O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


ŠKATULE, ŠKATULE, HEJBEJTE SE! PDF Tisk E-mail
Pondělí, 08 duben 2019
Jsem už přes dva měsíce zase na druhém konci světa. A i když tu vlastně po dlouhých létech jsem taky doma, stále jsem si tu úplně nezvykla. Když se tak zamyslím, uvědomuju si, že skoro celý život trávím buď stěhováním, nebo alespoň přestěhováváním nábytku tam, kde zrovna bydlím. Narodila jsem se U Apolinářů, převezli mne pak do Holešovic, kde jsme bydleli do mých tří let. Pak bylo mé první stěhování - do krásného bytu na Letné. Tahle pražská čtvrť mi učarovala, a zůstala mi v srdci. Tam jsem chodila do školy, vedla partu rozjívenců, pak partu holčičí, nakterou dodnes vzpomínám.

 

 

 

 

 

Poprvé jsem se odstěhovala „jen trochu“, to když jsem se poprvé vdala a pak chodila s manželem sem tam někam na rande. Protože jsme neměli kde bydlet, občas jsme přespávali u jednoho jeho kamaráda, který byl přes týden v práci. Bylo to pro něj docela výhodné – já mu tam uklidila, když přijel, tak měl navařeno… Pak jsme byli nějakou dobu v jednom podnájmu, poté v druhém… Taky jsme určitou dobu bydleli na Dobříši v podnájmu. A pak jsme dostali náš první byt. Fantastický byt. Když si uvědomím, že v tom domě a v těch bytech dodnes lidí bydlí… Oficiálně se to jmenovalo obývací kuchyň s ložnicovým koutem plus lodžie. S předsíní, šatničkou, koupelnou s polybanem, umyvadlem a toaletou to všechno dobromady mělo 29 metrů čtverečních… Byl to věžák na sídlišti Hornoměcholupská.

 

 

Výsledek obrázku pro stěhování

 

 

Tenhle byt jsme pak vyměnili za větší, na Zahradním Městě. V přízemí, dvoupokoják, uprostřed mezi pokoji nudle – první část kuchyň, druhá „jádro“. Tam jsme byli už tři, i s malou Lenkou. Ale když jsem za půl roku zjistila, že je byt neuvěřitelně plesnivý (bydleli jsme na prádelnou, která nebyla nijak odizolovaná, takže nám během dvou měsíců ve skříni zplesnivělo zimní oblečení), začala jsem se handrkovat s tamějšími představiteli a nakonec nám přidělili byt na Jižním Městě. Během jihoměstské etapy jsem se s dětmi přestěhovala na pět let do Černošic, kde jsme bydleli v podnájmu v překrásné vilce. Nedodělané, s placem harampádí okolo. Tam jsme s dětmi prožili krásná léta, dali vilku dohromady, z té staveništní hrůzy kolem domu dali vzniknout překrásné zahradě s velkým skleníkem. Jenže, když Lenka nastoupila na střední, nebylo možné, aby dojížděla na Budějárnu, takže jsme se zas vrátili zpět do svého bytu na Jižním Městě (ten jsem na tu dobu pronajala).

 

 

Výsledek obrázku pro stěhování

 

 

Hrátky osudu mne pak zavály do Ameriky, a tady sice bydlím s přestávkami už 18 let, ale také to tu nenechávám v setrvalém stavu. Teď zrovna mám za sebou takovou „malou“ rekonstrukci – malování, podlahy, vyhazování všeho sto let nepotřebného, co se sice „třeba jednou bude hodit“, ale za celou tu dobu, co to bylo někde zastrčené, se to doposud nehodilo. Jo, změna je život. Však jen co všechno jsem překopala, přestavěla a jinak upravila na Jižáku… A tak se tak někdy zapřemýšlím - co je vlastně "doma"? Pro mně bylo nejvíc a nejhezčí "doma" tam, kde jsem měla svoje děti; když se rozletěly do světa, tedy do svých životů, tak už to není to hnízdečko, kam se vracejí, ale je to jen byt, kde žiju. No, nechci, aby to vyznělo nějak smutně, protože já s těmi všemi předělávkami a vylepšeními asi hned tak brzo nepřestanu, ale spíš by mne zajímalo,

 

jak jste na tom se stěhováním vy?

kolikrát vy jste se doposud stěhovali?

 

d@niela   

 

 

 


