 V životě každé ženy nastane bod zlomu. A teď nemyslím menopauzu. Když už jsme u toho, nechápu, proč se tomu říká menoPAUZA, když je to na furt. Fakt divný. No ale já myslím jinej bod zlomu. Je to chvíle, kdy ženě dojde, že všichni chlapi jsou stejný. Jako stejně mimo. Jeden jako druhej. Že prostě nejen, že není z čeho vybírat, ale není ani důvod, bo v losovacím osudí jsou všechny míčky se stejným číslem.
A teď nám to jako dojde a
uvědomíme si, jak šíleně moc času, vzácnýho času
našeho života, jsme strávily losováním. A rozechvělým očekáváním, jaký numero
si vytáhneme. No, a když po 167 očekáváme tutovku, a vytáhneme si zas toho
stejnýho Peška, tak se to zlomí a my rezignujem.
Začnem
chlastat s kámoškama nebo psát blog, duchovně se rozvíjet, dělat si řidičák,
chovat včely, šetřit na důchod, nebo něco takovýho. No a teď si představte, že
v týhle fázi se z čista jasna zjeví chlap, kterej není mimo. Nebo tak aspoň
vypadá. Jenže my už jsme zderege.... zdegere....zdegenerovaný.
Zlomený.
Vyhořelý.
Jsme
už z chlapů tak vystresovaný, že když se v našem okolí objeví jedinec, kterej
si před náma nehoní ego a nenatřásá se jak tetřev, je milej, něžnej, slušnej,
pozornej, nesnaží se okamžitě vyvolat soutěž kdo s koho, a není debil,
první co nás napadne je, že je určitě teplej, protože tohle přece není možný.
Takže zatímco v normálním
světě bychom se začaly zajímat o to, jestli je zadaný nebo nezadaný, v dnešním
světě přemýšlíme, jestli jeho chování náhodou nesouvisí s tím, že nás považuje
za zeleninu z čeledi brukvovitých. A pravdu se stejně nikdy nedozvíme, protože
říct mu “jsi moc milej, nejsi náhodou teplej?” se tak nějak nehodí, nebo co.
A tak jsme z toho prostě jen
paf. Perplex. Auf. Steif.
Koukáme a dojímáme se nad
chováním, které jsme u muže roky neviděly. Tajeme v měkkém objetí a propadáme
se do snu o mimozemských civilizacích.
A tohle je začátek konce.
Když si o chlapovi, kterej se k nám chová normálně začneme myslet, že je
teplej, jsme na samotném dně naděje.
A nebo vlastně jak se to
vezme. Taky se můžeme od toho dna odrazit a zkusit mu prostě dát pusu. A vono
se uvidí, co z toho vyletí. Třeba kometa.
Tak
příště. To zkusím. Slibuju.
L.
Y. A.
NEOHROŽENÁ ŽENA
|
