Venku je krásně, zelení se i těm, kterým se lení, co nevidět budou květinky, keře i stromy vábit hmyzí hladovce k lásky hrám... Za trochu žvance je promění v posly lásky. Ale - ne všechny příslušníci nádherné Flóry to myslí dobře, mnohé rostlinstvo je nesmírně nebezpečné. Ne pro včely, vosy, čmeláky a další, ale především lidem mohou přinést smrt... Například:

Pokud se v našich končinách k pečenému vepřovému masu podává zelenina, tak tradice velí uvařit špenát, dušené zelí nebo mrkev s hráškem. Nanejvýš tak ještě kapustu, ale asi ani tu už moc ne. Tak jsem usoudila, že držet se striktně tradic je nuda a zkusila nakombinovat něco trochu méně obvyklého. K pečenému vepřovému udělat bazalkovou zeleninu a červené zelí naopak uvařit s masem.

V pondělí 16.4. se v Praze v pasáži Černá Růže sešli zpěváci, herci a další přátelé, aby popřáli hodně štěstí Jarku Šimkovi a jeho novému CD „Vůle“. Šimek představil tři písně, největší ohlas měla právě ta titulní. Jako host vystoupila zatím poměrně neznámá, ale velmi dobře znějící Zuzana Nová s písní Malade. Její zpěv má velkou budoucnost.

Tohle téma se i mě tak trochu týká. Pro moji manželku byl tím probuzením okamžik, kdy její bývalý manžel vztáhl ruku i na její tříletou dceru. Ta z jeho strany pracně budovaná síť nevydržela, byla přehlušena mateřským instinktem, manželka sebrala všechny síly, které jí ještě zbývaly, navštívila lékaře a podala žádost o rozvod. I tak to pro ni mělo málem tragické důsledky - nehodlal to přejít jen tak.   

Vod tý chvíle mě tohle místo začalo dost zajímat. Pro ty, co tenhle western s Gregory Peckem, Omarem Sharifem a Telly Savalasem alias Kojakem neznají, chci jenom poznamenat, že najít i jenom desetinu toho zlata, byl bych už za vodou. A to nejen tady, za Velkou louží, ale kdekoliv. A to DEFINITIVNĚ…  

Všeobecne si moje okolí myslí, že jsem ženská tvrdá a protože jsem schopná zatlouct hrebík do zdi aniž bych musela následne volat odborníka na vystavení nové, že snad ani neexistuje problém, který bych nezvládla. Tedy o tom je presvedcena hlavne ženská cást osazenstva naší malé vesnicky. Názory té druhé poloviny jsem ješte nemela odvahu zjištovat, protože jim vlastne fušuju do remesla, a jak znám pány tvorstva, nebude jejich mínení asi moc lichotivé...

Chtěla bych v Kudlance trochu rozebrat jeho různé projevy. Konkrétně stav, kdy ženská (pochopitelně, že to může být i muž) sklouzne až do obhajoby svého trapiče – něco jako Stockholmský syndrom.  Zjistila jsem, že je hodně trpitelek, které - když jim poradíš, dáš  návod, nabídneš i poskytneš pomoc – tak se výsledně postaví na jeho stranu, začnou ho obhajovat – prostě výsledkem všeho je, že špatný je nakonec ten, kdo radí …

Milá Kudlanko a kamarádi, snad vám nebude vadit téma mého dotazu, ale u nás je to opravdu důvod pro vypsání rodinné války. Jsme úplně normální městská rodina, rodiče a dvě dospívající děti. Asi před rokem se k nám řízením osudu připojil další člen, tedy nepřipojil, on se k nám vloupal a celou domácnost si zotročil. Našlo si nás totiž štěně.

Docela zajímavý. Tak, voni tu mají stejnej zvyk, co? Mrknu hned na palubní desku, na tachometr, ale všechno je v pořádku. Dodržuju předepsaných 55 mil, i když v týhle pustině, na hranici Utahu a Arizony, je to na tak liduprázdných silnicích pro Čecha, zvyklýho jezdit aspoň 120, ale na podobných silnicích doma klidně i 140 km/h, dost na bednu, ploužit se tímhle tempem.  Ale tady bych si výrazně překračovat rychlost rozhodně nedovolil.