Komentáře (14)add feed
... : *deeres*
Jak já to nenávidím, kdybych nemusela, tak mne dodnes nikdo z Vinohrad nedostal. Pak ani z Holešovic. Postupem času se ukázalo, že jsem dobře udělala. V devatenácti letech jsem odešla z krásného secesního činžáku u parku, protože se ségra provdala a porodila první dítě a najednou v tom velikánském bytě bylo těsno. Dneska už tam nikdo z naší rodiny nebydlí a z krásného domu s kvetoucí zahradou ve vnitrobloku se stala ruina, která nejspíš italským majitelům slouží na praní peněz.
Z Holešovic jsem úplně včas nevypadla, tam jsem si zažilaa povodeň v roce 2002 i 2013. Dnes, když tam přijdu, tak nestačím zírat. Každý volný plácek je zabetonovaný a přistavěné nové budovy. V domě, kde jsem bydlela, je suterén a první patro pod úrovní Vltavy, doposud nebyl vnitroblok uzavřen a tak tam šlo slunce a vzduch. Teď na rohu postavili novou výškovou budovu a dolní nájemci si nejdříve užívali dva roky stavby a teď si užívají plesnivé byty.
Přestěhovala jsem se za Prahu a myslela jsem, že už navždy. Ale nikdy neříkej:"Už nikdy"! Když jsem tu za těch pár let zrekultivovala okolí, osázela kdejaký zaplevelený kout a začnají být vidět výsledky mého snažení, tak se zase chystám odvalit někam jinam. Ne zrovna dobrovolně a nadšeně, jenže někdy není zbytí.
Kde jsem byla opravdu doma, asi všude. Ale dodnes, když je ještě tma, jsem rozespalá a nutně po ránu musím, tak chodím na opačnou stranu, protože ve vinohradském bytě se tam, kam i císař pán musí chodit pěšky, chodilo na východ.


duben 08, 2019 09:02
... : doktor
Dámy klobouk dolů.Co se týká stěhování a dobrodružství s touto činností spojených jsem břídil.Mé malé "ja" se narodilo v Roudnici n.L. za časů zvaných Protektorát.Bydleli jsme v novém domě postaveném pro drážní zaměstnance ( rodiče s bráškou byli nuceni opustit dům v Krásném Březně a dobytčím vagonem byli přesunuti do Roudnice ještě za doby druhé republiky.Pak teprve Skopčák zabral pohraničí ).Bráchovi bylo dvanáct a malej Kadlík se narodil.Psal se rok 1943.Z doby v Roudnici si vůbec nic nepamatuji.V květnu 1945 ,jako státní zaměstnanec, byl otec přeložen zpět do Ústí n.L. Češi přebírali posty po německých úřednících.V červnu jsme se přistěhovali i my ostatní.Dostali jsme hezký domek,který táta později od města koupil, v úžasném prostředí mezi zahradami a lesem.Ráj pro nás děti,ale i dřina na zahradě a domácím zvířectvu.V této části města jsem chodil do školy a i se oženil.Po smrti táty se konečně dostalo na stěhování.Psal se rok 1869.Domek jsme prodali a dostali garsonku pro matku a 2 1 pro nás.Brášku jsem vyplatil.Panelák byl v majetku města a během let chátral a chátral.Majetek v socialistickém vlastnictví byl každému z úředníků ukradenej,kradli pro sebe.Požehnaný nechť je rok 1998.Panelák jsme všichni vlastníci bytu od města ( docela výhodně ) koupili a zmíněný objekt postupně přeměnili v bydlení hodné člověka.Co dodat?Bydlíme zde ,nyní již jen s manželkou,do dnes.
duben 08, 2019 12:49
... : NČ
Danielko, zlatíčko, moje statečné srdéčko, seš moje úžasná holčička..(dobrý, doktore?)
Co kdybys začala třeba v Háji a vyházela všechny krámy, který, až jednou, bude muset tvůj synek pracně vyhazovat do přistavenýho kontejnéru a přitom si násilím zakazovat nepoužívat nejneslušnější slova? Jak to asi tak bude? V první řadě poletěj do stoupy tisíce knih, který už NIKDY nevezmeš do ruky ani ty, natož on, pak taky poletěj veškerý krámy zevnitř gaučů a zpod gaučů a postelí, který ani už ty, ani on, nikdy nebudete k ničemu potřebovat
No, a tak bys měla dost práce tady, nemusela bys lítat dvakrát deset hodin furt tam a sem (vlastně jen kvůli přemísťování asbsolutně nepotřebnejch krámů a úpravám dispozice, tobě zcela nepotřebnýho kvartýru, jen pro přemísťování nepotřebnejch krámů), nemusela bys ani stresovat čubu věčnejma změnama prostředí...).
Jestli TUHLE tvou umanutost snad někdo dokáže pochopit, chtěl bych ho fakt vidět.
duben 08, 2019 14:29
... : alka..
Nč.Jak s tebou souhlasím.Stěhovala jsem se několikrát.A 2x jsem se stěhovala do rodného domu.Tam jsem svážela věci, které jsem již nepotřebovala,ale co kdyby.Totéž dělal můj bratr a později moje dcera.Dům byl veliký,tam se toho vešlo.K tomu nutno dodat,že i moji rodiče toho dost nashromáždili. Jenže nastala doba po 40ti letech,kdy jsem zůstala sama v celém domě.A nestíhala jsem.Došlo k radikálnímu řezu,a já se na nátlak rodiny stěhovala zpět do činžáku.Dům jsem připravovala k prodeji.A došlo na Tvá slova.Dnes nekoupím jedinou cetku,hrneček,nebo suvenýr.Co s tím potom.To ty peníze raději procestuju,projím,propiju.
duben 08, 2019 15:14
... : d@niela
:-))) - Můj drahej Pepíno,
ale jo, budeš se divit, s každym rancem, kterej vyhazuju, si na tebe vzpomenu. Tedy ne s každym, protože to bych tě měla v hlavě furt :-)
Ale Přesně tak, jak píšeš ty i Alka, myslím na to, jak blbý je vyhazovat po svejch předcích, příbuznejch atd. A tak vyhazuju sama. Vyhazuju, protože neumím prodávat.
Pokud se týká věcí z Jižního Města, mám pocit, že jsem toho už příšernou dávku rozdala, vlastně vnutila všem mejm známejm, a pokud se jedná o věci z NY, tak jsem nepočítaně velkejch škatulí odeslala na Charitu Veteránů. A teď už ani to ne, prostě to tady svezu výtahem do basementu (suterénu), kam se vozí veškerý odpad, ten větší. Takže každej večer tam je příííšerně krámů... gauče, skříně, veškerý možný nábytek, nádobí a co já vim...



