O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

MOJE SÉGRA NEJÍ A HUBNE PDF Tisk E-mail
Pondělí, 27 květen 2019
Anorexie postihuje převážně dospívající dívky a projevuje se nutkavou touhou po štíhlosti. Nechtějí jíst, mají trvalý strach z toho, že by mohly přibrat. Myšlenky na jídlo a na to, jak se mu vyhnout, je zcela ovládají. Zaobírají se počtem kilojoulů nebo obsahem tuku ve svém jídle, někdy užívají prášky na redukci váhy nebo projímadla. Často přehnaně cvičí. Dívky, které trpí anorexií, jsou velmi štíhlé až vyhublé, ale přesto samy sebe vnímají jako tlusté.

 

 

Moje sestra trpěla častými komplexy a myšlenkami o vysněné hubené postavě. Netušila jsem, kam ji to opravdu dovede.Denně tancovala a cvičila před zrcadlem. Neustále se pozorovala a snila o dokonalosti. Jenže pak v pubertě začala vypadat jako žena, její vysportované tělo jí vadilo, a koncem střední se to ještě zhoršilo. Nenáviděla samu sebe. Jenže, my to tenkrát neviděli… Tohle je z jejího deníku, psala to před rokem (s jejím svolením):

První anorektické myšlenky mě zasáhly už v deseti letech, když jsem se ve zkušební kabince s nechutí dívala na svůj odraz v zrcadle. Nejhorší to bylo, když přišlo období puberty a já jsem vyrostla a zesílila. Měla jsem spoustu kamarádů, hrála jsem na klavír, dařilo se mi ve škole i v tanci, můj život byl na první pohled perfektní. Přestěhovali jsme se, dostala jsem se na gymnázium 100 kilometrů od mého domova, a kromě školy jsem změnila i taneční klub.  

Related imageJenže já se trápila, že už nejsem taková hubená, jak jsem bývala na základní škole. Byla jsem svalnatá, zejména díky tanečním tréninkům, které jsem měla čtyřikrát do týdne. Během Vánoc jsem si držela váhu 54 kilo při výšce 164 centimetrů. Tahle váha mě začala stresovat a rozhodla jsem se, že zhubnu. Radikálně jsem omezila denní příjem kalorií, a kromě tréninků jsem doma posilovala. A pak, v březnu, mě poslali k dětské lékařce s váhou 43 kilo, odkud mě okamžitě poslali do nemocnice.

Nenechali si mě tam dlouho, zřejmě si mylně mysleli, že se mé myšlení změní. Po příchodu domů jsem se však cvičení odmítala vzdát a dále jsem hubla. Jenže tím pádem jsem to všechno přestala zvládat. Musela jsem přestat s tancem, a i školní učení se stalo náročným. Stále mi byla zima, a důvod proč byl jednoduchý: alarmující číslo 38 – jen tak málo jsem vážila, 38 kilo.

A tak jsem se zas dostala do nemocnice. Ale šlo to velmi pomalu, teprve po dvou týdnech jsem přibrala první kilo. Pak další. A nakonec mě pustili domů. Prý je to teď už jen na mně. Musím bojovat.

Byla jsem nucena skončit s tancem, ale uvědomila jsem si,  jak všechny kolem sebe miluji a vděčím jim za to, že mě mají rádi i přesto, že jsem jim i sobě ublížila. A i když já se stále nenávidím, oni se nevzdávají a doufají, že zase budu jednou šťastná, usměvavá a plná života, jaká jsem byla předtím. Podporují mě ve chvílích, kdy po jídle pláču.

Je to boj s vlastní hlavou. Samu sebe musím okřiknout, když mi napadnou myšlenky o tom, jak nechci jíst, jak to snědené potřebuji spalovat, či jiné „anorektické“ myšlenky. Vím, že mě čeká dlouhá cesta, ale nehodlám se vzdát. Anorexie mě už obrala o tanec, množství zážitků, možností, kamarádů a o normální život, ale nehodlám jí dovolit, aby mě obrala o celý život.

Anorexie je regulérní psychická porucha jako třeba schizofrenie nebo maniodeprese. Není to rozhodnutí. Je to výsledek predispozice a výchovy. A je těžké si představit, jak je zákeřná a jak je obtížné začít se léčit a vyléčit se -  i když se to zdá být tak banální - "stačí přece jíst"!

 

 Jenomže podváhou a podvýživou trpí nejen tělo, ale i psychika a lidé s anorexií trpí především obrovskou úzkostí - úzkostí ze ztráty sebekontroly, šíleným a pro normálního člověka absurdním strachem z přibírání, i kdyby jim hrozila smrt hladem. Přibrání pouhého 1 kg znamená pro anorektika pocitově asi tolik co 10 kg pro normálního člověka. A když třeba anorektička potřebuje pro své zdraví přibrat 10-15 kg, má pocit asi takový, jako by normálnímu člověku řekli, že má přibrat metrák.  I z téhle hrůzy se lze dostat, ale chce to velkou sílu a odvahu.

 

Je to velký boj, a my všichni doufáme, že se nám podaří vyhrát.

DÁŠA

Máte také někdo v rodině podobné trápení?

Nebo jste to prožily samy?

 

 

Komentáře (2)add feed
... : d@niela
Sledovala jsem dlouhá léta u nás v ulici jednu dívku... Něco podobného jako na té fotce. Vdala se, má dvě děti, ale dodnes je víc než štíhlá. Asi to opravdu nejde jen tak.
květen 28, 2019 10:08
... : doktor
Mám problém opačný.Snažím se nedržet bodovou dietu,co vidím to z bodnu a neustále bojuji s váhou.
květen 29, 2019 12:15
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]