jsem otvírala šuplíky - hluboko přehluboko zapadlé v paměti, neboť je to opravdu již pár desetiletí. Jaké to bylo, když jsem jezdila na tábory… A jak jsem je začala otevírat, začalo se to samo nořit na povrch jako duchové dávných dob minulých…

Velikonoce za rohem, všechny pečlivé hospodyňky zdobí domácnost rozkvetlými nebo zelenými proutky (což tedy letos nejsou moc poslové jara, když zuřivě raší už od ledna) a rychle chystají něco na zub. Pokud jde o sladké pečení, klasikou jsou beránci a zajíci z třeného těsta s rozinkami, sladké kynuté mazance, jidáše, případně zaplétané věnce...

Milá Kudlanko, chci tě poprosit o tvůj názor: Je mi 33 let, více než dva roky chodím se ženatým přítelem. Začátky byly klasické - manželka mu nerozuměla a jedině já jsem byla ta skvělá, chápající a jedinečná :-). Ač bych ve svých letech neměla být tak naivní, líbilo se mi to a velmi rychle jsem se zamilovala.

Nikdy bych neřekla, že má naše krásná čeština tolik slovíček, ve kterých je skryto to čarodějnické písmenko "ň". Že by to bylo tím nadcházejícím beltainem? Oním záhadným keltským svátkem čarodějek? Co já vím, co vy víte, třebas novou kudlanku má některá ve spárech ... :-)) A tak  - mám pro vás úkol - VELKÝ ÚKOL:

Do světa se opět rozletělo několik tisíc podvodných e-mailů s cílem vylákat od důvěřivců informace umožňující přístup k jejich bankovním účtům. V dávno minulých dobách se při půjčce mezi osobami říkalo: „Máš to u mně jako v Raiffeisence". Mělo to znamenat, že věřitel má u dlužníka peníze jisté, nepřijde o ně. 

Pocházím ze severních Čech, z krajiny bez starousedlíků a bez tradic. Jako dítě jsem nezažila masopust, vynášení Morany, hody, pálení čarodějnic ani kluky, kteří by chodili před Velikonocemi s řehtačkami, protože „zvony odletěly do Říma“. Vlastně se u nás držely jen Vánoce, Mikuláš  a na Velikonoce nás kluci přišli s pomlázkou vyšlehat a dostali za to skutečná barvená vajíčka i bonbóny a  vajíčka z čokolády.

Ahoj Danielo, cetla jsem nekolikrat tve odpovedi v poradne a myslim, ze vetsinou mas pravdu. Ted jsem se ocitla ve velice neprijemne situaci a tak jsem se rozhodla ti napsat take. Je mi 27 let a 2 roky jsem chodila s pritelem (30). Jiz na zacatku jsem mu rikala, ze jsem casto precitlivela a jakekoli problemy ve vztahu se me velice dotykaji.

Miláčku, jsi to ty? Jak kdo volá? Já! Přece tvoje p*delka...

Miláčku, stal se problém... Neee, nejsem v tom. Miláčku, s tím tvým novým stříbrným mičubiči bude něco v nepořádku...

Neee, cédéčko už nepřeskakuje. Tos opravil moc pěkně. Víš trochu se odřelo... Ne cédéčko... Autíčko...

Kudlanky a Kudlánci, náš časopis se ač pomalu, tak přeci mění z holátka zase na vaši virtuální kamarádku – Kudlanku. Jsem velmi ráda, že trpělivě a s humorem berete dosavadní dětské nemoci – například ono kouzelné „ň“, měnící češtinu na text pro ufouny, či nějaké další trápení …  TAKŽE DALŠÍ NOVINKY:

Případně zdobné minipsy? Nedávno jsem dostala e-mailem (viz dole) fotky „skoro-utopenců“, což mi připomnělo přibližně roční trápení… Jednou v zimě si má dcera pořídila své první dítě – boloňského psíka. Náš psí šlechtic měl v době, kdy se u nás ubytoval, cca 20 cm do šířky i délky a stejně tolik dekagramů.

Někdy ve třetí třídě ZŠ jsme jeli na týdenní školní výlet. Jako dozor náš třídní učitel s přezdívkou Kalous a češtinářka, které nikdo neřekl jinak, než Luzna. Což byla zkratka její přesné charakteristiky „Luzná Buzna“. Ti se na výletě natolik sblížili, že se Kalous později rozvedl a pojal za manželku svou atraktivní kolegyni.

Celnikova zena je v posteli s milencem, v tom zarachoti zamek, manzel se necekane vraci. Tak milenec zajede pod postel. Celnik pojme podezreni a zacne prohledavat byt. Otevre skrin, vysypou se kartony cigaret. "Tady je to v poradku," brumla si. Nakoukne do perinaku, tam vidí samé lahve whisky...

Už samotné slovo zní velice smutně. Navozuje pocit "ztráty". Nicméně není to ztráta ledajaká, ztrácíme něco možná nesmírně cenného, kus svého života s někým, koho nebudeme mít možnost nikdy poznat. Byla by to půvabná a milá dívenka? Nebo nepříjemná potížistka? Inteligentní student nebo obtížný příživník?