Tohle je před domem každý den. Před každým... Nojo, když např. tenhle domeček má 33 pater a na patře je 16 bytů. Jen za poslední měsíce se jich tu vyklízelo například 16 - a to už je nějakejch krámů. Jo, o tom vám napíšu a hlavně nandám fotky, abyste věděli :-).


Mj. už se děsně moc zase těším na Prahu.
duben 08, 2019 15:21
... : NČ
No, tak se vyprdni na charitu vegetariánů, sbal čubu a leťte zpátky, vyhazovat do Háje. Nevěřím, že tady máš hotovo! Ty nebudeš mít hotovo NIKDY!
Jo, Alko. Jistě se mnou jiní nebudou souhlasit, ale shromažďování nepotřebných krámů, vč. knih, který už nikdy nevezmu do pazoury, natož, abych je četl, jen proto, že je to "památka" nebo, že "knihy se přeci nikdy nesměj vyhodit", nebo, že by se ten krám, šrot, snad někdy mohl ještě hodit - to je fakt zvrhlost, pocházející z minulýho a předminulejch století. Stačí si uvědomit, kdy naposledy jsem šáhl třeba po encyklopedii, když mám Wiki. Nebo po jízdním řádu, nebo po beletrii, próze - když to mám všechno na pár ťuknutí do klávesnice přímo pod čumákem. On na to jistě časem přijde každej, ale Zákon setrvačnosti má zatím ještě na geronty ohromnej vliv.
Tak si jen říkám: Chudáci pozůstalí... Ovšem na druhou stranu: Nic lepšího si ti pancharti nezasloužej!
duben 08, 2019 15:57
... : *deeres*
Dani, kde to v NY bydlíš? Ve sběrných surovinách? A to já tady prudím, když jednou za měsíc v okolí domu posbírám odpadky od tůristů, co si je přinesou sem a už neodnesou domů. smilies/cry.gif
duben 08, 2019 16:00
... : d@niela
V jedné z nejlepších čtvrtí Manhattanu smilies/cheesy.gif
duben 08, 2019 16:22
... : NČ
Tak to já jsem na tom daleko líp: Na Žižkově!!!! Cháááááááááááááááááá
duben 08, 2019 16:23
... : NČ
To teda na Manhattan vůbec nemusím, stačí mi, projít se po sběrnym dvoře za Nákladovym nádražím.
duben 08, 2019 16:25
... : doktor
NČ,můžeš mne vynechat a klidně dál se věnovat užitečným radám a vytahování.Hezký den.Ahoj.
duben 09, 2019 12:35
... : NČ
Jen jsem se slušně otázal
duben 09, 2019 15:38
... : toulavejV
já jsem od doby, co jsem opustil rodinný hnízdo, na cestě pořád.
Nejdřív 5 let na dvou různých kolejích, mezi nima asi půl roku denní dojíždění 70 km vlakem do školy, potom svobodárna 6,5 roku v kumbálu 1,7x3m jako pracující vysokoškolák, tak se směju stížnostem nepřizpůsobivých na ubytovny, když návštěva mohla být jenom do deseti večer a při přetažení o pět minut absolvuješ trapnej pohovor s vrátnou.

Taky jsem byl 2 roky nezaměstnanej doma s nemocnou mámou, nebo zase dva roky denní dojíždění 70 km vlakem do práce. A potom 2 roky první panelákovej nájem 1plus1, 4 roky druhej panelákovej nájem v jiným domě 2plus1, 10 let nájem v půlce vlhkýho domečku 2plus0 a teď končím 8. rok v jiným vlhkým domečku 1plus0 bez koupelny.
A čeká mě ten zbytek v rodným hnízdě, vlhký chalupě na vesnici, která spolehlivě spolkne úspory na důchod :-)
Ty přesuny mně nijak nevadily, jenom jsem si nemohl nikdy zařídit bydlení podle svýho . . .

Takže přespávání v káře těch 18 měsíců celkem, co jsem se toulal po Americe, byla vlastně úplná sranda . . .
duben 10, 2019 13:39
... : NČ
Hele, škatule. Naskoč na ptáka a vrať se.
duben 11, 2019 18:05
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]