Jsem single. Pro ty, co tohle potřebují více rozvést, dodám, že jsem takový byl prakticky vždycky i když jsem o tom ještě nevěděl, ba ani o tom nepřemýšlel. Kromě více méně dobrovolného společného chození do školy s ostatními dětmi ze vsi, více méně nedobrovolného povinného chození alespoň občas na pionýrské schůzky se spolužáky ze třídy

Kluk měl jet do pionýrského tábora a manželka řádila jako pominutá. Prala a žehlila mu kapesníky, košile, trička. A celej týden mu s šíleným pohledem v očích na všechno vyšívala nezbytné jmenovky. Odjezd proběhl v pořádku, dopis jsme ani žádnej nečekali, známe přece svýho kluka. Znamenalo to - No problem, vo co gou? Nemohli jsme se ho dočkat, manželka už slzela steskem...

Tohle dilema, týkající se života v páru, ať formou manželství nebo „na psí knížku“, je tématem mnoha mediálních diskuzí i důvodem bezesných nocí (pokud se nějakého řešení snaží dobrat ti, kterých se to přímo týká). Roztomile to řeší jeden archaický vtip: „No“, odpovídá jedna dívka druhé, „asi jsem s ním šla z lásky, vždyť co si dnes za pětikilo koupíš…“

Dvakrát do roka se koná v prostorách Chvalské tvrze  VÝSTAVA PRO KOČKU - umisťovací výstava opuštěných kočiček. Cílem akce je najít pro ně nový domov a získat potřebné krmení pro ty, které se umístit nepodaří. A  jako vždy - vstupenkou na výstavu je jen konzerva krmení pro kočky, kterou je možné zakoupit i na místě.

Rád bych se poradil: vím, že sem píšou a nebo jen čtou i muži, i mě sem vlastně přivadla nevědomky má žena, protože jsem už hodněkrát viděl, jak si Kudlanku čte. Mám problém: jako vždy máme jet na rodinnou dovolenou. Bylo to vždy fajn, ale letos bych velmi rád jel s kamarády. Dali jsme se dohromady na chalupě...

Samotný recept ještě nezaručí, že se jídlo povede - mnohdy je zapotřebí i trochu "čarovných triků," které se předávají mezi kamarádkami, které okoukáme od maminky či babičky, které mnohdy vyčteme z různých časopisů. Pár jich vám nyní nabízím. A jestlï máte také nějaké, přidejte se - vedle (jako poslední v seznamu rubrik) je odkaz „Napište nám“. Jejich souhrn pak bude publikován příště.

Začnu od konce – od pradávna se traduje: „Jedna matka vychová pět dětí, ale pět dětí neuživí jednu matku“. Ano, jasně z toho vyplývá, že ani dříve to nebylo v rodinách zcela podle práva, morálky a čistého svědomí. Jsou dnes i tací, kteří říkají, že to není žádná povinnost, že "oni to rodičům vrátí" tím, co dávají svým dětem... 

Mám ráda stopy člověka v neobydlené krajině. V okolních lesích často nacházím zbytky dříve souvislých řad hraničních kamenů rychmburského panství Thurn-Taxis. Vím dokonce i o souvislých řadách, nalézají se v místech, kde se zřejmě ještě (nebo už dlouho) nekácelo, případně se jen citlivě probíralo. Někde jsou však jejich řady narušeny kobercovou těžbou (to v lese).

Kudlanko, kudlánci, prosím vás, poraďte mi. Nejsem žádná nymfomanka, spíš si myslím, že jsem v sexu zdrženlivější než některé kamarádky. Ale přesto už delší dobu mám dva milence, vlastně dva muže, každého dost jiného, se kterými žiju. Je to už skoro rok, co to takhle existuje a já už jsem se kolikrát přistihla, že bych docela vítala, kdyby "se to nějak samo vyřešilo".

Jednou takhle odpoledne se má dcera drahá prvorozená ocitla v rozpoložení, že by bylo vhodné se osamostatnit a být definitivně plně svéprávná (tzn. uklízet, jíst, přicházet – všechno tak, jak a kdy jen ona chce. Prostě nemuset respektovat žádná trapná rodinná pravidla).

Sedím v pokoji a koukám na knížku, kterou jsem si před časem koupila. Španělsky za 24 dní, stojí na obalu. Dala jsem za ni 400 korun a teď je mi na nic. Kolikrát už jsem si říkala: "Každý den si dám půl hodinku španělštiny." A nic. Prostě jsem se k tomu nikdy nedokopala…