 No, proč ne? Jistě, rozumím, že zadarmo není nic, ale o tom teď řeč nejde. Je to prej tak, že jsou rodiny, i neúplný rodiny, který si přepych oběda pro děcko za 25,- Kč (rovná se 500,- Kč měsíčně), nemůžou dovolit. Tomu ale nerozumím, proč si to nemůžou dovolit. V tom případě by nutně musela bejt chyba v nesprávně nastavených sociálních dávkách. Ty přeci musej bejt nastavený tak, aby si aspoň základní stravu mohl dovolit každej. Jestliže nemůže, musí bejt chyba ve výpočtu.
Pak by ovšem měl bejt
opravenej výpočet životního minima, a ne, aby se parlament celý měsíce / roky
zabejval "řešením". Spíš to vidím tak, že některý, zejména
"nepřízpusobivý", rodiny prostě a jednoduše dávky spotřebujou v
jakýkoliv výši na jiný věci, a pětistovka na obědy pro dítě nezbyde nikdy.
Plošný obědy zdarma jsou nesprávný, argumenty proti logický: Proč by mělo děcko
z rodiny, která si to snadno může dovolit zaplatit, dostávat oběd zadara? Neplošný,
selektivní, obědy zadara jsou ovšem taky nesprávný, argumenty proti logický:
Kdo bude rozhodovat o nároku? Vyplatí se vůbec administrativní náročnost?
Co s tím? Proč se to roky řeší expertníma komisema, studiema? Tak mi to zase
připadá, jako to známý, obvyklý: "Když se chce, hledá se cesta. Když se
nechce, hledají se důvody". 
Odhlídnuto od vejš zmíněný nesmyslný námitky, že někdo na to prostě nemá, což
by bylo čistý přiznání neschopnosti
státu, předpokládám, že sociální systém vyspělýho státu poskytuje KAŽDÝMU
prachy na základní životní potřeby. A to i dětem, jejichž živitelé jsou zmítáni
exekucema (proč k exekucím došlo, to sem teď nepatří, to je úplně jiný
téma). Existuje přeci jak sociální minimum, tak i určitá nezabavitelná částka.
Spíš teda jde o to, zajistit obědy i dítěti, jehož rodič nepovažuje oběd pro
svý dítě za potřebnej (ale tady bacha na rasýzmus!).
Tak bych to viděl tak, že úplně všem může bejt z přiznaný soc. dávky
automaticky stržená ta pětistokoruna, nebo sníženej daňovej odpis bohatším o tu
pětistovku, a výnos pak použitej na obědy zadara pro úplně všechny děti, bez
rozdílu. Proč to nejde, to mi moje moudrá hlava nebere. Žeby fakt ten rasýzmus?
---------------
Ještě si ovšem neodpustím vzpomínku na svý dětství, kdy jsem měsíc, co měsíc,
úpěnlivě prosil rodiče, abych nemusel na školní obědy chodit. Celkem pravidelně
jsem po nich blil, např. rejži jsem nemohl ani cejtit ještě následujících 30
let, kroupovou poblívku a v zubech vrzavý hovězí maso nesežeru dodneška.
Pamatuju na úpěnlivý, ale málokdy vyslyšený, prosby ke kuchařkám: "jen
brambory s vomáčkou, a málo, bez masa" ... pak bdělej pedagogickej dozor,
nutící sežrat vše z talíře, s pohrůžkou: "to si vyřídíme v ředitelně, víš,
co by za to daly hladovějící děti v Korei?" To jsem samozřejmě nevěděl a
tak měli bedlivě dozorující učitelé vždycky navrch.
Zvládal jsem i polykání
velkejch kusů bez žvejkání, se zadrženym dechem, s okamžitym zapitím čajem.
Často jsem opouštěl jídelnu s naditejma tvářema jak křeček a venku celý porce
flusal do trávy, většinou i s obsahem žaludku (ale i to flusání
nerozžvejkanejch soust se při přistižení trestalo).
Na moje prosby o osvobození
od toho trýznění se máma obávala "ale co bys teda obědval?". No coby?
Suchej chleba mi byl tisíckrát milejší!!!
-------------------
Tak aspoň chci věřit, že to žrádlo je už dneska k žrádlu.
NČ,
co mu to hlava nebere
|
